Lidovky.cz

Česko je k pravicovým extremistům shovívavé

  6:53

Otázka nad osvobozením tří rapperů či komiksem Kachny kontra slepice: Kdo jsou pravicoví radikálové? Jen členové organizovaných skupin?

foto: © Česká pozice, UrbČeská pozice

Organizovaná i neorganizovaná česká extrémní pravice nachází cesty, jak své ideje beztrestně představovat veřejnosti. Přitom se zaměřuje především na dospívající mládež. Česká veřejnost jako by však nad pravicovými radikály držela ochrannou ruku s tím, že „z toho vyrostou, vždyť jsou to koneckonců ještě skoro děti, které to nemyslí vážně“.

Ukázkou tohoto shovívavého postoje z nedávné doby je osvobozující rozsudek pražského obvodního soudu pro rappery Hrobku, Pitvu a Řezníka. A také naprostá nevšímavost k propagandě zaměřující se na dospívající mládež v případě komiksu Kachny kontra slepice. Oba uvedené případy navíc vypovídají o tom, že pravicový extremismus může mít jak organizovanou, tak neorganizovanou formu.

„Konečný řešení“

Obvodní soud pro Prahu 5 na konci loňského roku vydal osvobozující rozsudek nad třemi rappery – Hrobkou, Pitvou a Řezníkem –, jejichž hudbě se říká horrorcore. Předmětem soudního řízení byla jejich skladba „Konečný řešení“. Ta se objevila nejen na webových stránkách jednoho z rapperů, ale například i na YouTube.com.

Dle soudce Hovork je nutné prezentaci písně posuzovat jinak, hraje-li se například na „extremistickém shromáždění“, a jinak v kontextu „vrcholně parodické tvorby“

Mimo jiné se v ní zpívá: „Máme konečný řešení na všechny pouliční čůráky… za vraždu Ukrajince dostaneš tři mince, za odstranění somráka dostaneš hnedle meďáka, za upálení feťáka dostaneš čubku na ptáka, za odstranění houmlese tu nikdo vinu nenese… já si nechal hákáč vytetovat na bicáka, spálil bych je všechny, udělal z nich uheráka…“ Videoklip, který ke skladbě rappeři udělali, obsahuje hrané scény, na nichž je zapalován, nebo surově zbit bezdomovec.

Soudce Petr Hovorka v závěrečném osvobozujícím rozsudku argumentoval tím, že samotnou skladbou nemohl být spáchán trestný čin. A zdůraznil, že si každý může myslet, skládat a hrát ve svém obývacím pokoji, co chce – i to, co je jinak trestně závadné. V tomto smyslu nelze soudci nic vytknout. Další část jeho rozsudku však vyvolává pochybnosti.

Dvojí metr

Soudce Hovorka totiž prohlásil, že prezentaci písně (připomeňme, že se objevila i na webu) je nutné posuzovat z hlediska kontextu. Jinak, hraje-li se například na „extremistickém shromáždění“ (tam prý vyzní negativně), a jinak v kontextu „vrcholně parodické tvorby“. Soudce se přiklonil k názoru, že jde o nadsázku, licenci a o umělecký projev, který je, „dejme tomu na hraně“, a může vzbudit pohoršení, ale tím, co říká, koneckonců přispívá k pluralitní demokratické společnosti. Ve stejném duchu bagatelizoval skladbu tří rapperů i státní zástupce. Ten ve své závěrečné řeči konstatoval, že šlo o nadsázku, byť nevkusnou a hloupou.

Dle konceptu In Iustitia extremistou není ten „kdo je aktivní v nějakém tzv. extremistickém hnutí, ale ten, kdo drží extremistické postoje“

Z odůvodnění soudce Hovorky jednoznačně vyplývá absurdní a bagatelizující závěr: jinak bude tentýž extrémní projev posuzován, pronese-li jej člen extremistického hnutí, a jinak pronese-li jej ten, kdo není jeho členem. Soudce tím zakládá nepřípustný dvojí metr pro posuzování konkrétních činů.

Mnohem logičtější by bylo přijmout koncept například neziskové organizace In Iustitia, který se objevil v jejím Stanovisku k textu Miroslava Mareše Problematika Hate Crime. Zahraniční zkušenosti a možnost aplikace tohoto přístupu v ČR s důrazem na trestné činy z nenávisti proti cizincům.

Marešova studie o násilí z nenávisti vychází z několika propojených tezí, které však In Iustitia díky zkušenosti s poskytováním právní pomoci obětem trestné činnosti z nenávisti problematizuje.

Dvě teze

V uvedeném případě osvobozujícího rozsudku mají největší význam tyto dvě Marešovy teze v jeho konceptu extremismu:

  • Za prvé pojem hate crime (zločin z nenávisti) a z něj vycházející konstrukce není pro českou společnost tradiční. Jde o anglosaský koncept, přičemž naše společnost vychází z konceptu extremismu, „který se ukazuje jako v zásadě funkční“.
  • Za druhé pachatele je třeba dělit na „extremisty“ a „neextremisty“ dle jejich příslušnosti k extremistickému hnutí.

To je však dle In Iustitia zavádějící a málo udržitelné. Navíc tento přístup může logicky vést k tomu, že budeme jinak přistupovat k pachateli, který je „extremistou“, a jinak, kdyby jím nebyl (soud s rappery a odůvodnění rozsudku soudcem).

Dle konceptu In Iustitia extremistou není ten „kdo je aktivní v nějakém tzv. extremistickém hnutí, ale ten, kdo drží extremistické postoje, čili je příchylný k akceptaci a následné podpoře a propagaci rasistických, antisemitských, islamofobních, homofobních a jiných postojů nesnášenlivosti a jedná podle nich. Pokud budeme trvat na rozdělování pachatelů trestné činnosti z nenávisti na extremisty a neextremisty, budeme de facto kriminalizovat členství osob v některém hnutí.“

Podle českých i zahraničních statistik většinu zločinů z nenávisti páchají lidé z většinové populace, kteří nejsou součástí žádné extrémní skupiny, pouze zastávají extrémní stanoviska

Logičtější je to i proto, že dle českých i zahraničních statistik většinu zločinů z nenávisti páchají lidé z většinové populace, kteří nejsou součástí žádné extrémní skupiny, pouze zastávají extrémní stanoviska – viz například nedávné nepokoje ve šluknovském výběžku.

Kachny, slepice a husy

Zhruba ve stejné době, kdy se odehrával soud se třemi rappery, se na webové stránce Dělnické mládeže (DM) napojené na Vandasovu Dělnickou stranu sociální spravedlnosti (DSSS) objevil komiks Kachny kontra slepice, který sami jeho autoři označují za stoprocentně politicky nekorektní. Je zřejmé, že se DSSS inspirovala v zahraničí a zaměřuje se jednoznačně na mládež znechucenou politikou. Dělá to navíc chytřeji než dříve, přičemž o konkrétních významech situací v komiksu lze jen spekulovat.

Komiks je napsaný v neumělých verších o slepicích, kachnách a husách a jeho autorem je popírač holokaustu a zakladatel americké nacistické strany Lincoln Rockwell. Kachny mají své město Kačerov, kde jsou svobodné a skvěle se v něm žije. Najednou se však objeví slepice, jež kachny přijmou, ale ty postupně město zevnitř rozloží. Kachny ztratí svou identitu a ovládnou je slepice – paraziti s mnoha podobami, kteří nepracují, mají mnoho dětí, ožebračují kachny lichvářskými půjčkami a hypotékami a sami se stávají jak zjevnými, tak skrytými vládci nad kachní společností.

Poté, co slepice zotročí kachny, zaútočí na město hus, jež se udatně brání a nechtějí se nechat rozložit zevnitř. Jsou však poraženy a jejich vůdci popraveni. Slepice zakládají mezinárodní organizaci, jejíž vlajka je parodií na tu OSN, a začíná rozklad hodnot – mladí jsou závislí na drogách, vládne mamon, všude se krade. Následně několik kachen odlétá na rajské místo, kde si založí Nový Kačerov. Odhlédneme-li od mnoha analogií (slepice připomínají například Romy, abstraktního Žida – spiklence bohatnoucího z okrádání druhých – či cizince, husy zase nacisty), co se vlastně DSSS snaží v komiksu předložit nespokojené mládeži?

Podpora od mládeže

Zejména to, že se kachny nemohou z principu stát slepicemi, a naopak. Tedy, že se cizinci nemohou stát Čechy, protože vždy budou rozkladným elementem. Ve smyslu jednotlivých národností je proto třeba odlišné druhy od sebe oddělit. Navíc je jeden druh a priori zkažený, parazitující, vraždící, zatímco druhý ze své přirozenosti dobrý, ale může být sveden na scestí.

Nemělo by překvapovat, že se drtivá většina aktivit pravicových extremistů zaměřuje na mládeže, překvapuje však, že u ní má úspěch

Stát není dle DSSS nic jiného než zahradník, který se snaží co nejlépe pečovat o svou zahrádku – pleje „plevel“, šlechtí ušlechtilé „květiny“, chce dosáhnout dokonalé harmonie, v níž je vše na svém místě. Převedeno na českou společnost, někteří lidé v ní nemají místo, protože rozkládají mytické společenské hodnoty.

Osvobozující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 pro tři rappery a komiks Kachny kontra slepice na webové stránce DM svědčí o tom, že problém pravicového extremismu tkví nejen v jeho organizované, ale i neorganizované formě. A nemělo by překvapovat, že se drtivá většina aktivit pravicových extremistů zaměřuje na mládež, překvapuje však, že u ní má úspěch. Například průzkum Člověka v tísni zjistil, že až dvanáct procent českých středoškoláků by v hypotetických volbách dalo hlas DSSS. Tato poměrně vysoká podpora by měla minimálně vyvolat debatu o definici extremismu, jež by víc odpovídala současné společenské situaci.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.