Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Český státní tajemník pro EU: Produkt našeho nezájmu o Evropu

Evropa

  15:37

Vojtěch Belling v rozhovoru pro LN tvrdí, že je v Česku v evropské agendě příliš moci svěřeno úředníkům. Má pravdu. Platí to také o něm.

foto: © vláda.czČeská pozice

Náš muž pro Evropu Vojtěch Belling si v rozhovoru pro Lidové noviny v sobotu 7. prosince postěžoval, že chronickým problémem české politiky vůči Evropské unii je její odevzdání na bedra úředníků. Že se příliš mnoho otázek nechává rozhodovat státní správou, ačkoli jde o výsostně politická témata.

Belling má pravdu. Chronický nezájem českého politického cechu o dění za hranicemi státu – jak odkryl Rusnokův komentář k pohřbu Nelsona Mandely –, a zejména o dění v evropském patře je faktem. Během let dovedl Česko až do bodu, kdy se ti, kdo se orientují v komplikovaném labyrintu s názvem Evropská unie, počítají v jednotkách, v jejich rukou se nakumulovala mimořádná moc a odpovědnost, přičemž volení zástupci mezi nimi nejsou.

Nejviditelnějším produktem této politické lhostejnosti je přitom ten, kdo si na ni postěžoval – Vojtěch Belling. Jeho post sice nese titul státní tajemník pro evropské záležitosti, tedy vysoký úředník, ale k jeho jménu by se mohlo směle přiřadit „vicepremiér pro EU“. Je to totiž on, kdo píše nebo dozoruje české odpovědi na otázky z Bruselu a rozsahem agendy a odpovědností za český stát si v ničem nezadá s rolí premiéra.

Bellingova odpovědnost je jak ideová, tak rozpočtová. Začíná českým postojem k regulaci bank v eurozóně, pokračuje přes sociální práva lidí vyslaných pracovat v jiném státě EU a končí pravomocemi agentury střežící vnější hranice osmadvacítky. O tomhle všem se jinde vede přirozený politický střet, ať už na linii levice-pravice nebo integrace-nezávislost, a mnohahodinové televizní debaty. U nás máme Vojtěcha Bellinga.

Paradoxně se to děje v zemi, jejíž politici kritizují na EU zejména rozsah pravomocí nikým nevolených úředníků. Sami však evropskou agendu dobrovolně přenechali právě takovému nevolenému úředníkovi. Bonusovou pointou je, že to učinil expředseda strany, která bruselským byrokratům nejvíce spílá. Právě Petr Nečas totiž v době svého předsedání ODS a vládě povýšil Bellinga na státního tajemníka pro EU, čímž ho pasoval do role hlasu České republiky na různých evropských fórech v zastoupení premiéra.

Impotence politických stran

Není to však chyba Vojtěcha Bellinga. Ten je velmi erudovaný a má ambice, toť vše. Na vině je zmíněný nezájem českých občanů o zahraniční svět. Ten se pak odráží v impotenci politických stran vygenerovat znalost a názor – počet stranických garantů pro evropskou politiku zpravidla končí číslem 1.

Nezájem českých občanů o zahraniční svět se odráží v impotenci politických stran vygenerovat znalost a názorNásledně nezájem stoupá do parlamentu. Zejména sněmovna je pověstná tím, že devět z deseti unijních norem nechává jen na evropském výboru, jehož stanovisko má sílu pléna, protože na skutečném plénu nikdo Evropu „nechce“ – nikdo jí nerozumí. A ze sněmovny lhostejnost a neznalost prorůstají až do vládní zasedačky.

Je přitom nasnadě, že jde o neudržitelný stav. Brusel už dávno není technickým organizátorem pohybu statků na vnitřním trhu. Zasahuje stále více do organických oblastí života společnosti, kde jejich regulace odráží už nějaké idee, vidění světa, je věcí názoru – typicky míra sociální ochrany na trhu práce nebo působení cizích represivních složek na vlastních hranicích.

Tyto ideje by se měly střetávat v běžné politické soutěži, ať už u volebních uren nebo v parlamentu, a nějaká by vyhrála. Určil by se směr, kudy jít, a úředníci by pak už připravili cestu. Odhadněme, že právě touto absencí jakéhokoli strategického směru a zároveň mírou odpovědnosti, která na něm leží, byla motivována Bellingova kritika – přebytek moci mu těžko bude vadit.

Dobrou zprávou je, že s novou sněmovnou se otvírá šance, jak věci změnit. Například tak, že by evropské normy automaticky chodily na plénum, čímž by poslanci byli nucení se zajímat. Pokud totiž vznikající vláda Bohuslava Sobotky slibuje zásadní změnu v evropské politice Česka, není lepší než do ní tímto ustáleným způsobem dostat běžný politický střet o ideje. Ocenil by to jak volič, tak určitě i Vojtěch Belling.