Není to překvapení, ale přesto je to událost číslo jedna. Německý exprezident Christian Wulff byl minulý čtvrtek před zemským soudem v Hannoveru zbaven podezření, že jako politik zneužíval výhody svého vysokého postavení. Tribunál tak rozmetal na kusy výhrady, které před dvěma lety stály Wulffa křeslo hlavy státu. Co teď?
Kdysi mocný křesťanský demokrat se zřejmě po měsících, ve kterých jej provázela nejistota, palcové titulky, vyšetřování, prohlídky a rozporuplné výpovědi svědků, pokusí vrátit do „normálního“ života. Jeho zářná politická kariéra je každopádně ta tam. A veřejnost se začíná ptát, kdo, jak a proč o ni Wulffa připravil.
Z obvinění moc nezbylo
Jak bylo řečeno, Wulffovo osvobození se očekávalo. Z obvinění, že se opakovaně nechal podplatit od svých zámožných známých a vytvořil si hustou síť neobhajitelných konexí, toho moc nezbylo. Nepotvrdilo se, že by si protiprávně vypůjčil peníze na svůj rodinný dům od vlivného podnikatele, ani že si nechal za protislužby platit dovolené.
Soud se nakonec zabýval jediným případem, v němž šlo o pouhých asi 800 eur...Soud se nakonec zabýval jediným případem, v němž šlo o pouhých asi 800 eur (22 tisíc korun). Právě tolik měl za Wulffa a jeho manželku na pivním Oktoberfestu v roce 2008 zaplatit filmový producent David Groenewold. Výměnou za vyrovnání účtu za hotel a večeři se politik měl pokusit získat podporu pro jeho filmový projekt John Rabe – Ctihodný občan třetí říše u tehdejšího vedení firmy Siemens. Státní zastupitelství už předem zmírnilo Wulffovo obvinění z korupce na méně závažné nezákonné zneužívání benefitů. Nabízené mimosoudní vyrovnání exprezident odmítl.
Předsedající soudce Frank Rosenow dával prakticky od počátku procesu najevo, že důkazy žalující strany stojí na vodě. Ve svém zdůvodnění rozsudku potvrdil, že jej Wulff a Groenewold přesvědčili, že je nepojí pochybný „pracovní“ vztah, ale přátelství, v jehož rámci se oba muži přirozeně stýkali, radili si a pomáhali si. A co víc – dělili se i o účty v restauraci. Nelze tedy říct, že by Groenewold Wulffa jednostranně sponzoroval jako svého politického koně. Hannoverské státní zastupitelství dalo znát, že s tímto pohledem nesouhlasí ani po třináctidenním obšírném jednání soudu a předvolání bezmála tří desítek svědků. A je možné, že se proti rozsudku odvolá.
Kdo zavinil politikův pád?
Mezitím se pozornost veřejnosti od bezprecedentního soudu proti bývalé hlavě státu stáčí k těm, kteří údajně zavinili politikův pád. Před dvěma lety stál Christian Wulff na absolutním životním vrcholu. Byl historicky nejmladším prezidentem ekonomicky nejmocnějšího státu Evropy, měl hezký rodinný dům, vlivné přátele, mladou atraktivní ženu a malého syna.
Wulff podlehl tomu, co dříve nemilosrdně požadoval pro své politické konkurenty – presumpci viny pro podezřelé politikyKoncem roku 2011 nejčtenější německý deník Bild vyrukoval s obviněním, že Wulff ještě jako předseda vlády spolkové země Dolní Sasko získal podezřele výhodnou půjčku na dům od podnikatelské rodiny Geerkensových. V tu chvíli se začalo vše rozpadat. Wulff se dopustil několika chyb. Nejvážnější z nich byl vzkaz na záznamníku Kaie Diekmanna, ve kterém vlivného šéfredaktora Bildu žádal, aby publikaci inkriminovaného článku pozdržel. Prezident se tím dostal do podezření, že se snaží ovlivňovat zpravodajství svobodných médií. Bulvární novináři – a nejen oni – už jej ze svého stisku nepustili.
Wulff záhy podlehl tomu, co dříve nemilosrdně požadoval pro své politické konkurenty – presumpci viny pro podezřelé politiky. Během tří měsíců přišel o všechno – o postavení, práci, pověst i rodinu. Kdo to zavinil? Jasnou odpověď dává na tuto otázku novinář Michael Götschenberg, zaměstnanec veřejnoprávní televize ARD, který se průběhem Wulffovy aféry podrobně zabýval. Bývalý prezident se podle Götschenberga stal nejen obětí vlastní nešikovnosti a neschopnosti správně komunikovat s veřejností, ale zejména obětí mediálního lynče vedeného mocným Bildem.
Stal se nejen obětí vlastní nešikovnosti správně komunikovat s veřejností, ale zejména obětí mediálního lynče vedeného mocným BildemChristian Wulff, v letech 2003 až 2010 premiér v Dolním Sasku, žil s pestrým a povrchním deníkem prý dlouhá léta ve vzájemné symbióze. Po přestěhování do berlínského zámku Bellevue se ale údajně snažil spojenectví s bulvárem, pro spolkového prezidenta zřejmě nevhodné, co možná utlumit. Bild, jenž o něm do té doby psal převážně pozitivně, si to nechtěl nechat líbit a při první příležitosti se rozmáchl k pomstě.
Popsané chování bylo prý zcela v intencích toho, jak princip fungování Bildu již v roce 2006 popsal předseda představenstva jeho vydavatele, Springerova koncernu, Mathias Döpfner: „Kdo jede (s Bildem) ve výtahu nahoru, jede s ním i dolů.“ Ostatní německá média pak podle Götschenberga nejprodávanějšímu deníku při jeho honu na Wulffa víceméně pouze asistovala. Třeba už jen tím, že podrobně rozebírala každé, byť sebemalichernější podezření.
Neméně znepokojující jsou výhrady vůči hannoverskému státnímu zastupitelství, které podle kritiků věnovalo Wulffovu případu nepřiměřenou pozornost (měsíce vyšetřování a výslechy stovky svědků kvůli pár stovkám eur) a čelí i závažným výtkám v právě probíhající „pornografické“ kauze sociálnědemokratického exposlance Sebastiana Edathyho. V obou případech proniklo příliš brzy podezřele mnoho detailů z vyšetřování na veřejnost a panují obavy, že tím byla porušena občanská práva obviněných.
Když se jde s kanonem na vrabce
Nyní si dají všichni příčetní němečtí politici větší pozor na striktní oddělování svého profesního života a soukromíChristian Wulff se nyní možná vrátí ke své právnické praxi a třeba se také uplatní při rozvíjení vztahů s Blízkým východem, zejména Tureckem, kde si získal mnoho příznivců svým již okřídleným výrokem, že „Islám také patří k Německu“. Žije nyní v podkrovním bytě v Hannoveru a rodinný dům, který zahájil jeho pád, už prodal. V posledních týdnech se prý už také pomalu začíná objevovat ve společenských kruzích, v nichž se dříve přirozeně pohyboval. Čeká jej pravděpodobně nový začátek.
Co z jeho kauzy plyne za poučení? Je jasné, že si nyní dají všichni příčetní němečtí politici větší pozor na striktní oddělování svého profesního života a soukromí. Korupce a klientelismus jsou bezpochyby závažné a nebezpečné prohřešky, které je třeba stíhat. Je správné, že pro mocné, kteří spravují veřejné finance, platí v tomto ohledu přísnější pravidla než pro běžné občany.
Veřejnost, ale zejména „seriózní“ média a orgány činné v trestním řízení by měly mít smysl pro proporce a nemířit vždy s kanonem na vrabce. Jejich správná snaha o veřejné blaho totiž může ve svém důsledku mít zničující vliv nejen na jednotlivce, ale na celou společnost.
Související článek ČESKÉ POZICE: