Česko ve skvělé formě: v počtu olympijských medailí na milion obyvatel

Letní olympijské hry 2012 v Londýně skončily a kromě sportovního zážitku je to také ideální příležitost ohlédnout se, jak jak se geopolitické a globalizační trendy projevily v úspěšnosti zemí.

Olympiáda znamená především sport. Ten se ale zase točí okolo peněz a (zvláště na olympiádách) prestiže jednotlivých států. Použijme medailové bilance za posledních 20 let a porovnejme je s ekonomickou výkonností zemí.  Hned v úvodu je nutné poznamenat, že se jedná o první závěry ihned po dokončení her v Londýně a že použité nástroje odpovídají krátkému článku na základě prvních dojmů, nikoli hlubokému rozboru.

Počet medailí z letních olympijských her

Srovnání sportovních výsledků vybraných zemí a vývoje jejich HDP začíná rokem 1992, kdy pořádala hry Barcelona. Z geopolitického hlediska to bylo bezprostředně po rozpadu východního bloku a sjednocení Německa. Význam Číny byl v té době ještě marginální a začaly se tam stavět první montovny. Svět stál na prahu hospodářské konjunktury.

Rok 2012 je naopak možná poslední olympiádou éry, v níž roli největší světové ekonomiky hrají USA. EU je na hraně rozpadu a zmítá se (společně s USA) v hluboké ekonomické krizi. Jednou z mála ekonomik, která roste je Čína.

Jak se tyto změny projevily v úspěšnosti jednotlivých států na šesti letních olympiádách, které ve zvoleném období proběhly?

Pro demonstraci těchto implikací jsem vybral země na olympiádě tradičně úspěšné, Českou republiku a její sousedy, dále Kubu, jako příklad něčeho, co se vymyká jakýmkoli přirovnáním. Jako srovnávací kritéria slouží medailové zisky, počet medailí na milion obyvatel a srovnání s HDP na obyvatele.

Musím se omluvit Maďarsku se zhruba deseti miliony obyvatel, které do srovnání nezahrnuji, ač je fenomenálně úspěšné co do počtu získaných medailí na milion obyvatel, ale nesousedí s Českou republikou a ekonomicky na tom není právě nic moc. Přesto je na letních OH tradičně superúspěšné (v Londýně 17 medailí), což si nedovedu vysvětlit ve spojení se slabou ekonomikou a nevýraznými výsledky hlavních kolektivních sportů. (Mimořádných výsledků pokud se týká počtu medailí na milion obyvatel dosáhly dále například Jamajka či Dánsko.)

Další menší omluva patří Rakousku, protože to se tradičně zaměřuje na zimní sporty a zimní olympiády a je na tom dobře ekonomicky. Výsledky v Londýně 2012 však byly propadák.

Hry v Barceloně vyhrál tehdy již reálně neexistující Sovětský svaz. V Atlantě1996 bylo Rusko v útlumu, ale už na následujících hrách v Sydney 2000 a později bylo Rusko zase v laufu. Ne náhodou se tento vývoj kryje s globálním trendem růstu cen ropy.

USA se tradičně drží na špičce, věrné svému mottu, že vždycky nakonec vyhraje všechno.

Fenomenální nástup zaznamenala nejen ve sportu Čína. Za dvacet let se jí podařilo počet medailí skoro zdvojnásobit. To se žádnému státu první desítky pořadí nikdy nepovedlo.

Naopak Německo jakoby ustupovalo pomalu ale jistě ze slávy. Možná je to dopad toho, že již nepracují proslulá mládežnická tréninková střediska v NDR a soudruzi z NSR udělali někde v metodice chybku. Anebo víc chybek.

Za povšimnutí stojí jako stálice Česká republika a silně upadající Kuba. Kubánské výsledky zarážejí o to více, že ekonomicky si země v historickém porovnání vede špatně.

A ještě jedna věc by neměla uniknout pozornosti, a to zejména pokud se týká posledních dvou olympiád. Jedná se o mimořádné zlepšení hostující země. Začali to Číňani v Pekingu a potvrdili Britové v Londýně. Předtím domácí prostředí nikdy tak pozitivní vliv na výsledky nemělo.

Počet medailí na milion obyvatel

Zajímavější je pohled z úhlu počtu medailí na milion obyvatel. Kuba nad námi stále vede, ale pokud udržíme tempo, tak bychom za čtyři roky mohli být lepší. V horizontu dvaceti let je jasně vidět ústup Německa ze slávy. USA se nepodařilo promítnout razantní přírůstek obyvatelstva do přírůstku medailí. Špičkový sport je stále soustředěn na universitách a tam hispánští přistěhovalci, kteří tvoří hlavní přírůstek obyvatelstva, tolik nechodí. U Číny je jasně vidět převaha kvantity nad kvalitou. Té kvantity je ale tolik, že si s kvalitou ostatních hravě poradí.

Vývoj HDP na obyvatele

Pokud se podíváme na poslední tabulku ze sledovaného období – vývoj HDP na obyvatele - vyplývá z něj převaha globalizačních vlivů nad geopolitickými. Stručně řečeno: když roste jeden, rostou všichni, a když padá jeden, padají všichni. Z tohoto pravidla je za posledních dvacet let málo výjimek. O Číně již byla zmínka. Co ale vede k růstu Polska za posledních několik let, to je opravdu záhada. Velikostí vnitřního trhu to těžko bude, kacířsky se mi spíše dere na jazyk, zdali se do zpracování údajů nevloudil nějaký počítačový vir. Opět je jasně vidět, jak Čína válcuje zbytek světa počtem obyvatel. V přepočtu na hlavu nic moc, ale když se všichni Číňani sečtou, je to síla. Na sportovní výsledky státu však překvapivě HDP na hlavu nějaký zásadní vliv nemá.

A jak budou vypadat výsledky států v roce 2016 v Riu? Tipnul bych si Čína, USA a Rusko. Česko v první dvacítce a Rakousko alespoň jedna medaile. Vždy je však lehčí analyzovat minulost, než předvídat budoucnost. Hlavně, aby se olympiáda konala. To bude totiž znamení, že svět neskončil v nějaké šílené vývrtce.