Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Český stát zatím výdajům na obranu přednost nedává

  17:34
Nyní je Česko na chvostu NATO a budou nutné vyšší výdaje a pozornost, aby se situace změnila. Zatím u nás vítězí máslo nad zbraněmi.
Česká armáda - ilustrační foto

Česká armáda - ilustrační foto foto: J.Vostárek

Pruský generál a významný válečný stratég a teoretik Carl von Clausewitz (1780–1831) ve svém díle O válce zdůrazňuje, že válka je věcí politickou. To je nezpochybnitelný fakt, protože každá válka naplňuje (v nejširším smyslu) politické cíle. Proto i příprava na válku (korektněji na obranu státu) je věcí veskrze politickou. Odbornou, tedy vojenskou, se stává až po artikulaci politické představy.

V těchto možná teoretických slovech se skrývá návod, jak přistupovat k zajištění obrany státu. Základem jsou ingredience, jichž se v uplynulých téměř 25 letech zajišťování obrany České republiky dostávalo poskrovnu – definice hrozeb, popis nepřátel a potřebných vojenských sil, schopných zajistit obranu, cyklická revize hrozeb a tomu přizpůsobované budování sil, udržení pozornosti a vůle společnosti (potažmo politiky) a kontinuita.

Občas nerealistické koncepce

V minulosti existovaly koncepce, které obsahovaly politické zadání, a ani nebyly zcela hloupé – občas nerealistické, ale vždy byly povzbuzovány politikou a společností, která mírový sen žila nebo jej nedokázala odmítnout. V Koncepci výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky z roku 2002 se objevují hrozby téměř (až na Rusko) totožné s dnešními. Čelit jim mělo 34 až 36 tisíc profesionálů včetně záloh a výdaje na obranu měla být 2,2 procenta hrubého domácího produktu, tedy ještě nad doporučením NATO.

V minulosti existovaly koncepce, které obsahovaly politické zadání, a ani nebyly zcela hloupé – občas nerealistické, ale vždy byly povzbuzovány politikou a společností, která mírový sen žila nebo jej nedokázala odmítnout

Tuto koncepci spláchla velká voda v roce 2002 – i nákup desítek stíhacích letounů Jas-39 Gripen a další plány. A paradoxně ve stejném roce, kdy proběhl v Praze historický summit NATO. Nakonec české letectvo dostalo jen 14 těchto letounů a v roce 2003 vznikl nový dokument s krkolomným názvem Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil ČR přepracovaná na změněný zdrojový rámec.

Ta mimo jiné rušila navázání výdajů na HDP a stanovila pevné částky rozpočtu do roku 2010 (kdy měl být 70,3 miliardy korun), což sice neumožňovalo reformu, ale mělo umožnit „pokrytí nezbytně nutných výdajů pro realizaci koncepce“. Od roku 2008 mělo být v uniformě už ne 34 tisíc, ale 26 200 vojáků, přičemž hrozby se zásadně nezměnily. A jen na okraj, vytyčených rozpočtů ani počtu vojáků se nikdy nepodařilo dosáhnout.

Společenská poptávka

Nastal společensko-politický kompromis, který poznamenal následující léta – obětování dlouhodobého budování obrany krátkodobým zájmům. Jinými slovy, výše výdajů na obranu se neodvíjela od reálných hrozeb a potřeb obrany státu, ale od okamžité poptávky na nalezení peněz.

Společenská poptávka určuje, na co bude kladen větší důraz – zda na primární úkol státu, tedy zajištění bezpečnosti, či na sekundární, jako jsou sociální věci, zdravotnictví, ekologie

Nebylo to poprvé, podobně tomu bylo na počátku devadesátých let, nicméně tehdy bylo z čeho škrtat. Navíc v roce 2003 šlo o poměrně zásadní odklon od politiky prosazované před vstupem i po vstupu do NATO v roce 1999 – a hlavně od rétoriky o světu „ve válce proti teroristům“.

Toto dilema každého státu se nazývá „zbraně versus máslo“, společenská poptávka určuje, na co bude kladen větší důraz – zda na primární úkol státu, tedy zajištění bezpečnosti, či na sekundární, jako jsou sociální věci, zdravotnictví, ekologie. V ČR začalo vítězit máslo, což je patrné i z růstu podílu sociálních výdajů na HDP a poklesu výdajů na bezpečnost.

Potvrzením trendu je další dokument – Transformace resortu Ministerstva obrany ČR z roku 2007. Ten už hovořil o výdajích 1,4 procenta HDP v letech 2008 až 2010 a poté v rozmezí 1,4 až 2 procenta HDP, přičemž v zásadě zachovával popis hrozeb. Následná ekonomická krize, další škrtání ve výdajích na obranu, snaha se s tím koncepčně vyrovnat Bílou knihou o obraně, jež popsala krizový stav včetně obřího deficitu, odhadovaného na sto miliard korun, byly jen podtržením vítěze souboje „zbraní a másla“.

Armáda ČR a výdaje na ni.

Politici a společnost

Politika je odpovědná za obranu a dávání odpovědnosti politikům za vítězství másla je namístě, nicméně pokud by společnost odmítala škrty ve výdajích na obranu, těžko by je politici prosazovali. To bylo patrné zejména během finanční krize, kdy celé politické spektrum odmítalo snižovat jakékoli výdaje – především ty sociální. Ovšem kromě obranných.

Politika je odpovědná za obranu a dávání odpovědnosti politikům za vítězství másla je namístě, nicméně pokud by společnost odmítala škrty ve výdajích na obranu, těžko by je politici prosazovali

Situace se začala měnit až s růstem ekonomiky v roce 2014 a zároveň s ruskou expanzí na Ukrajinu. Po několika letech byla také dokončena Koncepce výstavby Armády České republiky, takzvaný KVAČR, který se na rozdíl od předchozích dokumentů musí vyrovnat nikoli s poklesem, ale růstem výdajů. „Díky KVAČR má armáda konečně pevný a jasně daný výhled a plán, který jí umožní seriózně plánovat a nakupovat. Poprvé je totiž vázaný na finance,“ podotýká ministr obrany Martin Stropnický.

Rozpočet sice příliš neroste v poměru k HDP, ale roste v absolutních číslech. Vyšší výdaje jsou dobrou zprávou, ale vnitřní dluh je stále vysoký, modernizace armády není ani v polovině a patříme na chvost Aliance. Reputaci zachraňují v zásadě aktivity armády v zahraničí. Rozdíl je patrný například v porovnání s Polskem, kde je konsenzus, že obrana státu a péče o ni jsou hlavní povinností. To, co se léta odsouvalo, nenapraví jen zvýšení peněz, ale dlouhodobá a hlavně kontinuální pozornost a vůle vydávat adekvátní částky na obranu a pečovat o ni.

Zvyšme rozpočet na obranu

Chceme se vyvarovat unáhlených akvizic, říká náměstek ministra obrany pro řízení sekce ekonomické a majetkové Pavel Beran, a proto příprava jejich realizace trvá i několik let.

ČESKÁ POZICE: Armádní rozpočet se začal v posledních letech stabilně zvyšovat, je to adekvátní potřebám, či by bylo potřeba ještě přidat?

BERAN: Pokud chceme hovořit o zachování alespoň elementární obranyschopnosti země, pak s ohledem na chybné systémové kroky v minulosti, jako bylo neuvážené rušení jednotek, opouštění perspektivních posádek, ne zcela účelné akvizice, snižování rozpočtu, je zvyšování rozpočtu naprosto nezbytné.

Od loňského roku až do střednědobého výhledu rozpočet roste o čtyři až pět miliard korun ročně. Takto sestavený rozpočtový výhled umožňuje postupně doplňovat počty vojáků a dále zahájit investiční projekty, které byly definovány Koncepcí výstavby Armády České republiky. Nicméně k dofinancování těchto projektů bude třeba dodržet koaliční dohodu, která je 1,4 procenta HDP v roce 2020. Na druhou stranu současné tempo zvyšování rozpočtu je blízko reálným možnostem hospodárného nakládání resortu s těmito prostředky.

ČESKÁ POZICE: Jedním z dlouhodobých problémů je stabilita obranného rozpočtu. Jaká opatření by byla přínosná, aby se stabilitu dařilo udržet?

BERAN: Kolísání obranných rozpočetů není žádné české specifikum, znají ho i v takových zemích, jako jsou USA nebo Izrael. Náklady na obranu mají vždy odpovídat aktuální situaci a reálným hrozbám. Chci věřit, že kolísání rozpočtu na obranu není náš dnešní problém. Vláda ve svém programovém prohlášení stanovila nějaký cíl a ten dodržuje.

Objem rozpočtu je jedna věc a možnost jej řídit je věc druhá. Čeká nás řada přezbrojovacích projektů. Chceme se vyvarovat unáhlených akvizic jako za našich předchůdců, a proto jejich poctivá příprava a realizace trvají i několik let.

ČESKÁ POZICE: Přišel jste ze soukromé sféry. Jsou některé zkušenosti přenositelné do státní správy?

BERAN: Svět ministerstva je samozřejmě jiný než svět byznysu. Nicméně základní princip zůstává – používat selský rozum a řídit se podle čísel a faktů. Je zde však zásadní rozdíl, se kterým jsem denně konfrontován. V byznysu lze činit vše, co není zakázané, zatímco ve státní správě můžete činit jen to, co je povolené. A proto ne vždy lze selský rozum uplatnit.

Stratégův koutek

V uplynulých letech se v Evropě změnilo bezpečnostní prostředí, což popisují i tři vybrané publikace.

VE STÍNU EVROPY

Po výpravě do jihovýchodní Asie se známý americký geopolitický expert Robert D. Kaplan ve své nové knize Ve stínu Evropy. Dvě studené války a třicetileté putování Rumunskem a okolními zeměmi vrací do Evropy a provádí spletitou minulostí Rumunska. Robert Kaplan rozvíjí myšlenky okolo svých návštěv Bukurešti a dalších měst, na kterých přesvědčivě zachytává atmosféru doby. Kniha ale není deníčkem zasloužilého bezpečnostního analytika. Kaplanova vášeň pro geopolitiku a historii dodává knize rozměr barevné kroniky nejen Rumunska, ale i osudů celého Balkánu.

Unikátní promíchání západní – latinské – a východní – byzantské – tradice, léta osmanské nadvlády, brutalita režimu Nicolae Ceauçeska či dnešní evropské naděje i zklamání, to vše živě vystupuje z Kaplanovy knihy. Ve svém výkladu se tradičně opírá o geografické danosti a jejich vlivy, takže nezklame ani čtenáře preferujícího jeho čistě geopolitické práce. Pozornost zasluhuje hledání pozadí problematiky Podněstří, rusifikace Moldavska a jejich významu pro Rumunsko. Robert Kaplan sleduje ruské kroky na Ukrajině i reakce Bukurešti na ně.

Robert D. Kaplan: In Europe’s Shadow: Two Cold Wars and a Thirty-Year Journey Through Romania and Beyond, Random House 2016, 336 stran

AGENTI VE SLUŽBÁCH RUSKA

Inovativní použití starých osvědčených metod je jedním z pojítek ruské zahraniční politiky uplynulých let. Britský think tank Chatham House se ve svém nedávném výzkumu podíval na kremelskou strategii nestátních aktérů v „širším ruském pohraničí“.

Cílem nemá být nic jiného než zastavení a obrácení orientace zemí postsovětského prostoru na Západ. Prostředkem jsou jak ruské minority, nevládní organizace a pravoslavné komunity, tak prakticky jakékoliv hnutí s protizápadním sentimentem. Rusko tím oprašuje etnickou geopolitiku, aby rozrušilo společnost cílových zemí a generovalo v nich konflikt.

Leitmotivem celé kampaně je takzvaný Russkij Mir, stojící na konzervativních hodnotách a odmítání vlivu USA. Lékem podle Chatham House je integrace periferních oblastí a bránění vzniku paralelních komunit v rámci společnosti.

Orysia Lutsevych: Agents of the Russian World Proxy Groups in the Contested Neighbourhood. Chatham House, The Royal Institute of International Affairs 2016, 45 stran

KONCEPCE VÝSTAVBY AČR 2025

Koncepce výstavby Armády České republiky (AČR)se již stala evergreenem tuzemských bezpečnostních debat. Na jedné straně stojí rozpor mezi plánem na papíře a jeho realizací, na druhé přetrvávající problém početního stavu AČR a slimáčího tempa modernizace. Autoři aktuální koncepce do roku 2025 si jsou toho zřejmě dobře vědomi, protože jako druhou největší hrozbu pro realizaci koncepce uvádějí nedodržení politických příslibů. Částka požadovaná na vytvoření schopností pokrývajících všechny nezbytné úkoly Armády České republiky byla vyčíslena na 460 miliard korun.

Koncepce výstavby Armády České republiky 2025: Upravená verze ke zveřejnění. Ministerstvo obrany ČR, Praha 2015, 30 stran

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!