Spolu s Ivanou a Janem Jongepierovými dostaly Cenu Josefa Vavrouška i bělokarpatské květnaté louky. Jsou totiž celoživotním dílem této svérázné dvojice, české botaničky a původem nizozemského učitele jazyků. Tak jsou ty louky spjaty s jejich vědeckou i praktickou činností, že nelze rozlišit hranice, kde končí pracovní úlohy botaničky správy chráněné krajinné oblasti a kde začíná jejich společná vášeň pro zkoumání přírody. Oba jsou předními znalci přírodních fenoménů Bílých Karpat, a to hned v několika oborech.
„Myslím, že není ekologa, biologa, botanika, zoologa či snad ani amatérského přírodovědce, který by pracoval či navštěvoval území Bílých Karpat a který by současně neznal jména Jongepierová-Jongepier. Jsou součástí místní komunity, jsou součástí bělokarpatských luk, jsou dnes už téměř inventářem zdejší výjimečné přírody,“ popsal botanizující a louky obhospodařující dvojici autor laudatia, bývalý ministr životního prostředí Ladislav Miko.
Ocenění jsou v dobré společnosti
Cena Josefa Vavrouška je od roku 1996 majákem ve světě ochránců přírody, krajiny a životního prostředí všeho druhu – jak vědců, tak i praktikujících ochranářů. Vyhlašují ji Nadace Charty 77 a Nadace Partnerství. Ty nikdy nepřipustily, aby Vavrouškova cena měla politicky konjunkturální charakter. Vždy tu stála jako svébytný protipól Cen ministra životního prostředí. A když ty zanikly na úbytě v naprosté ztrátě kontaktů resortního ministerstva s nezávislým vědeckým a ochranářským světem, Cena Josefa Vavrouška si stále drží svůj kredit.
Cena Josefa Vavrouška je od roku 1996 majákem ve světě ochránců přírody, krajiny a životního prostředí všeho druhu
V minulosti ji obdržely samé význačné osobnosti přírodovědného, společenskovědního a ochranářského života. Erazimem Kohákem a Mikulášem Hubou počínaje a Pavlem Šremrem a Martinem Bursíkem zdaleka nekonče. Mezi oceněnými byl už jeden bělokarpatský tahoun Miroslav Janík, zoolog a budovatel mostů mezi profesemi Karel Hudec či odvážný ekologický právník Pavel Franc. Také zakladatelka oboru humanitní environmentalistika Hana Librová, pilíř ekologického poradenství Yvonna Gaillyová, věrozvěst městské cyklistiky Jan Bouchal, osvícený lesník Igor Míchal či ochránce české krajiny a dlouholetý ekologický aktivista Ivan Dejmal, druhdy ministr životního prostředí. Poslední tři jmenovaní obdrželi Vavrouškovu cenu in memoriam. Na řadu zasloužilých držitelů ceny se ovšem v této připomínce nedostalo.
Letos Jongepierovým konkurovali před porotou věhlasní profesoři Josef Fanta a Otakar Štěrba, šéf pražské katedry práva životního prostředí profesor Milan Damohorský, ohnivý lídr koalice Stop HF Jiří Malík a řada dalších.
Duše horských květnatých luk
Celý svůj profesní život spojila botanička Ivana Jongepierová s Bílými Karpatami. Od chvíle, kdy po rigorózu v oboru systematická biologie a ekologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci nastoupila do Bílých Karpat, je jim věrná. Není však jen výjimečně fundovanou botaničkou Správy CHKO Bílé Karpaty, ale i obětavou předsedkyní stejnojmenné základní organizace Českého svazu ochránců přírody. Její profesní činnost se velice účinně prolíná s dobrovolnickou a obojí má věhlas přesahující rámec republiky.
Velká výjimečnost je už v tom, že Jongepierová se svými spolupracovníky zachraňuje divokou přírodu, která se do podoby květnatých horských luk rozvinula až po desetiletí ba staletí lidského využívání. A zatímco tradiční způsoby seče a pasení vedly k velkému rozvoji lučních druhů rostlin, moderní mechanizace a hnojení je naopak utloukají. Patří k zásluhám Jongepierové, že organizuje takové zásahy do lučník enkláv, které je po desetiletích „velkovýrobního“ strádání opět povznášejí k druhové pestrosti. Její profesní cesta je mimo jiné roubena orchidejemi, o jejichž záchranu a vědecké zdokumentování se zasloužila.
Oceněná botanička stojí za veškerou ochranářskou, ale i vědecko-výzkumnou prací správy CHKO v oblasti ochrany a obnovy bělokarpatských květnatých luk
Miko zdůrazňuje, že oceněná botanička stojí za veškerou ochranářskou, ale i vědecko-výzkumnou prací správy CHKO v oblasti ochrany a obnovy bělokarpatských květnatých luk. Vyvinula, odzkoušela a do praxe uvedla řadu originálních postupů sklizně i setí zdejších travinno–bylinných směsí.
Bílé Karpaty se kvůli obnově květnatých luk staly velkou studnicí poznání. „Chodí sem studenti od nás i ze zahraničí, Bílé Karpaty se díky tomu staly jedním z učebnicových příkladů zcela nového oboru – ekologie obnovy,“ zdůrazňuje Miko. Jongepierová je organizátorkou zdejší vědecké práce, shání peníze, odborníky, materiál, publikuje a prezentuje. Podle Mika každý, kdo ji trochu zná, určitě neopomene její vysokou odbornou fundovanost, ryzí ochranářské přesvědčení doplněné nezbytnou praktičností a znalosti reálných problémů a možností. Koho by neuchvátila její vehemence, nezdolnost, přesvědčivost a je-li třeba i zarputilost, pokud jde o ochranu přírody.
Nelze přehlédnout, že je autorkou a editorkou mnoha publikací. Do práce na unikátní monografii Louky Bílých Karpat přitáhla 85 autorů, mimo jiné svého muže Jana a syna Davida. Sama je autorkou řady textů.
Ivana Jongepierová je garantem odborných programů ČSOP týkajících se managementu a obnovy luk a orchidejí. Je členkou výboru České botanické společnosti a členkou Slovenské botanické společnosti.
Nebludný, pevně zakořeněný Holanďan
Do Bílých Karpat Jan Willem Jongepier poprvé přijel za místním živým folklórem, ale učarovala mu i zdejší příroda. Zamiloval se prý do Bílých Karpat dřív, než tu poznal budoucí manželku. Ale když se tak stalo, už nikdy neodjel. Z Jana Willema se stal Honza.
Učí angličtinu na Purkyňově gymnáziu ve Strážnici, ale publikuje především jako zkušený amatérský biolog a zejména mykolog. V obou oborech proslul už před příchodem na Moravu (v roce 1989, ještě před Listopadem). Časopisecky hojně publikoval v Nizozemsku a v Belgii a zanechal tu po sobě i statě o rostlinstvu ve dvou vážených publikacích. Protože vynikl i v dalším oboru – IT – podílel se na síťovém mapování rostlin v Nizozemsku.
Jongepier učí angličtinu na gymnáziu ve Strážnici, ale publikuje především jako zkušený amatérský biolog a zejména mykolog
Všechny tyto zkušenosti uplatnil i na Moravě. Prováděl tu inventarizační průzkum rostlin, byl řešitelem botanické části projektu Analýza biodiverzity v CHKO Bílé Karpaty, připravil odborné podklady pro vyhlášení biosférické rezervace UNESCO, ve Veselí nad Moravou založil Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty a tak dále.
Žáci gymnázia, kde učí, se pod jeho vedením jako jediní v republice stali třikrát za sebou držiteli titulu Ekoškola. Naučil se tak dobře česky, že může redigovat časopis Bílé-Bielé Karpaty. To je jen část jeho aktivit. V mnohých pracích se doplňují se ženou Ivanou.
Jak shrnul Laco Miko v laudatiu: „Ivana a Jan jsou naprosto výjimečnou dvojicí po všech stránkách – lidské, odborné, ochranářské i osvětové.“
