Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Chystá se bianco šek k zabetonování krajiny

  10:02
Okamžitě poté, co začalo v roce 2010 platit dnešní znění zákona na ochranu zemědělského půdního fondu (ZPF), zahájili developeři s průmyslovou lobby všeho typu mohutnou ofenzívu s cílem zásadně snížit poplatky za vyjímání pozemků ze ZPF. A zdá se, že by mohli být úspěšní, píše Petr Havel.

Soustředěný tlak průmyslové lobby nakonec přinesl své ovoce v podobě novely zákona o zemědělském půdním fondu. foto: montáž Česká pozice, Richard Cortés

Nárůst poplatků, které tehdejší novela zavedla, významně zdražil náklady na nezemědělské (většinou stavební) využití půdy, v některých případech opravdu mnohonásobně. To se stalo díky principu násobení jednotlivých koeficientů, kterými je hodnocena cena příslušných pozemků.

Soustředěný tlak průmyslové lobby nakonec přinesl své ovoce v podobě novely zákona o ZPF, která je v současné době předmětem meziresortního připomínkového řízení a kterou do tohoto procesu poslalo před pár dny ministerstvo životního prostředí (MŽP). Zmíněná novela přitom obsahuje celou řadu žádoucích změn, například právě posílení principů ochrany půdního fondu nebo snížení byrokracie v procesech souvisejících s půdním fondem.

V nově navrhované konstrukci poplatků při vyjímání pozemků ze ZPF je ovšem předkládaná novela krokem zpět, jehož faktickým důsledkem je vytvoření bianco šeku k dalšímu zabetonovávání naší krajiny, a tedy zvýšení rizika povodní, sucha a celkové destabilizaci vodních režimů v krajině.

Která půda je cennější

První zásadní koncepční chybou novely MŽP je přístup k „cennosti“ půdy. MŽP, stejně jako tomu bylo v původním pojetí stávající podoby zákona o ochraně ZPF, považuje totiž za nejcennější pozemky v území národních parků, chráněných krajinných oblastí a obecně půdu pod nějakým režimem ochrany přírody. A naopak za nejméně cennou považuje zemědělskou půdu v okolí měst.

Ministerstvo považuje za nejcennější obecně půdu pod nějakým režimem ochrany přírody. A naopak za nejméně cennou považuje zemědělskou půdu v okolí měst.

To je přitom naprosté nepochopení ochrany ZPF, neboť největší tlak na vyjímání pozemků z půdního fondu je právě v okolí měst, protože jsou takové plochy nejvhodnější k investičním záměrům a tato půda má také fakticky nejvyšší tržní hodnotu. Půda v národních parcích je přitom chráněna zákony o národních parcích a není jí tedy třeba chránit duplicitně. Nehledě na to, že v takových územích je velmi přísná regulace podnikatelských aktivit – a navíc jsou obvykle neprakticky daleko od průmyslových center.

Stručně řečeno – návrhem zákona MŽP chrání více to, co je již chráněno, a významně snižuje ochranu pozemků, které jsou pro developery a podnikatele nejlukrativnější, a tudíž jsou nejvíce ohrožené vyjímáním z půdního fondu.

Sporný „veřejný zájem“

Druhé zásadní koncepční riziko je skryto v záměru snížit poplatky za vyjímání pozemků ze ZPF na nulu v případě plánovaných průmyslových zón a liniových staveb, jež jsou definovány v zákonu o pozemních komunikacích a v drážním zákonu, lidově řečeno pro dálnice a železniční koridory. Právě to je konkrétní výsledek průmyslové lobby.

Zatímco v případě budování páteřní dopravní infrastruktury se dá odpuštění nebo snížení poplatků ještě pochopit, v případě komerčního využití původně zemědělské půdy je to zločin na krajině a budoucích generacích občanů naší země.

Obhájci tohoto řešení sice argumentují „veřejným zájmem“ při vytváření pracovních příležitostí pro chudé regiony na základě lákavých podmínek pro investice zejména z řad zahraničních investorů, takto definovaný a koncipovaný „veřejný zájem“ je ale velmi sporný. Už proto, že celá řada investorů může po nějakém čase území, na kterém zahájí své podnikání, opět opustit a přesunout své aktivity do oblastí s ještě lepšími podmínkami, například kvůli levnější pracovní síle.

V případě komerčního využití původně zemědělské půdy je odpouštění nebo snížení poplatků zločin na krajině a budoucích generacích občanů naší země

V naší zemi ale po nich zůstane zabetonovaná půda dále snižující schopnost krajiny zadržovat vodu. Je přitom zcela jisté, že zájem kvalitní krajiny je „veřejnější“ než dočasný „veřejný zájem“ nalákání investorů.

Výjimky ať posoudí vláda

Výsledkem přijatého znění zákona by určitě nemělo být odehnání všech potenciálních investorů z Česka a fatální snížení konkurenceschopnosti podnikatelů podnikajících na půdě vyjmuté ze ZPF díky nadměrně vysokým poplatkům. Je však třeba připomenout, že tyto poplatky byly až do zmíněného roku 2010 na úrovni prvního znění zákona o ochraně ZPF z roku 1992, takže vyjímání pozemků bylo po řadu let možné doslova za babku. Výrazné zvýšení poplatků tak bylo navýsost logické a i do budoucna by bylo žádoucí tyto poplatky obecně nesnižovat.

K diskusi je ale jistě možné snížení nebo odpuštění poplatků za vyjímání pozemků ve veřejném zájmu, a to za určitých podmínek i ve „veřejném zájmu“ zaměstnanosti. O takových výjimkách ale nemůže rozhodovat ani zákon, ani úředník jediného resortu. V prvním případě proto, že nabídka a poptávka po vhodných lokalitách se s časem mění, a není možné kvůli tomu neustále měnit příslušný zákon. V druhém případě proto, že tento způsob posouzení výjimek skýtá vysoké riziko korupce.

Jako přijatelné kompromisní řešení se tak jeví možnost rozhodovat o možných výjimkách na úrovni vlády obdobně, jako se posuzují manipulace s ekologicky významnými plochami. Možnost posouzení výjimek na vládní úrovni nepochybně možný potenciál korupce snižuje (málokdo má dostatek zdrojů, aby uplatil celou vládu), především ale poskytuje možnost všem resortům se k příslušné výjimce vyjádřit, neboť co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. V obecné rovině tak může tento způsob posuzování přispět i ke zlepšení komunikace mezi resorty, což by, jak víme z nesčetných příkladů z minulosti, bylo velmi žádoucí...

Autor: