Lidovky.cz

Cesta Fran?oise Hollanda do reality aneb Jak splnit předvolební sliby

Evropa

  13:49

Ve francouzských parlamentních volbách, jejichž první kolo se koná 10. a druhé 17. června, zřejmě zvítězí socialisté nového prezidenta.

Dle nového francouzského prezident Fran?oise Hollanda je třeba šetřit a být fiskálně odpovědný, ale současně i získat nové finanční zdroje na hospodářské oživení – například vyšším zdaněním zejména bohatých a finančních transakcí či dalšími půjčkami. foto: © Reuters, ČESKÁ POZICE, Petr UrbanČeská pozice

Kampaň k letošním francouzským prezidentským volbám byla neobvykle dlouhá, což, jak se zdá, vyčerpalo zájem Francouzů o politiku. Týden před prvním kolem parlamentních voleb 10. června se totiž nekonají žádné velké mítinky ani veřejné projevy stranických lídrů či jejich vášnivé diskuse v médiích. Jako by vítězství socialisty Fran?oise Hollanda v prezidentských volbách automaticky znamenalo levicovou většinu v Národním shromáždění.

„Jiný výsledek by byl projevem schizofrenie,“ řekl ČESKÉ POZICI komentátor týdeníku Le Point Hervé Gattegno. A dodal: „Jak jinak by v zahraničí vnímali, že Francouzi nejprve zvolí levicového prezidenta, aby ho o měsíc později vybavili na dalších pět let pravicovou vládou? Nově zvolenému prezidentovi se něco podobného v novodobé francouzské historii dosud nikdy nestalo.“

A zdá se, že se překvapení nebude konat ani letos. Vůli Francouzů, že by vláda a prezident měli být stejné politické orientace, ukazují i nejnovější průzkumy veřejného mínění. Dle 55 procent Francouzů by měla Hollanda podporovat levicová parlamentní většina. Socialisté a jejich spojenci, především Levicová fronta Jean-Luka Mélenchona a Strana zelených, by měli v prvním kole voleb získat zhruba 45 procent hlasů. Tradiční pravice, Unie pro lidové hnutí (UMP), 31 procent a 16 procent radikálně pravicová Národní fronta (NF) Marine Le Penové. Dle matematického součtu by tedy UMP a NF měly těsně zvítězit

Únava tradiční pravice z moci

Politický komentátor Gattegno však říká: „Obě klíčové postavy UMP, bývalý premiér Fran?ois Fillon i současný předseda strany Jean-Fran?ois Copé, sice tvrdě soupeří o nástupnictví po Nicolasi Sarkozym, navzdory tomu se však dohodli a vyslovili proti jakékoli formě spojenectví s NF.“ Navíc je z prohlášení bývalých ministrů či osobností UMP cítit únavu z moci, či spíše po deseti letech vlády své strany špatně skrývají chuť přepustit mocenské otěže bez většího boje. Roli však hraje i krize eura, astronomická zadluženost Francie a negativní ekonomické vyhlídky. Problém parlamentních voleb však spočívá v něčem jiném.

Podle Gattegna výsledek jejich druhého kola 17. června spíš ukáže, jakým způsobem bude nový prezident a jeho strana vládnout a prosazovat svůj program a Hollandovy předvolební sliby: „Pokud socialisté získají v levicovém bloku výraznou většinu, budou si víceméně moci dělat, co chtějí. Nezapomeňme totiž, že poprvé v dějinách páté republiky loni ovládli horní komoru parlamentu. A v minulosti tradičně pravicový Senát korigoval socialistické vlády Fran?oise Mitterranda či Lionela Jospina. Čím však budou mít socialisté těsnější většinu, tím víc jim budou svazovat ruce jejich partneři s často rozdílnými názory na francouzské i evropské problémy.“

Čím budou mít socialisté v parlamentu těsnější většinu, tím víc jim budou svazovat ruce jejich partneři s často rozdílnými názory na francouzské i evropské problémyGattegno tím poukazuje především na překvapivý vzestup a popularitu lídra radikální levice Mélenchona během prezidentské kampaně. Ten například propagoval zrušení páté republiky, kapitalismu, či vystoupení Francie z Evropské unie, na což slyšelo 11,1 procenta francouzských voličů. Jak by vláda ve spojení se silným Mélenchonem vypadala, ukazuje jeho nedávný výrok v televizním pořadu C politique:„Parlamentní většina skládající se z robotů, kteří poslušně hlasují podle příkazů kabinetu či monarchy z Elysejského paláce, není představou Levicové fronty o změnách ve vládnutí, jež ve své předvolební kampani Hollande sliboval.“ Na rozluštění této tajenky je však třeba si počkat do 17. června, kdy budou známé výsledky druhého kola parlamentních voleb.

Jak oživit ekonomiku

O vládnutí podle Hollandových představ napověděly jeho první týdny v Elysejském paláci. Někteří francouzští komentátoři považovali za symbol Hollandovy cesty do reality návrat letadla z bezpečnostních důvodů na pařížské letiště po zásahu bleskem, jímž těsně po slavnostním předání moci letěl do Berlína na setkání s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Na této návštěvě se totiž ani nově neprojednávala v březnu uzavřená smlouva EU o fiskální odpovědnosti, kterou chce Merkelová na rozdíl od Hollanda, jenž prosazuje ekonomický růst i za cenu dalšího zadlužování, zachovat v původním znění, ani se mezi nimi neodehrála žádná konfrontace. Šlo spíš o seznamování obou státníků.

Na svých představách však Hollande trval na prvním summitu EU v Bruselu 23. května, jehož se jako hlava Francie zúčastnil: „Státních dluhů a rozpočtových deficitů se nezbavíme, jestliže okamžitě neprovedeme opatření na podporu ekonomického růstu.“ Dle nového francouzského prezident a lidí z jeho okolí to znamená šetřit a být fiskálně odpovědný, ale současně i získat nové finanční zdroje na hospodářské oživení – například vyšším zdaněním zejména bohatých a finančních transakcí či dalšími půjčkami.

Hollande není v EU sám, kdo má tento názor, což se zdálo ještě před několika měsíci. Celá jižní část unie chce nové půjčky ve formě eurobondů a v tomto ohledu i větší otevřenost Evropské centrální banky (ECB). Od nových půjček si slibují nastartování svých ekonomik nejen vlády astronomicky zadlužených států, jako je Francie.

Názory ekonomů

„Hollandova představa prosadit opatření podporující růst je i v zájmu finančních trhů, protože bez něj Evropa riskuje nárůst finanční krize,“ vysvětlil v deníku Le Monde ekonom René Defossez, proč nezačaly z Francie odcházet investice a kapitál, což v případě Hollandova vítězství předvídal jeho předchůdce Sarkozy. Naopak od Hollandova nástupu do Elysejského paláce francouzské desetileté úrokové sazby klesly na historických 2,414 procenta.

„Státních dluhů a rozpočtových deficitů se nezbavíme, jestliže okamžitě neprovedeme opatření na podporu ekonomického růstu,“ prohlásil HollandeCo se však stane, pokud se hospodářský růst nedostaví, anebo bude zanedbatelný s ohledem na splácení obrovských částek nezodpovědnými státy? zeptal se v týdeníku Le Point ekonom Fran?ois Lenglet. A odpověděl: „Jde o stále stejnou iluzi, že se lze zbavit dluhů dalšími dluhy. Ve Francii tento model neúspěšně provádíme od osmdesátých let. Dosud se však nikdo nezamyslel, kdo zachrání ECB, až se kvůli požadované záchranářské finanční politice ocitne před bankrotem jako mnoho států v současnosti.“

Ekonomičtí komentátoři i experti od nové vlády socialisty Jean-Marka Ayraulta jmenované Hollandem navíc očekávají návrhy strukturálních změn, jež by kromě dalších daní a zadlužování mohly oživit ekonomiku, například zákoníku práce – větší flexibilitu při přijímání i propouštění zaměstnanců – nebo nižší sociální odvody podniků, jež francouzskou pracovní sílu zdražují natolik, že přestávají být konkurenceschopné.

Odchod do důchodu, minimální mzda, Afghánistán

Premiér Ayrault zatím slíbil jen velkou konferenci nejpozději do poloviny července, na níž by měli o sociálních problémech s vládou i prezidentem diskutovat zástupci odborů a zaměstnavatelů. Jeho vláda se však chystá splnit dva Hollandovy sliby, a to ještě před parlamentními volbami formou dekretů: odchod do důchodu v 60 letech pro pracující od osmnácti let a zvýšit minimální mzdu stanovenou státem.

Svůj předvolební slib splnil Hollande i při setkání s americkým prezidentem Barackem Obamou a hlavami členských států NATO během chicagského summitu 20. až 21. května. „Odchod francouzských vojáků z Afghánistánu do konce letošního roku je nezvratný,“ prohlásil na tiskové konferenci ve Washingtonu. O několik dnů později sice z Kábulu oznámil, že prozatím půjde jen o bojové jednotky v počtu dvou tisíc mužů, ale zbytek z 3,5tisícového francouzského kontingentu by měl Afghánistán opustit do léta 2013.

Od Hollandova nástupu do Elysejského paláce úrokové sazby francouzských desetiletých dluhopisů klesly na historických 2,414 procentaNavzdory anonymním kritickým hlasům z generálního štábu, jež uveřejnil deník Le Monde: „Mise, jež byla se spojenci naplánovaná a dohodnutá do konce roku 2014, nebude splněná. Navíc naše vojáky nenahradí afghánské bezpečnostní složky, ale Američané, což bude ponižující.“

Podivný čerstvý vítr

Z Paříže sice vane slibovaný čerstvý vítr, ale zdá se, že Hollandův návrat na zem se zatím konal jen v letadle zasaženém bleskem. O tom, jak socialistický prezident vnímá realitu, vypovídají i jeho na první pohled sympatická rozhodnutí – v rámci úspor si snížil oproti svým předchůdcům prezidentský plat o 30 procent, nebydlí stejně jako oni v Elysejském paláci a při cestách po Francii či do Bruselu nepoužívá pro státní pokladnu finančně nákladné letadlo, ale vlak.

Málokterý Francouz si však vzpomene, že jedno z prvních rozhodnutí bývalého prezidenta Sarkozyho bylo zvýšit si plat o 117 procent. Ten Hollandův tedy sice bude nižší než jeho nedávného konkurenta v prezidentských volbách, ale téměř o 90 procent vyšší, než byl před více než pěti lety plat Sarkozyho předchůdce Jacquese Chiraka. Policie také musí nově hradit permanentní dohled na pařížskou ulici, v níž Hollande žije se svou přítelkyní. A při každém pozemním přesunu ho doprovází letadlo nebo vrtulník, kdyby se kvůli ohrožení Francie musel okamžitě vrátit do Paříže.

Při cestě z Paříže do Bruselu rychlovlakem Thalys, v jehož první třídě Fran?ois Hollande a jeho početný doprovod probírali strategii oživení evropské ekonomiky, pak mezi Francií a Belgií proletělo prázdné letadlo. Možná, že právě to nejlépe charakterizuje novou francouzskou politiku.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.