Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Česko, země robotům zaslíbená

  8:44
Skuteční Rossumové, Dominové a Fabryové dnes vdechují chytrým strojům život. A ti čeští v tom jsou vskutku jedni z nejlepších na světě. Nadcházející revoluce tak může přinést český Google, a to nejen díky dlouholeté tradici. Roboty máme totiž nejen díky dílu spisovatele Karla Čapka přímo v povaze.

Karel Čapek jako stvořitel slova robot. foto: Richard CortésLidové noviny

Golem byl s trochou nadsázky první robot v historii. Jedna z nejznámějších pražských legend o člověku stvořeném z hlíny předběhla podle některých Čapkovy umělé lidi o několik století. Ať už se ale bude legendární prvenství počítat jakkoliv, Praha se může považovat za tradiční město robotů. A co je důležitější, ještě víc než legendám se v Česku daří moderním oborům robotiky a umělé inteligence, které mají nakročeno stát se přímo tahouny ekonomiky budoucnosti.

Doménou českých techniků, vědců, ale i podnikatelů je přitom to, co by se dalo označit za mysl, nebo dokonce duši robotů. Složité algoritmy, schopné samy se učit, poznávat a analyzovat svět kolem sebe a komunikovat s ním i mezi sebou navzájem. Takzvaná umělá inteligence pohybuje mechanickými pažemi, otáčí koly aut bez volantu a řidiče nebo vrtulemi letounů bez pilota. Zkrátka oživuje stroje, podobně jako bájný šém oživoval Golema.

Na mezinárodním poli nám pomáhá, že to byli bratři Čapkové, kdo dal světu slovo robot.

„V Česku jsme velmi silní ve vývoji umělé inteligence, a umíme navíc vytvářet zajímavé způsoby nasazení robotů v praxi,“ vysvětluje profesor Vladimír Mařík ve své kanceláři v pražských Dejvicích s výhledem na novou supermoderní budovu ČVUT. Tato miliardová investice se stane jedním z nadcházejících sídel českých robotů. Právě teď se do ní stěhuje jeho Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC), který snese srovnání se světovou špičkou.

Na mezinárodním poli nám přitom pomáhá, že to byli bratři Čapkové, kdo dal světu slovo robot. „Třeba pro Japonce je to velmi důležité. Všichni to vědí,“ vypráví Mařík, který se právě vrátil ze země vycházejícího slunce, jež je vedle Spojených států a Německa jedním ze světových lídrů v oblasti chytrých strojů. Ještě důležitější než ta literární je ale tradice opravdové české robotiky, která sahá až do sedmdesátých let minulého století a už od té doby se drží na špici. Největší výhodou je přitom možná trochu překvapivě naše národní povaha. Především naše pověstné schopnosti improvizovat a vymýšlet neustále nové věci. Díky tomu už dnes učíme stroje jak myslet, jak se samy učit nebo jak se chovat vůči lidem. S roboty jsme si prostě přímo sedli.

Tsunami větší než internet

V robotice je Česko silné i přesto, že se u nás v podstatě žádné chytré stroje fyzicky nevyrábějí. Doslova programovat robotům jejich mozek patří v nejmodernějších technologiích k elitním oborům. Současné a reálné obdoby Čapkových postav Rossuma, Domina či inženýra Fabryho nejsou přitom zdaleka jen na akademické půdě. I když právě z ní vyrůstá řada domácích nadějných firem, ze kterých může být třeba i příští Google nebo Facebook.

Příležitost je nyní obrovská. „Umělá inteligence přinese větší revoluci než samotný internet,“ říká profesor Michael Bowling z univerzity v kanadské Albertě s poukazem na miliardové investice, které do umělých neuronových sítí dnes posílají největší IT giganti.

Právě jeho tým se proslavil začátkem roku tím, že se jako první počítač naučil blufovat a porážet profesionální hráče pokeru. Překonal tak další z řady milníků, jakými byly porážka šachového velmistra nebo nedávné vítězství ve hře Go.

Právě jeho tým se proslavil začátkem roku tím, že se jako první počítač naučil blufovat a porážet profesionální hráče pokeru. Překonal tak další z řady milníků, jakými byly porážka šachového velmistra nebo nedávné vítězství ve hře Go. Část týmu tvořili i Češi z pražské ČVUT, které má další české želízko v globálním „robotickém“ ohni. Centrum umělé inteligence vede profesor Michal Pěchouček, sám úspěšný podnikatel a investor.

Dva z mladých vědců, kteří prý sami nejsou nijak náruživí hráči karet, pracují pro tuzemskou pobočku společnosti IBM, která v sousedním Bavorsku otevřela centrum za 200 milionů dolarů, což je její největší investice v Evropě za poslední dvě dekády. V Praze pak už léta provozuje výzkumné centrum pro slavnou umělou inteligenci Watson. Už kolem padesáti výzkumníků, z nichž většina má doktorandské tituly, se snaží o to, aby stroj dokázal rozumět lidské řeči, díky čemuž by s počítači šel navázat nový způsob komunikace. „Lidé se doteď museli strojům a počítačům přizpůsobovat a v podstatě mluvit jejich řečí. Nyní je na čase, aby se role obrátila a stroje se naučily chápat nás. Jsme na startu změny toho, jak lidé komunikují s počítači,“ věří Jan Kleindienst z pražské Watson laboratoře, která se stala součástí úzkého jádra celosvětového výzkumu.

„Změny budou obrovské ve všech oblastech společnosti i ekonomiky. A v centru všeho budou právě roboti,“ říká světoznámý autor Gerd Leonhardt, který do Prahy nedávno přijel společně se šéfem Microsoftu Satyou Nadellou. Šéf největší softwarové firmy světa přijel propagovat mimo jiné i cloudové technologie, na kterých se dá vystavět vlastní umělá inteligence.

Nadella se ale zajímal i o nadějnou pražskou společnost Neuron soundware. „Je to tsunami, která se blíží. My v té tsunami budeme takovou malou vlnkou,“ říká o AI spoluzakladatel firmy Pavel Konečný.

Neuron soundware vytváří software postavený na takzvaných neuronových sítích, které částečně simulují chování mozku.

Neuron soundware vytváří software postavený na takzvaných neuronových sítích, které částečně simulují chování mozku. Tyto sítě pak „trénují“ tak, aby aplikace dokázala sama poznat mechanické poruchy v různých strojích. Nejdříve se nahrají až stovky tisíc záznamů zvuků a umělé inteligenci se řekne, jak má správně znít například motor v autě. V případě odlišeností se pak hlásí chyby.

Neuron už začal pracovat na prvních projektech s německým Siemensem, zajímají se o něj známé automobilky a Bosch a spolupráce probíhá také s Deutsche Bahn.

Stovky milionů na investicích

Umělá inteligence je na vzestupu celosvětově a jdou do ní velké peníze. V roce 2016 do ní vložili investoři přes pět miliard dolarů, které rozdělili do více než 550 společností. Jde o meziroční nárůsty v desítkách procent. Do investování začínají vstupovat i státy. Kanadská vláda společně se soukromým sektorem před pár týdny vložila 150 milionů dolarů do rozvoje AI institutu na univerzitě v Torontu. Masivně investuje rovněž Čína, které se dokonce daří lákat mozky ze Spojených států. Izrael se pak této oblasti věnuje dlouhodobě. V Česku oficiální čísla týkající se investic do AI prozatím chybí. Podle odhadů Indexu se do mladých projektů tohoto druhu v posledních dvou letech investovaly nižší stovky milionů korun. Naposledy původem česká společnost Spaceknow získala čtyři miliony dolarů.

„Chceme vytvořit něco jako Google, ale v rámci satelitních snímků,“ popisuje v San Francisku spoluzakladatel firmy Pavel Machálek, který dříve pracoval i pro NASA. Jejich umělá inteligence má rozpoznávat, kde jsou parky, silnice, domy, nebo třeba parkoviště a kolik je na nich aut. Zjednodušeně řečeno zmapovat celou zeměkouli a vyhledávat na ní.

„Než přišel Google, nikdo si nedovedl představit, co bude znamenat, když budete schopní získat jakoukoliv informaci z celého světa v jakémkoliv jazyce v řádu sekund. Teď jsme před stejnou revolucí.“

„Než přišel Google, nikdo si nedovedl představit, co bude znamenat, když budete schopní získat jakoukoliv informaci z celého světa v jakémkoliv jazyce v řádu sekund. Teď jsme před stejnou revolucí,“ dodává v Praze jeho kolega Jaroslav Javornický.

Na pěkných 1,3 milionu dolarů investic si sáhli i brněnští GreyCortex. Jejich systém softwaru a hardwarových sond pojmenovaný Mendel hlídá firemní sítě a pomocí strojového učení se pak snaží odhalovat kybernetické útoky bez toho, aniž by dříve viděl nějaký podobný. Učí se na datech a odhaluje anomálie. Jde o pokročilý nástroj, jehož určitou obdobu dělají v Brně také Flowmon Networks (dříve Invea-Tech). Podobné technologie lze vedle ochrany sítí využít i pro morálně spornější aktivity.

„Máme zásady a nechceme, aby byl Mendel využívaný ke šmírování. Pokud nás, dejme tomu, osloví NSA s požadavkem na zadní vrátka, vždy se budeme chovat podle zákona. Naše technologie slouží pro boj s šedou a černou zónou, ne pro boj s konkurencí nebo pro šmírování zaměstnanců,“ říká spoluzakladatel GreyCortexu Petr Chaloupka. I tato společnost chce postupem času svůj nástroj udělat více univerzálním a technologii AI aplikovat na další oblasti. I proto produkt zaujal Václava Muchnu a jeho Y Soft, kteří do GreyCortexu vložili první větší investici.

Z brněnského kyberbezpečnostního podhoubí pochází i společnost ThreatMark. Trojice jejích zakladatelů se celou kariéru točila kolem takzvaného penetračního testování sítí velkých zákazníků typu ING, Deloitte, ČSOB, KBC Bank a podobně. Cílem bylo najít možná slabá místa a zabránit tak kybernetickým útokům. Z nasbíraných zkušeností se dnes vyvíjí umělá inteligence, která dokáže rozpoznat, zda se do účtu v internetovém bankovnictví přihlašuje jeho pravý majitel.

ThreatMark umožňuje bankám vložit jednoduchý kus kódu, který analyzuje, jak se majitel účtu chová.

Celková suma odcizených peněz každoročně roste o desítky procent. ThreatMark umožňuje bankám vložit jednoduchý kus kódu, který analyzuje, jak se majitel účtu chová. Naučí se vzorce jeho chování, zařízení a IP adresy, ze kterých přistupuje, jak hýbe myší a kde s ní kliká, jaké částky, kdy a kam převádí, jaké využívá prohlížeče, jaký má biometrický profil a tak dále.

„Jsou to stovky různých parametrů,“ přibližuje Jan Guzanič z ThreatMark. Kombinace těchto údajů vytvoří ucelený obrázek o uživateli, a pokud se chování začne výrazně měnit, systém v reálném čase začne reagovat a upozorňovat. ThreatMark aktuálně pracují s bankami, ale do budoucna chtějí vytvořit univerzální systém zpracování identit a ten pak nabízet dále.

Husité, bankéři a e-sportovci

Hodně aktivit a výzkumu kolem umělé inteligence se v Česku možná trochu překvapivě děje díky videohrám a ještě překvapivěji další slavné české tradici – husitství. V karlínských kancelářích Warhorse Studios se v současné době pracuje na rozmáchlém „tříáčkovém“ titulu Kingdom Come: Deliverance. Hra na středověký život v Čechách za doby vládnutí Václava IV. si klade za cíl vytvořit maximálně realistický otevřený svět.

Hráč nebude limitován tím, kam jít, co dělat. Celé prostředí se má chovat logicky. Postavičky nebudou ve dne v noci, v horku i v dešti postávat stále na jednom místě a čekat, až k nim hráč zrovna přijde. Budou žít svůj život – chodit na pole, na trhy, do hospody, v noci spát, schovávat se před deštěm a podobně. Když se v hospodě opijí a poperou, nějakou dobu se tam neukážou. Když hráč přepadne povoz se zásobami mířícími do obchodu, vesnice bude nějakou dobu bez zboží.

Strojové učení a prvky umělé inteligence využívá rovněž mladá pražská společnost RTSmunity, která se chytá fenoménu takzvaných e-sportů.

Vytvořit něco takového je komplexní matematický úkol. Warhorse úzce spolupracují s Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy. „Můžeme tak ověřit teorie, které na škole (ve výzkumu AI) vznikají,“ vysvětluje Tomáš Plch z matfyzu. „Je to v podstatě aplikovaná věda. Je to podobné, jako když se ověřují fyzikální teorie,“ dodává. Až Kingdom Come přijde na trh, mělo být jít o virtuální svět, který dokáže fungovat a „žít“ sám o sobě. Nebude pouze navázaný na aktivity hráče. Ten má být jen další z mnoha figurek a neměl by mít žádné výsadní postavení.

Strojové učení a prvky umělé inteligence využívá rovněž mladá pražská společnost RTSmunity, která se chytá fenoménu takzvaných e-sportů. Svět profesionálních hráčů dnes funguje jako běžný sport. Točí se zde velké peníze od sponzorů, pořádají se dobře placené ligy a turnaje, prodávají práva na vysílání komentovaných a hojně sledovaných přenosů, profesionální hráči mají tvrdý režim a tréninky a mohou si solidně vydělat.

Ruku v ruce s tím logicky přichází zájem sázet na zápasy. RTSmunity umí v reálném čase analyzovat klání v e-sportu, dělat predikce, kurzy a odhady, a to pak prodává zejména sázkovým kancelářím. Na produktu pracuje řada matematiků a analytiků s tituly z významných světových univerzit a zkušenostmi z bankovních institucí typu JPMorgan.

„Když jste matematik v bance, výstupem vaší práce je report. U nás je výstupem model, kde hned vidíte, jak je dobrý, jak funguje. Něco, co děláme my, v Česku dělá snad jenom RSJ,“ říká v kancelářích na Národní třídě Pavol Krasnovský. Videohry stojí i za dalším tuzemským projektem, jehož ambice jdou ovšem ještě mnohem dále. Marek Rosa postupně bere svých 250 milionů korun, které vydělal díky vývoji her ve svém studiu Keen Software House, a investuje je do tvorby univerzální umělé inteligence nazvané GoodAI. Nesnaží se vytvořit AI, která by byla dobrá v některé ze specifických úkolů, třeba hraní šachů, ale aby šlo o univerzální mozek schopný se postupně naučit cokoliv. To je každopádně gigantická výzva, o kterou se snaží i mnohem lépe situované podniky jako Google, Facebook, nebo komunitní projekt OpenAI podporovaný Elonem Muskem.

Roboti na kolech i s vrtulí

Na další projekty a to včetně i klasických robotů lze narazit i ve fázi experimentů. Společnost Altron je dlouhodobě úspěšná v budování datových center a služeb pro ně, velmi se jí daří zejména na Blízkém východě. Nyní společně s brněnskými Bender Robotics pracuje na robotovi s designem dubajského mrakodrapu Burdž al-Arab. Tento stroj vybavený řadou senzorů má být schopný jezdit v uličkách mezi servery v datových centrech a fungovat nejenom jako hlídač, ale také i jako diagnostika.

Prvními roboty, které potkáme zanedlouho, budou auta. „Když Šóičiró Tojoda, šéf automobilky Toyota, přebíral v roce 2006 na ČVUT čestný doktorát, zmínil tehdy, že auto bude jednou robot na čtyřech kolech,“ doplňuje profesor Mařík s tím, že tehdy šlo o zcela novátorskou myšlenku. Dnes už se autonomní auta, která splňují definici robota, prohání v testovacím režimu po světových metropolích.

Velkým tahounem robotiky je i největší český průmyslový podnik, Škoda Auto. Aby neztratila v době nastupující digitalizace a automatizace krok se špičkou, rozhodla se automobilka v polovině minulého roku založit i vlastní hub pro inovace.

K nim v podstatě patří i Praha, byť v Česku tato auta zatím na silnice mohou jen ve velmi omezeném režimu. Francouzská společnost Valeo tu v závěru loňského roku s investicí 600 milionů korun vytvořila zbrusu nové vývojové centrum, které se zaměřuje na vývoj technologií pro samořiditelná auta. Firma tím tak zdvojnásobila své kapacity v Praze a získala špičkové zázemí. „Máme přes 600 zaměstnanců a ještě tento rok bychom měli rozšířit vývojový tým o dalších 200 inženýrů,“ popisuje velikost centra jeho ředitel Pavel Peka.

Velkým tahounem robotiky je i největší český průmyslový podnik, Škoda Auto. Aby neztratila v době nastupující digitalizace a automatizace krok se špičkou, rozhodla se automobilka v polovině minulého roku založit i vlastní hub pro inovace. Škoda Auto DigiLab sídlí v Praze a má za úkol vyhledávat a rozvíjet nejzajímavější projekty, které by mohly být v budoucnu důležité. Klade také velký důraz na kybernetickou bezpečnost. Ve Škodovce si uvědomují, že samořiditelné vozy napadené hackery by mohly být velkým bezpečnostním rizikem. „Kyberbezpečnost musí být jednou z našich největších priorit,“ říká vedoucí rozvoje podniku a digitalizace automobilky Andre Wehner.

Na otázku, zda firma věří, že vytvoří „nehacknutelné“ auto, odpovídá: „Stoprocentní bezpečnost dnes neexistuje, ale uděláme vše pro to, abychom se tomu přiblížili,“ říká.

Robotické dopravní prostředky se nepohybují jen po českých silnicích. Společnost AŽD Praha například před časem nakoupila několik vlastních motorových vozů a také dvě železniční trati (Čížkovice–Obrnice a Dolní Bousov – Kopidlno), což jí dává možnost v praxi zkoušet systémy automatického řízení.

A možná roboty jednoho dne dorazí také do pražských ulic i v jiné než automobilové formě. Společnost Rohlík.cz chce společně s estonskou firmou Starship Technologies testovat malá vozítka s šesti koly, která dokážou autonomně rozvážet nákupy. V rámci marketingu je přitom před časem předvedla symbolicky na pražském Staroměstském náměstí. Díky umělé inteligenci, mapovým podkladům, spoustě dat, online připojení a senzorům se minirobůtci dokážou vyznat v terénu a zdolávat překážky. Jestli to bude realita, ukáže i vývoj legislativy.

Díky umělé inteligenci, mapovým podkladům, spoustě dat, online připojení a senzorům se minirobůtci dokážou vyznat v terénu a zdolávat překážky.

Robotizace ale méně nápadně promlouvá do běžného fungování už nyní. Energetická společnost E. ON začala na monitorování vysokého napětí používat drony. Spolupracuje na tom s českou firmou UpVision, která kombinuje drony vlastní výroby a dalších dodavatelů. Dokáže odhalit problémy na vedení, aniž by na sloupy museli lézt lidé. Kontrola se také výrazně zrychluje.

UpVision díky dronům dělá i řadu dalších služeb typu ortofotomapy a další. Vlastní drony vyvíjí také Robodrone Industries, v nabídce už má čtyři druhy využitelné třeba podle nositelné zátěže. Model Ledňáček využívají i horské služby, a dokonce i armády. Letos míří k tržbám kolem sta milionů korun a chce přijít s modelem, který unese člověka.

Co je to robot

Podle definice je robot „fyzicky existující autonomní systém schopný vnímání, rozhodování a fyzické interakce s prostředím“, tedy samostatný stroj, který sám vnímá svět kolem sebe a pohybuje se v něm. Aby to dokázal, potřebuje umělou inteligenci, tedy sofistikovaný program schopný sám se učit a rozhodovat. Ten může klidně existovat mimo fyzické, strojové „tělo“, na vzdálených serverech. V takzvaném cloudu s obrovským výkonem, schopným velkého množství výpočtů, které mu umožňují „myslet“. Pohled na to, co jsou roboti, se ale liší. Na jedné straně průmyslové země jako Česko nebo Německo vidí jejich první nasazení v automatizaci výroby. V druhé teprve automatizované výrobky, které z robotických továren poputují k zákazníkům. V Česku, které má jedno z největších světových zastoupení autoprůmyslu, půjde samozřejmě hlavně o automobily. Na straně druhé je pak například Japonsko, kde se první dívají na roboty právě jako pomocníky lidí, často i s člověku podobným vzhledem. Ti mají asistovat seniorům, pomáhat policii a záchranářům nebo plnit jiné nebezpečné úkoly. Důležitý v obou přístupech je ale kontakt s člověkem. Ať už stroj nese jídlo z lednice, nebo pomáhá na výrobním pásu, musí se naučit bezpečně spolupracovat. I to je jedna z oblastí, kde se Čechům daří. Roboti se do pražských ulic podívali zatím jen na zkoušku. Rohlík.cz společně s estonskou firmou Starship Technologies ukázal na Staroměstském náměstí, jak by mohli rozvážet potraviny.

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Přípravář staveb/rozpočtář

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Jihočeský kraj
nabízený plat: 40 000 - 50 000 Kč