Lidovky.cz

Česká zahraniční politika v době asymetrické války

Evropa

  9:26
Z hlediska budoucnosti hlavní hrozba spočívá v radikalizovaných islamistických silách. Vytvoření nového státního útvaru „Kurdistán“ však není v našem zájmu. Pokud jde o Ukrajinu, Česká republika by měla usilovat o mediálně viditelný konvoj evropské humanitární pomoci. Píše Cyril Svoboda.

Ministerstvo zahraničních věci, foto Česká pozice foto: Česká pozice

Ocitáme se v době asymetrické války, jež se neodehrává mezi státy, a kdy je složité oddělit dobré od špatného. Státy ohrožují jiné ozbrojené síly než pravidelné armády. Pro asymetrické konflikty je typické, že jejich vývoj nelze předvídat – mohou přicházet z různých směrů, hrozby a rizika mohou nabývat rozmanitých forem.

Pro českou zahraniční politiku z toho vyplývá, že by měla být aktivní, viditelná a za ideálních okolností spojená s pevným postojem. O její prosazení je třeba bojovat nejen doma, ale i v Evropské unii a NATO. Můžeme prohrávat bitvy, ale musíme bojovat.

Hrozba zhroucení států

Z hlediska budoucnosti hlavní hrozba spočívá v radikalizovaných islamistických silách. Ty je třeba zastavit, což však bez boje nebude možné. Jde o hrozbu číslo jedna, nikoli pouze o riziko. Zhroucení států a jejich nahrazení novými státními útvary, jako je Islámský stát (IS), je reálné a nebezpečné – například rozpad Libye či Sahelu, popřípadě válka v Iráku a Sýrii.

Zhroucení států a jejich nahrazení novými státními útvary, jako je Islámský stát, je reálné a nebezpečné

Rozkladu Iráku a Mali by měl Západ zabránit podporou sekulárních sil. V Sýrii je pak třeba v boji proti islamistickým silám změnit postoj a podpořit prezidenta Bašára Asada, což bez podpory Ruska nebude možné. V konfliktu s radikálním islamismem se Rusko a euratlantické společenství vzájemně potřebují.

Islámský stát v uplynulých týdnech ovládl velká území na severozápadě Iráku a už delší dobu kontroluje i některé oblasti v Sýrii. Jeho bojovníci na obsazených územích nemilosrdně vraždí a vyhánějí jinověrce. Lidé volí mezi smrtí v horách a přímým střetem s islamisty.

Koordinovaný postup

Podpora syrskému prezidentu Asadovi v boji proti islamistům by měla být s mandátem Rady bezpečnosti OSN a ve spolupráci s Ruskem – a to za jasně stanovených podmínek, například reforem, jež by Sýrie a její prezident Asad měli uskutečnit. Ten musí zajistit reformu politického systému, propustit politické vězně a nastartovat ekonomický rozvoj a rekonstrukci země. Jednou z podmínek může být i mírová mise přímo na území konfliktu, a až poté vyslat vojáky.

Chybou a alibismem je prodej zbraní Kurdům, ale současně pokračovat ve stahování vojsk z Iráku. Je naivní se domnívat, že válku mezi sebou vyřeší znepřátelené strany a že Kurdové porazí islamisty. Vytvoření nového státního útvaru „Kurdistán“ není v našem zájmu. Pokud by měl vzniknout tam, kde žijí Kurdové, pak se to týká šesti zemí – Turecka, Sýrie, Arménie, Gruzie, Íránu a Iráku. To by pouze ještě víc destabilizovalo celý region.

Česká zahraniční politika má trvat na koordinovaném postupu NATO, dále na tom, aby Rada bezpečnosti dala mandát mezinárodním silám k pobytu v Iráku, a na změně postoje k Sýrii

Cílem Kurdů je nejen ubránit se islamistům, ale i vlastní státní útvar. Existují však i další rizika. Co když se zbraně z České republiky dostanou do rukou islamistů? Co budeme dělat, pokud se Kurdům nepodaří islamisty porazit? Dodávka zbraní Kurdům není dobrá exportní politika. Tím za nás pouze někdo jiný řeší konflikt. Prodej zbraní má smysl, je-li spojený s přítomností mírových sil.

Česká zahraniční politika má trvat na koordinovaném postupu členských zemí NATO, dále na tom, aby Rada bezpečnosti dala mandát mezinárodním silám k pobytu v Iráku, a na změně postoje k Sýrii. Nebudeme-li se dnes angažovat z vlastní vůle, v blízké budoucnosti budeme muset z vůle někoho jiného vydat příliš sil.

Ruská převaha

Situace na Ukrajině je riziková. Rusko má převahu a jasně ví, co chce – udržet si vliv na území bývalého Sovětského svazu. Nechce připustit přibližování a vstup Ukrajiny do EU a NATO. Tento konflikt není jen o Ukrajinu, ale má globální rozměr.

Ukazuje to setkání ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho ukrajinského protějšku Petra Porošenka v Minsku. Summit se odehrál na území bývalého Sovětského svazu, mluvilo se na něm rusky a EU byla jen byla komparzem. Mírový proces není v jejích rukou.

Rusko má převahu a jasně ví, co chce – udržet si vliv na území bývalého Sovětského svazu. Nechce připustit přibližování a vstup Ukrajiny do EU a NATO.

V blížících se volbách na Ukrajině budou voliči rozhodovat o své budoucnosti, přičemž jejich výsledkem budou argumentovat obě strany. Prioritou Ukrajinců bude ukončit válku. Budou chtít mít co jíst, kde bydlet, přežít zimu a naději na normální život. Kdo jim slíbí a nabídne bezpečnější budoucnost, získá jejich podporu.

Tři kroky

V politice vůči k Ukrajině jsou nezbytné tři kroky:

  • Mediálně viditelný konvoj evropské humanitární pomoci. Totéž by měla udělat i Česká republika. EU by měla poskytnout větší podporu než Rusko.
  • Konkrétní plán obnovy a rozvoje Ukrajiny z financí EU. I tato evropská finanční pomoc by měla být velkorysejší než ruská.
  • Dohoda EU s Ruskem. Ekonomicky na ni EU má, ale politicky? Chce-li uzavřít dohodu s Ruskem jako rovný s rovným, musí ukázat jednotný politický postoj, jenž musí mít takovou váhu (třeba formou sankcí), že pro Rusko bude nevýhodné na dohodu nepřistoupit. Jen to může ukončit válku. Dosavadní forma sankcí a trapná tahanice o nich mohou Rusko rozzlobit, ale jeho politiku nezmění.

Nechce-li EU ztratit sympatii ukrajinských občanů a mít vliv na řešení situace, musí usilovat o velkorysou humanitární pomoc, předložit plán finanční obnovy země a dohodnout s Ruskem konec války za podmínky udržení celistvé Ukrajiny.

Nezměníme-li svou politiku, Rusko dohodne mír na Ukrajině podle minského scénáře a celý region bývalého Sovětského svazu bude vědět, že spojit s EU svou budoucnost není nejlepší strategií. Zatím se zdá, že tomu tak bude. Rusko postupuje profesionálně, důsledně a ví, co chce.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.