Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Časopis Agenda podruhé a možná naposled. Bylo to zbytečné?

  23:18

Kontroverzní projekt týdeníku Agenda způsobil mezi novináři krátkodobý rozruch, ale prý to byl jen virál. K čemu tedy posloužil?

Titulní stránka druhého čísla týdeníku, který fungoval jako filtr zajímavých článků. foto: © repro Týdeník AgendaČeská pozice

„A o čem se bude po dnešku mluvit,“ nadhodil by nejmenovaný televizní moderátor, kdyby dělal interview s tvůrci „experimentálního týdeníku“ Agenda. A trefil by se; mluví se o tom! Provokativní časopis, jenž minulý týden rozvířil mediální kruhy přetištěním výtahů z cizích textů, vyšel v pondělí 25. března podruhé a asi i naposled. Na titulní stránce se již charakterizuje jakožto „fiktivní týdeník, který otevřel Pandořinu skříňku přebírání obsahu v Česku“. V podtitulku používá i minulý čas, že „fungoval jako filtr zajímavých článků“. V každém případě vzbudil značný odpor.

Agenda-setting je v teorii médií provařený termín, který naznačuje to, co dotyčný televizní diskutér provádí neděli co neděli – řešit a otvírat mediální témata, jichž se chytnou další novináři. Nemusí jít třeba ani o to nejdůležitější téma, ale budiž nastoleno. V tomto směru se to týdeníku Agenda povedlo – otázkou zůstává, jestli mělo být cílem právě jen toto. Pár vydavatelských domů, jak uvedla Česká televize, to nechtělo nechat bez povšimnutí.

„Náš experimentální týdeník se pokusil vyprovokovat profesní skupiny k reakci. Nastolil agendu, která mimo jiné odkryla příkrov, pod kterým se skrývají běžné praktiky citování, luxování zahraničních zdrojů a desítky dalších triků, kterými si novináři ulehčují práci a vydavatelství plní stránky,“ píše v editorialu druhého čísla šéfredaktor David Shorf. ČESKÁ POZICE po prvém vydání uvedla, že prospět může polemika na autorskoprávní téma.

Že by prošlápnutí bahnitého terénu...

Agenda stojí dvacetikorunu, obě čísla vyšla podle vydavatelství Sanoma Media v nákladu asi čtyřiceti tisíc. Hlavní náplň druhého vydání představuje dvanáctistránková „případová studie“ Experiment vrcholí, jíž dali autoři k dispozici na server Ulož.to (a v rámci údajného pokusu volné PDF přikládáme i my). Všímají si ostrých reakcí na „vyluxování“ článků do první Agendy, způsobu citování a linkování v ČR, kompilování a monitorování zpráv z jiných médií – onoho vycucávání obsahů k naplnění stran a stránek.

Autoři hlavního textu (Shorf, Ondřej Aust, Marek Prchal) připomínají, že mainstreamová média si nemohou dovolit „něco nemít“, že nestíhají nabízet jen původní autorský obsah a kompilují dění z jiných novin (v lepším případě citují), překládají (někdy i nepřiznaně) agentury Reuters či AFP nebo názory chytráků z The Economist. I agentury – jako v Česku dominantní ČTK – fungují mimo jiné jako svodka jiných novin, parafráze cizího obsahu odjinud.

Ať už budeme Agendě věřit, že šlo o baldrickovsky „vychytralý plán“, jak otevřít téma, anebo to byl kulantní způsob, jak vybruslit z potenciálního průšvihu na neoraném právnickém políčku, zůstávají vážné agendy: jak na mediálním řetízkáči uživit lidi dodávající opravdu původní a kvalitní texty, do jaké míry citovat jiné zdroje a jakým směrem se ubírat byznysově. To bylo totiž možná hlavním hnacím motorem projektu Agenda – prošlápnout bahnitý terén. Zda se do něj třeba právě Sanoma vydá ještě profesionálněji, těžko odhadnout.

Dost nákladný virál

„Po Agendě vstane deset nových podobných plátků: úžeji zaměřených na konkrétní obory, cílovky nebo regiony. Hezčích, ještě stručnějších, pro tablety. Tenhle první pokus musí česká vydavatelství považovat za vakcínu: za malý šok, který by jim měl pomoci připravit se na epidemii,“ autoři nadšeně citují blogera Michala Kašpárka z webu Finmag.cz.

Daniel Köppl: Vydání muselo stát stovky tisíc korun. To by byla vážně hodně drahá virální reklama...Ať totiž počítáme, jak počítáme, hlasy o tom, že Agenda byl jen „virální marketing“ na téma přejímání obsahu v médiích či chystanou konferenci 8. dubna (v úvodníku, který asi ani neprošel korekturou, uvádí Shorf 8. březen), budí nedůvěru s ohledem na náklady. I přes malou redakci a levný papír to zadarmo nebylo. Například mediální analytik Daniel Köppl řečem o mediálním experimentu nevěří: „Vydání dvou čísel časopisu muselo stát řádově stovky tisíc korun. To by byla vážně hodně drahá virální reklama,“ řekl novinářům z Týden.cz Köppl.

A proč by to vůbec Sanoma – vydávající tituly jako Květy, Story, Marie Claire, Vlasta či National Geographic, které mediální mainstream skoro necituje – vlastně dělala? Jako bohulibou společenskou akci? Anebo jako promo komunikační agentuře Prchal, Aust, Shorf a partneři, která má na straně 16 upoutávku ke své konferenci v kině Atlas? Každopádně druhé číslo Agendy už „vykrádá“ média daleko opatrněji: cituje jen Super, Aktuality.sk, Pluska.sk, agentury DPA, AP či web New Musical Express a Autorevue. Tedy ty, kteří se nenaštvali.