Německá obchodní a průmyslová komora v Berlíně provádí ve spolupráci se svými dceřinnými komorami po celém světě každoročně takzvanou konjunkturní anketu o atraktivnosti jednotlivých zemí pro investice a podnikání z pohledu německých firem. Od roku 1999 je do něj zahrnuto i sedmnáct zemí střední a východní Evropy a Česká republika obsadila pět let po sobě naprosto jednoznačně první místo. Její pozice se ale pomalu začíná drolit na úkor sousedního Slovenska.
K hlavním přednostem Česka z pohledu německých investorů patřily členství v Evropské unii, vysoká úroveň kvalifikace zaměstnanců, velmi dobrá jazyková vybavenost lidí a jejich motivace k práci. Dále to byla dostupnost českých dodavatelů a úroveň jejich kvality, regionální blízkost, průmyslová tradice i dlouholetá úspěšná spolupráce obou zemí a řada dalších pozitivních aspektů.
I letošní anketa, v níž bylo osloveno více než tisíc německých firmen působících v Česku, potvrzuje míru důležitosti zmíněných kritérií. K pěti nejdůležitějším patří motivace zaměstnanců, právní ochrana, produktivita, platební morálka firem a úroveň kvalifikace lidí. Německé firmy by si navíc v ČR přály zavedení eura, pro něž se vyslovuje téměř 70 procent podniků. Uvítaly by také jednoduchý a transparentní daňový systém například po vzoru Slovenska.
Třicet procent by šlo jinam
Na základě průzkumu považuje 30 procent německých firem ekonomickou situaci Česka za dobrou a 60 procent za uspokojivou. Tento výstup představuje obrovský pozitivní posun oproti roku 2010, v němž jako dobrou hodnotila situaci pouze dvě procenta dotázaných a za uspokojivou ji považovalo 43 procent podniků. Rovněž z pohledu dalšího vývoje české ekonomiky očekávají německé firmy pozitivní trend – 46 procent předpokládá dokonce lepší vývoj než v roce předchozím.
Na Slovensku investoři oceňují používání eura a jednodušší daňovou soustavuNa první pohled by se tedy mohlo zdát, že je vše v pořádku a že vývoj naší země jde nadále tím správným směrem. Alespoň co se týče mínění německých investorů. Zarážející a mírně alarmující je však odpověď současných německých investorů na dotaz, zda by se i v budoucnosti rozhodli investovat právě v České republice. Třicet procent z nich odpovědělo, že by při novém budoucím rozhodování nevolilo Česko, ale jinou zemi ve střední a východní Evropě. Na prvním místě jmenovali Slovensko s poukazem na používání eura a na jednodušší a transparentnější daňovou soustavu. Naše země tedy ztratila po pětiletém období prvenství v oblíbenosti německých investorů. což není rozhodně žádná příznivá zpráva.
Otázkou je, s jakými problémy se německé firmy u nás potýkají, co vytýkají české politice a ekonomice a co je důsledkem uvedeného zlomu v jejich postoji. Důvodů je hned několik. V první řadě si firmy stěžují na stále větší nedostatek kvalifikované pracovní síly, především v technických oborech, a na absenci v Německu tak rozšířeného duálního vzdělávání. Tento typ výuky tvoří nosnou část profesního technického vzdělávání hlavně v malých a středních podnicích a není v podstatě nic jiného než u nás kdysi praktikované centrálně řízené učňovské školství.
Dalším problémem je sice neustále diskutovaný, leč nedostatečný boj proti korupci a hospodářské kriminalitě. S tím souvisejí i otázky transparentnosti veřejných zakázek, platební morálky firem a rychlé a jednoduché vymahatelnosti práva. Nedostatečná je z pohledu dotázaných i výkonnost a efektivnost státní správy, která je přebujelá, v mnoha případech zdvojená nebo ztrojená při zpracování stejných témat, a tím pádem pomalá. V neposlední řadě by investoři uvítali lepší a příznivější podmínky pro výzkum a vývoj, ať už formou pobídek, či rychlejším zpracováním žádostí a povolení.
Nepanikařit ani nepodceňovat!
Není však třeba ihned začít panikařit a propadnout přílišnému aktivismu. Vedle negativních výstupů totiž se studie vyplývá i fakt, že německé firmy jsou v Česku rády a že by na této situaci nechtěly nic podstatného měnit. Devětatřicet procent dotázaných chce v roce 2011 rozšířit investiční činnost u nás a 30 procent plánuje vytváření nových pracovních míst a rozšíření současných kapacit.
Němečí investoři jsou velmi konzervativní, a tak nehrozí, že by odsud houfně odešli ze dne na denBylo by však fatální chybou vzniklou situaci podceňovat. Zodpovědná místa a instituce se jí v každém případě musejí co nejdříve zabývat. Je totiž třeba si uvědomit, že německý investor je velmi konzervativní, že každý krok a každou investici plánuje s předstihem několika let. Tato skutečnost je na jedné straně dobrou zprávou, protože nehrozí, že by německé firmy odešly ze dne na den. Na druhé straně nárůst podílu podniků, které by investovaly jinde, indikuje stav, že se podobnými myšlenkami začaly zabývat. Může sice nějakou dobu trvat, než by se s konečnou platností rozhodli proti Česku, pak by však šlo o rychlý a nenávratný krok. Česká ekonomika je a i v budoucnu bude v podstatné míře závislá na ekonomice německé a naším společným cílem musí tedy být co nejefektivnější spolupráce obou zemí i v příštích obdobích.
Aby nebylo pozdě...
Co je tedy potřeba udělat pro to, aby se průzkumem naznačený negativní trend dále neprohluboval, a aby byl naopak změněn pozitivním směrem? Česká vláda si uvědomuje naprostou nutnost posílení konkurenceschopnosti naší země v budoucnu v rámci Evropy i za její hranice. Záležitosti jako daňová a důchodová reforma a některé oblasti sociálního zabezpečení s dopadem na snížení nákladů práce v Česku, deklarovaný boj proti korupci a hospodářské kriminalitě, snaha o zefektivnění státní správy, jakož i posílení výzkumu a vývoje jsou zajisté krokem správným směrem. Problémem je však faktor času, protože realizace všech těchto záměrů stále nenabrala tolik potřebné tempo.
Omluvou nemůže být napjatý stav ve vládní koalici. Další vývoj české ekonomiky nepočká na vyřešení politických problémů. Nastupující nebo již existující konkurence jiných zemí na východ od nás také nečeká a bylo by nepříjemné za několik let konstatovat, že nás tyto země v atraktivitě podmínek pro podnikání předběhly.
