Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Budoucnost orchestrů? Digitální noty.

  16:55

Zásah do konzervativního světa. Hráči Bruselské filharmonie jako první provedli skladby místo z papírových notových partů z chytrých tabletů.

foto: © ilustrační montáž, ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Jak souvisí pokročilé technologie se symfonickými či komorním orchestry? Zdálo by se, že nijak zvlášť, protože obrázek toho či onoho orchestru je v podstatě pořád stejný už od 19. století. Těleso má nějaké uspořádání, umístění jednotlivých nástrojových sekcí se sice občas mění podle přání dirigenta, ale jedno zůstává: většina hráčů sedí za stojany s notovými party, samozřejmě papírovými. A právě v tomto aspektu nastal před pár dny přelomový moment.

Nepřihodilo se nic menšího, než že Bruselská filharmonie vyměnila papírové party za tablety a pod taktovkou šéfdirigenta Michela Tabachnika provedla 7. listopadu díla Richarda Wagnera a Ravelovo Bolero z digitálních not. Bezpochyby tak posunula orchestry do 21. století. A jen budoucnost ukáže, jestli půjde o podobně důležitou událost, jako když kolem roku 1950 firma Xerox a její stroje umožnily první komerční kopírování, čímž postupně odpadlo ruční přepisování not.

Ze stručné zprávy, na kterou odkazuje na svém blogu hudební publicista Norman Lebrecht, zjistíme, že v Bruselu zvolili tablety značky Samsung, jež mají kapacitu 15 GB, pojmou stovky digitálních partitur a jsou vybavené speciálním softwarem belgické firmy neoScores. A jen na papíru prý orchestr ušetří 25 tisíc eur za rok. Na stránkách filharmonie se lze dozvědět ještě pár dalších „vychytávek“, kterými chytrý, 600gramový tablet Galaxy Note 10.1 disponuje. Program neoScores má například bezpečnostní pojistku, aby hrou zaujatý muzikant „neotočil“ omylem na jinou stránku, i koncertní mód, jenž chrání tablet před nečekaným výpadkem. Co by si chudák muzikant počal, kdyby měl najednou místo not před sebou jen černou obrazovku?

Nicméně informací zatím není příliš mnoho. Zamysleme se tedy sami, jak by novinka mohla zatočit s konzervativním světem, k němuž orchestry hrající vážnou hudbu náleží.

Už žádné tužky a gumy

Popravdě, zmíněná inovace se mi nejeví jen jako pouhá technikálie. Myslím, že by mohla radikálně změnit a hlavně zjednodušit fungování tak složitého organismu, jakým je orchestr. A možná i ušetřit peníze třeba za kolíčky, když těleso hraje pod širým nebem a hráči chtějí mít jistotu, že jim noty neuletí. Ale hlavně za papír, tužky a gumy, když odmyslíme vstupní investice do tabletů, copyrightu za skladby a další.

Dirigentova přání jsou automaticky vyslyšena, protože je inteligentním perem sám do partitury napíše a hned to celý orchestr má na obrazovkách

Pro vysvětlení těm, kteří v životě nedrželi noty v ruce: party bývají kromě not plné poznámek samotných hráčů a zejména dynamických značek, u smyčcových nástrojů i takzvaných smyků, bez jejichž přesného dodržování by pohled na orchestr nebyl estetický zážitek plný jednotného pohybu, ale spíše obraz nesourodé šavlovačky smyčců, kterou by nemuseli hráči ve zdraví přežít. Nemluvě o výsledném zvuku, na nějž to má také vliv.

V profesionálních ansámblech čítajících kolem sta hudebníků jsou „na smyky“ lidi, odpovědnost mají šéfové jednotlivých nástrojových sekcí a na první zkoušce by měly být noty v ideálním případě perfektně připravené. Muzikanti je nafasují a jde se na věc. Což lze dokázat i bez tabletů.

Avšak s možností sdílet party v tabletech lze jakoukoli změnu, kterých může během studování skladby přijít mnoho, okamžitě a trvale zaznamenat, dirigentova přání jsou automaticky vyslyšena, protože je inteligentním perem sám do partitury napíše a hned to celý orchestr má na pultech, respektive na displejích. A není ani od věci, když například kontrabasista může mrknout, tím že „přeťukne“ na jejich notový záznam, co hrají v tom a tom taktu třeba horny, kde nastupují tympány nebo proč mají violy problém nastoupit včas. Jistě se ale výhod elektronických not najde mnohem víc.

Coby houslista v amatérském orchestru bych se mohl zasnít a představit si, jaké by to bylo hrát našeho„hrozného“ Bartóka, kterého už dva měsíce cvičíme, z tabletu. Protože aby bylo jasno – u amatérů nevládne taková disciplína jako u profíků, ať už prezenční, intonační nebo právě smyková. Neřešili bychom, proč první pult „sekundů“ tahá často opačně, respektive my za ním opačně, protože první pult má vždycky pravdu, dirigent by totéž neopakoval každý týden na zkoušce pro ty, co minule chyběli, nestalo by se dokonce, že někdo noty vůbec nemá... stačilo by nosit v tašce jen ten pěkný lehoučký tablet. A možná i Béla Bartók by se jevil tak nějak hratelnější, kdyby všechno ostatní bylo „tip top“.

Zatleskejme Bruselské filharmonii za její průkopnický čin.