Generální ředitel společnosti ČEZ Daniel Beneš se minulý týden v rozhovoru pro Lidové noviny rozpovídal na téma financování tohoto polostátního podniku. Beneš sice mluvil o finančních zdrojích na výstavbu nových bloků v Temelíně, ale po každé jeho větě se čtenáři vnucovala otázka, zda si ten rozhovor přečetli i generální ředitel Budvaru Jiří Boček, Petr Bendl a Petr Nečas. Boček by byl pravděpodobně raději, kdyby ministr zemědělství ani premiér Benešovy výroky nečetli, ale minimálně premiérův hlavní poradce Tomáš Vrbík by se mohl postarat o to, aby svému šéfovi alespoň jedna pasáž, kterou pro jistotu hned uvedeme, z rozhovoru neunikla.
Beneš na otázku, proč ČEZ nemá vlastní rezervy na stavbu, odpověděl, že společnost vždy pracuje s cizím kapitálem, protože je levnější než vlastní. „Když budete hledat po světě někoho, kdo pracuje s vlastními rezervami, nikoho nenajdete. Kdyby společnost začala kumulovat rezervy, tak správné akcionářské rozhodnutí je, si přece tyto peníze stáhnout formou dividendy. Proč by si je akcionáři ukládali v té firmě? Každá společnost má být optimálně zadlužená,“ vysvětloval Beneš.
V jižních Čechách pomalu vzniká jakási Národní banka BudvarNa stránkách ČESKÉ POZICE jsme se již před několika týdny zamysleli nad tím, co stát z národního podniku Budějovický Budvar vlastně má, a zda by nebylo lepší do státního rozpočtu převést všechny peníze, které v Budvaru jsou. Podnik totiž nemusí vydělané peníze odvádět do státního rozpočtu, což mu poskytuje obrovskou výhodu před konkurenty a v podstatě to znamená, že příjmy z půjčování peněz, které má na účtu, pomalu dohánějí příjmy z vaření piva. V roce 2010 – čerstvější čísla bohužel nejsou k dispozici – Budvar vykázal zisk před zdaněním 219 milionů korun, z toho 77 milionů z finančních operací, tedy za uložené či investované peníze podniku. Jak náš kolega Tomáš Hlaváč napsal, ještě pár let a Budvar bude vydělávat více na úrocích než na pivu.
Prostě v jižních Čechách pomalu vzniká jakási Národní banka Budvar. Bohužel tím národní podnik nepracuje ve prospěch státu, ale sám sebe. Ve skutečnosti tedy jde skutečně o kus stříbra uloženého v trezoru, ze kterého stát nemá skoro nic. Ministr financí Miroslav Kalousek, který je z jižních Čech, by měl navrhnout Lex Budvar o jediné větě: „Budějovickému Budvaru se vyměřuje mimořádná daň ze zisku ve výši pět miliard korun.“
Tolik peněž sice Budvar v hotovosti nemá, ale banky by mu jistě rády půjčily. „Pak by mu nejenom ubylo těch 77 milionů zisku z finančních operací, ale současně by musel platit úroky, stejně jako ostatní pivovary. Zisk by tím klesl na nějakých 100 milionů a teprve po tom všem by se měl Budvar srovnávat s konkurencí. Pak by měl do firmy nastoupit nový management, který z podniku těch 554 milionů korun ročního zisku dostane. Když to dokáže Prazdroj v Plzni, proč by to nešlo v Budějovicích, když tvrdí, že dělají stejně skvělé pivo,“ píše ve svém článku Tomáš Hlaváč.
Daniel Beneš sice vařit pivo neumí, ale o tom, jak by měla hospodařit státem ovládaná společnost, která podniká v konkurenčním prostředí, ví dost. Bohužel, vládní politici dlouhá léta neměří státním firmám stejným metrem. Situace, kterou jsme popisovali v případě Budvaru, je podobná v Lesích ČR. Tyto podniky mají svoje peníze uložené v různých bankách a žádný člen vlády po nich nechce, aby je poslaly do státní pokladny. Ale proč? Na tuto otázku existuje jediná odpověď: Protože takové status quo některým politikům a manažerům, kteří rozhodují o tom, kam volné peníze těchto podniků budou uloženy, z nějakého záhadného důvodu vyhovuje.
