Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Byli jsme digitalizovaní už před uzavřením škol a teď se to zúročilo

Šárka Holečková, ředitelka základní školy ve Stehelčevsi u Kladna . foto: Archiv Šárky Holečkové

„Měla jsem vždy jasný pocit, že škola musí být digitalizovaná. Dnešní děti se rodí do digitální doby a my jako učitelé to nemůžeme odmítat,“ vysvětluje v rozhovoru ředitelka základní školy ve Stehelčevsi u Kladna Šárka Holečková.
  10:44

Když v březnu školy musely začít učit na dálku, pro mnohé to znamenalo velký problém. Výjimky ale existují. Na základní škole ve Stehelčevsi u Kladna ovládají potřebné technologie všichni učitelé, od druhé třídy se žáci učí informatiku a proškoleni byli i prvňáčci. „Zacházet s technologiemi se děti učí v informatice. Učíme je pracovat v prostředí Google a zařazujeme i programování. Jako škola pracujeme v Google Suite, licenci máme už dlouho. To ale neznamená, že všechno učíme digitálně. Je to pro nás jen podpora výuky,“ říká v rozhovoru ředitelka školy Šárka Holečková.

LIDOVÉ NOVINY: V jaké chvíli vás zastihla informace o zavření škol?

HOLEČKOVÁ: Měli jsme v tom týdnu jarní prázdniny. V pondělí jsme ještě byli s kolegy na výměnné návštěvě ve škole v Deblíně a v úterý už jsme seděli na poradě vedení a řešili, jak budeme učit na dálku. Zajímavé je, že už před odchodem na prázdniny se mě děti ptaly, co budeme dělat, když zavřou školy. A já jsem jim říkala: „Pro vás se nic nemění, víte, že jsme na dobré digitální úrovni, budete chodit do školy online.“ Ale spíš jsme o tom žertovali, vůbec jsem nečekala, že se to během týdne opravdu stane.

LIDOVÉ NOVINY: Co vzešlo z první porady?

Vyučujeme jenom hlavní předměty – češtinu, matematiku, angličtinu, druhý cizí jazyk, vědy a prvouku. Na druhém stupni nemáme samostatné předměty, ale jeden koedukovaný předmět Věda, takže v tom to bylo jednodušší.

HOLEČKOVÁ: Řekli jsme si, co jsme a nejsme schopni zvládnout a jak co budeme dělat, abychom děti nezahltili. Shodli jsme se, že hlavní cíl pro nás bude udržet kontakt s dětmi a rozptýlit je, aby nebyly smutné, že po jarních prázdninách nemohou jít do školy. Naše děti totiž chodí do školy rády. V tu chvíli jsme si ještě mysleli, že to bude trvat dva nebo tři týdny.

První týden výuky byl spíš technický – učitelé se doškolovali a s dětmi jsme si především povídali a zjišťovali možnosti rodin. Od druhého týdne už začala výuka podle rozvrhu, jen jsme jej trochu osekali. Vyučujeme jenom hlavní předměty – češtinu, matematiku, angličtinu, druhý cizí jazyk, vědy a prvouku. Na druhém stupni nemáme samostatné předměty, ale jeden koedukovaný předmět Věda, takže v tom to bylo jednodušší.

LIDOVÉ NOVINY: Jak u vás nyní vypadá školní den?

HOLEČKOVÁ: Stejně jako ve škole začínáme ranním kruhem, jen o hodinu později – v devět hodin. Povídáme si, jak se kdo cítí, či co dělal. Pak máme dvě vyučovací hodiny v prostředí Google Meet, kde navazujeme na to, co jsme dělali ještě ve škole, a pracujeme s různými nástroji propojenými s počítačem. Na elektronickou tabuli Jamboard můžu psát, nasdílím dětem plochu, učebnice, texty nebo aktivity, které mohou společně vidět. V těchto dvou hodinách se snažíme udělat to, k čemu je nezbytná přítomnost učitele. Dále dětem zadáváme samostatnou práci přibližně na půl hodiny.

Stejně jako ve škole začínáme ranním kruhem, jen o hodinu později – v devět hodin. Povídáme si, jak se kdo cítí, či co dělal. Pak máme dvě vyučovací hodiny v prostředí Google Meet, kde navazujeme na to, co jsme dělali ještě ve škole, a pracujeme s různými nástroji propojenými s počítačem.

Jde obvykle o procvičování v systémech, které poskytují zpětnou vazbu, například Umimeto.org, kde je řada programů pro češtinu, matematiku, vědu, angličtinu i programování. Už jsme tam měli děti zaregistrované, takže to znají. Je to dobré v tom, že dokud neodpoví určité množství odpovědí správně, nepustí je to dál. Dále používáme servery Matika.in a Grammar.in a na druhém stupni další podpůrné aplikace, jako je Classroomscreens či Slido, jež je dobrá na brainstorming či na případné sdílení okamžitých postřehů. Hodí se i Kahoot, zábavné kvízy, nebo Quizlet na učení jazyků.

Hodně pracujeme také s videi a jedna kolegyně používá ještě Geogebru, program pro interaktivní geometrii. U všeho ale platí, že děti už to znají a vědí, jak plnit úkoly, takže se teď nemusejí nic nového učit. Někdy také vytvoříme pracovní list a přes Google Classroom jej nasdílíme žákům, aby měl každý svou kopii, do které může psát a jediným kliknutím nám úkol zase odevzdat. Nemusí nic tisknout, fotit, posílat.

LIDOVÉ NOVINY: Dokážou takové úkoly splnit všechny děti, mají na to vybavení?

HOLEČKOVÁ: Všechny ne. Ale jako škola vybaveni jsme, a těm, kdo to potřebovali, jsme tablety nebo chromebooky půjčili. Některým jsem vezla vybavení domů. Kdy jindy se to má využít než teď. Jelikož ušetříme hodně peněz tím, že je škola zavřená – za vodu nebo elektřinu, něco jsem dokonce dokupovala, třeba sluchátka, abych je mohla dětem, ale i některým kolegům, půjčit.

Používáme servery Matika.in a Grammar.in a na druhém stupni další podpůrné aplikace, jako je Classroomscreens či Slido, jež je dobrá na brainstorming či na případné sdílení okamžitých postřehů. Hodí se i Kahoot, zábavné kvízy, nebo Quizlet na učení jazyků. Hodně pracujeme také s videi a jedna kolegyně používá ještě Geogebru, program pro interaktivní geometrii.

Velmi dobře spolupracují rodiče: mnozí také něco dokupovali nebo posilovali wifi. Teď jsme jim rozesílali dotazník, jak jsou spokojeni se způsobem výuky, a z 80 rodin jen pět zmiňovalo nějaké technické problémy, většinou s rychlostí internetu.

LIDOVÉ NOVINY: Zdá se, že vás situace vůbec nezaskočila. Jak je to možné?

HOLEČKOVÁ: Byli jsme na ni dobře připraveni, aniž bychom věděli, že přijde. Můžu za to já. Začala jsem učit v roce 1995, a jelikož jsem byla ve sboru nejmladší, kolegové mi řekli, budeš učit informatiku. V té době jsem se bála počítače dotknout, nejsem ajťák, vystudovala jsem učitelství prvního stupně, což znamenalo obrovskou cestu sebeučení. Ale podařilo se a technologie se staly mým koníčkem. Zjistila jsem, že mi jako učiteli nesmírně ulehčují práci. Že si můžu snadno vyrábět vlastní výukové materiály, jež vypadají hezky, a bez problémů je průběžně proměňovat a vylepšovat.

Jenže když jsem se v roce 2000 stala ředitelkou ve Stehelčevsi, v kanceláři tam na mě čekal psací stroj. O tři roky později jsme z projektu Internet do škol získali první vybavení, ve výtvarné výchově jsme tehdy začali používat jednoduchý grafický program Zoner Callisto. To se nám líbilo, a tak jsme se hlásili do různých projektů, abychom školu dovybavili. Potom jsme se zapojili i do projektu Výuka informatiky na prvním stupni, tvořili jsme metodickou příručku a sami teď učíme informatiku už od druhého ročníku.

LIDOVÉ NOVINY: Co na to říkali vaši kolegové? Pro některé mohlo být těžké do technologií proniknout.

Jako škola vybaveni jsme, a těm, kdo to potřebovali, jsme tablety nebo chromebooky půjčili. Některým jsem vezla vybavení domů. Kdy jindy se to má využít než teď. Jelikož ušetříme hodně peněz tím, že je škola zavřená – za vodu nebo elektřinu, něco jsem dokonce dokupovala, třeba sluchátka, abych je mohla dětem, ale i některým kolegům, půjčit.

HOLEČKOVÁ: Snažila jsem se jim to vždy podat tak, že jim to usnadní práci, a najít něco, čím je nalákám. Nebylo to vždy jednoduché, ale teď mi děkují, že jsem je do toho tlačila, a jsou rádi, že mohou tu dřinu zúročit. Měla jsem vždycky jasný pocit, že do toho musíme jít. Dnešní děti už se rodí do digitální doby a my jako učitelé přece nemůžeme zůstávat pozadu a odmítat to.

LIDOVÉ NOVINY: Takže jsou digitálně zdatní úplně všichni učitelé?

HOLEČKOVÁ: Určitě. Když k nám nastoupí nový kolega, osobně ho proškolím, naučím ho pracovat s našimi systémy a dál si pak znalosti doplňuje sdílením s dalšími učiteli. Takže to, s čím pracujeme teď v karanténě, není pro nikoho nové.

LIDOVÉ NOVINY: Jak za běžného provozu používáte technologie ve škole?

HOLEČKOVÁ: Ve většině hlavních předmětů používáme interaktivní tabule. Zacházet s technologiemi se děti učí v informatice. Učíme je pracovat v prostředí Google a zařazujeme i programování. Jako škola pracujeme v Google Suite, licenci máme už dlouho. To ale neznamená, že všechno učíme digitálně. Je to pro nás jen podpora výuky.

LIDOVÉ NOVINY: Má současná distanční výuka nějaká specifika?

Z projektu Internet do škol jsme získali první vybavení, ve výtvarné výchově jsme tehdy začali používat jednoduchý grafický program Zoner Callisto. To se nám líbilo, a tak jsme se hlásili do různých projektů, abychom školu dovybavili. Potom jsme se zapojili i do projektu Výuka informatiky na prvním stupni, tvořili jsme metodickou příručku a sami teď učíme informatiku už od druhého ročníku.

HOLEČKOVÁ: Klademe důraz na to, abychom poskytovali dětem okamžitou reflexi. Jako ředitelka nemívám čas opravovat, ale teď se snažím dětem hned dávat zpětnou vazbu, případně si je pozvat na konzultaci, a to, v čem tápou, jim vysvětlit. V tom spatřuju výhody online výuky oproti běžné škole, kde na individuální práci – ve smyslu, že si s jedním žákem uděláme chvilku pro sebe –, není tolik času.

Teď se o individualizaci snažíme hodně, takže každý učitel má dennodenně od půl dvanácté do dvanácti konzultační hodiny, kdy se děti mohou přihlásit do jeho schůzky v Google Meet, pokud potřebují něco probrat. Také jsme museli zavést nová školní pravidla. Kdo nechce mluvit, má vypnutý mikrofon. Kdo naopak mluvit chce, hlásí se o slovo tím, že nejdřív řekne své jméno. Protože když se ozve jen „paní učitelko“, hned nevíme, kdo mluví.

První týden jsem se svými dětmi končila tak, že jsem říkala: „Asi jsme se nenaučili nic nového z matematiky, ale naučili jsme se spoustu jiných věcí: nasdílet obrazovku, napsat na klávesnici matematický příklad či klávesovou zkratku Ctrl+D pro vypnutí mikrofonu.“

LIDOVÉ NOVINY: Známkujete na dálku?

HOLEČKOVÁ: Hodnotíme jen to, jestli děti plní, nebo neplní práci. Nechceme, aby úplně zlenivěly, ale zase chápeme, že to někomu nevyjde každý den. Takže je vždycky možnost opravy – když úkol odevzdá dodatečně, špatná známka se mu vymaže. Já jsem se svými páťáky už psala v aplikaci Google Classroom test na převody jednotek.

Klademe důraz na to, abychom poskytovali dětem okamžitou reflexi. Jako ředitelka nemívám čas opravovat, ale teď se snažím dětem hned dávat zpětnou vazbu, případně si je pozvat na konzultaci, a to, v čem tápou, jim vysvětlit. V tom spatřuju výhody online výuky oproti běžné škole, kde na individuální práci.

I tam je ale možnost opravy, jeden opravný termín už jsme měli a budeme mít ještě jeden. Má to efekt: děti se snaží zlepšovat. Během výuky mám po ruce papír, kam si poznamenávám, kdo mluvil, abych měla jistotu, že během hodiny komunikuju s každým. Nebo když se mu něco podaří, dělám si svoje značky.

LIDOVÉ NOVINY: Je něco, co vám v této situaci působí problémy?

HOLEČKOVÁ: Největší problém je s kapacitou učitelů. Jsme původně malotřídní škola a do určité míry tak stále fungujeme. Prvňáci jsou sami, ale ostatní ročníky se na některé předměty spojují po dvou, to znamená druháci s třeťáky, čtvrťáci s páťáky a podobně. Pro online výuku jsme je ale rozdělili, protože se domníváme, že menší skupiny jsou pro kontakt lepší.

Je na to ovšem třeba víc učitelů. Takže jsem odsunula ředitelské povinnosti na druhou kolej a mnohem víc učím. Samozřejmě se někdy stane, že zazlobí technika, a v tu chvíli najdu jiné řešení. To je dobrý příklad i pro děti, že ne všechno musí vždy fungovat a je třeba si umět poradit.

LIDOVÉ NOVINY: Umíte si představit, že byste takto učili, kdybyste už předtím nebyli digitalizovaní?

Hodnotíme jen to, jestli děti plní, nebo neplní práci. Nechceme, aby úplně zlenivěly, ale zase chápeme, že to někomu nevyjde každý den. Takže je vždycky možnost opravy – když úkol odevzdá dodatečně, špatná známka se mu vymaže. Já jsem se svými páťáky už psala v aplikaci Google Classroom test na převody jednotek.

HOLEČKOVÁ: Kdybychom nebyli připravení, nezvládli bychom to. To se musí dělat postupně. A jednotně. Moje dcera je na gymnáziu, každý učitel učí jinak a posílá úkoly jinudy a ona se ztratila ve svém e-mailu hned druhý den. I nás to stálo čtyři dny jarních prázdnin, kdy jsme jeli na plné obrátky, abychom vše připravili. A i teď je to hodně časově náročné, jedna kolegyně mi říkala, že pracuje deset hodin denně. Neměli jsme podchycené všechny děti – s Google účty umí pracovat až od čtvrté třídy.

Takže jsme na dálku zapojovali třeťáky, nejdřív s rodiči. Ti ale rodiče brzy odstrčili a už to ovládají sami. Pak jsme založili účty druhákům a zapojili i je. Prvňáčci starším spolužákům záviděli, takže ve druhém týdnu už také měli online setkání s paní učitelkou a od třetího týdne mají online výuku i oni. Nejvíc času zabere komunikace s dětmi, s rodiči, někdy volají i večer, samozřejmě jim vyjdu vstříc.

Dále příprava úkolů – snažíme se to vždy vymyslet tak, aby rodiče, kteří budou pracovat s dětmi, vše pochopili, abychom je příliš nezatěžovali. Sami si musíme zkoušet, jestli to bude fungovat, jestli se všichni dostanou tam, kam mají. A také učitelé se potřebují setkávat, takže si každý pátek děláme metodické schůzky online. Říkáme si, jak se cítíme, jak nám to jde a co nového jsme vyzkoušeli.

LIDOVÉ NOVINY: Chtěla byste tímhle způsobem učit pořád?

Těšíme se, až se s dětmi zase uvidíme, to je na pedagogické práci to nejhezčí. Až si sáhneme na pomůcky, budeme modelovat, stavět z kostiček… Ale je fajn, že si tenhle způsob vyučování vyzkoušíme, a až bude nějaké dítě třeba dlouhodobě nemocné, můžeme si ho připojovat do třídy.

HOLEČKOVÁ: Určitě ne. Těšíme se, až se s dětmi zase uvidíme, to je na pedagogické práci to nejhezčí. Až si sáhneme na pomůcky, budeme modelovat, stavět z kostiček… Ale je fajn, že si tenhle způsob vyučování vyzkoušíme, a až bude nějaké dítě třeba dlouhodobě nemocné, můžeme si ho připojovat do třídy. Některým dětem může taková výuka vyhovovat víc – mám jednoho žáka, který ve škole skoro nepracuje. Teď, když se pohybujeme v digitálním prostředí, které je mu blízké, má všechny úkoly první, je aktivní, baví ho to. Poznala jsem ho z úplně jiné stránky a je to moc hezké.

Šárka Holečková

  • Vystudovala učitelství prvního stupně, školský management a kvalifikační studium Koordinátor ICT.
  • V roce 2000 se stala ředitelkou ZŠ a MŠ Stehelčeves nedaleko Kladna.
  • Učí matematiku, český jazyk a informatiku.
  • Působí také jako provázející učitel předmětu informatika v programu Učitel naživo.
  • V červenci 2020 ji čeká dobrovolný odchod do ředitelského „důchodu“ a návrat k ryzímu učitelství.

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...