Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Budoucnost konopí v Česku: Legalizovat, a pak zdanit

  11:43

„Filozofická otázka možná zní: Jak vám může vůbec někdo zakázat pěstovat nějakou rostlinu?“ říká znalec konopí Michal Ruman.

„Látky obsažené v konopí nejsou pro lidské tělo ani pro zvířata nějakou cizí jedovatou příměsí, nejsou nijak toxické, ale jsou mu vlastní,“ říká Michal Ruman. foto: © Michal RumanČeská pozice

Neexistuje snad žádná jiná rostlina, která by vzbuzovala takové vášně a již by provázelo takové drama: dá se nejen jíst či se do ní oblékat, ale i kvůli ní skončit v kriminále. Jmenuje se konopí a podle řady nadšenců a jejích propagátorů je právě ona pro své takřka univerzální využití tou pravou rostlinou budoucnosti. A to včetně té nejslavnější odrůdy – cannabis indica čili marihuany.

„V diskusi o legalizaci marihuany jsou léčebné účinky samozřejmě důležitější než kouření po práci s kamarády. Pokud by chtěl ale stát z legalizace marihuany něco mít, mohl by ji třeba společně s alkoholem dostat do specializovaných krámů a z její výroby a prodeje inkasovat peníze prostřednictvím daně,“ říká novinář a politolog Michal Ruman, současný šéf občanského sdružení Konopa, které se konopím zabývá snad ze všech možných stran už dobrých třináct let.

ČESKÁ POZICE: Čím je pro vás konopí tak zajímavé?

RUMAN: Má spousty výjimečných vlastností, ať už co se týče pěstování či obsahu surovin. A tedy velký potenciál, že by se mohla stát, podobně jako býval třeba len, významnou součástí současného pěstitelství. Přispělo by se tím výrazně k trendu, kterému říkáme zelená ekonomika či trvale udržitelný rozvoj. Její produkce zkrátka životní prostředí neničí a škála jejího využití je obrovsky pestrá. A to třeba v textilním průmyslu, zdravotnictví, kosmetice, stavebnictví či potravinářství. Má spousty i jiných výhod: dá se pěstovat řadu let po sobě na jednom místě, je odolná vůči různým chorobám či škůdcům a jsou z ní velké výnosy vysoce kvalitních surovin.

Takový slavný příklad, jak se dá konopí využít, je již z třicátých let minulého století. Tehdy výrobce automobilů Henry Ford přišel s výrobou „celopřírodního“ auta. Kapota byla vyrobena pomocí konopných vláken a jezdilo na konopný olej.

ČESKÁ POZICE: K čemu se rostlina konkrétně využívá?

RUMAN: Dá se z ní především získávat kvalitní vlákno, pak takzvané druhotné vlákno v podobě koudele a nakonec v podobě dřevité štěpky takzvané pazdeří, což je střed stonku bez vláken. Také olejnaté semínko, což je slušná zásobárna živin, zdroj bílkovin, vitaminů, zdravých tuků a vlákniny ať už pro člověka či pro zvířata. Jako potravinový doplněk se z něj lisuje olej, který se ale používá i k technické aplikaci. Celá staletí jím v podobě barev či laků malovali staří mistři. Jako impregnace se také používá k ochraně dřeva. Z konopného listí či květů si můžeme uvařit čaj, ze semenných výlisků umlít mouku na chléb, koláč či do kaší. Obojí je výtečné a zdravé.

Na trhu se ujaly tepelné izolace z konopných vláken a čím dál častěji se využívá ve stavebnictví. Pomocí takzvaného konopného betonu se ve světě stavějí i docela populární domy: vykazují totiž lepší energetickou bilanci než ty konvenční. Hojně se používá také při restaurování starých hrázděných a roubených staveb, kdy se spáry vyplňují směsí hlíny a konopného pazdeří. Nakonec se používá do plastů, především v automobilovém průmyslu. Přírodní plasty začaly ale zajímat i elektrotechnický průmysl: možná se brzy dočkáme počítače, který bude „zabalen“ v konopí.

ČESKÁ POZICE: Jak se mezi průmyslníky ujalo konopí v Česku?

RUMAN: Etablovalo se zejména mezi výrobci kosmetiky, pár firem z něj šije oděvy. Na všelijakých trzích jsou vidět konopné potraviny či konopné ponožky. Místní výrobci konopných textilií mají za sebou vcelku dobrodružný příběh. V roce 1999 u nás vznikla první konopná oděvní firma pod názvem Grateful Hemp. Zjistili, že konopí jako látka chrání před UV zářením, má termoregulační schopnosti a chová se dobře ve styku s pokožkou, snášejí ho dobře alergici. Protože tady ale látku nikdo nedělal, nechali si ji utkat na zakázku ve Výzkumném ústavu lýkových vláken. Z ní pak ušili vůbec první českou kolekci konopných „skejťáckých“ oděvů. Jinak už dnes také existují „konopní“ restaurátoři, běžné jsou izolační hmoty z konopí. Nakonec vznikl i Konopářský svaz. Prostě i u nás se ujaly podobné trendy jako všude jinde ve světě, i v Česku lidé začínají na konopí slyšet.

ČESKÁ POZICE: Kolik se ho u nás asi vypěstuje? Podstupují pěstitelé nějaký nadstandardní „dohled“?

S konopím byl konec, když se začala masivně využívat bavlna. Dalšími důvody byl rozvoj výroby papíru ze dřeva a výroby syntetických vláken.RUMAN: Funguje to podobně jako u máku: nad sto metrů čtverečních máte ohlašovací povinnost příslušnému celnímu úřadu. Nejdřív musíte nahlásit rozlohu pěstební plochy a jakou pěstujete odrůdu, v prosinci hlásíte, kolik konopí jste sklidil a co s ním budete dělat. U nás se to týká zhruba dvou set hektarů a většina českých zemědělců pěstuje konopí na semínko. To je samo o sobě limitující: nedá se pěstovat v příliš velkém objemu. Na rozdíl třeba od obilného zrna ho musíte vydatně sušit, a to tak zhruba do osmi hodin po sklizni, jinak začne plesnivět. Ne každý to umí. Je třeba postupovat šetrně: nesmíte totiž překročit hranici 45 stupňů tepla, jinak se vám semínko zapaří, čímž ho znehodnotíte.

ČESKÁ POZICE: Když je konopí tak úžasné, proč ho lidé přestali využívat?

RUMAN: S konopím byl konec, když se začala masivně využívat bavlna. Jeho dovoz se také postupně zlevnil, a proto ho jednoduše jako nelukrativní plodinu přestali zemědělci sít. Dalšími důvody byl rozvoj výroby papíru ze dřeva, které nahradilo konopí, a rozvoj výroby syntetických vláken. To vše podpořeno postupující prohibicí. Je ale řada dokladů, že ve střední a východní Evropě má dlouhou tradici, což třeba v Maďarsku dokládá nález zbytků starověkých konopných chýší.

ČESKÁ POZICE: Jaká je pěstební tradice konopí v Česku?

RUMAN: Jeho pěstování bylo kdysi běžnou součástí venkovského hospodaření: vedle ovoce a zeleniny se společně se lnem pěstovalo snad u každé chalupy. Jeho zpracování se později dělo v obecních pazdernách, kam se svážela úroda, dosoušela se a následně zpracovávala na vlákno. Ostatně stopa takového hospodaření je patrná dodnes: třeba u nás v Kunžaku, když chodíme hrát ping-pong, tak „Pazderňáci“ nám „Podolákům“ hrozí, že nám natrhnou prdel. A třeba v jihočeských Chlumanech se dodnes konopná tradice dochovala. Slaví se tam takzvaná konopická, což je obdoba známých dožínek. Organizují ji ženy a jde o trošku sexuálně zabarvenou lidovou slavnost s průvodem, ve kterém vystupují postavy Konopáče a Konopičky.

ČESKÁ POZICE: V debatě o drogách se mluví o léčebných účincích konopí...

RUMAN: Pořád se bavíme o konopí technickém, kde je obsah omamných látek v podobě psychoaktivního THC vcelku marginální – zhruba tři desetiny procenta. Drogou je, jak známo, marihuana, která je sice postavena mimo zákon, ale díky výzkumu se pomalu ukazuje, že právě to THC má řadu léčebných účinků. Právě marihuana je zajímavá pro pacienty a dokázala by pomoci, troufám si říci, stovkám tisíc nemocných lidí. Je exaktně doloženo, že byste asi jen těžko našli drogu v medicínském slova smyslu čili léčivo, které by bylo tak širokospektré a dalo se indikovat na tolik neduhů. A mělo přitom tak malé množství vedlejších nežádoucích účinků a rizik.

Když už konopí přímo neléčí, pak alespoň zmírňuje průběh nemoci u desítek všemožných nemocí, jako je zelený zákal, diabetes, nechutenství, roztroušená skleróza, problémy při transplantacích kostní dřeně, chemoterapiích, rakovinovém bujení či při nemoci AIDS. Navíc to není jen THC, co v té rostlině funguje: takzvaných kanabinoidů, tedy léčivých látek, je v ní kolem čtyř set. Zatím se jich podařilo prozkoumat kolem stovky. Jedna z nich, kanabinoid CBD, vykazuje třeba významné antibiotické vlastnosti a tlumí bolest.

ČESKÁ POZICE: Kdy lidé objevili, že se dá konopí kouřit a mít z něj nějaký požitek?

RUMAN: Samozřejmě také hodně dávno. Jeho, jak se říká, „rekreační využití“ je spojené vedle arabské kultury především s těmi asijskými. V takové Indii ho kouří a meditují při něm snad od stvoření světa. Nicméně prvním důkazem o jiném než technickém využití konopí je prastarý lékopis bájného čínského vládce Šen-nunga z 3. tisíciletí před naším letopočtem, kterému se říkalo „božský oráč“, protože údajně vynalezl pluh a čínský lid naučil pěstovat patero bylin: proso, soju, rýži, pšenici a konopí. Lékopis popisuje léčebné účinky úctyhodného počtu asi dvou tisíc bylin, které Šen-nung údajně všechny na sobě vyzkoušel. Smyslem bylo naučit lidi, jak užívat drogy tím správným způsobem.

Zkrátka nám a naší nervové soustavě dělají konopné látky v podobě takzvaných fytokanabinoidů velice dobřeJistě je ale znali už dřív, kdy jsme ještě nebyli ani lidmi: zkrátka nám a naší nervové soustavě dělají konopné látky v podobě takzvaných fytokanabinoidů velice dobře. Nepochybně jsme to ještě jako lovci a sběrači nějakým okusováním či pojídáním semínek také záhy zjistili. A je to dané tím, že podobné látky, takzvané endokanabinoidy, produkuje lidské tělo samo o sobě. Látky obsažené v konopí nejsou pro lidské tělo ani pro zvířata nějakou cizí jedovatou příměsí, nejsou nijak toxické, ale jsou mu vlastní. Několikrát jsem viděl, jak ho okusují kočky – dobře vědí, že je odčerví a celkově pročistí.

Jenže moderní společnost se jednoduše posunula jinam a dříve normální společenská kontrola nad konopím a jeho užíváním vlastně neexistuje. Proto ho jednoduše postavili mimo zákon. Dřív ale třeba takový šaman či později báby kořenářky určovali, jak, kdy, a zejména kolik čeho lidé mají brát. Dobře věděli, proč se která látka užívá a jak je pro člověka blahodárná.

ČESKÁ POZICE: A kdy se začalo, jak říkáte, „rekreačně“ konopí užívat u nás?

Naši předci pokuřovali hlavně místní byliny. Je ale pravda, že šlo jistě o odrůdy hospodářské, a tedy toho THC v nich asi příliš nebylo.RUMAN: Naše sdružení Konopa před více než deseti lety překládalo švýcarskou brožuru Warum Hanf (Proč konopí). A z ní se dozvíme, že kouření dýmek bylo v evropském prostředí kdysi obecně uznávané a tolerované jako způsob trávení nedělního volného času a že na švýcarském venkově taková nedělní dýmka byla nacpaná právě konopím. Nakonec, něco pravdy na tom asi bude, vždyť tabák jsme znali jako poměrně vzácnou rostlinu ještě hodně dlouho po objevení Ameriky. Naši předci pokuřovali především místní byliny. Je ale pravda, že šlo jistě o odrůdy hospodářské, a tedy toho THC v nich asi příliš nebylo.

ČESKÁ POZICE: Kolik existuje druhů konopí?

RUMAN: Než urazilo cestu z Asie až k nám, značně se proměnilo. Dnes proto známe jižní a severní odrůdy a jsou jich stovky. Základní botanické druhy jsou tři: seté, indické a rumištní čili plevelné. Co se týče naší zemědělské konopné tradice, pěstovalo se konopí seté pro výrobu rybářských či ptačích sítí, pytlů i oděvů či pro semínko. Nakonec slabší intenzita slunečního záření v našem podnebném pásmu má velký vliv na kvalitu či sílu omamných látek. A zemědělcům jde při jeho pěstování přece jen především o stonek a semínka.

Naopak pěstitelům marihuany, čili původně zejména indického konopí, jde o květ bez semínek, ale zato plný hutné pryskyřice. To, co se užívá dnes jako droga, je speciálně vyšlechtěná rostlina. Dnes si můžete z legálně prodávaných semen vypěstovat marihuanu třeba s pomerančovou příchutí. Obsah THC je u takové speciálně vyšlechtěné odrůdy – každá z nich má podle svého vzezření, chuti či síly nějaké pojmenování, třeba AK 47 jako ta zbraň – i patnácti- až 20procentní.

ČESKÁ POZICE: Kdy vznikla u mladých lidí taková silná popularita kouření konopí?

RUMAN: Možná všechno pramení z únavy z konvenční kultury a společnosti: z rodičů, učitelů, politiků. Hledají prostě alternativu a marihuana ji v jistém smyslu poskytuje. Navíc je jednoduše dostupná a svým způsobem bezpečná, protože na ni nevznikají natolik surové závislosti jako u jiných drog.

Kouření marihuany a objevování účinků má svoji historii a spojuje se zejména s moderní dobou a pionýry zcela programového experimentování se sebou samým. Slavní prokletí básníci zkoušeli nejen halucinogenní houby či absint, ale i marihuanu a hašiš. Tehdy se k nám konopí dostávalo z arabských zemí a třeba ve Francii či Anglii se daly hašišové bonbony normálně koupit v obchodech. Dokonce se v některých publikacích tvrdí, že byly natolik populární, že je cucala celá rodina během nedělní procházky. Na někdejší hospodářské výstavě v Paříži byl k vidění stan prezentující arabskou kulturu a plný vodních dýmek a sladkostí z marihuany. Tenkrát se mohli lidé normálně seznámit s tím, co taková marihuana vlastně znamená.

ČESKÁ POZICE: Navzdory tomu si bonbony už dnes nikdo nekoupí. Kdy nastal změna?

RUMAN: Regulovat se začalo postupně. Třeba v Egyptě bylo na přelomu 19. a 20. století užívání marihuany či hašiše velmi rozšířené a evropští politici se snažili jeho dovoz prostřednictvím mezinárodního obchodu omezit. Značně negativní úlohu v procesu postupného vytlačení konopí mimo zákon sehrálo mnohem silnější opium a později heroin a morfin. Opiáty jsou výmluvným příkladem, jak se z původně zdánlivě neškodné drogy může stát společensky  vážný problém v celém moderním světě.

Opiáty jsou výmluvným příkladem, jak se z původně zdánlivě neškodné drogy může stát společensky vážný problémV Americe bylo kouření konopí hodně populární mezi „nebílými“ menšinami – u mexických přistěhovalců, od kterých pochází termín marihuana, a u Afroameričanů. Spojené bylo s černou jazzovou subkulturou a podle tehdejší společnosti bylo ve své popularitě u mladých lidí pro americkou společnost hrozbou. Marihuana a drogy vůbec se proto začaly kriminalizovat. Tím de facto vznikla ta nekonečná válka s drogami. V šedesátých letech se pak přenesla na půdu OSN a vznikla celosvětová úmluva o omamných a psychotropních látkách, jak ji známe dnes.

ČESKÁ POZICE: Kam se posunula současná debata o marihuaně a jejím užívání?

RUMAN: Nyní jde především o to, jak ji udělat dostupnou nemocným lidem. Novelizace protidrogového zákona, která má právě v nějaké formě nemocným lidem konopí zpřístupnit, už šla v parlamentu do třetího čtení. Ovšem o nějakém legalizování samopěstitelství třeba v podobě pár rostlinek není samozřejmě žádná řeč. Všichni odpůrci se totiž odvolávají na tu mezinárodní úmluvu, která mluví o státu jako o jediném případném distributorovi omamných látek či manipulátorovi s nimi. Stát je tím, kdo ji proto může jako jediný třeba prostřednictvím speciální agentury pacientům zpřístupnit. Takže aby někdo přišel s dobrozdáním od lékaře, že má tu a tu chorobu a potřebuje k ní konopí, které si může doma sám vypěstovat, zatím nepřipadá v úvahu.

ČESKÁ POZICE: Proč je situace v Nizozemsku natolik diametrálně odlišná? V čem je jejich společnost na rozdíl od naší jiná?

RUMAN: V Nizozemsku není pěstování konopí legální, ale je tam paradoxně povolená jeho distribuce. Užívání marihuany je prostě tolerované. Řada věcí je tam v pravomoci místních zastupitelství a na takové úrovni se také řeší, jestli se smí v té které trafice, respektive „coffee shopu“, prodávat. Nizozemsko je vůbec v přístupu k drogové problematice velice specifické. Už od šedesátých let se tam odehrála řada experimentů, které měly za cíl drogovou prohibici absolutně zrušit a potlačit a zaměřit se především na prevenci. To se nakonec ukázalo jako problematické především u tvrdých drog, zejména směrem k jejich distribuci. Bez ohledu na to se jim ale podařilo rozvinout velice propracovaný systém prevence. A i když je tam samozřejmě marihuana dostupnější než třeba u nás – a to už je co říci –, není počet uživatelů vyšší než jinde. Důraz na to, že člověk je zodpovědný sám za sebe, a za to, jak se chová, a důraz na vzdělání lidí, aby si byli schopní uvědomit rizika spojená s užíváním drog, z dlouhodobého hlediska evidentně platí.

ČESKÁ POZICE: Jak to funguje u nás?

RUMAN: Osobně jsem zažíval masivní příchod marihuany do České republiky začátkem devadesátých let jako teenager. Moje generace se vlastně teprve začala seznamovat s tím, co je marihuana vůbec zač a jak funguje. Na vlastní kůži jsem zažil, co to je černý obchod, prostě jsme ji zpočátku získávali na ulici od dealerů. Nejprve byla velmi kvalitní a mělo to takového lehkého a vcelku veselého ducha. Později ale původní africké dealery vystřídali tuzemští a pomalu jsme zjišťovali, že se to posunuje špatným směrem. Mohl jste nakoupit místo hašiše třeba asfalt nebo pod pohrůžkou kudly mezi žebry odevzdat peníze a nic za ně nedostat... To už také přišly tvrdé drogy, čímž jste si vedle marihuany mohl pořídit třeba mnohem nebezpečnější pervitin.

ČESKÁ POZICE: Navzdory tomu kolem marihuany vznikla celá subkultura.

RUMAN: Řada mladých lidí přestala získávat marihuanu na ulici, nechtěli podstupovat takové riziko. Pro mnoho lidí se stalo jistou cestou samopěstitelství: v květináči či na zahradě u sebe doma si tajně vypěstují pár rostlin pro sebe a pár svých kamarádů. Nakonec jako poučená generace lépe vědí, co od toho čekat, co to s nimi udělá. Vznikly tím poměrně uzavřené komunity, což je české specifikum. Je mnoho drobných domácích pěstitelů, kteří své výpěstky poskytují třeba 15 klientům z řad kamarádů mimo jakýkoli černý trh. „Trávu“ z ulice od vietnamských pěstitelů kupují snad už jen malé děti, bohužel.

ČESKÁ POZICE: A to je podle vás cesta, jak z toho ven?

RUMAN: V USA se o dostupnosti drog vede debata, slavný ekonom Morgan Freeman kupříkladu volá po legalizaci drog, protože stát utrácí obrovské částky za boj proti drogám, a zároveň mu utíkají gigantické finanční prostředky z daní, které by mohl z konopí vybírat. Existuje sdružení policistů vystupujících proti drogové válce. Nejčastěji jsou to lidé, kteří se té války přímo účastnili a poznali, jak je kontraproduktivní. Jak se něco zakáže a dostane se to do rukou dealerů a černého obchodu, je to špatně. Dnes proto není výjimkou třeba dvanáctileté dítě, které než jde do školy, se prostě zkouří. Že je marihuana na indexu, působí podle mne víc problémů a zla, než kdyby byla legalizovaná. A to i s ohledem na rizika, která s sebou užívání marihuany nese. Ta totiž ani zdaleka nedosahují rizik tvrdých drog, ale ani alkoholu či cigaret.

ČESKÁ POZICE: Jaká jsou rizika marihuany? Je nebezpečná?

RUMAN: Zdraví vám narušuje především tím, že se nejčastěji kouří, což zasahuje dýchací cesty. Jednoznačně mění vědomí, a proto se poukazuje zejména na její negativní dopad na psychiku především u mladých nedospělých uživatelů. Může být spouštěčem nějaké psychické nemoci: často se uvádí schizofrenie. Ostatně psychice jistě neprospívá, pokud jste už od mládí kriminalizován a že děláte něco nelegálního.

Na marihuaně prostě závislost vzniká. Na rozdíl od jiných drog včetně alkoholu vás ale neusmrtí, smrtící dávka THC prostě neexistuje.Navzdory tomu a s ohledem na to, jak se u nás dnes užívá, způsob, jakým se často pěstuje, co se pěstuje, to vše z ní činí drogu, která má určitou společenskou nebezpečnost. Existuje spousta lidí, kteří žijí už jenom ve své drogové realitě. Dlouhodobé užívání marihuany, podobně jako je tomu u alkoholu, narušuje a degeneruje morálně-volní vlastnosti, jako je cílevědomost spojená s rozvíjením osobnosti, s koníčky a podobně. Jejich život se pak skládá z počtu vypitých piv či panáků nebo z množství vykouřených jointů.

Často se uvádí, že na marihuaně nevzniká závislost. Můžeme ale říci, že tomu tak není. Prostě na ní závislost vzniká, ať už je psychického, společenského, či dokonce fyzického rázu. Současně však vás na rozdíl od jiných drog včetně alkoholu marihuana neusmrtí, smrtící dávka THC prostě neexistuje. Navíc řada lidí, kteří konopí kouří, postupně sama dospěje k tomu, že je vlastně nepotřebuje, a užívání „trávy“ omezí, nebo přestane úplně. Drog, kterých byste se dobrovolně a bez velkého přemáhání sami vzdali, není mnoho.

ČESKÁ POZICE: Takže legalizovat marihuanu, či nikoli?

RUMAN: Filozofická otázka možná zní: Jak vám může vůbec někdo zakázat pěstovat nějakou rostlinu? Pokud je to z toho důvodu, že vás chce chránit, dobře, ale musí dokázat, že ta jeho ochrana má pro vás skutečný benefit. A to v porovnání s tím, jak velké jsou škody pocházející ze zákazu marihuany, je dost složité. Již jakákoliv její další legalizace a dekriminalizace by podle mého soudu nezpůsobila větší škodou než za současného stavu. Současně však to, aby se k ní začalo přistupovat jako k bylině bez nánosu, že jde o drogu, vyžaduje určitou míru společenské vyspělosti – aby se lidé k sobě chovali zodpovědně.

ČESKÁ POZICE: Co to znamená?

RUMAN: To znamená poměrně velkou znalost, co jsou drogy vůbec zač. Jít cestou znovuobjevování rostliny v jiných souvislostech, její rehabilitace. Aby ji třeba právě nemocní lidé mohli získávat nejen prostřednictvím lékáren, ale i postupně pomocí samopěstitelství. Ostatně je to model známý ze Španělska: tam se nemocní lidé sdružují do takzvaných Cannabis Social klubů a to, co potřebují, si sami legálně vyprodukují. Mnohem víc lidí díky tomu přijde do styku s konopím pro ně přijatelným způsobem. V diskusi o legalizaci marihuany jsou léčebné účinky samozřejmě důležitější než kouření po práci s kamarády. Pokud by chtěl ale stát z legalizace marihuany něco mít, mohl by ji třeba společně s alkoholem dostat do specializovaných obchodů a z její výroby a prodeje inkasovat peníze prostřednictvím daní.

Michal Ruman (31)
Vystudoval politologii a mediální studia a žurnalistiku na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Zajímá se o propojení ekologie a konopí. Mezi jeho hlavní témata patří problematika rozvoje venkova a místního udržitelného hospodaření. Je předsedou občanského sdružení Konopa a členem zemědělského družstva pro udržitelné hospodaření ZEMĚDRUH se sídlem v Telči. Mimo jiné spoluorganizoval například Letní školu ručního zpracování konopí, sérii stavebních workshopů či projekt „Za zelenější festivaly“ věnovaný tématu „udržitelného managementu kulturních akcí“. Napsal také desítky popularizačních článků o konopí jako užitkové rostlině, například do časopisu Legalizace či časopisu Ligy ekologických alternativ Solárko. Od roku 2010 pracuje jako pedagog ekologické výchovy ve Slavonické renesanční společnosti. Žije v Kunžaku u Jindřichova Hradce.

Autor: