Busking kontra žebrota

Testovali jsme, jak fungují nová svobodnější pravidla pouličního muzicírování v Praze. Co na to starostové, strážníci a bezdomovci?

Pražská Kampa v době, kdy se o povolení ještě muselo žádat na radnicích. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pražská Kampa v době, kdy se o povolení ještě muselo žádat na radnicích. | foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Pražská Kampa v době, kdy se o povolení ještě muselo žádat na radnicích.

Ve čtvrtek 1. března 2012 Praha změnila názor. A to na téma, jak se město dívá na muzikanty v ulicích. Až doposud bylo třeba měsíc předem navštívit kancelář příslušné městské části, vyplnit formuláře, čekat na schválení, zaplatit poplatek. A hle, nyní se stačí postavit na chodník a začít hrát. Alespoň teoreticky. Tak jsme to vyzkoušeli, hned 2. března.

Přijaté usnesení magistrátu č. 183 ze dne 21. února 2012 „Doporučení pro veřejné produkce – Busking na území hl. m. Prahy“ vymezuje nové podmínky pro svobodné hraní bez povolení. (Detaily v článku Hudba do ulic Prahy.)

Sluníčko svítilo, Praha plná turistů lačných po zážitcích... S kamarádem Prokopem jsme si vybrali místečko na Kampě, pod obloukem Karlova mostu. Ještě  jsme nestačili zahrát první písničku, a už před námi stál strážník. Hrát prý smíme, ale klobouk na vybírání musíme schovat. O nějakých nových pravidlech a doporučeních nic nevěděl.

Videoreportáž z prvních dnů poté, co vešla v platnost nová doporučení pražského magistrátu pro busking.

A tak jsem druhý den napsal dopis na adresu pražské radní Aleksandry Udženija. Už odpoledne mi paní radní volala. Ujistila mne, že skutečně je v pořádku hrát i vybírat. Poděkovala za dopis, který město upozornil, že změna asi nebyla tak docela dostatečně komunikována těm, kterých se týká nejvíc, strážníkům. Pan primátor prý připravuje manuál, instrukce pro hlídky, jak v podobných situacích postupovat. „To víte, my politici něco vymyslíme, ale nějakou dobu to trvá, než se to dostane k lidem na ulici,“ řekla vstřícná paní radní.

I u kroků správným směrem by asi bylo rozumnější postupovat metodou: nejdřív manuál, potom slavnostní oznámení. Ale dobrá. Tázal jsem se, zda se nějakým způsobem řeší zdanění takovýchto výdělků. „Neřešíme. To bychom neuhlídali,“ odpověděla paní Udženija. Vysvětlila, že od celého uvolněnějšího přístupu si spíše slibuje dlouhodobější přínos ke zlepšení kvality života ve městě. Ne každý však souhlasí.

Jen počkejte v létě!

Například Dalibor Zíta, zřizovatel občanské iniciativy Buskerville, která propaguje uliční umění a pro niž by se nový posun mohl zdát vítězstvím.  Podle něj je současné řešení až příliš liberální, přikláněl by se spíše k modelu, který funguje například v Mnichově, kde si hudebník dojde na úřad, na místě zaplatí drobný poplatek a vyzvedne si povolenku. Když jsme v dalších dnech testovali reakce policistů, ze šesti dotázaných pouze jeden věděl, co to slovo vlastně znamená. A ten, který věděl, nebyl z nových pořádků dvakrát nadšený. Obává se přehuštění prostoru. Ptal jsem se, zda nesouhlasí s tím, že hudba patří na ulici. „Ale patří. Jen počkejte v létě. V Celetný to bude jeden vedle druhýho.“

To je ovšem právě opak ideálního stavu. Zatímco Celetná ulice a většina turisticky frekventovaných ulic je na seznamu míst, kde je žebrota zapovězená, píšťalka či ozvučná dřívka dokáží šmahem žebráka změnit v umělce.

Je otázka, jak se z tohoto důvodu k doporučení postaví městské části. Například starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký s uvolněním podmínek pro pouliční umělce v centru města bezvýhradně nesouhlasí. A to právě proto, že podle něj se uměleckou produkcí v ulicích mohou snadno hájit žebráci. Lomecký na tiskové konferenci připustil, že v některých výjimečných případech zvolí proti pouličním hudebníkům a umělcům přísnější postup, než jaký doporučuje magistrát.

Háčky

A pozor, „doporučení“ magistrátu v sobě skrývají také pasáže, které se dají vykládat různě i policií. Například: vybírání peněz je v pořádku, ale umisťování jakékoli schrány pro tuto funkci by se dalo vyložit jako neuposlechnutí bodu e) magistrátního doporučení, totiž že provozovatel buskingu nebude umisťovat na veřejném prostranství žádné hmotné předměty (pódia, podstavce, apod.). Háček je samozřejmě v apod.

Dalším sporným bodem je povolená hranice hluku. Ulice v pražském centru totiž, jak jsem opakovaně změřil, kolísá mezi 60 a 80 decibely. Takže hudebníkovi mohou těžko naměřit povolených 45 decibelů na hlučném nároží. Rozhodující potom bude vždy interpretace policejní hlídky. Policie by však neměla interpretovat, interpreti jsou ti s hudebními nástroji. Policie by měla dohlížet na to, že jsou jasně definované a splnitelné podmínky dodržovány.

Bez peněz to nebude ono

Nic z toho by však nemělo zastřít, že uvolnění pravidel je dobrá cesta. Za pár dní od experimentu ČESKÉ POZICE a od naší intervence, a jako reakce na tiskovou zprávu, kterou vydal Buskerville, se také již hodně změnilo. Tento týden jsou zprávy od muzikantů, kteří se také již odvážili vyrazit ven, zcela jiné, než o víkendu. Pan primátor musel náčelníkovi promluvit do duše. Zatímco v sobotu a v neděli ještě padaly pokuty a urážky, hrozilo se zabavením nástrojů, začátek tohoto týdne byl div ne ve znamení harmonie mezi hudebníky a strážci pořádku. Nicméně z rozhovorů se strážníky je jasné, že jim pojmy busking a žebrota stále splývají. Zajímavý nápad by byl pro městskou policii by uspořádat osvětový pořad, ve kterém by muzikanti zábavnou cestou policistům přiblížili umění „buskingu“.

Ještě jedna obava, která zazněla například na Facebooku, kalí muzikantům radost: Aby to nebyla jedna velká bouda, která zcela uvolněnými pravidly získá městským politikům krátkodobou popularitu, v lednu přijde vyhodnocení, a vydá se přísná vyhláška. Snad to jsou jenom paranoidní spekulace.

A konečně je tu nevyjasněná otázka, jak se k doporučení postaví Ochranný svaz autorský. Jde o veřejné provozování neautorských děl, za které se doposud také platilo v rámci procesu získávání povolení. Dotázal jsem se obchodního manažera této organizace Václava Balouse, jak bude OSA novou situaci řešit. Byl novinkou překvapen, připomněl, že platí autorský zákon, ale doporučil mi směřovat písemný dotaz spíše na PR oddělení, což jsem učinil a o odpověď se podělím. 

Na tomto místě se hodí poznamenat, že peníze zpravidla nejsou pro pouliční umělce hlavní motivací. Jsou sice vítaným oceněním jeho výkonu, symbolem uznání, kovovým potleskem, ale bez nich to není ono jaksi prožitkově. Je to jako jít na dostihy a nevsadit si. Jak říká pan Merta, legendární český písničkář a sám zkušený busker, rozdíl mezi žebrotou a pouličním hraní je v tom, že zatímco žebrák se v lidech snaží vzbudit lítost, busker se dělí o svou radost.

Ještě na podzim museli studenti vymyslet malou lest, jak obejít přísná nařízení. Část chodníku u filozofické fakulty podle katastrální mapy naštěstí patří pod pravomoc rektora UK.