Chtěl bych pracovat na komplexnějších vesmírných projektech

Když Pavel Sobotka jako dvanáctiletý kluk s uchem u rádia napjatě poslouchal zprávy o prvním letu člověka do vesmíru, ani náhodou ho nenapadlo, že i jeho jméno se jednou vypraví na skutečnou cestu sluneční soustavou. Stane se tak až k Marsu odstartuje sonda ExoMars 2020, na níž je kromě jmen dalších výrobců jejích komponent vyryto i to jeho.

Sobotkův podnikatelský život je plný podobných těžko uvěřitelných příběhů. Krásně také ukazuje, že schopným a pracovitým lidem se po pádu komunismu otevřely neuvěřitelné možnosti. A tento vyučený soustružník dokázal v podstatě z ničeho vybudovat společnost Frentech Aerospace, která vyrábí součástky pro družice létající k Marsu či Venuši nebo komponenty pro letecký průmysl. „Naše firma nemůže sehnat soustružníky, protože se to řemeslo dnes neučí. Jsme prototypová výroba, nám nepomůže 3D tisk ani robot, potřebujeme člověka, který to umí,“ říká v rozhovoru Sobotka.

LIDOVÉ NOVINY: Jaký to je pocit, mít své jméno napsané na modulu, který poletí k Marsu?

SOBOTKA: Musím říct, že je to něco, co jsem ještě nestrávil. Je to něco nepředstavitelného a doufám, že až tam někdo jednou poletí, najde to a bude se divit, kdo je tam podepsaný.

LIDOVÉ NOVINY: Když jste byl malý, díval jste se často na hvězdné nebe a přemýšlel, jaké by bylo podívat se do vesmíru?

SOBOTKA: Kdepak, ani mě to nenapadlo. Ale je pravda, že si pořád živě pamatuji na vypuštění prvního Sputniku, na Gagarinův let 12. dubna 1961, byl jsem tehdy nemocný, vybavuji si, že venku bylo teplo a já seděl u okna a hltal zprávy z rozhlasu. Když pak před skoro 50 lety přistálo Apollo 11 na Měsíci, probděl jsem noc a sledoval to v televizi. Ale kdybyste mi řekl, že jednou budu s týmem lidí vyrábět komponenty do vesmírných družic, odpověděl bych, že to je nesmysl. Když se dnes ohlédnu za tím, co jsme dokázali, a pomyslím, co bychom ještě mohli, moc si vážím, že jsem tu možnost měl.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se stane, že se středně velká česká firma dostane do vesmírného byznysu?

SOBOTKA: Vše je kombinace náhod a velkého snažení, rozsáhlých investic a také velkého štěstí. Zásadním krokem byl pro nás jednoznačně vstup České republiky do Evropské kosmické agentury (European Space Agency – ESA) v roce 2008. Bez toho bychom do rodiny vesmírných firem nepatřili a myslím, že by si o nás nikdo ani záda neotřel. Otevřely se nám tím dveře ke spolupráci, začaly se o nás zajímat firmy, které v rámci programů ESA musely umístit část projektů do nových členských zemí Evropské unie.

Mimochodem ESA je skvělá, že se snaží, aby střední firmy dostaly v rámci jejích programů část práce, aby všechno nedělaly jen velké společnosti. Ony ty velké firmy ani některé věci nechtějí dělat, nejsou také někdy dost flexibilní a mají velké náklady. A přirozeně je základní podmínkou úspěchu, že se musíte osvědčit a být spolehliví. Je to obrovská zodpovědnost. Před chvílí jsem vám ukazoval modul Canister, který poletí do vesmíru. Kdybychom jej nezvládli udělat, už jej nikdo nevyrobí, start je naplánovaný a my nesmíme udělat chybu. Ve smlouvách jsou i vysoká penále, která by firmu mohla i položit.

LIDOVÉ NOVINY: Jakou část vašich tržeb tento vesmírný byznys tvoří?

SOBOTKA: V roce 2017 to bylo 32 procent. Za loňský rok to ještě spočítáno nemáme, ale určitě to bylo o něco více. Zbytek připadne na letecký a také obranný průmysl.

LIDOVÉ NOVINY: Pořád platí, že takřka veškerý zisk dáváte zpět do firmy?

SOBOTKA: Ano, stále to platí.

LIDOVÉ NOVINY: Takže si nekupujete žádné obří haciendy a nemáte flotilu drahých aut?

SOBOTKA: Kdepak, na to nejsem. Je ale pravda, že mám dobré auto, BMW 540i, ale ne proto, abych se s ním chtěl někde předvádět. Když máte schůzku na místě vzdáleném tisíc kilometrů a musíte tam být během jednoho dne, nechce se mi jezdit fabií. A jelikož létání nemusí být nejrychlejší způsob přepravy, snažím se do tisíce kilometrů jezdit autem.

LIDOVÉ NOVINY: Určitě již přišly nabídky na odprodej firmy nebo do ní kapitálově vstoupit, zvažujete něco podobného?

SOBOTKA: Ten zájem skutečně byl a je. Stává se dvakrát třikrát do roka, že někdo z Česka či zahraničí přijde a ptá se na možnost kapitálového vstupu do podniku nebo prodeje celé firmy, ale my nic takového zatím neplánujeme. Jsme tři spoluvlastníci, máme tři syny, kteří ve firmě pracují nebo pracovali, takže jsme to doposud odmítali. Ale dnes je doba tak rychlá a vše se může změnit, takže nikdy neříkám, co bude zítra.

LIDOVÉ NOVINY: Vy jste asi 30 let pracoval v Tesle Brno, jejíž zaměstnanci po listopadu 1989 založili několik skvělých a úspěšných společností. Kromě té vaší je to třeba Tescan nebo Delong Instruments. Čím to, že byla Tesla líhní takových podnikatelských talentů?

SOBOTKA: Ono se to dnes moc nenosí, ale občas je třeba mladým připomenout, co jejich otcové uměli a dokázali. Dnes je módou říkat, že za totality bylo vše špatné a vše se dělalo špatně, ne vždy to je ale pravda. Tesla Brno měla především skvělé elektronové mikroskopy, které v určitou dobu patřily k celosvětové špičce.

LIDOVÉ NOVINY: Jak k tomu došlo, že jste se pustil do vlastního podnikání, to vyžadovalo dost odvahy, ne?

SOBOTKA: Tehdy jsem, myslím, nějakou odvahu ani neřešil. Ono vám ani nic jiného než se pustit do podnikání nezbylo. Pokud jste se nechtěl dívat, jak se vše rozpadá, a podnik jde do kolen, musel jste něco sám udělat. A mně bylo líto zahodit a nepoužít všechno, co jsem se za ta léta naučil. Proto jsem se spojil s jedním českým emigrantem, který utekl za komunismu do Německa, a založili jsme firmu, která měla dělat na automatických parkovacích systémech. Bylo to nesmírně těžké, protože dělat něco takového bez větších finančních prostředků šlo jen ztuha.

Také jsem byl tehdy rok a půl bez výplaty a pracovní dobu jsem měl 16 až 17 hodin denně a dvakrát týdně jsem pak ještě musel přes noc s dodávkou do Augsburgu, takže to bylo trochu o život. Nicméně se nám podařilo vyrobit první automatický parkovací systém v republice, v Praze ve Spálené ulici, který mimochodem dodnes dobře funguje. Další zájem ale nebyl, nebyly tehdy peníze, nikdo nedokázal odhadnout, že u nás bude jednou jezdit tolik aut. Je to svým způsobem škoda, možná dnes mohly mít Praha i Brno plně automatické parkovací systémy.

LIDOVÉ NOVINY: Když jste zmínil nedostatek financí, kdysi jste řekl, že počátkem devadesátých let nebylo problém získat od bank úvěr na kdejaký nevěstinec, ale průmyslové firmy přicházely zkrátka. Bylo to vážně tak zlé?

SOBOTKA: Ano, skutečně to tak bylo. Doba byla velmi těžká, průmysl bylo sprosté slovo a nějaká výroba? To bylo považováno za nesmysl. Získat peníze na průmyslovou aktivitu opravdu nebylo možné od českých bank získat. Proto jsme také o finance nakonec žádali až v Nizozemsku. Holanďané přitom nedokázali pochopit, že v Česku neseženeme úvěr. Nizozemská investiční banka nám tehdy dala úvěr dva miliony guldenů. To byly pro mě nepředstavitelné peníze, já měl sto korun v kapse a už přes rok jsem neviděl výplatu, protože zaměstnancům se platit muselo a na mě nezbylo.

LIDOVÉ NOVINY: Nerozklepala se vám tehdy pod tíhou těch dvou milionů guldenů kolena?

SOBOTKA: Bylo to jak z říše snů a pohádek. Myslím, že takové věci se už dnes neopakují, doba je úplně jiná. Jestli se mi z toho rozklepala kolena, si už nepamatuji, zato moc dobře vím, že se mi občas klepou dnes.

LIDOVÉ NOVINY: Z čeho?

SOBOTKA: Dnes máte a musíte mít k tomuto podnikání obrovský respekt. Když podepisujete nějaký kontrakt, musíte si být jistý, že vše v pořádku zvládnete. Nemáte odpovědnost jen za sebe, ale i za všechny zaměstnance, kteří tu pracují, a zároveň musíte vědět, že to zvládnou i oni. Z toho někdy člověk nespí.

LIDOVÉ NOVINY: Vám se s pomocí nizozemské investice každopádně v devadesátých letech podařilo úspěšně rozjet firmu, která nakonec získala i zakázku od slavného Airbusu, a proniknout do leteckého průmyslu.

SOBOTKA: Je to tak. Dodnes nevím, jak se o nás Airbus dozvěděl, vždyť tehdy nefungoval internet. Jednou nám přišel fax, nebo možná dokonce dopis poštou, že k nám z Německa přijede někdo z Airbusu, aby projednal možnost spolupráce. Přijeli dva páni, jeden z nich se jmenoval Scholz a byl to nesmírně přísný člověk. Když se mnou mluvil, šel mi mráz po zádech. Dodnes na něho ale s úctou vzpomínám, protože si vážil toho, co umíme, věřil mi a jednal se mnou jako rovný s rovným.

Co si budeme povídat, naše země byla tehdy dosud v porevolučním chaosu a děly se tu různé podivné věci. To první jednání nikdy nezapomenu. Řekli, že už byli v Maďarsku, Rumunsku, Polsku, na Slovensku a vytipovali si nás. Pochválili, jak vypadá náš podnik, dali na stůl hromadu výkresů a řekli, ať uděláme cenovou nabídku.

Já se vám přiznám, takové výkresy jsem nikdy neviděl, neměli jsme ani potřebnou technologii na takovou výrobu, a tak jsem po pár dnech napsal dopis, že se omlouvám, ale že to odmítáme, že na to technologicky nemáme. On mi pak ale zatelefonoval, řekl, že tomu vysvětlení moc nerozumí, že ty výkresy zabalí a pošle nám je zpět. Tak jsme udělali nabídku a začala naše spolupráce.

LIDOVÉ NOVINY: Mimochodem v jaké hodnotě byla ta zakázka?

SOBOTKA: Ta první byla malá, asi jen za 170 dolarů, byla ale klíčová, neboť nám otevřela dveře do leteckého průmyslu. Naše tržby z dodávek pro letecký průmysl se pak v jeden čas vyšplhaly až přes čtyři miliony eur. Jsem hrdý na to, že moc Airbusů bez našich dílů asi nelétá, vždyť historicky jsme jim dodali asi 1,6 až 1,7 milionů dílů.

LIDOVÉ NOVINY: Pojďme do současnosti, je něco, co vás momentálně trápí?

SOBOTKA: Asi nedostatek kvalitních lidí. A pak také tlak některých politiků i médií na zvyšování mezd. Souhlasím s heslem „konec levné práce“, ale neznám dnes zaměstnavatele, kteří by své zaměstnance vydírali, naopak se pro ně snažíme dělat maximum, vytvářet co nejlepší podmínky. Na německé mzdy ale bohužel ještě nedosáhneme, věřím, že se tak jednou stane, ale musíme k tomu nejprve vytvořit podmínky.

Proto je dnes nebezpečné tlačit na přílišné zvyšování mezd. Může to přibrzdit investice firem, některé to dokonce ani nemusejí ustát. Cizí firmy, ty to nějak zvládnou, zaskřípou zubama, ale vyřeší to. Riziko je to ale pro malé a střední české firmy, právě ty by přitom měly hrát na trhu rozhodující roli.

LIDOVÉ NOVINY: Zmínil jste nedostatek kvalitních lidí, čím to podle vás je?

SOBOTKA: Před pár dny jsem v autě v rádiu slyšel nějakého mladého sociologa, který říkal něco ve smyslu, že učňovské vzdělání nebude příliš třeba. Málem jsem havaroval. To by také mohlo dopadnout tak, že přijdete do restaurace a tam vám nebude mít kdo uvařit, protože nebudete mít vyučeného kuchaře. Žádný robot vám místo něho jídlo neudělá, to mi věřte.

Naše firma třeba nemůže sehnat soustružníky, protože se to řemeslo dnes neučí. My jsme prototypová výroba, nám nepomůže 3D tisk ani žádný robot, potřebujeme člověka, který to umí. Podívejte se, já sám mám v domě dlouho problémy s topením, které teče a nikdo ho nedokáže pořádně spravit, protože to řemeslníci neumějí.

Jak říkal Jan Werich ve filmové pohádce Sůl nad zlato, když mu při nepovedeném zadělávání těsta všechno z kádě vyteklo: „Na odbornou práci musí být odborník.“ Po pravdě si myslím, že jsme ve školství udělali chyby, které i kdybychom napravili hned teď, výsledky uvidíme až za dlouhou dobu a my budeme mezitím těžce trpět.

LIDOVÉ NOVINY: Máte nějaký podnikatelský sen?

SOBOTKA: Tak v první řadě, abychom jako firma přežili, protože hra, kterou hrajeme, je neskutečně tvrdá. Chtěl bych také, abychom pracovali na ještě komplexnějších vesmírných projektech. Proto jsme ostatně také v Brně založili skupinu, která si říká Brno Space Technology Group, abychom spojili naše síly, schopnosti a zkušenosti a získali skutečně velký projekt v hodnotě deset až dvacet milionů eur, na němž bychom se společně podíleli.