Lidovky.cz

Česká cesta regulace anonymních akcií aneb Lidová tvořivost v praxi

  10:34

Senátoři navrhli přísnější regulaci anonymních akcií. O návrhu bude hlasovat Poslanecká sněmovna. Hrozí, že nakonec nic neprojde?

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Tu někdo něco ubere, onde jiný přidá, a sen o komplexním a systémovém řešení problematiky anonymního vlastnictví akcií je ten tam. Obsaženo mělo být v zákoně o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností, jehož návrh ve středu projednával Senát. Jenže senátní etuda jen symbolicky dokresluje českou cestu boje proti korupci, jehož významnou součástí je regulace anonymních akcií.

Stručně řečeno, z původní verze návrhu zákona jedna část zcela „vypadla“, ještě než návrh doputoval do vlády. To mělo za následek, že se regulace anonymních akcií smrskla jen na české firmy. Senát, v němž má převahu ČSSD, nyní verzi přijatou Poslaneckou sněmovnou sice zpřísnil řadou pozměňovacích návrhů, jenže kromě pochybností, zda jsou v souladu s evropským právem, nyní čeká zákon další kolečko ve sněmovně. Výsledek? Přijetí alespoň jakési regulace anonymních akcií se zase protahuje. Nemluvě o tom, že již zaznívají hlasy, že z ní také nemusí zbýt vůbec nic.

Stojí za to připomenout jednotlivé fáze lidové tvořivosti, jimiž snaha o zvýšení transparentnosti akciových společností dosud prošla.

Kvadratura kruhu

O potřebě rozkrývání vlastnictví v akciových společnostech, takzvaném „svlékání firem do naha“, se začalo hovořit již během roku 2011 při schvalování novely zákona o veřejných zakázkách (platí od dubna loňského roku). Tehdy ale převážil názor, že by tato problematika měla být upravena obecněji, nejen ve vztahu k veřejným soutěžím. Proto bylo její řešení „přehozeno“ právě na zákon o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností.

Dle původních proklamací ministerstva spravedlnosti se pravidla měla týkat všech firem, které vstupují do transakcí s veřejnou sférouDle původních proklamací ministerstva spravedlnosti měl tento zákon řešit dva okruhy otázek: regulaci akcií na majitele a povinnost akciových společností zveřejňovat své vlastníky. Pravidla se měla týkat všech firem, které vstupují do transakcí s veřejnou sférou.

Jenže do vlády se dostal návrh, který obsahoval jen část první, která stanovuje povinnost pro společnosti s listinnými akciemi na majitele zvolit mezi třemi druhy jejich transformace: změnou na akcie na majitele, imobilizací nebo zaknihováním u centrálního depozitáře. (Přečtěte si rovněž komentář Patrika Nachera k této problematice Konec anonymních akcií? Politici vymýšlejí úhybné manévry.)

Proč z návrhu zákona nakonec „vypadla“ druhá část (povinnost akciových společností zveřejňovat své vlastníky)? Za ministerstvo spravedlnosti, které zákon připravovalo, odpověděl pro ČESKOU POZICI ředitel tiskového odboru resortu Robert Schuster: „V připomínkovém řízení se objevila celá řada námitek a podnětů, jež muselo ministerstvo vzít v potaz. Během meziresortní diskuse se ukázalo, že obecná úprava není vhodná a že rozkrývání ultimátních vlastníků je třeba řešit na úrovni zákona o veřejných zakázkách.“ A jsme tam, kde jsme už jednou byli...

Horký brambor

Neklesejme na mysli, třeba se přece jen nějaké verze „svlékání firem do naha“ dočkáme. I když optimismu příliš nezbývá.

Materiál však na ministerstvu spravedlnosti nikdy vypracován nebyl, začátkem prosince pak navíc vláda své usnesení z května 2012 zrušilaJiž loni koncem května přijala vláda usnesení, v němž uložila ministrovi spravedlnosti, aby ve spolupráci s ministrem pro místní rozvoj a vicepremiérkou pro boj s korupcí zpracoval do konce roku 2012 návrh legislativního řešení „úpravy povinnosti subjektů vstupujících do smluvních vztahů se státem nebo územními samosprávnými celky, jimž vznikne oprávnění na plnění z veřejných prostředků v určité výši, odhalit konečného vlastníka a konečného vlastníka subdodavatele a třetích osob, které benefitují na veřejných zdrojích, prostřednictvím kterého chtějí své závazky plnit, včetně zavedení soukromoprávní a veřejnoprávní sankce za jejich nedodržování“.

Jenže materiál na ministerstvu spravedlnosti nikdy vypracován nebyl, začátkem prosince pak navíc vláda své usnesení z května 2012 zrušila. „Došlo k tomu po projednání materiálu ministerstva pro místní rozvoj nazvaného Teze k zavedení nové informační povinnosti právnických osob, které vstupují do smluvních vztahů s veřejným sektorem,“ upřesňuje Schuster.

Vláda pak ministerstvu pro místní rozvoj uložila, aby úpravu, dle níž by vybraní uchazeči o veřejnou zakázku museli rozkrýt konečné vlastníky, „zakomponovalo“ do novely zákona o veřejných zakázkách. Dle informací ČESKÉ POZICE je nyní tento materiál připraven v několika variantách. Je nicméně otázkou, zda se jej ještě během této vlády podaří schválit v Poslanecké sněmovně a v Senátu.

Český pokus, omyl...

Ale zpátky k návrhu zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností. Úpravu navzdory výhradám některých poslanců za ODS schválila Poslanecká sněmovna v polovině února 160 hlasy (v tomto znění). Právník Daniel Weinhold, který byl v čele expertní skupiny Platforma pro transparentní veřejné zakázky, tvrdí, že úprava sice není dokonalá, ale je výsledkem složitého kompromisu; a je prý lepší něco než nic. Najít řešení, jak anonymní vlastnictví regulovat, prý nebylo jednoduché. Použít líbivá a radikální řešení, jako je „okamžitě zrušíme akcie na majitele“ či „zakážeme firmám s anonymními akciemi účast na veřejných zakázkách“, totiž nejde.

Důvod? Evropská legislativa taxativně vymezuje kvalifikační kritéria, která je možné v zadávacím řízení využít. A pokud jsou v dané zemi umožněny určité formy vlastnictví, nelze některou z nich z tendrů vyloučit.

Ostatně, Česko si takovou cestu metody pokus, omyl již vyzkoušelo. V roce 2010 bylo do zákona o veřejných zakázkách zakomponováno ustanovení, dle něhož se veřejných zakázek mohou účastnit pouze firmy, které mají akcie na jméno. Po dohadech s Evropskou komisí, která shledala, že ustanovení je diskriminační, musela být nakonec tato pasáž ze zákona vypuštěna.

Již v průběhu připomínkování vládního návrhu zákona regulujícího anonymní akcie se objevila řada výhrad. Zmiňme ty nejpodstatnější:

  • Úprava, kterou ve středu projednával Senát, se dotýká pouze českých firem. Úředník či politik, pokud bude chtít zůstat v anonymitě, si založí firmu třeba na Kajmanských ostrovech. Ta nebude mít české akcie, takže majitel zůstane utajen.
  • Návrh neřeší všechny případy, kdy je odkrytí konkrétních vlastníků firmy veřejným zájmem. Nejde přitom jen o veřejné zakázky. „Zákon o veřejných zakázkách upravuje pouze smlouvy mezi veřejnou a soukromou sférou, kdy cash-flow směřuje od veřejné sféry. Veřejný zájem na odkrytí vlastnictví firem je ale i v případě smluv, které nereguluje zákon o veřejných zakázkách. Typicky jde o prodeje majetku, privatizace, pronájmy a podobně,“ vysvětluje Weinhold a dodává, že významná manipulace může nastat i v případech, kdy je plátcem soukromník.
... a jeho senátní pokračování

Senát, který ve středu návrh zákona regulující anonymní akcie projednával, již předem avizoval, že bude prosazovat přísnější úpravu. Stalo se a materiál poslal zpět do Poslanecké sněmovny s pozměňovacími návrhy (a není jich málo). Čeho se navrhované změny týkají? Asi nejpodstatnější je ta, že akciové společnosti, které se budou chtít ucházet o veřejné zakázky, budou muset mít zaknihované akcie v centrálním depozitáři. Zahraniční společnosti, které půjdou do veřejných tendrů a nebudou mít zaknihované akcie, budou muset vydat čestné prohlášení, v němž uvedou vlastníky s více než desetiprocentním podílem.

Požadavek na zaknihování akcií je dle některých názorů diskriminační a může být v rozporu s evropským právemJenže požadavek na zaknihování akcií je dle názoru například Nadačního fondu proti korupci diskriminační a může být v rozporu s evropským právem. „Neumožňuje ostatním typům akciových společností – s imobilizovanými akciemi či s listinnými akciemi na jméno – ucházet se o veřejné zakázky. Tím tyto společnosti diskriminuje, omezuje soutěž a tlak na snížení cen veřejných zakázek,“ je přesvědčen projektový manažer fondu Janusz Konieczny.

V tiskovém prohlášení fondu se dále uvádí: „Takže… transparentnost vlastnických struktur firem čerpajících veřejné peníze, například ve veřejných zakázkách, ano… bez diskuze. Ale tak, abychom se dozvěděli skutečného konečného vlastníka, neomezovali soutěž a neriskovali konflikt s evropským právem. Tyto požadavky bohužel nový senátní návrh nesplňuje.“

Výhrady k pozměňovacímu návrhu Senátu má i hnutí Rekonstrukce státu, které si zrušení anonymních akcií vytklo jako jednu ze svých devíti priorit. Podle hnutí je od Senátu nezodpovědné přicházet se zásadním pozměňovacím návrhem, který je nekvalitně legislativně připraven, rozšiřuje debatu do dvou zcela samostatných zákonů mimo rámec původního vládního návrhu a mohl by ve svém důsledku zkomplikovat přijetí kvalitní normy. „Naše motto je ,Lepší vrabec ve sbírce zákonů než holub v předvolebním programu‘. Doporučujeme proto schválení zákona v podobě, v jaké vyšel ze sněmovny,“ píší iniciátoři Rekonstrukce státu v tiskovém prohlášení.

Senátoři s nimi hnutí nesouhlasí a obstrukcí ve sněmovně se neobávají. Argumentují tím, že původní návrh prošel hladce. Jenže to se opakovat nemusí. Některým poslancům ODS se příliš nezamlouval již původní vládní návrh. Připomeňme poslance Pavla Suchánka, který navrhoval omezit anonymní akcie pouze u firem, které se ucházejí o veřejné zakázky. Na Suchánkovu stranu se přidalo 18 členů poslaneckého klubu. Tehdy se hrozící rebelii uvnitř ODS podařilo zažehnat. Co bude tentokrát?

Zákon se nyní vrací do sněmovny a podle ministra spravedlnosti Pavla Blažka dokonce hrozí, že už neprojde nic. Ani senátní návrh, ani ten původní vládní.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.