Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Češi jako trojití šašci bruselští

Afghánistán

  8:00

Tři aktuální příklady, které dokládají, že čeští politici vnímají evropskou agendu jako politikum, o něž bojují především mezi sebou.

Po sedmi letech členství v Evropské unii Česku stále chybí jasná vize, co od EU chce a co by jeho představitelé měli na evropském kolbišti prosazovat. Předchozí týden přinesl hned tři příklady, které dokládají jediné: české politické špičky vnímají evropskou agendu jako politikum, o něž bojují především mezi sebou.

1. příklad: Výjimka z Lisabonské smlouvy

Výjimku z Listiny základních práv EU, která je součástí Lisabonské smlouvy, si před dvěma lety prosadil prezident Václav Klaus kvůli obavám z možných majetkových nároků odsunutých Němců. Než výjimku dostanou k ratifikaci ostatní členské země EU, musejí ji nejprve schválit obě komory českého parlamentu. Jenže Senátem za současné převahy sociální demokracie výjimka neprojde, jak vyplývá z vyjádření předsedy horní komory parlamentu Milana Štěcha (ČSSD) publikovaného v úterý na serveru Novinky.cz. ČSSD tvrdí, že Klausovým hlavním cílem bylo oslabit sociální práva v České republice, dle Štěcha navíc dva roky platnosti Lisabonské smlouvy ukázaly, že Klausovy obavy byly zbytečné a výjimka je bezpředmětná.

Pokud senátoři výjimku odmítnou, budeme před evropskými partnery vypadat „věru jako šašci“, jak pro deník Právo v této souvislosti uvedl ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Češi seděli u diplomatických jednání, která vznik Lisabonské smlouvy provázela. Když bylo vše dojednané, smlouva byla ratifikovaná, prezident Václav Klaus prosadil pro ČR výjimku. Úřednická vláda Jana Fischera její znění s EU vyjednala. A nyní ji Češi sami shodí? Arciparadox nakonec: ministrem zahraničí a vicepremiérem, který výjimku vyjednával, byl Jan Kohout, dlouholetý člen ČSSD a její (neúspěšný) kandidát do Senátu.

2. příklad: Přijetí eura

Další příklad nevyjasněných pozic Čechů zazněl na sobotním kongresu ODS. Premiér a předseda občanských demokratů Petr Nečas vyslal jasný signál do Evropy: „Přijmeme euro, pokud to však nejprve schválí občané.“ A přidal i argument: dnešní eurozóna je spíše dluhovou a transferovou než měnovou unií, kterou byla v roce 2004, kdy jsme se zavázali společnou měnu přijmout.

Analogicky by Češi mohli požadovat například referendum k prodloužení působení českých vojáků v misi NATO v Afghánistánu. Klíčový článek 5 Washingtonské smlouvy, jež zakládala Severoatlantickou alianci, totiž uvádí, že ozbrojený útok proti jedné nebo více členským zemím NATO v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem. Česko tedy vstupovalo do aliance v roce 1999 s tím, že bude hájit především teritorium členských zemí NATO. Nikde nebylo řečeno, že budou čeští vojáci válčit ve středoasijském Afghánistánu.

3. příklad: Dva eurotajemníci

Připojme třetí paradox evropské politiky z minulého týdne. Česko má dva eurotajemníky, kteří zemi reprezentují v Bruselu: Jiřího Schneidera pod ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem (TOP 09) a Vojtěcha Bellinga, jenž se zodpovídá premiéru Nečasovi. Po roce tahanic, kdo Česko v EU vlastně zastupuje, sice ministr zahraničí a premiér uzavřeli minulý týden smír, ze Schwarzenbergových výroků je nicméně zřejmé, že jde o dohodu křehkou. „Nevyřešili jsme to dobře,“ řekl Aktuálně.cz. Do Bruselu tedy minulý víkend pro jistotu vyrazili v doprovodu premiéra Nečase oba eurotajemníci. Dodejme, že za sedm let členství v EU stihlo Česko několikrát změnit způsob koordinace evropských záležitostí – včetně vytvoření a zrušení i ministra pro evropské záležitosti.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!