Česká exportní banka se v Rusku zaplétá do soubojů ostrých loktů

Nákup pohledávky od ČEB může posloužit jako nástroj nátlaku ve sporech mezi ruskými podnikatelskými skupinami.

Jan Žižka 7.11.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montáž ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Státní banka, jejímž úkolem by měla být především podpora českých exportérů v zahraničí, přitvrzuje při řešení problémů s částí úvěrů na východních trzích – zvláště v Rusku a na Ukrajině. Přibývá pohledávek, kterých se Česká exportní banka (ČEB) rozhodla zbavit a prodat je za část původní hodnoty. To ale na druhé straně vyvolává obavy, protože banka se podle zdrojů ČESKÉ POZICE už fakticky zaplétá do soubojů mezi ruskými podnikatelskými skupinami, a riskuje tím dobrou pověst.

Nákup pohledávky od ČEB totiž může posloužit k tlaku na byznysového konkurenta nebo k jeho ovládnutí. Alexandr Moščickij, šéf ruského sklářského závodu Orechovo-Zujevskaja stěkolnaja kompanija ze skupiny Glasstrade, v souvislosti s prodejem takové pohledávky údajně mluvil o hrozbě nepřátelského převzetí ze strany toho, kdo pohledávku koupí.

Moščického firma české bance dluží zhruba 30 milionů eur. V tomto případě – stejně jako v řadě dalších – jde o úvěry, které ČEB v minulosti poskytla ruským partnerům české společnosti Sklostroj Turnov, která v zemích bývalého Sovětského svazu stavěla závody na výrobu skleněných lahví. Kvůli hospodářské krizi se ale půjčky nedaří splácet podle původního harmonogramu.

Spíše než prodej pohledávky by často bylo lepší dohodnout se s dlužníkem na úpravě podmínekPřístup ČEB se přitvrzuje zvláště v posledním roce a půl – od doby, kdy do čela příslušného oddělení vymáhání pohledávek přišel Jan Švoma z PPF Banky. Zatímco dříve exportní banka dávala přednost dohodě s ruskými partnery, úpravě podmínek a změně rozložení splátek, nyní se ČEB stává stále nekompromisnější a takové ústupky odmítá. Kritici přitom tvrdí, že spíše než prodej pohledávky by často bylo lepší dohodnout se s dlužníkem třeba i na určitém navýšení úvěru, které by mu umožnilo dokončit projekt a následně splatit celou půjčku – samozřejmě v případech, kdy ruský partner jedná celkově vstřícně a má věrohodný podnikatelský plán.

Vedení ČEB se ale nyní přiklání k názoru, že ochota k ústupkům by se mohla vymstít, různé „slevy“ by pak údajně mohl chtít kdekdo. V některých případech se exportní banka dokonce rozhodla pozastavit čerpání úvěru, který již přislíbila.

V posledních říjnových dnech Česká exportní banka vyhlásila výběrové řízení na několik pohledávek – za zmíněnou sklářskou společností Glasstrade, spojenou s projektem v Mari-El (tedy jedné z republik Ruské federace), za firmou Actis v Rostovské oblasti a za společností Rokitnovskij Glass Works na Ukrajině. Snahou je získat část peněz, které jsou především kvůli krizi na východě „uvízlé“ – bance celkově hrozí ztráta v řádu jednotek miliard korun. Část těchto peněz by uhradila pojišťovací společnost Egap.

Ode zdi ke zdi

O tom, že přístup České exportní banky při vymáhání pohledávek a také při vedení arbitrážních či soudních sporů způsobuje v mnoha ohledech – řečeno poměrně jemně – „zvýšené napětí“, svědčí řada zpráv z Ruska. Kolem „českých pohledávek“ krouží kontroverzní podnikatel Eduard Taran, který je stíhán za pokus o uplácení a podezírán z brutálních vymahačských metod.

Jak již ČESKÁ POZICE informovala dříve s odvoláním na zdroje z diplomacie, kvůli sporům ČEB v Rusku žádal na pražském ministerstvu zahraničí ochranu – formou přidělení diplomatického pasu – šéf moskevské pobočky banky Jaroslav Poříz. Manažeři banky také mohou teoreticky čelit podezření, že na úkor svého zaměstnavatele pomáhají ruským byznysmenům s radami, jak se k pohledávkám levně dostat.

Přístup ČEB je sice v souladu s tím, jak pohledávky vymáhají některé komerční banky, ale není typický pro státní instituci, který se zabývá podporou exportuSoučasná strategie banky se liší od dřívější praxe, kdy ČEB byla ochotna problémy ruských partnerů více vnímat a sporné záležitosti se Češi snažili spíše řešit – kromě příslušných arbitráží – také jednáním na politické úrovni. Takový přístup vycházel z faktu, že stát má v ruské ekonomice stále silnou roli.

Pamětníci uvádějí, že to vedlo k úspěchu i v případech, které se zdály být naprosto ztracené. Třeba jako v kauze nespláceného dluhu téměř 40 milionů dolarů, kdy ČSOB s pojištěním Egap (v tomto případě tedy nešlo o ČEB) poskytla peníze na projekt Plynostavu Pardubice – stavbu plynovodu na Kamčatce. Tato záležitost byla častým tématem česko-ruských politických jednání a Egap, který mezitím vyplatil pojistné plnění pro ČSOB, nakonec získal všechny peníze zpět.

Dnešní přístup ČEB je sice v souladu s tím, jak pohledávky vymáhají některé komerční banky, ale podle odborníků není typický pro státní instituci, který se zabývá podporou exportu. Tyto instituce totiž kladou větší důraz na udržení dalších příležitostí pro exportéry na příslušném trhu.

Koupí to sám dlužník?

Pavel Suchánek, bývalý šéf rozpočtového výboru za ODS v Poslanecké sněmovně před posledními parlamentními volbami, který se záležitostmi kolem ČEB zabýval, upozorňuje ještě na jedno riziko.

V případě prodeje pohledávek třeba formou elektronické aukce hrozí nejenom to, že si je koupí netransparentní vymahač pohledávek, ale také to, že je získá sám dlužník. Ten by se tím fakticky elegantně zbavil povinnosti podstatnou část dluhu zaplatit. A kdyby se v Rusku rozneslo, že je něco podobného možné, Česká exportní banka by mohla do budoucna čelit velkým problémům.

Suchánek proto navrhuje, aby ČEB případně jednala o možnosti prodeje pohledávek ruským bankám jako nejčitelnějším potenciálním partnerům. Podle dalších informací ČESKÉ POZICE již v některých případech projevila zájem největší ruská banka Sberbank. Objevuje se nicméně i názor, že také banka následně pohledávku přeprodá někomu dalšímu, takže zmíněná rizika ani tímto způsobem zcela vyloučit nejde.

V případě prodeje pohledávek hrozí nejenom to, že si je koupí netransparentní vymahač...Bývalý šéf rozpočtového výboru se také domnívá, že je nutné posoudit odpovědnost těch, kteří sporné úvěry poskytovali. Otázkou nicméně zůstává, koho všeho lze označit za viníka. I když je jasné, že hlavním viníkem byla hospodářská krize, dozorčí rada Egap dospěla na konci října k závěru, že reálných „spoluviníků“ může být více. Šlo o případ likvidace osmi pojistných událostí spojených právě s úvěry České exportní banky a vývozů společnosti Sklostroj Turnov do Ruska a na Ukrajinu.

Problém byl podle Egapu mimo jiné v tom, že management ruských firem neměl dostatečné zkušenosti s provozováním skláren, exportér Sklostroj pochybil v dodržování účelovosti čerpání a ani ČEB nehlídala čerpání úvěrů dostatečně bedlivě. Egap zase připouští, že v minulosti sám umožnil přílišnou koncentraci pojištěných úvěrů do jednoho odvětví, což už ale podle nových pravidel není možné.

Egap se každopádně rozhodl, že v případě nesplacených úvěrů nevyplatí stoprocentní pojistné plnění, ale u zmíněných osmi kauz ho omezí částkou 2,74 miliardy korun. Česká exportní banka tak má nyní jasnou představu, s čím může počítat, a při vymáhání pohledávek bude na ní, jakou ztrátu v těchto případech pocítí sama.

Proč najednou spěcháme?

Přesto vzniká otázka, zda současné aktivity ČEB při vymáhání pohledávek nejsou až podivně „horečné“. „Nevím, proč je najednou nutné vyřešit vše během týdne nebo čtrnácti dnů,“ říká například Pavel Suchánek.

Faktem je, že určité procento selhání úvěrů ČEB je logické, nota bene v době po hospodářské krizi. (Egap uvedl, že oněch osm případů pojistného plnění u exportu sklářských závodů představuje zhruba 1,5 procenta celkového objemu pojištěného vývozu.) Vlastně by bylo spíše podezřelé, kdyby ČEB žádné problémy s úvěry neměla. Jejím úkolem je totiž poskytovat úvěry právě na export do rizikových oblastí. Kdyby státní instituce financovaly a pojišťovaly export pouze tam, kde je splácení naprosto jisté, vůbec by nemusely existovat, protože od toho tu je dostatek komerčních bank a pojišťoven.

Vlastně by bylo spíše podezřelé, kdyby ČEB žádné problémy s úvěry neměla. Jejím úkolem je totiž poskytovat úvěry právě na export do rizikových oblastí.Určitá „splašenost“ České exportní banky může souviset s častými výměnami na nejvyšších manažerských postech v minulých letech, které bývaly spojeny s vzájemnými obviněními různých zájmových skupin v bance a jejím okolí. Například i s obviněním, že se ČEB příliš orientuje na ruský trh. Dnes tu tak máme naopak logickou obavu, že prodej pohledávek v Rusku jde na úkor budování dlouhodobějších vztahů s tamními partnery.

Jan Mládek, který je kandidátem ČSSD – podle výsledků voleb nejsilnější politické strany – na post ministra financí, na žádost o komentář k tomuto podezření odpověděl, že by bylo nejprve nutné celou záležitost prozkoumat. Od toho tu koneckonců je dozorčí rada ČEB. Snižování podílu Ruska na českém podporovaném exportu by se však nemělo dít umělým, ale přirozeným způsobem.

V posledních letech vzhledem k zájmům exportérů přirozeně roste také podíl Turecka, vedly se rozhovory o projektu velké paroplynové elektrárny v iráckém Kurdistánu. Také představitel opačné části politického spektra Suchánek (ODS) poznamenává, že pokud chtějí čeští exportéři ve větší míře dobývat východní trhy, Rusko pro ně pořád zůstává zajímavé.

Připomeňme dále, že s diverzifikací exportu mimo Evropskou unii počítá česká exportní koncepce a že čeští vývozci v průzkumech z posledních let označují ruský trh za nejnadějnější vedle německého.