Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Bývalý šéf Mossadu, hloupý útok na Írán a budování demokracie v Izraeli

  4:52

Generál Meir Dagan označil politiku premiéra Benjamina Netanjahua proti neexistující íránské jaderné hrozbě za sebevražednou.

Generál Meir Dagan (vlevo) se dostal do nelibosti izraelského premiéra Bibi Netanjahua kvůli nedávným vystoupením na univerzitách v Jeruzalémě a v Tel Avivu. Netanjahuovi stoupenci ho za kritiku vládní politiky vůči Íránu označili za zrádce, sabotéra a gangstera. foto: © ReutersČeská pozice

Vláda izraelského premiéra Bibi Netanjahua požádala generála Meira Dagana, který byl do konce loňského roku ředitelem zpravodajské organizace Mossad, aby neprodleně vrátil diplomatický pas.

Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby u Daganových předchůdců nebylo zvykem, že si po odchodu z funkce ponechali diplomatické pasy až do jejich expirace. To jim umožňovalo vykonávat různé citlivé diplomatické aktivity, v nichž mohli ve prospěch Izraele využívat svých bohatých zkušeností. A generál Dagan jich měl dost již za dobu služby v izraelské armádě. K tomu pak přidal nebývalých osm let v čele Mossadu, na jednom z nejexponovanějších zpravodajských postů na světě.

Vystoupení na univerzitách

Důvodem, proč se exředitel Mossadu Dagan dostal do takové Netanjahuovy nelibosti, bylo jeho několik nedávných vystoupení na univerzitách v Jeruzalémě a v Tel Avivu.

Dagan v nich prohlásil, že vojenský útok na Írán by byl jednou z nejhloupějších věcí, kterou by Izrael mohl udělat. Politiku premiéra Netanjahua a ministra obrany Ehuda Baraka proti neexistující íránské jaderné hrozbě nazval přímo „sebevražednou“. Stranou nenechal ani „hazardující a nezodpovědná individua v okolí premiéra“, která zcela ignorují zřetelný americký nesouhlas s izraelským nápadem zaútočit na íránská jaderná zařízení.

Dagan řídil řadu úspěšných operací, které výrazně zbrzdily, možná i na čas zastavily íránský jaderný program, jenž by mohl vést k sestrojení atomové zbraně

Takový izraelský útok by dle Dagana pouze poskytl Íránu důvod pro masivní vojenskou odvetu, v jejímž důsledku by denně mohlo na Izrael dopadat až tisíc raket. Navíc by íránskou snahu získat jadernou zbraň nejen nezastavil, ale dodal by jí těžko zpochybnitelné ospravedlnění.

Nejsou to jen planá slova kritika-teoretika. Dagan řídil řadu úspěšných operací, které výrazně zbrzdily, možná i na čas zastavily íránský jaderný program, jenž by mohl vést k sestrojení atomové zbraně. Šlo o softwarové sabotáže, únosy či likvidace klíčových vědců. Dagan asi leccos ví i o roztřískání jakéhosi syrského zařízení v roce 2007, po němž zbyla lehce radioaktivní jáma v zemi.

Dagan též řekl, že Izrael by měl akceptovat saúdskoarabský mírový plán z roku 2002 a vrátit se do hranic před šestidenní válkou v roce 1967. Mnozí „jestřábi“ tuto myšlenku ostře odmítají a tyto hranice nazývají „osvětimskými“, aby naznačili závažnost nebezpečí takového řešení. Daganovy názory však mají velkou váhu. Patří sice také mezi „jestřáby“, ale chytré a uměřené. Pojmy jako holocaust či Osvětim totiž nebere nadarmo do úst při jakékoli příležitosti.

Nebezpečí skupinového myšlení

Dagan vysvětlil důvody, proč se veřejně vyjádřil. Téměř současně s ním byl penzionován i náčelník generálního štábu Gabi Aškenazi a šéf izraelské kontrarozvědné organizace Šabak (Šin Bet) Juval Diskin. Když byli všichni tři ještě ve funkcích, byli schopní politickým eskapádám Bibiho Netanjahua a Ehuda Baraka zabránit. Situace se však odvoláním těchto tří velitelů zásadně změnila. Proto Dagan vystoupil veřejně.

Netanjahu a Barak zřejmě podléhají svodům „skupinového myšlení“. Stejnou chybu udělala před Jomkipurskou válkou v roce 1973 izraelská ministerská předsedkyně Golda Meirová. Začala se zbavovat různých hádavých až kverulujících „potížistů“. Její politika byla založena na bezrozporném mínění stále menší skupiny spolupracovníků, kteří se v něm vzájemně utvrzovali. Výsledek známe. Tak dlouho se utvrzovali, že je Arabové nenapadnou, až je napadli. Tento příklad je uváděn jako typické převážení politických aspirací nad realitou. Zpravodajští důstojníci se z informačních poradců, kteří nosí většinou špatné zprávy, stali advokáty politických rozhodnutí vlády.

Izraelský premiér Bibi Netanjahu a ministr obrany Ehud Barak zřejmě podléhají svodům „skupinového myšlení“

Izraelská zpravodajská komunita se však zřejmě na rozdíl od politiků z historie poučila. Zazněl názor, že dospěl-li Dagan k přesvědčení o slaboduchosti osamoceného izraelského útoku na Írán, měl nejen právo, ale i povinnost to zveřejnit. Proto také Avi Dichter, ředitel Šabaku v letech 2000 až 2005, uvítal Daganova vyjádření. A současně odmítl, že by Dagan ohrozil izraelskou bezpečnost, protože nevyzradil žádné podrobnosti o oficiálně zvažovaném útoku.

Zvi Zamir, ředitel Mossadu v letech 1968 až 1974, se též Dagana zastal, i když vyjádřil překvapení nad zvolenou formou. Nicméně Zamirova zkušenost z období před Jomkipurskou válkou byla podobná Daganově situaci. Zamir patřil k těm, k jejichž slovům byla Golda Meirová a její názorově homogenní partička hluchá.

Dodatek k zákonu

Reakce na Daganovo kritické vyhodnocení situace na sebe nedala dlouho čekat. Kruhy okolo Netanjahua označily Dagana za zrádce, sabotéra a gangstera, čímž možná nechtěně vyjádřily stanoviska Hamásu a Hizballáhu. Dagan totiž možná leccos ví o odstranění představitele Hamásu Mahmúda Mabhúha v roce 2010 v Dubaji. A určitě o odstranění představitele Hizballáhu Imáda Mugniji v roce 2008 v Sýrii. „Sabotér“ Dagan účinně sypal písek do íránského jaderného programu.

Netanjahuovy názorové klony navíc nařkly Dagana, že jednal bez „národní odpovědnosti“, z účasti na politické intrice zaměřené proti Netanjahuovi a ze sabotáže demokratického systému. Poslankyně za Netanjahuovu stranu Likud Miri Regevová navrhla dodatek k zákonu o státní službě, který vešel ve známost jako „Daganův zákon“. Ten by zatrhl veřejná vystoupení zejména vysokým představitelům branných sil, pokud by je předem neschválilo ministerstvo obrany. I tak lze dle některých politiků budovat „demokracii“.

Autor: