Excentrický ministr školství Josef Dobeš (VV) v sobotu 31. března skončil ve funkci a v médiích je rázem tak trochu nuda; nepočítáme-li rozjíždějící se skandál s financováním Věcí veřejných a blížící se další dějství soudu s véčkařským superguru Vítem Bártou. Jen si vezměme pondělní vydání novin. O tom, že vláda počítá na vysokých školách se zavedením „zápisného“ ve výši dvou tří tisícovek musel informovat v Hospodářských novinách sám premiér Petr Nečas (ODS).
Deník Mladá fronta DNES svou šokující zprávu, že se učitelé před převzetím certifikátu k maturitám povinně ubytovali v luxusních pražských hotelích Corinthia Towers a Panorama (a víkendové školení pro šest stovek učitelů vyšlo na více než 400 tisíc korun z fondů EU), nemohl vyšperkovat obligátním titulkem „Dobeš plýtvá: Učitele hýčkal čtyřhvězdičkovými hotely“. Místo toho užili editoři pouhého uspávadla: „Učitelé bydleli v luxusu, platila EU“.
Ani zpráva o tom, že učitelé zřejmě přijdou o pětistovku z výplaty (přesněji o 560 korun), nevzbudila zatím větší bouře a v úterním tisku se „probojovala“ pouze na titulní stranu Práva. Byla-li by ale tato novota prohlášena ještě samotným Dobešem, toť jasný televizně-masmediální hit!
Doba postdobešovsko-preklasnovská
Anonymizovaný úřad má své výhody. Ty doceňuje především dnes už bývalý ministr Dobeš, bez nadsázky náš největší medializátor školských témat. Do doby, než na opuštěném „elektrickém křesle“ usedne Bártova manželka Kateřina Klasnová (VV), o níž se v této souvislosti hovoří, a ukáže nám, jak umí oddělit souzeného chotě od informací, rozhodování a třebas i od lože, bude školský resort zase tím nenápadným, tichým úřadem, kterým roky býval. Anebo ne?
Josef Dobeš teď trucuje, s „veverkami“ prý nemluví a hodlá se léčit, neb za půl roku prošel pěti antibiotickými kúrami. A zvesela rozdává rozhovory. Jedním z posledních je ten úterní v Lidových novinách, který s exministrem a véčkařským personalistou vedl komentátor listu Martin Weiss. ČESKÁ POZICE vybírá některé z podstatných pasáží:
O odsednutí od Mirka Kalouska
Jestliže máme v programovém prohlášení vlády podporu učitelů, tak to nemůžeme změnit nějakým hlasováním na vládě. A druhá věc je chování Miroslava Kalouska (TOP 09). Když jsme vyjednávali o koalici, tak říkal, jestli někoho podpořit, tak podpořme učitele. Nepotřebuju podporovat vojáky, policisty, ale pojďme jako všude na Západě podpořit učitele, to je budoucnost tohoto národa. A teď sedím na K6 a moje náměstkyně ukazuje panu ministrovi Kalouskovi dopis jeho náměstka Gregora, který říká, když budete vázat výdaje, nesmíte vázat platy učitelů. A on řekl, ukažte? A napsal tam svou rukou: neplatí. V tu chvíli jsem si řekl: s tím člověkem ve vládě nechci sedět.
O slušném premiérovi
S premiérem jsme k sobě cestu těžko hledali. Ale Nečas je ve své podstatě slušný člověk a neumím si představit, že přijde nějaký premiér, který by byl slušnější. Vytýkal mi iks věcí, ale přesto ten závěr vždy byl, že se respektujeme, a řekl bych, že čím dál víc.
O vyživovaných darmožroutech
Zrušil jsem pět přímo řízených organizací, propustil 280 úředníků a ušetřil půl miliardy. Takže jsem úředníkům řekl, polovina z vás tady nebude. Těm organizacím jsem několikrát řekl, jste darmožrouti. Ústav pro informace ve vzdělávání v čele s paní Zieleniecovou se 160 lidmi tu byl a dnes tu není. Já rozumím tomu, že mě její manžel kritizuje.
O nevychovaném Hajnovi
První (náměstek pro vysoké školství), Kryštof Hajn, byl nominantem Věcí veřejných a odešel, protože jeho vystupování nebylo slučitelné s pozicí náměstka. Trvalo nějakou dobu, než jsem si jeho odchod ve straně prosadil. Pak jsem přijal pana (Jana) Kouckého z ODS, do té doby šéfa mých poradců, člověka, který se ve školství dlouho pohybuje. Ale v červnu 2011 jsem zjistil, že reforma, kterou připravuje, je v takovém stavu, že touto cestou by to nedošlo dál. Paralelně ke mně chodil profesor (Ivan) Wilhelm v roli poradce, kterého jsem v tu chvíli oslovil. A doufám, že pan profesor tady dlouho vydrží.
O planém (akademickém) žvanění
Sklenice je poloprázdná a poloplná. Po osmi letech planého žvanění tu máme dva věcné záměry ve vládě. Proběhlo šest kol diskusí pod vedením profesora Wilhelma. Dnes si mohu dovolit říct, že je spousta akademiků, kteří reformy nechtějí. A chovají se stejně jako politici – oni také politici jsou, volí je akademické senáty – kteří vědí, že nejkouzelnější je věci vysedět. Prošli jsme ročním martyriem dohadování o každé blbosti, když víme moc dobře, o co jim jde – výběrová řízení na místa rektorů, kdy může přijít konkurence ze zahraničí a z praxe, a druhá věc, omezená míra platnosti titulů profesorů a docentů, která pro ně bude znamenat konkurenci, když se chtějí o to místo ucházet na jiné škole. Vše ostatní je záminka. Třeba údajné omezování akademických svobod – dnes si radu školy odpíská ministr s rektorem úplně za zády všech.
O výběru Jaroslava Škárky
Vstoupil jsem tam (do Věcí veřejných) v roce 2002... Moje úplně první kontakty byly zhruba tři čtvrtě roku předtím. Tehdy se mi dostal do ruky časopis Pražan. Svým neohroženým přístupem vůči radnici Prahy 1 mi přišel strašně nadějný. Pak, když se odehrál ten střet o podobu strany, tak jsem se stal místopředsedou a vstoupil jsem i do časopisu. A tam se pak už objevuje ta temná skvrnka Jaroslav Škárka, to je člověk, kterého jsem já vybral, to tady můžu klidně říct.
O kmotrech v pozadí
Kdybych měl jen náznakem informaci, že za Věcmi veřejnými je nějaký kmotr, tak mě nedonutil nikdo nastartovat své auto a jet založit jediný klub. Kdyby to tak bylo, tak tam nenastupuje Karolína Peake nebo Viktor Paggio. Jestli Škárka dnes něco povídá, tak ať řekne, kdo mu tohle říkal.
O bájné Romešově nahrávce
Jestliže Jaroslav Škárka je profesionální nahrávač, a byl jsem u toho někdy svědkem, že už na Praze 1 v komunální politice nahrával, tak mi věřte, že kdyby byla pravda to, co Škárka o (Romanu) Janouškovi říká, tak by si to nepochybně nahrál a u toho soudu by to bylo s desetinásobnou razancí představeno.
O dvou exitových variantách
Teď si odpočinu a budu se léčit, já jsem od října prošel pěti antibiotiky, a pak budu zvažovat, co dál. Mám dvojí cestu. Jedna, že to úplně zabalím v politice, složím mandát a budu mít všední příjemný život, jak jsem ho znal před tím, než jsem měl profláknutý ksicht.Budu mít všední život, jak jsem ho znal předtím, než jsem měl profláknutý ksicht Anebo se oklepu a řeknu si, že to znovu s VV zkusím. Pro mě nebyla odpuzující ta reality show u soudu. Ale pro mě je těžko překousnutelné, že máme programové prohlášení, naší výkonnou radou jsme zavázaní, že školství je naše priorita, a pustíme učitele k vodě.
A ještě o mrtvém Pepovi...
Když na vládě byla deset minut přestávka a diskutovali jsme, jak o škrtech hlasovat, Kamil (Jankovský) řekl, že nemá cenu tady Pepu držet, protože on už je mrtvý. I kdybychom to s ním vybojovali, tak oni ho rozcupujou za to, že mu zase ulevili. To byla pro mě hodně těžká zkušenost. Takže já teď s Věcmi veřejnými nekomunikuju, rozhoduju se sám, a až se rozhodnu, tak jim dám informaci.
Tolik z interview v Lidových novinách. Josef Dobeš, patrně nejkontroverznější ministr školství od dob Zdeňka Nejedlého a Františka Kahudy, ukázal svůj politický um odejít z trůnu v pravý čas. Nyní nejspíše vyčkává, jak nejlépe načasovat „exit“ z mrtvého projektu Věci veřejné. Může to být v dubnu, po soudu s Bártou, v červnu, ale třeba i později – s nějakou tou sexy oficiální verzí, aby Dobeš přidal blyštivé „poslední okénko“ do svého životopisného filmu, jak říkal na tiskovce.
Nemělo by zapadnout přátelské loučení s končícím prezidentem Václavem Klausem a Dobešova věta: „Bavili jsme se i o budoucnosti, rádi bychom se občas někde potkali. Bylo to hodně přátelské.“
