Věta, podle níž se „český letoun L-410 stane ruským“, použila v titulku své nedávné zprávy ruská agentura ITAR-TASS. Informovala o tom, že uralská metalurgická společnost UGMK navýší podíl v bývalém Letu Kunovice – dnes Aircraft Industries – z dnešních jednapadesáti na sto procent.
Ještě větší poprask v příslušných českých kruzích ale vyvolala další informace, že by se výroba jedné z pých kunovického leteckého klastru – turbovrtulového letadla L-410 – měla už brzy přemístit do Ruska. Silně rozčílen byl podle informací ČESKÉ POZICE také ministr průmyslu Jiří Cienciala.
O přemístění výroby mluvil přímo ruský vicepremiér Arkadij Dvorkovič. Což ukazuje, že jde o politický zájem vyrábět 19místný letoun přímo v zemi, kde ho kvůli tamní dopravě na Sibiři a Dálném východě budou také nejvíce nakupovat. Ruské majitele z UGMK by nemusel být takový problém přesvědčit, že to mají udělat.
Teď jde o to, jestli část výroby letadel L-410 (stejně jako další produkce dílů pro letecké i neletecké výrobce) zůstane v Kunovicích. Z byznysového hlediska ruského majitele by úplný odchod z Česka nedával smysl. V Kunovicích má k dispozici veškeré zázemí včetně inženýringu. Pokud by ale rozhodovala spíše politická vůle maximálně posílit ruský letecký průmysl, výsledek by mohl být jiný.
A byl by to také určitě důvod zamyslet se znovu nad různými aspekty lákání zahraničních investic do Česka. Model, kdy zahraniční majitel získává výrobu i know-how a přemisťuje vše do své země, opravdu postrádá z hlediska českých zájmů logiku. Zanedbatelné není ani to, že v případě Kunovic jde přímo téměř o tisícovku pracovních míst. I když třeba produkce motorů v pražských Letňanech, kde je mimochodem vyrábí pobočka jiné zahraniční firmy – GE Aviation, která navazuje na tradice bývalé waltrovky – by nejspíš zůstala.
Odsud posud
Je tu i další problém. Jiní ruští majitelé ovládli například české firmy, které jsou dodavateli v jaderné energetice. To bylo možné brát jako pozitivní vývoj – Rusové mají zájem na rozvoji tohoto odvětví a velmi oceňovali kvalitu svých českých aktiv. Bylo možné pozorovat zájem o jejich další rozvoj. Co když ale začínáme být svědky nového trendu převádění aktiv i s veškerými znalostmi do Ruska?
Pokud by se v Kunovicích zcela rušila výroba a vývoj, musel by se změnit pohled na vztahy s Ruskem, kde stále hraje v ekonomice významnou roli státMožná je dnes taková úvaha přitažená za vlasy, ale případ Kunovic může vyvolávat různé spekulace. Na místě je každopádně úvaha, zda by také nemělo být zájmem Rusů, kteří usilují o zakázku na dostavbu Temelína, těmto spekulacím zabránit.
Českým cílem by na druhé straně rozhodně nemělo být zapuzení ruských investic. Výstižné je ale rčení „odsud posud“. Když ruští majitelé získávali podíl v kunovické firmě, bylo to možné uvítat, protože letadla L-410 se uplatňují především v Rusku. Ale nejenom, vyvážejí se třeba také do Afriky.
Z českého pohledu by mohla být pochopitelná i snaha o „lokalizaci“ výroby v Rusku pro tamní trh. Když vezmeme příklad z jiné oblasti – takový Volkswagen také vyrábí „české“ škodovky přímo v Rusku. Z hlediska mladoboleslavské firmy to ale nemusí být nevýhodné – výroba v zahraničí může posilovat celkovou poptávku po určité značce a dalším vývoji, který ve středních Čechách zůstává.
Pokud by se ale v Kunovicích časem zcela rušila výroba a vývoj, bylo by to z pohledu české ekonomiky neštěstí. Žijeme ve svobodném tržním hospodářství, takže bychom tomu mohli sotva nějak zabránit. Pohled na vztahy s Ruskem, kde stále hraje v ekonomice významnou roli stát, by se pak ale rozhodně změnit musel.
