Lidovky.cz

České peníze v kauze MUS: A co vaše role, pane Kalousku?

  19:05

Bývalý ministr financí obviňuje v případu Mostecké uhelné společnosti všechny kolem sebe.

foto: © montaž ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTKČeská pozice

V posledních dnech by se mohlo zdát, že Miroslav Kalousek je ukrutný sympaťák, jenž se za dobré jméno České republiky bije jako kdysi William Wallace za nezávislost Skotska a ukazováčkem šermuje jako d’Artagnan. Alespoň, co se kauzy Mostecké uhelné společnosti (MUS) týká. Ví přesně, na koho ukázat. Jen o roli ministerstva financí v celém příběhu zatím mlčel.

Jenže Vrchní státní zastupitelství v Olomouci aktuálně vyšetřuje, kdo je konkrétně odpovědný za to, že se Česká republika nepřipojila k trestnímu řízení v kauze MUS ve Švýcarsku. ČESKÉ POZICI to potvrdil žalobce Petr Šereda.

Miroslava Kalouska přitom opomenout nelze, přestože například v Otázkách Václava Moravce krátce po bellinzonském rozsudku se v souvislosti s kauzou MUS opřel do policistů a žalobců, prý se vymkli kontrole. Nedlouho na to v diskusním pořadu Partie na TV Prima mluvil rovnou o nečinnosti českých vyšetřovatelů. „Jestliže na policii ty balíky ležely pět let a nikdo je ani nepřeložil, natož aby je přečetl, je to věcí orgánů činných v trestním řízení. Jestli to bylo na pokyn státního zástupce, nebo to dělal příslušný šéf policie, nevím,“ uvedl.

Moderátorovi Janu Punčochářovi v Partii rovněž řekl, že v průběhu kauzy situaci rozhodně nezlehčoval a pouze tlumočil informace vrchního státního zastupitelství, které potvrzovaly, že českému státu škoda způsobena nebyla a že nebyl konstatován žádný trestný čin. Jakmile se ale ministerstvo financí dostalo k relevantním informacím, pracovalo prý velmi efektivně.

Švýcarské žadonění

Co však na téma komunikace s českými úřady a případné odpovědnosti uvádí dokument federálního soudu v Bellinzoně? (Jde o dokument, který odůvodňuje, proč vlastně 19. prosince 2011 zamítl žádost České republiky o připojení k trestnímu řízení, které bylo zahájeno proti bývalým manažerům MUS.) Zmiňuje hned v několika pasážích kromě ministerstva spravedlnosti také českého ministra financí. Tím byl v té době Miroslav Kalousek.

Zrekapitulujme v krátkosti švýcarské žadonění, jinak se to nazvat nedá, o to, aby se Česká republika k žalobě připojila. Kromě bellinzonského dokumentu se opíráme o úřední korespondenci, kterou má ČESKÁ POZICE k dispozici, a o vyjádření aktérů.

25. října 2006

Švýcarské ministerstvo spravedlnosti oslovilo české úřady (které, to dokument nespecifikuje) s žádostí o mezinárodní právní spolupráci ohledně MUS. Tamní prokuratura vyjádřila podezření, že v roce 1997 a 1998 odcizilo několik manažerů Mostecké uhelné převodem přes několik společností aktiva MUS, a to za účelem ovládnutí společnosti v rámci divoké privatizace. V žádosti švýcarského ministerstva spravedlnosti bylo upřesněno, že podnik v té době disponoval rezervami ve výši tří miliard českých korun. Tehdejší vláda premiéra Mirka Topolánka však nereagovala.

14. června 2010

Po téměř čtyřech letech odmlky se švýcarská prokuratura rozhodla oslovit příslušné české orgány (opět není specifikováno, které) diplomatickou cestou. Vybídla je, aby neprodleně iniciovaly právní kroky ve věci praní špinavých peněz, nekalé správy majetku a podvodného jednání. Prokuratura podala následující informace: „Skutečnosti, které nám jsou k dnešnímu dni známy, nám dovolují konstatovat, že Česká republika byla s největší pravděpodobností poškozena. Proto žádáme Českou republiku, aby nám dala vědět, zda má zájem být účastníkem ve švýcarském trestním řízení. Pakliže by byl na straně České republiky zájem, žádáme příslušné orgány, aby vyslaly do Švýcarska právního zástupce, který by mohl uplatnit žádost o náhradu způsobené škody.“

13. srpna 2010

O dva měsíce později se švýcarská prokuratura na Českou republiku obrátila opět a poskytla informace pro případ, že by se česká strana chtěla účastnit trestního řízení. Znovu požádala, zda by se Česká republika mohla k věci vyjádřit. Ani tentokrát však neobdržela žádnou reakci, a proto se Švýcaři rozhodli zapojit svého velvyslance v Praze.

15. března 2011

Švýcarský velvyslanec v ČR André Regli se sešel s tehdejším českým ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem, aby jej upozornil na skutečnost, že česká strana na švýcarskou žádost nijak nereagovala. Velvyslanec prý jasně zdůraznil, že pakliže má česká strana zájem účastnit se řízení, bude muset neprodleně reagovat, neboť se předpokládá, že obžaloba bude předána Federálnímu trestnímu soudu do konce května 2011.

„Švýcarský velvyslanec byl za přítomnosti mých náměstků upozorněn, že obhajoba majetkových zájmů České republiky podle kompetenčního zákona spadá pod ministerstvo financí,“ řekl nyní ČESKÉ POZICI tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

16. března 2011

Pospíšilův náměstek Marek Ženíšek, dnes místopředseda TOP 09, poslal ministerstvu financí dopis (tento dokument má ČESKÁ POZICE k dispozici), k němuž byla přiložena nóta Švýcarského velvyslanectví v Praze, ve které se Česká republika vyzývá, aby se vyjádřila, zda se míní připojit k trestnímu řízení jako poškozený účastník. „Reagovali jsme okamžitě, protože jsem to považoval za důležité a nechtěl jsem to podcenit,“ míní Pospíšil.

4. dubna 2011

Švýcarský velvyslanec oslovil ministra financí ve věci otálení ze strany českého státu. Kalousek však dle Švýcarů odpověděl, že není v jeho kompetenci na švýcarskou výzvu reagovat.

„Vzhledem k tomu, že se jednalo o trestní řízení, byl případ plně v kompetenci ministerstva spravedlnosti. Veškerá komunikace se Švýcarskem probíhala v rámci mezinárodní právní pomoci mezi vrchním státním zastupitelstvím a švýcarskou prokuraturou a MF nemělo o obsahu spisu žádné informace, dokud je nezískalo od vrchního státního zastupitelství,“ řekl ČESKÉ POZICI Kalousek.

Pospíšil naopak jasně tvrdí, že o odpovědnosti Kalouskova úřadu nebylo nikdy pochyb. „Na rovinu vám říkám, že kdyby Kalousek, anebo někdo jiný na tom ministerstvu financí řekl, my to dělat nebudeme, ale spadá to pod někoho jiného, tak by se zajisté postoupilo dál a neskončilo to v koši. Kalousek nikdy neřekl ani větu o tom, že by tato věc nespadala do kompetence ministerstva financí,“ říká dnes Pospíšil. Podle jeho názoru trestní řízení sice spadá do kompetence ministerstva spravedlnosti, jenže přihlášení se k trestnímu řízení ve Švýcarsku jako poškozený je něco zcela jiného. Dle exministra spravedlnosti spadá do kompetence resortu financí, což Kalousek nikdy nerozporoval. „V tomto případě Kalousek nemluví pravdu,“ tvrdí rozhodně Pospíšil.

22. dubna 2011

Protože ministerstvo financí na první dopis náměstka Ženíška více než měsíc nijak nereagovalo (a to i přesto, že bývalý ministr financí dnes tvrdí, že od okamžiku, kdy jeho úřad informace získal, udělal v nejkratším možném čase naprosto vše, co bylo v jeho silách a kompetencích), rozhodl se náměstek opakovaně dotázat, zda již ministerstvo financí na nótu Velvyslanectví Švýcarské konfederace odpovědělo a s jakým výsledkem.

26. dubna 2011

Náměstek ministra financí Zdeněk Zajíček informoval Ženíška o tom, že v této souvislosti 14. dubna 2011 Miroslav Kalousek požádal tehdejšího vrchního státního zástupce Vlastimila Rampulu o podání informací k dané věci, případně zaslání shromážděných podkladů o trestním řízení vedeném ve Švýcarsku a trestních řízeních vedených v České republice, a to společně s návrhem dalšího postupu České republiky jako poškozeného k vedenému trestnímu řízení s požadavkem na návrh vzniklé škody.

V tomto bodě se situace záhadně zasekla. Miroslav Kalousek se dle vlastních slov opakovaně pokoušel získat od Vrchního státního zastupitelství v Praze informace, ze kterých by bylo možno odvodit, že České republice vznikla škoda, případně v jaké výši. „Ministerstvu financí se přes opakované pokusy nepodařilo od VSZ pod vedením Vlastimila Rampuly získat podklady, případně informace, ze kterých by bylo možno dovodit, že České republice vznikla škoda,“ konstatuje místopředseda TOP 09.

31. května 2011

Český ministr financí adresoval švýcarskému velvyslanci dopis, ve kterém uvádí, že nemůže odpovědět na švýcarskou žádost, pakliže nebude mít přesné informace o tom, jakým způsobem byl český stát poškozen a do jaké výše se vyšplhala škoda. „Osobně jsem pevně přesvědčen, že se ministr financí skrze jeho úřad mohl k žalobě přihlásit i v okamžiku, kdy neměl kompletní informace,“ soudí Pospíšil.

8. července 2011

Švýcarská prokuratura odpověděla Kalouskovi s tím, že je přesvědčena, že relevantní podklady má ministr financí dávno k dispozici. Mimo jiné rovněž podotkla, že vyčíslení škody bude zveřejněno během trestního řízení. Prokuratura zároveň zdůraznila, že pakliže se česká strana připojí k procesu, bude mít samozřejmě přístup k veškerým spisům.

24. srpna 2011

Aniž by se dle švýcarského soudu český ministr financí seznámil se zněním dokumentů, které české autority již dávno vlastnily, otázal se ještě jednou v dopise opět adresovaném švýcarskému velvyslanci, jaké jednání mělo způsobit škodu České republice, zda je ve Švýcarsku vedeno trestní řízení a zda je kvůli těmto skutkům někdo stíhán.

30. září 2011

Švýcarská prokuratura Kalouska v odpovědi upozornila, že tyto informace byly již jednou dodány a jsou v současnosti k dispozici Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Prokuratura také zdůraznila, že nejmenovaný český ministr již v dopise z 19. listopadu 1999 upozorňoval nejmenovaného českého státního zástupce na nezanedbatelné ztráty při prodeji 46,29procentního akciového podílu Mostecké uhelné společnosti. Následně švýcarská obžaloba konkretizovala, že se tehdy jednalo o ministra bez portfeje Jaroslava Baštu a nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou.

20. října 2011

Švýcarská prokuratura odeslala Federálnímu trestnímu soudu obžalobu ve věci praní špinavých peněz, nekalé správy majetku, krádeže a padělání.

21. listopadu 2011

Česká republika předložila švýcarskému soudu a současně i prokuratuře žádost o možnost připojit se k žalobě a o doplnění obžalovacího spisu tak, aby bylo zřejmé, že Česká republika je také žalující stranou, a o prominutí nedodržení lhůty.

Pospíšil versus Kalousek

Kalousek: „Ministerstvo financí nemohlo v žádném případě nahrazovat rozhodování, které příslušelo pouze orgánům činným v trestním řízení.“

Česká strana, jak soud poznamenává, budila dojem naprosté neochoty, případně se dožadovala informací, které dávno měla k dispozici, a švýcarské zástupce posílala z úřadu na úřad. Tudíž se soud v Bellinzoně rozhodl pozdní žádost a připojení k žalobě odmítnout a zároveň vyzval Českou republiku k uhrazení poplatku za podání žádosti ve výši 1000 švýcarských franků. Miroslav Kalousek trvá na svém a nadále ukazuje především na vrchní státní zastupitelství. „Ministerstvo financí se pod mým vedením nevyhýbalo svým úkolům hájit v rámci své kompetence ekonomické zájmy ČR, na druhé straně však nemohlo v žádném případě nahrazovat rozhodování, které příslušelo pouze orgánům činným v trestním řízení,“ řekl ČESKÉ POZICI.

Jenže, jak je možné, že se mu od 14. dubna do minimálně 30. září 2011 (tedy alespoň půl roku) nepodařilo získat od Vlastimila Rampuly nutné podklady? Když v dubnu žádal vrchního státního zástupce o podání informací k dané věci, případně zaslání shromážděných podkladů o trestním řízení vedeném ve Švýcarsku a věděl, že věc je velmi naléhavá, nestanovil si snad lhůtu? Urgoval dodání dokumentů? A pokud Vrchní státní zastupitelství v Praze nereagovalo, proč si Miroslav Kalousek nestěžoval u ministra spravedlnosti? V tomto případě se úřad Miroslava Kalouska dle bývalého ministra spravedlnosti choval minimálně nestandardně.

Pospíšil: „Od Kalouska jsem nikdy nedostal informaci typu, že jsme nespokojení s chováním vrchního státního zástupce Rampuly.“

„Je důležité zmínit, že jsem od Kalouska nikdy nedostal informaci typu, že jsme nespokojení s chováním vrchního státního zástupce Rampuly, v té věci s námi nekomunikuje, nebo něco podobného. Kdybychom o něčem takovém byli informováni, dalo se to řešit na jiné úrovni, například na vládě. Žil jsem v domnění, že jsou věci v pohybu. Nikdy by mě nenapadlo, že se ještě půl roku po mém prvním dopise Česká republika nestane účastníkem ve švýcarském trestním řízení,“ diví se Pospíšil.

Dle něj teď bude především na policii, aby posoudila, kdo pochybil: ministerstvo financí, Vrchní státní zastupitelství v Praze anebo obě strany. A jestli se jednalo o nedbalost, anebo dokonce trestný čin. „Finance o tom problému díky mému dopisu věděly půl roku před tím, než možnost připojení se k trestnímu stíhání vypršela. Samotného mě zajímá, jak je možné, že se tyto dva úřady během tak dlouhé doby nedobraly k žádnému výsledku,“ míní.

Pokud chce tedy nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman zjistit, proč se Česká republika nepřipojila s nárokem na náhradu škody ke švýcarskému trestnímu řízení, návštěvu u Miroslava Kalouska by zajisté vynechat neměl.

A ani nevynechá, jak ČESKÉ POZICI potvrdil žalobce z olomouckého vrchního státního zastupitelství Petr Šereda. „Je to živá kauza. Mohu jen potvrdit, že aktuálně prověřujeme okolnosti, proč se Česká republika nepřipojila k tomu trestnímu řízení ve Švýcarsku. Prověřuje se odpovědnost nejen ministerstva financí, ale i dalších subjektů včetně Vrchního státního zastupitelství v Praze,“ řekl Šereda s tím, že dokazování, které bylo možné provést v České republice, je hotové a aktuálně se čeká na vyřízení právní pomoci, o kterou česká strana požádala Švýcarsko. Předmětem pomoci je právě postup českých orgánů v komunikaci se švýcarskými. Jakou roli v celé kauze sehrál úřad Miroslava Kalouska, se tedy možná ukáže již na přelomu roku.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.