Letos u státních maturit propadlo přes 20 procent studentů. Sedm tisíc jich požádalo o přezkoumání výsledků, více než polovina z nich se odvolala proti hodnocení slohových prací.
Jsou státní maturity skutečně tak obtížné a neobjektivní, jak se leckdy tvrdí? A neměli bychom jim dát přeci jen ještě šanci, byť jejich nynější model označil samotný premiér Petr Nečas za mrtvý? Přinášíme zajímavý pohled čerstvého maturanta Petra Zelenky, který jako student anglickojazyčného gymnázia státní maturity absolvovat nemusel.
Tenhle článek nebude objektivní. Vlastně možná nebude ani úplně věcně správný, neboť jsem jako student soukromého anglickojazyčného gymnázia státní maturitu vůbec nepsal. Přesto, že se nás netýkala, rozdmýchávala ve studentech mezinárodní školy bouřlivé emoce – při sledování humbuku okolo státních maturit jsme se jednou „lámali“ smíchy, jindy zase rudli vzteky. Dovolte mi proto podělit se o pohled na státní maturitu očima čerstvého maturanta, který je s hrstkou dalších studentů unikátní tím, že ji neskládal.
Jednoho dne, někdy v polovině mého zkouškového období, jsem si na svůj facebookový profil dal odkaz na článek serveru idnes.cz s titulkem, který mě pobavil: „Těžká maturita z matematiky byla těžká až moc, stěžují si studenti“. Okamžitě jsem si vybavil Trautenberkovu repliku z Krkonošských pohádek a odkaz jsem ironicky okomentoval: „jo, a to kyselo je moc kyselý, že jo“. Netušil jsem, jak emočně vyhrocená diskuse se na základě nevinné poznámky strhne.
Během několika málo minut se objevily desítky komentářů.
Některé si ze státní maturity utahovaly:
- „Hlavní problém vidím v tom, že takových 23 příkladů na 120 minut je přehnané množství a stresová situace…“ Aha, stresová situace… Chudáci!
- Dneska jsem popsal 10 stránek na angličtinu, cca 1800 slov, na jedno téma, čítá to 25 % mé známky. Enough said...
- Až budeš dělat IB (studijní program International Baccalaureate Diploma-pozn. red.), tak něco říkej. Teď radši drž hubu a soustřeď se na svoje finals...
Jiné zase studenty bránily:
- (…) přijde mi, že už možná trochu přeháníte s tím, jak je česká maturita „lehká“. Sice ještě nevím, jaké je IB, ale rozhodně si nemyslím, že je česká maturita oproti IB nic... Tak vás prosím, abyste tady přestali konečně brečet, jak lehký to oni mají oproti vaší IB... Trochu respektu.
- (…) má pravdu. Nevím, komu to IB furt cpete… Mám kamarádku, která byla zrovna přijatá do Edinburghu, kam, pokud vím, se docela dost lidem nepovedlo dostat za ta léta, co IB u nás existuje, a to nakonec měli i dobrý skóre. Vtipný na tom je, že ta kamarádka studuje asi tak nejhorší gymnázium, co znám.
- Jde tu o to, že tady urážíte studenty, co dělají českou maturitu, a to je myslím nejvíc zbytečný.
Co nás k takovýmto debatám na internetu i v hospodě nad pivem vedlo? V podstatě to samé, co mě vyburcovalo k napsání tohoto článku. Nechte mě všechny body postupně shrnout.
Kapka prvá: Obtížnost
Jen tak na vysvětlenou – jak to, že jsem byl státní maturity ušetřen? Moje gymnázium má už od začátku svého bytí v roce 1994 výjimku od ministerstva školství (MŠMT). Šestileté studium zakončuje dvouletý studijní program International Baccalaureate Diploma (zkráceně IB), přičemž diplom, který po úspěšných zkouškách získáme, nám MŠMT za určitých okolností (například musíme mít zkoušku z češtiny) uznává jako plnohodnotný ekvivalent české státní maturity. Rád bych tedy IB krátce popsal, neboť podle mě je to mimořádně povedený a náročný studijní program, který by mohl být vzorem i pro naši státní maturitu.
Diplom za celoroční práci
Jde o mezinárodní zkoušku v anglickém jazyce (ale je možné ji absolvovat i ve francouzštině nebo španělštině). Skládá se ze šesti předmětů. Povinnou součástí je ještě výzkumná esej na libovolné téma v rozsahu 4000 slov, mimoškolní sportovní i dobročinné aktivity a kurz teorie poznání (jakési základy epistemologie).
- Alespoň jeden jazyk na úrovni rodilého mluvčího (studuje se tedy výhradně literatura, a to do značné hloubky),
- další jazyk na jakékoliv úrovni,
- matematika (jsou volitelné tři úrovně obtížnosti, a pak ještě „přídavná“ matematika pro zvláště nadané studenty, která se počítá jako další předmět),
- jedna experimentální věda (biologie, chemie, fyzika, ale i například environmentální systémy),
- společenská věda (dějepis, psychologie, atd.),
- šestý předmět, kterým může být například divadlo, hudba, výtvarné umění, nebo libovolný předmět z pěti vyjmenovaných kategorií.
Není to zkouška, kterou člověk „jen tak napíše“ na konci roku. Ve všech předmětech tvoří určité procento známky práce, kterou studenti odevzdají v průběhu roku. Například polovina výsledné známky z češtiny na nejvyšší úroveň se skládá ze dvou esejů (jeden má mít rozsah 1000 – 1500 slov) a dvou ústních zkoušek, které se nahrají a pošlou examinátorům třeba až do Austrálie (v případě češtiny většinou na Slovensko). Druhou polovinu známky pak tvoří eseje, které studenti napíšou přímo ve zkoušce. Ty mají mít zhruba podobný rozsah – na oba je vymezený čas dvě hodiny.
Proto určitě každý pochopí, že se dokážeme rozohnit při pomyšlení, že „Čecháčci“ (pejorativní výraz, který užíváme pro studenty českých gymnázií a který měl v oblibě v jiném smyslu i zesnulý patron naší školy Václav Havel, jenž, pokud je mi známo, naši školu nikdy za 18 let její existence nenavštívil) píšou slohovou práci v rozsahu 250 slov na – pozor – vyšší úroveň a že si stěžují, že hodina a půl je málo.
Kapka druhá: Plagiátorství a „akademická poctivost“
Naprosto šokující pro mě byla zpráva Českého rozhlasu, podle kterého „na několika školách (...) studenti odevzdali stejné nebo velmi podobné slohové práce“. Vrcholem pak pro mě bylo, že Cermat (centrum pro přípravu maturit) po dohodě s řediteli škol umožnil studentům zkoušku opakovat.
Tak tohle by se v IB zkoušce nestalo. Jakékoliv plagiátorství, třeba i jen v jednom z esejů, nebo i špatně uvedená citace, může a ve většině případů končí automatickým takzvaným failem, tedy propadnutím. Studentům často není umožněno zkoušku opakovat, a to až do konce všech věků. Pokud se ukáže, že jde o chybu systémovou, tedy že podvádění bylo podporované školou, IB organizace jí odebere právo účastnit se tohoto programu. I proto třeba naše škola každý esej psaný na počítači „projede“ softwarem, který na případné plagiátorství upozorní.
Je pro mě tedy naprosto nepochopitelné, jak vůbec může mít nějaká škola tu drzost dovolit svým studentům „obšlehnout“ přímo během zkoušky celý esej (který má stejně jen 200 slov v té lehčí variantě). A jak je možné, že studenti mohou zkoušku opakovat? Sankce za podvádění by měly být tvrdé, pokud chce mít státní maturita respekt.
Kapka třetí a poslední: Nefňukejte předčasně, sakra!
Celému tomu divadlu ohledně „příliš těžké těžší úrovni matematiky“ jsem nevěřícně přihlížel s otevřenými ústy. Za prvé – je to těžší úroveň – to přece něco o obtížnosti zkoušky napovídá. Za druhé, dle mnoha studentů bylo na zkoušku málo času. Test si dokonce vyzkoušel Václav Klaus mladší, ředitel věhlasného gymnázia PORG, aby konstatoval to samé – úkoly označil jako „zajímavé“, nicméně časově nezvladatelné. Vytváří to prý stresovou situaci…
Ale počkat, vždyť je to zkouška! Každý student je přece při zkoušce pod stresem. Nebo by se snad mělo zavést, aby jej po dobu testu držela maminka za ruku? Maturita je přece „zkouškou dospělosti“. Umění nakládat s časem je nutnou schopností dospělého člověka – těžší příklad přeskočí, nechá si ho nakonec, a mezitím získá body za ty lehčí.
Každý student je přece při zkoušce pod stresem. Nebo by se snad mělo zavést, aby jej po dobu zkoušky držela maminka za ruku?Za třetí – celý ten mediální poprask okolo těžší verze matematiky se udál příliš, příliš brzo. Ještě předtím, než byly zveřejněny jakékoliv výsledky, už se předháněli studenti, učitelé a ředitelé ve svých výpovědích o tom, jak byla zkouška těžká a nezvladatelná. Není snad normální počkat na výsledky zkoušek, než začnu hovořit o spravedlivosti jejich hodnocení?
Cermat výsledky standardně harmonizoval, aby zhruba odpovídaly výsledkům z předešlého roku. To je i u IB zkoušek úplně normální – vychází se z toho, že každý ročník je zhruba stejně chytrý, nikoliv z toho, že každý rok je zkouška stejně obtížná, to přece nejde nikdy stoprocentně zajistit! Jinými slovy, vůbec nic se vlastně nestalo, tak proč tolik povyku?
IB vs. státní maturita vs. Scio testy
Co můžu se svou IB zkouškou? Jenom diplom se známkami sám o sobě mi stačí k tomu, abych se dostal na univerzity ve Velké Británii, ale třeba i v Nizozemsku. Na základě předpokládané známky mi například univerzita v Londýně učiní „nabídku“ – stanoví mi počet bodů, kterého budu muset dosáhnout, abych měl na univerzitě jisté místo. Pokud jej nedosáhnu, mohu se ještě pokusit místo uhádat, ale nejspíš ho nedostanu. Proto se do Británie přihlášky podávají vždy na dvě školy – na jednu s těžšími vstupními podmínkami a na jednu s lehčími, aby nezůstali příliš nadhodnocení studenti na ocet.
Pokud to chápu správně, intence státní maturity byla podobná – tedy aby byla standardizovanou zkoušku, která časem nahradí přijímací testy na české vysoké školy. Říkám časem, a to záměrně. Nelze přece po zkoušce, která se píše teprve druhým rokem, chtít, aby byla (minimálně v očích veřejnosti) dokonalá, zvlášť pokud je celá věc nechutně zpolitizovaná a zmedializovaná.
Nelze chtít po zkoušce, která se píše teprve druhým rokem, aby byla (minimálně v očích veřejnosti) dokonaláStátní maturita by neměla zůstat takovou, jakou je. Musí se vyvíjet. Dovedu si představit více úrovní obtížnosti testů, dovedu si představit i jiné ohodnocení, než prapůvodní rakousko-uherskou stupnici „od jedničky do pětky“. Například v IB se body za jednotlivé předměty sčítají. Maximální známkou je 45 bodů a jen málo studentů z celého světa vytouženého čísla dosáhne, zatímco na české škole nejsou studenti, co mají „samý jedničky“, ničím neobvyklým.
Je tu ale háček. Jak jsem pochopil z krátké mediální přestřelky, státní maturita je trnem v oku společnosti Scio, a naopak. Právě její Národní srovnávací zkoušky jsou vstupním předpokladem na několik fakult v České republice. Státní maturita se tak v podstatě snaží zajmout místo, které už zabraly Scio testy. A to se samozřejmě nemusí líbit určitým vlivovým skupinám. Státní maturita, jestli chce sloužit jako vodítko pro vysoké školy při přijímání nových studentů, se musí vůči Scio testům nějakým způsobem vyhranit, být lepší.
Tolik práce to dalo a vy to chcete zrušit?
Český vzdělávací systém je jiný než ten, v jakém jsem se šest let rozvíjel já. Můžu se smát tomu, že zatímco já jsem psal komparativní esej o „Prolínání vážných a veselých motivů v Kafkově Proměně a Hrabalových Ostře sledovaných vlacích“, ostatní Češi psali recept na palačinky. Je ale pravdou, že se směju možná neprávem. To, že čeští studenti vědí o Kafkovi a Hrabalovi, si totiž mohou dokázat v interních, školních maturitách.
Přesto všechno si ale stále myslím, že státní maturity jsou dobrým nápadem. Testy samotné by měly být chápány pouze jako malá součást celkové státní maturity. Například zadávání a hodnocení slohových prací by mělo nejspíše být překopáno. To je však, z mého pohledu, pouze malá moucha na ohromném kolosu zvaném státní maturita. Spousta věcí, zdá se, funguje – především složitá infrastruktura a logistika celých zkoušek. To, že se nenačítaly internetové stránky státních maturit, snad z důvodu přetížení, nevidím jako tragédii.
Nevěděl jsem, jaký dát k tomuto článku nadpis. Zvolil jsem „Čecháčci vs. snobové“, protože někteří z nás jim říkají Čecháčci, a někteří z nich nám nejspíš říkají snobové. Když se totiž „Čecháček“ o někom dozví, že chodí na soukromou školu, první otázkou zpravidla je: „a kolik za to platíš?“
Dobré vzdělání nemá být pro snoby, nemá být luxusem, ale standardemTaková mentalita je ale chybou. Dobré vzdělání nemá být pro snoby, nemá být luxusem, ale standardem. Dobré vzdělání má být dostupné pro všechny. A k tomu, abychom poznali, jaké vzdělání je „dobré“ a jaké vzdělání je „špatné“, musíme mít celonárodní standardizovanou zkoušku. Až bude kvalitnější, měly by k ní začít přihlížet i fakulty vysokých škol. Třeba i v zahraničí.
Když to přeženu, myslím – beze vší ironie –, že studenti by měli za svoji státní maturitu bojovat. Mají na ni právo. Zaslouží si ji. Proč ji kvůli mediálnímu a politickému tlaku rušit a budovat znovu od základů? Vždyť státní maturita ještě ani pořádně nedostala šanci…
Státním maturitám se ČESKÁ POZICE věnovala v sérii článků a komentářů, naposledy například: