V pátek 9. září 2011 se na káhirském náměstí Tahrír shromáždilo několik set demonstrantů a požadovalo urychlení demokratických reforem slíbených vládou. V průběhu noci se dav rozrostl asi na dva tisíce lidí, kteří se následně pokusili proniknout na izraelské velvyslanectví. Demonstranti rozbourali zeď u ambasády, strhli izraelskou vlajku a skupina asi 30 lidí vtrhla do dolní části budovy, odkud vyhazovala dokumenty patřící ambasádě.
Podle agentury AP vojenská policie nejprve pouze přihlížela bourání zdi, zakročila až po vstupu do budovy – slzným plynem a výstřely do vzduchu. Demonstranti házeli na policisty kamení a zápalné lahve, zapálili jim i dvě auta. Při střetech bylo zraněno asi 520 lidí, z toho 46 policistů.
Ministr obrany Izraele Ehud Barak se obrátil na prezidenta USA s žádostí o pomoc. Barack Obama poté vyzval Káhiru, aby velvyslanectví chránila. Vojenský speciál následně evakuoval velvyslancovu rodinu a izraelské pracovníky ambasády.
V pondělí 12. září 2011 promluvil bývalý ředitel Mossadu Efraim Halevy na sympoziu Forum izraelské politiky v New Yorku na téma Bezpečnost a nový Blízký východ přímo o roli prezidenta Obamy při záchraně šesti Izraelců, kteří v průběhu ataku uvízli uvnitř velvyslanectví v Káhiře. Řekl, že Obama se zachoval jako státník historických rozměrů. Chvála amerického prezidenta, tolik kritizovaného právě za jeho vztah k Izraeli, pochází od slovutného analytika Efraima Halevyho. Proto rozhodně stojí za povšimnutí, už k vybalancování pohledu na Baracka Obamu.
Halevyho projev
V těchto dnech mluvíme o Turecku a o Egyptě. A rád bych řekl něco o události, která se odehrála minulý pátek večer a v noci v Káhiře a jež podle mého soudu svým rozměrem ovlivnila historii nejen Blízkého východu, ale i vztahů Izraele a Egypta a Izraele a USA.
Během té noci, jak víte, byla naše ambasáda obklíčena a téměř dobyta. Předseda vlády (Benjamin Netanjahu – pozn. red.) ze zvláštního velitelského centra na ministerstvu zahraničí velel operaci za vysvobození našich zaměstnanců z ambasády. Nakonec tam zůstalo šest lidí ze zvláštní bezpečnostní jednotky. Byli tam uvnitř poslední nedobyté místnosti na ambasádě. Mezi nimi a davem z ulice byly už jen jedny ocelové dveře.
A předseda vlády udělal tu noc mnoho důležitých rozhodnutí. Úspěšných, velmi odpovědných rozhodnutí. A je za ně veřejností nejen v Izraeli právem chválen. Krizi zvládl uměřeně a s nadhledem.
Jedno z těch rozhodnutí, které nakonec musel udělat, bylo najít způsob, jak dostat naše občany z ambasády. Obrátil se tedy na prezidenta USA. A ten, i když neměl moc času tu věc konzultovat v Kongresu a s médii a s analytiky a se všemi ostatními lidmi, se kterými musí konzultovat důležitá a závažná rozhodnutí, zvedl telefon a spojil se s mocnými lidmi v Egyptě a přiměl je, aby nařídili propuštění těch šesti našich lidí. Egyptská speciální jednotka tam pak vstoupila a zachránila je.
Myslím, že toto rozhodnutí prezidenta Obamy bylo jedinečné v mnoha směrech. Vám nemusím říkat, co bylo řečeno několikrát dnes odpoledně i večer, že USA na Blízkém východě nejsou v situaci, v jaké byly před mnoha lety, mají své problémy, své zájmy, a je to tak správné. Ale myslím, že to, co prezident USA předvedl tu noc, má historický rozměr. Byl to on, kdo udělal ten večer konečné rozhodnutí, které předešlo možnému smutnému výsledku. Místo šesti mužů se totiž mohlo do Izraele vrátit šest vaků s těly.
A ještě vám chci otevřeně a jasně říci, že kdyby se vrátilo těch šest vaků s těly, byl by dnes Izrael v mnohem odlišnější situaci, než tomu bylo doposud. Toto by totiž nebyl jen další v řadě incidentů, operací či událostí. A člověk, který tomu zabránil, byl prezident Barack Hussein Obama.
Soudím tedy, že je naše povinnost jako Izraelců, jako občanů svobodného světa, nejen poděkovat vám, prezidente Obamo, ale také říci, jak si vážíme vašeho jednání a způsobu, kterým jste učinil to rozhodnutí.
