Lidovky.cz

Českému průmyslu chybí až sto tisíc techniků do výroby

  7:50
České školství není schopné vychovat dostatek technicky vzdělaných lidí – do studia technických oborů se mladí nehrnou. Přitom je třeba až sto tisíc techniků do výroby. Proto je nutné ke studiu technických oborů přitáhnout nové žáky.

Studenti českých vysokých škol z týmu CTU CarTech v úterý představili inovované závodní vozy podle vlastního návrhu, se kterými se zúčastnili mezinárodních soutěží. foto: MAFRA: Dan Materna

Z českého průmyslu neustále zaznívají hlasy, že není dostatek technicky vzdělaných odborníků, podle některých odhadů jich chybí až sto tisíc. V době, kdy se stále častěji mluví o tom, že roboti a moderní technika připraví mnoho lidí o práci, přitom bude právě technicky vzdělaných zaměstnanců potřeba mnohem více. Onu moderní techniku totiž stále bude muset někdo ovládat, řídit a spravovat.

V Česku to ale občas skoro vypadá, jako by techniky, svoji někdejší chloubu, nevychovávalo. České technické školství je proto tím, které potřebuje změny nejvýrazněji. Prosté počty studentů na českých technických vysokých školách na první pohled o problému nevypovídají, a ani rektoři českých technických univerzit si zásadně na nedostatek studentů nestěžují. Potíž je však v kvalitě těch, kdo se ke studiu hlásí.

Zásadní důsledky politiky

Na to upozorňoval například rok po svém zvolení do postu rektor ČVUT Petr Konvalinka v rozhovoru pro magazín Student: „Nemáme málo studentů, ale máme málo těch kvalitních. Vzhledem k tomu, že politika vlád za poslední desetiletí umožnila téměř 70 procentům 18letých maturantů nastoupit na vysoké školy, tak se snížila kvalita přicházejících studentů.“ Za uplynulé dva roky se situace vlastně vůbec nijak nezměnila.

Politika, díky níž je pro absolventy středních škol téměř samozřejmostí, že budou pokračovat na vysokou školu, má zásadní důsledky

Politika, díky níž je pro absolventy středních škol téměř samozřejmostí, že budou pokračovat na vysokou školu, má zásadní důsledky. Podle dokumentu Česko-německé obchodní a průmyslové komory, která se snaží přispět ke zvyšování kvality českého technického školství, se v letech 2001 až 2015 počet vysokoškoláků v Česku zdvojnásobil, přitom na technických vysokých školách se počet studentů zvýšil jen o jedenáct procent.

Jak ale potvrzuje například rektor Západočeské univerzity v Plzni Miroslav Holeček, hlad po technicích skutečně existuje. „Poptávka po odbornících v technických oblastech převažuje nad nabídkou, kterou mohou technické vysoké školy v rámci svých absolventů poskytnout. Okamžité uplatnění by našlo až několikanásobně více absolventů technických oborů a věřte, že by to zároveň podnítilo i podstatně dynamičtější a intenzivnější firemní výzkum v České republice,“ dodává Holeček ihned důvod, proč je třeba se rozvoji technických oborů ve školství věnovat.

Horší možnosti pro absolventy

České průmyslové podniky také často volají po absolventech z druhého konce spektra vzdělávacího systému – chtějí učně. Těch se rovněž v současnosti nedostává, ale jejich budoucnost není tak zřetelně zářná jako u vysokoškoláků. S nástupem průmyslu 4.0 a digitalizace totiž podle některých hrozí právě řadě učňovských profesí zánik – připouští to i vládní dokument Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020.

Možnosti absolventů uplatnit se na trhu práce se tedy zhoršují. Pro technické obory to ovšem v natolik významné míře neplatí.

Z tohoto hlediska je proto nutné rozlišovat krátkodobé a dlouhodobé potřeby technických oborů a při výchově učňů počítat s tím, že budou muset být schopní adaptovat se na pracovní pozice, které ještě v současnosti ani neexistují. Jak ukazují výzkumy Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, čeští vysokoškoláci čím dál častěji nastupují do zaměstnání, ve kterých by vysokoškolské vzdělání nepotřebovali.

Zatímco podle údajů z projektu Reflex z roku 2006 našlo práci v odpovídajícím oboru i úrovni vzdělání téměř 80 procent absolventů, v roce 2013 se to povedlo jen 65 procentům absolventů s praxí do tří let. Možnosti absolventů uplatnit se na trhu práce se tedy zhoršují. Pro technické obory to ovšem v natolik významné míře neplatí.

Například absolventi magisterských programů ve strojírenství podle údajů Reflex i v roce 2013 našli ve svém oboru i úrovni vzdělání práci v 80,6 procenta případů, absolventi stavebních a architektonických oborů dokonce v 84,2 procenta případů. Lépe na tom jsou už jen absolventi lékařských a farmaceutických oborů a právníci, u nichž míra uplatnění přesahuje 95 procent.

Jednoduchá odpověď

To znamená, že vysokoškolsky vzdělaný technik většinou najde práci, která odpovídá jeho kvalifikaci a představám. Taková práce by ho nejen měla bavit, ale měl by za ni získat i odpovídající plat, což je ještě důležitější než často uváděná nízká nezaměstnanost vysokoškoláků. Ačkoli se nízkou nezaměstnaností absolventů rádi chlubí právě představitelé technických škol, existuje i řada oborů, jejichž absolventi nemají problém najít uplatnění.

Odpověď na otázku, proč na české vysoké školy nechodí dostatek kvalitních studentů, kteří by pomohli rozpumpovat domácí svět techniky, je relativně jednoduchá, ale o to děsivější: protože je sem nejsou schopné dodávat střední školy

Jenže v mnoha případech ho nacházejí jen v oborech vzdáleně příbuzných a na místech, která neodpovídají jejich úrovni vzdělání. Podle průzkumu Reflex přitom právě možnost uplatnění je pro studenty nejdůležitějším kritériem pro výběr vysoké školy, a to hned po samotné subjektivní atraktivitě oboru. Odpověď na otázku, proč tedy na české vysoké školy nechodí dostatek kvalitních studentů, kteří by pomohli rozpumpovat domácí svět techniky, je relativně jednoduchá, ale o to děsivější: protože je sem nejsou schopné dodávat střední školy.

Zatímco české vysoké technické školství má navzdory mnoha nedostatků nesporné kvality, nižší úrovně jsou na tom podstatně hůře. Je to dáno tím, že na základních a středních školách nejsou žáci k technickým disciplínám vedeni a třeba důraz na kvalitu výuky matematiky klesal. Výsledek je žalostný, jak potvrzuje prorektor Technické univerzity v Liberci Pavel Němeček: „Studenti by měli být dobře připraveni ze střední školy, měli by mít zájem o technické obory, matematiku, fyziku a chemii. Takoví studenti chybí napříč technickými vysokými školami.“

Deficit v matematice a fyzice

Nezávislá konzultantka v oboru odborného vzdělávání Dagmar Divišovská na nedávné debatě Institutu pro politiku a společnost nazvané Kdo má učit na českých školách popsala situaci obdobně:

Nadále bude existovat deficit v matematice a fyzice. Tyto obory nemá na středních školách kdo učit, na pedagogických fakultách je chce studovat jen minimum budoucích učitelů.

„Ředitelé středních odborných škol se mi svěřovali, že jejich učitelé teorie odborných předmětů byli naposledy v nejbližší firmě z jejich oboru před 15 nebo 20 lety.“ To bylo v roce 2011, a ačkoli se situace podle ní od té doby zlepšila, stále není ideální.

Potvrzuje to i návrh Česko-německé obchodní a průmyslové komory, aby na stáže do podniků nechodili jen studenti, ale i učitelé odborného vzdělávání. Nadále však bude existovat deficit například v matematice a fyzice. Tyto obory nemá na středních školách kdo učit, na pedagogických fakultách je chce studovat jen minimum budoucích učitelů.

Nový vysokoškolský zákon chce trend změnit a počítá alespoň s tím, že zavede povinnou maturitu z matematiky. To však neřeší, kdo bude matematiku učit, a změna má řadu příznivců a odpůrců. „Povinná maturita z matematiky by měla význam jako dílčí část dobře připraveného systému,“ upozorňuje Ivo Vondrák, rektor Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.

Široký rozhled

Matematické vzdělání budoucích techniků je přitom jen jednou stranou rovnice. Na té druhé leží ostatní dovednosti mladých techniků, kteří se musí připravit, že sami budou muset být mnohem univerzálnějšími osobnostmi. Úzká specializace techniků je vhodná, ale nesmí být na úkor jejich širokého rozhledu jak v technice, tak v ostatních oblastech.

Úzká specializace techniků je vhodná, ale nesmí být na úkor jejich širokého rozhledu jak v technice, tak v ostatních oblastech

„U absolventů technických škol bývá tradičně problém s angličtinou a měkkými dovednostmi. Pro naše studenty proto nabízíme řadu doplňujících kurzů, ale hlavně se je snažíme postrčit ke spolupráci s praxí už při studiu. Tak se nejlépe naučí komunikovat, pracovat projektově a v týmu a využívat cizí jazyk jinak než jen v umělých situacích,“ vysvětluje Vondrák.

Od řady představitelů technické akademické scény i zástupců průmyslu často zaznívá, že z techniků lze vychovat pracovníky jiných oborů, například ekonomických, zatímco z netechnicky vzdělaných pracovníků již techniky prakticky vychovat nejde. Moderní technici tedy budou muset mít univerzálnější rozhled, na druhou stranu jejich konkrétní formování bude muset obstarat i komerční sféra.

Snaha ČVUT

Právě spolupráce vysokých škol a průmyslu je již řadu let určitým východiskem, které má české technické školství pozdvihnout. Jenže bez jasných vizí státu půjde vždy o jednotlivé případy. Těmi se snaží průmysl i české technické školy situaci technických oborů vylepšit, ale jde o pověstnou kapku v moři. Téměř všichni rektoři českých technických univerzit například již několik let mluví o nutnosti zpopularizovat technické školství již u nejmladších dětí a v celé vzdělávací škále. V poslední době se objevují konkrétní důkazy těchto snah.

Už v roce 2010 zřídilo ČVUT první univerzitní mateřskou školu, která se snaží odmalička vést děti k technickým oborům. Na tu navázala loni univerzitní základní škola, která začala nabírat žáky do prvního ročníku.

Už v roce 2010 zřídilo ČVUT první univerzitní mateřskou školu, která se snaží odmalička vést děti k technickým oborům. Na tu navázala loni univerzitní základní škola, která začala nabírat žáky do prvního ročníku. Postupně se počítá se zaplněním všech tříd a ambice ČVUT jsou podstatně komplexnější.

„Škola zatím našla útočiště v Nové budově ČVUT v Dejvicích. Děti se tak budou od začátku pohybovat přímo ve vysokoškolském prostředí. Současně již připravujeme nové prostory pro další ročníky základní školy a následovné gymnázium nebo lyceum se zaměřením na přírodovědné a technické vzdělání,“ uvedl při představení projektu vloni v srpnu rektor ČVUT Petr Konvalinka.

A přiznává, že škola si tímto způsobem nechce vychovávat davy budoucích studentů, spíš má jít o ukázku toho, jak se dá k technickému vzdělávání přistupovat. Školka i základní škola pojmou v každém ročníku jen několik desítek žáků, což české technické školství nezmění.

Popularizace technických oborů

Ostatní univerzity by však mohly ČVUT v tomto kroku následovat. Zatím se alespoň věnují popularizaci technických oborů jinými cestami. Jak na ČVUT, tak například na Technické univerzitě v Liberci pořádají takzvanou dětskou univerzitu, v jejímž rámci se snaží žákům základních škol přiblížit vysokoškolské prostředí a jeho atmosféru. I v Liberci mají vlastní školku, která sice primárně slouží dětem zaměstnanců školy, ale v případě nenaplnění kapacit se otvírá i veřejnosti.

Ostatní univerzity by mohly ČVUT v tomto kroku následovat. Zatím se alespoň věnují popularizaci technických oborů jinými cestami.

„Jsme spoluzakladateli plzeňského Techmania Science Center, s nímž intenzivně spolupracujeme, tradičně pořádáme Dny vědy a techniky,“ přibližuje snahy Západočeské univerzity v Plzni její rektor Miroslav Holeček. Ostravské Centrum podpory inovací při tamní VŠB zase pořádá různé akce, kterými se snaží rovněž zaujmout už nejmenší děti. A ve Vítkovicích vznikl prostor nazvaný Velký svět techniky.

Situaci do vlastních rukou berou i průmyslníci, byť samozřejmě sázejí především na spolupráci s vysokými školami. „Správný vztah k branži se dá vytvářet už od mateřských škol, proto máme například aktivity jako Mladý designér,“ popisuje Bohdan Wojnar, člen představenstva automobilky Škoda Auto za oblast řízení lidských zdrojů.

Digitalizace a průmysl 4.0

Mladoboleslavská automobilka jde také cestou soukromého vzdělávání. Tradiční česká automobilka má vlastní vysokou školu, jež se zaměřuje spíše na ekonomické potřeby firmy. Ty technické se snaží naplnit Škoda Auto, Střední odborné učiliště strojírenské, které vychovává technické pracovníky do provozu.

Digitalizace a průmysl 4.0 jsou oblasti, které změní nároky na pracovníky snad ve všech oborech – jen se v současnosti těžko odhaduje, jak konkrétně

Jenže sám Wojnar potvrzuje, že jen vlastní snahy automobilky nestačí, je potřeba pracovat s celým vzdělávacím systémem: „Od českého vzdělávacího systému bych očekával především schopnost předvídat potřeby trhu práce. Systém by také měl umět lépe namixovat poměr kvalitních znalostí.“ Potvrzuje také, že by budoucí absolventi měli být flexibilnější z hlediska schopnosti přizpůsobit se aktuálním potřebám a situaci v oboru.

Naráží především na nástup digitalizace a průmyslu 4.0, což jsou oblasti, které změní nároky na pracovníky snad ve všech oborech – jen se v současnosti těžko odhaduje, jak konkrétně. Wojnar také říká, že se loni v rámci takzvaného Roku průmyslu a technického vzdělávání podařilo problematiku výrazně posunout do hledáčku české vlády.

Návrat prestiže

Navrátit technickému vzdělávání prestiž je náročný úkol, ve kterém také hrají velkou roli peníze. „Součástí kampaně, která by kromě mladých lidí samotných měla oslovit také jejich rodiče, mohou být stipendijní programy, informace o možnostech uplatnění a kariérního růstu nebo také nástupní platy,“ navrhuje ve svém stanovisku Česko-německá obchodní a průmyslová komora.

Navrátit technickému vzdělávání prestiž je náročný úkol, ve kterém také hrají velkou roli peníze

Peníze potřebuje kompletně celé školství, jsou nutné i k přilákání a udržení kvalitních pedagogů, o podobách financování se vedou debaty již mnoho let, ale zatím se v zásadě nic nezměnilo. V minulých letech se hojně diskutovalo o zavedení školného na vysokých školách, ale v současnosti není školné na pořadu dne. Ani jeho zavedení by ovšem nevyřešilo zásadní finanční deficit českého školství.

Bývalý rektor ČVUT Václav Havlíček rád přirovnával nejstarší českou technickou školu k asi nejprestižnější evropské technické univerzitě ETH Zürich. Ta je zhruba stejně velká jako ČVUT z hlediska počtu studentů i dle dalších faktorů, ale panuje tu nepoměr ve financování. Nominálně získávají obě školy od svých vlád stejné peníze, jenže ČVUT dostane částku v korunách, zatímco ETH ve švýcarských francích. Švýcarská škola tak má k dispozici zhruba 25násobek toho, co česká univerzita.

Tento deficit ČVUT ani žádná jiná česká technická univerzita nedožene, ale cesty k jeho zmírnění existují. Bohužel jde o čistě politické téma, na kterém se velmi těžko hledá všeobecná shoda.

Těžké rozhodnutí

„Bylo by dobré, kdyby se plnilo alespoň to, co se vyhlásilo. Například všechny vlády slibovaly zvýšení podpory technickému vzdělávání, ale zatím se to nikde neprojevilo. Dlouhodobé sliby zvýšení podílu výdajů do kapitoly školství, třeba na úroveň zemí, se kterými se chceme poměřovat, se posunuly do oblasti nesplněných přání,“ konstatuje Pavel Němeček z Technické univerzity v Liberci.

Osud českého, nejen technického školství drží v rukou politici, kteří jednou musejí nový model financování zvolit. Rozhodnutí to bude těžké, protože téměř jistě znamená, že by stát měl na vzdělávání vydávat mnohem více peněz než dnes.

A dodává, že je také třeba zapracovat na modelu vícezdrojového financování univerzit. Školy by mohly být hodnoceny výkonově podle toho, jak naplňují potřeby trhu práce nebo jak úspěšné jsou ve vědecké činnosti. V Německu například funguje systém, v němž nejúspěšnější univerzity dostávají peníze navíc, které pomohou akcelerovat rozvoj tamních projektů a talentů, v Británii je systém financování podobný.

Vždy také hraje důležitou roli spolupráce se soukromou sférou a schopnost univerzity zpeněžit vlastní objevy a talenty, například vlastními podnikatelskými inkubátory. Jenže postarat se finančně samy o sebe univerzity nemohou, hlavní díl leží na bedrech státu. Proto osud českého, nejen technického školství drží v rukou politici, kteří jednou musejí nový model financování zvolit. Rozhodnutí to bude těžké, protože téměř jistě znamená, že by stát měl na vzdělávání vydávat mnohem více peněz než dnes.

Třeba v případě ČVUT tvoří podle rektora Konvalinky institucionální financování, tedy peníze, které škola dostane přímo od státu, asi 30 procent rozpočtu, zbytek musí škola získat v grantech a ze soukromé sféry. V USA je u škol podobného typu podíl státního financování asi 60 až 70 procent. Český stát by měl nový model zvážit a zavést co nejdříve, protože jinak právě v dynamických technických oborech ujede Česku vlak.

Absolventi

Počet absolventů technických vysokých škol v ČR

2002: 10 121; 2003: 10 909; 2004: 11 312; 2005: 12 997; 2006: 13 974; 2007: 16 990; 2008: 21 731; 2009: 24 465; 2010: 25 647; 2011: 25 718; 2012: 26 919; 2013: 25 689;

Absolventi technických VŠ v roce 2013

České vysoké učení technické v Praze: 4461; Vysoká škola chemicko-technologická v Praze: 660; Západočeská univerzita v Plzni: 3664; Technická univerzita v Liberci: 1903; Univerzita Pardubice: 1903; Vysoké učení technické v Brně: 4850; VŠ báňská – TU Ostrava: 4843; Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně: 3272

Míra nezaměstnanosti absolventů technických škol v roce 2013

České vysoké učení technické v Praze: 0,9 %; Vysoká škola chemicko-technologická v Praze: 0,9 %; Západočeská univerzita v Plzni: 2,5 %; Technická univerzita v Liberci: 2,3 %; Univerzita Pardubice: 3,9 %; Vysoké učení technické v Brně: 1,5 %; VŠ báňská – TU Ostrava: 3,8%; Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně: 4,3 %;

Míra nezaměstnanosti absolventů netechnických škol v roce 2013

Univerzita Karlova: 0,9 %; UJEP v Ústí nad Labem: 3,3 %; Masarykova univerzita v Brně: 3,7 %; Univerzita Palackého v Olomouci: 4,1 %; Univerzita Pardubice: 5,4 %; Vysoká škola ekonomická v Praze: 1,7 %; Česká zemědělská univerzita v Praze: 3,1 %; Mendelova univerzita v Brně: 7 %; Akademie múzických umění v Praze: 2,6 %; Akademie výtvarných umění v Praze: 10,2 %; Janáčkova akademie múzických umění v Brně 7 %

Zdroj: REFLEX 2013 – Středisko vzdělávací politiky, Pedagogická fakulta UK

Škola online

Coursera.org

Portál Coursera patří k největším, nejznámějším a nejstarším v online vzdělávání. Nabízí bezplatné i placené kurzy, často pořádané špičkovými univerzitami. Garanty jsou například Princeton, Stanford nebo MIT. Největší popularitě se těší oblast IT, ale nabídka je široká až po umělecky zaměřené lekce.

edX

Za projektem edX stojí špičkové americké školy jako Harvard, MIT, Berkeley, ale třeba také špičková německá technika RWTH v Cáchách. Kurzy jsou v drtivé většině zdarma, platí se za ověřený certifikát potvrzující úspěšné absolvování kurzu. Témata opět sahají od IT přes medicínu až po umění.

Khan Academy

Učitel, podnikatel a investor Salman Khan založil v roce 2006 YouTube kanál, na kterém se objevovaly především lekce z matematiky. Od té doby se pole působnosti i rozsah portálu Khan Academy rozrostly, kurzy jsou ovšem nadále zdarma.

Duolingo

V online vzdělávání se také čím dál více prosazuje výuka jazyků, krom různých kurzů celé řady poskytovatelů by mohly pomoci tento kritický nedostatek mnoha českých absolventů vylepšit aplikace pro chytré telefony. Populární je například Duolingo.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.