Smontovali jste si počítač a myslíte si, že o něm víte všechno? Určitě ne. Možná vám totiž na čipu sedí Bart Simpson či Milhouse, v obvodech se prohání miniaturní žralok, na grafické kartě laškuje robot a přetaktovaný procesor obsadil dinosaurus s logem IBM či AMD... Ne, není to šílenství, jak je vidět z úvodních obrázků. Všechny totiž pocházejí z drobných počítačových komponent, ale jsou zvětšeny 200- až 500krát!
Výrobci čipů občas dozdobí svá díla malůvkou či vtípkem...Laik by myslel, že inženýři v oboru informačních technologiích jsou veskrze racionální, sušší tvorové, bez špetky citu ku kráse a umění. Jenže to je error! Výrobci čipů k nim totiž ve skutečnosti nezřídka přidají drobné kresbičky, loga, vtípky nebo přímo vzkazy určené těm, kteří si je pod mikroskopem můžou prohlížet. Celou sbírku takových obrázků si pořídila společnost Chipworks, která se zabývá kontrolou a analýzou mikročipů. Podivuhodná galerie křemíkového umění je k vidění na firemních stránkách firmy.
Novátorský chip-art, jak by se daly kreativní drobty nazvat, je vytvářen stejně jako čipy. Integrované obvody jsou leptány na fotolitografické desky, kam se přidávají vrstvu po vrstvě z tenoučkých materiálů (oxidu křemíku, hliníku). Proto mají i různé barvy.
„Jde o náročný výrobní proces, vyžadující neuvěřitelné úrovně opakované přesnosti,“ píše magazín Wired. V případě, že na desce zůstane nevyužitý prostor, proč jej nezaplnit něčím zábavnějším? Výsledek neuvidí běžní zákazníci, ale nejpíše jen kontroloři ve firmách typu Chipworks.
Křemíkové umění je vcelku anonymní. Stěží vystopujete týmy a konkrétní „umělce“, kteří na tu vaši destičku vyleptali pidiautíčko. „Ale je zřejmá hrdost na vlastní práci, umělecký cit inženýrů, kteří si chtějí svou práci označit – říci, že je jejich dílem. Velmi běžně nacházíme iniciály nebo jejich shluky. Jde o jakýsi podpis dotyčné práce,“ píší lidé z Chipworks.
Galerie 1 – Galerie 2 – Galerie 3 – Galerie 4
Moderní silikonové umění čili sili-art (pozor, nezaměňovat se silly-art!) dnes asi těžko zaujme teoretiky umění a kunsthistoriky. Je na podobné linii jako tetování a graffiti; někde v pozadí, ale s dlouhodobě připraveným atakem na oficiální galerie...
Chvíle, kdy budou intelektuálové blaženě vrnět nad galerijním mikroskopem – dejme tomu v londýnské Tate Modern – nemusí být daleko. Jen se toho musejí chopit schopní promotéři, recenzenti a vybrat mezi vtipkujícími ajťáky nového Banksyho, který za miliony liber vytvoří nějaký ten „geniální chip-art“. A revoluce začne.
Takové výtvory už pochopitelně mají připravena i jména, která by mohla galerijní výstavku doplnit obligátními štítky pro návštěvníky.
Tak třeba vyleptaný Milhouse se může jmenovat podle digitálního transmitéru Sil154CT64, vyobrazená pistole s americkou mapkou je AMD K7650CURBBA z procesoru Athlon, robot se jmenuje UTMC 5962R9657101VXC a na programovatelném hardwaru AMD MACH445-12YC se vyjímá i překrásný letoun XB-70 Valkyrie.
Ano, umění potřebuje nové proudy. Vždy. Je chip-art tou pravou budoucností?
