ČEZ narazil. Plán výstavby nových jaderných bloků se odkládá

Minulý týden měl vládní výbor pro energetiku rozhodnout, jakou cestu zvolí při chystané stavbě nových jaderných bloků. Všechno ale bylo jinak. Stálý výbor pro jadernou energetiku v čele s ministrem průmyslu Tomášem Hünerem (za ANO) rozhodnutí odložil, protože ČEZ v podkladových materiálech zapomněl na klíčovou věc: spočítat, jak celá akce dopadne na státní rozpočet. A že to bude u stamiliardové investice dopad zásadní, je zřejmé.

S takovým závěrem přišla oponentní analýza, kterou si ministr zadal u renomované společnosti PwC a LN ji mají k dispozici. Až dosud výbor pracoval pouze s podklady zpracovanými skupinou ČEZ. „Rozhodnout lze o čemkoli. Ale jak dobré a správné takové rozhodnutí může být? Na základě nekompletních a nedostatečných podkladů, které mi doposud byly předloženy, já ani současná vláda rozhodovat nebudeme. Vedení ČEZ tlačí na rychlé rozhodnutí, ale přitom doposud nebylo schopno dodat relevantní podklady. Já se do neodpovědného rozhodnutí dotlačit nenechám,“ řekl LN ministr Hüner.

Jsou dvě možnosti, jak se dají atomové bloky dostavět. Zaprvé, ČEZ si založí stoprocentně vlastněnou dceřinou společnost, která se ujme projektu. Zadruhé, ČEZ se rozdělí na firmu, v níž zůstane uhlí s jádrem; ta bude patřit celá státu a postaví bloky. Obnovitelné zdroje a distribuce by se vydělily do nové firmy, v níž by měl podle vizí energetické skupiny stát snižovat svůj podíl až k dvaceti procentům. Neboli ztratit vliv i dividendové zisky. Právě třetí variantě vystavil Hüner stopku.

ČEZ dosud v materiálech pro vládní výbor uváděl, že mu z analýz jako nejvýhodnější vychází transformace. Podle PwC však podklady zvýrazňovaly klady u transformace, zatímco u varianty, že bloky postaví prostřednictvím své stoprocentní dceřiné společnosti, kladl důraz na nevýhody. Za nejzásadnější nedostatek ale oponentní analýza vypichuje zmíněnou absenci dopadů na rozpočet. Informace je důležitá i proto, že ve výsledku náklady ponesou přímo spotřebitelé energie nebo nepřímo všichni, kdo platí daně.

S trochou nadsázky je výběr vhodné varianty bez propočtu finančních dopadů analogický k situaci, kdy by se člověk rozhodl pro nákladnou rekonstrukci bytu tak, aby z něj vznikly byty dva. Aniž by věděl, jestli je oba bude používat sám, jestli si vezme hypotéku, oba pronajme a za kolik, nebo odprodá, jestli půlku rekonstrukce zaplatí budoucí nájemník či spoluinvestor, případně zda mu to celé uhradí rodiče. Každá z variant vede k jiným důsledkům.

Ministrova vzpoura

Výbor se nyní odmítá pustit do obrovské investice, aniž by znal klíčové odpovědi. Už proto, že je tu odstrašující příklad z roku 2014, kdy se rušil běžící tendr na dodavatele nových bloků v Temelíně. Tehdy se předem nevyjasnilo, jak moc bude muset stát projekt dotovat, a ministři Nečasovy vlády se na podobě a výši garancí neshodli. Tehdy celý projekt skončil.

„Znát ekonomické dopady na stát a spotřebitele je základní předpoklad pro odpovědné rozhodnutí. Nechápu, že předchozí ministři průmyslu toto důrazně nepožadovali. Doba se změnila a já jako ministr toto po ČEZ a příslušných institucích samozřejmě budu chtít. Bohužel jsme takové kalkulace doposud neviděli a je to jeden z hlavních úkolů, které budu důrazně požadovat,“ říká ministr průmyslu.

ČEZ na dotazy LN, jak bylo možné přiklonit se k jedné z variant bez odhadu dopadů na státní pokladnu, přímo neodpověděl, mluvčí skupiny Ladislav Kříž sdělil jen následující: „ČEZ není členem stálého výboru pro jadernou energetiku, je zván jako host, případně se jednotlivci účastní pracovních skupin. Nemůžeme tedy mluvit za stálý výbor. Nemáme ani k dispozici žádnou finální verzi materiálu PwC, podle našich informací je připomínkován v rámci pracovních skupin.“

Rozhodnutí o investorském modelu se nedá dlouho odkládat, nynější zádrhel může bolet. Dukovanům skončí životnost asi v roce 2035, což je současně rok, kdy by mohly být hotové nové bloky, když se brzy začne. Bez nich by byla ohrožená stabilita dodávek, protože jádro pokrývá více než třetinu tuzemské spotřeby, a jak se bude utlumovat výroba z uhlí, význam atomové energie poroste. To, že výbor odmítl kývnout na transformaci, je překvapením a vzpourou proti vůli skupiny ČEZ. I když podklady od polostátního gigantu vyzdvihují rozpůlení firmy jako nejlepší, řada faktorů hovoří proti. ČEZ například uváděl, že samotné rozdělení by zlepšilo cenu akcií firmy natolik, že by se tím pokryl výkup minoritních majitelů ze „staré“ části. V celém ČEZ vlastní stát 70 procent, zbytek jsou minoritní akcionáři a jejich podíl by musel vykoupit.

Podle propočtů Morgan Stanley by však předpokládaný zisk na rozdělení pokryl leda výkup minoritních akcionářů, na stavbu nové jaderné elektrárny by nezbylo. Současně by stát přišel o velkou část dividendy z „nové“ větve vzniklé dělením, v níž by bylo prakticky vše výdělečné a perspektivní – obnovitelné zdroje s distribucí. Státu by zůstaly hlavně skomírající uhelné elektrárny a drahý jaderný projekt. Tedy náklady. Z toho pohledu nemá příliš smysl, proč by měla podle vize ČEZ část dluhů skupiny přejít i do „staré“ části a nepřevzala je celé „nová“ divize.

Oponentní analýza od PwC nerozporuje, že vláda bude muset pustit nemálo peněz, i když elektrárnu dostaví ČEZ. Třeba nastavením pevných výkupních cen bez ohledu na to, jak bude klesat hodnota energie na trzích, nebo takzvaným rozdílovým kontraktem. To by stát provozovateli elektrárny vždy dorovnal cenu, na které by se spolu předem dohodli. Problém je však v tom, že ČEZ neposkytl odhad, o jaké částky by se mělo jednat, a to celkově ani v průběhu jednotlivých let, přestože pro plánování státního rozpočtu je to nezbytné.

Aby nenastalo s jadernou dostavbou fatální zpoždění, bude Hüner požadovat, aby ČEZ a výbor chybějící podklady urychleně doplnily – vláda by pak stále mohla rozhodnout do konce roku. „Dosavadní podklady ukazují, že možné jsou dvě varianty. Výstavba nových bloků plně v režii ČEZ, nebo rozdělení aktiv a výstavba za státní peníze daňových poplatníků. Rozhodně nesouhlasím s tím, že existuje pouze jedna možnost – a to státní peníze –, kterou tak aktivně tlačí management ČEZ. Možná je to nejjednodušší varianta pro ČEZ. Já se finálně rozhodnu a dám své doporučení premiérovi a vládě v okamžiku, kdy budeme znát veškerá fakta, finanční kalkulace a jejich dopad do veřejných rozpočtů. A to stále nemáme! Když se ale podívám, kolik ČEZ v minulých letech proinvestoval v zahraničí, tak jsme za tyto peníze už mohli mít nový jaderný blok v Česku. Tedy peníze ČEZ rozhodně má,“ uzavřel ministr Hüner.