Budoucí válka: Elektronický boj je strategickou schopností

Elektronika je všude. Zaplavila svět a člověk si už bez ní nedokáže představit řadu běžných úkonů, které ještě před několika lety hravě zvládal sám. Elektronikou, počítači a senzory prošpikované moderní zbraňové systémy dávají armádám technologickou výhodu nad protivníkem. Mikropočítače jsou dokonce v munici.

„Čím více se budeme obklopovat elektronikou, tím více budeme v případě jejího vypnutí nebo zničení bezradnější a méně odolní,“ tvrdí Libor Dražan, vedoucí katedry radiolokace na Univerzitě obrany v Brně. Člověk navíc ztrácí dříve běžné schopnosti. Pokud se budeme například při navigaci a orientaci spoléhat jen na GPS, ztratíme schopnost rozumět mapám, číst v nich a orientovat se podle nich.

Nesmírně složité bojiště

Vypněte elektroniku nebo ji zrušte, aby nefungovala správně, a rázem je z technologické výhody kritický problém. Přesně to je podstatou elektronického boje, oblasti, jejíž smrtící moc s každým novým mikročipem namontovaným do mobilního telefonu, každým novým počítačem nebo moderním automobilem roste. A pokrývá vše, co zanechává nějakou elektromagentickou stopu. „Elektronický boj je kritickou schopností,“ konstatoval Dražan.

Budoucnost válčení se posunuje do situace, kdy se bitvy nebudou týkat kulek a bomb ani dominance na zemi, moři či na nebi, ale ovládnutí či zneškodnění elektromagnetické oblasti. Ta už dávno není jen pro vojenskou komunikaci, ale regulérním a nesmírně složitým bojištěm.

Výmluvný je takřka apokalyptický klip, který v roce 2014 uvedl mezi odbornou veřejnost počítačovou válečnou online simulaci s krkolomným názvem MMOWGLI (Massive Multiplayer Online Wargame), jež byla vyvinuta pro americké námořnictvo. S její pomocí mu experti pomáhají připravit se na nový svět elektromagnetického válčení, ve kterém nepřítel používá prakticky „neviditelné“ zbraně.

Ukazuje hypotetický ničivý útok v roce 2025 vedený elektromagnetickými zbraněmi v kyberprostoru, který za sebou zanechává temná americká velkoměsta bez elektřiny, padající letouny, drony řítící se z nebe a opuštěné bezvládné letadlové lodi uprostřed oceánů.

Eliminace vybavení

Zhasněte či vypněte protivníkovy elektronické systémy, nebo je obelstěte a můžete vyhrát válku. Elektronika obrovsky zvyšuje účinnost a efektivitu moderních zbraňových systémů i velení. Velitelům dává dokonalý přehled o bojišti. Cílem elektronického boje je eliminovat protivníkovo elektronické vybavení a maximálně chránit vlastní – od radiostanic, rušičů, radarů či datových sítí až po systémy řízených střel.

Můžete mít špičkové digitální vybavení pro každého vojáka a velitele, jež zobrazuje nepřátelské i spojenecké jednotky v reálném čase, ale nebude-li fungovat, je k ničemu. Důležitá nadvláda ve schopnosti rychle a přesně získávat informace, rozhodovat se a splnit zadaný úkol okamžitě, co nejefektivněji a s minimálními prostředky, tedy co nejrychleji nepřítele najít a zničit, padá. Slepá jednotka bez spojení a velení postrádá smysl.

Elektronický boj začal v dávné minulosti. Už v první světové válce se pokoušeli nepřátelé odposlouchávat komunikaci po drátě. Za druhé světové války se Britové snažili vypouštěním hliníkových proužků oslepit či alespoň zmást radiolokátory německých nočních stíhaček.

Utajené možnosti

V bližší historii byla v roce 2007 operace Orchard, kdy izraelské systémy elektronického boje ovládly protivzdušnou obranu Sýrie, vnutily jí falešný obraz klidné situace na nebi, zatímco ničím neohrožované izraelské letouny bombardovaly cíle hluboko na syrském území.

Nebo v roce 2015, kdy škodlivý kód implantovaný do mobilní aplikace ukrajinské armády, která pomáhala obsluze 122milimetrových děl zkrátit přípravu k palbě z minut na desítky sekund, zároveň umožňovala zaměřovat pozice ukrajinských dělostřelců při bojích s proruskými povstalci.

„Už v minulosti byla tato schopnost důležitou součástí boje. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století si to lidé, kteří v oboru působili, uvědomovali, a proto možnosti elektronického boje zůstávaly přísně utajené, nemluvilo se o nich,“ uvedl bezpečnostní expert a bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.

Zejména Rusové byli v tomto oboru podle něho vždy na špici: „Vzpomínám si na naše logistické cvičení, kdy něco spustili. Nebyli jsme rázem schopní se dorozumět, nic jsme nevěděli, nic jsme nemohli udělat.“ V takovém případě přicházejí místo radiostanic na řadu motorizované spojky, ústní a papírové předávání zpráv, tradiční signály. A na tyto schopnosti podle Šedivého stejně jako na umění číst z map armády ani v dnešním světě nesmějí rezignovat.

Stejná technologická vyspělost

Nárůst elektronické „závislosti“, a tím důležitosti elektronického boje si uvědomují všechny armády. „Neustále se zlepšují systémy rušení i obrana proti němu. Momentální technologická výhoda na jedné straně je vždy dočasná,“ uvedl Dražan. Například americké Velitelství pro výcvik a tvorbu doktrín TRADOC (Training and Doctrine Command) loni vydalo studii The Operational Environment and the Changing Character of Future Warfare, ve které načrtlo možnou podobu válečných konfliktů a technologických změn do roku 2050.

Podle studie překotný vývoj technologií v budoucnosti znemožní USA udržet si absolutní nadvládu ve všech bojových oblastech – země, moře, vzduch, vesmír, kyberprostor a elektromagnetický prostor. Budou se stírat jejich hranice, ovlivňovat jedna druhou a stále důležitější roli bude hrát ta poslední. Například kyberútoky, které se zmocní nepřátelské techniky rádioelektronickým bojem a vyřadí z provozu nepřátelskou pozemní techniku, či útoky pomocí přesných zbraní, jež zničí servery hackerů protivníka.

V letech 2030 až 2050 pak TRADOC očekává průlomy v moderních technologiích, které zcela změní charakter války a zásadně posílí roli elektronického boje. Největším americkým soupeřem se má stát Čína. USA a Západ se už nebudou moci spolehnout na absolutní technologickou nadvládu ve všech oblastech. Technologická vyspělost ve srovnání s dalšími státy, nejen Čínou, bude prakticky stejná.

Záložní varianty

„Je těžké říct, kde je hranice, kdy je technologie, byť špičková a revoluční, ještě použitelná ve skutečném boji. Ne vždy je přínosná,“ tvrdí Šedivý. Ve vojenské sféře a při obraně kritické infrastruktury státu by se měl podle něho klást důraz především na vysoce sofistikovanou ochranu a na záložní varianty v případě, že selže – od satelitů přes radarů až po komunikační frekvence. V českých podmínkách by katastrofické následky mohlo mít například proniknutí do systémů řízení a ovládání střel protivzdušné obrany.

Nevyřešenou otázkou zůstává, jak zajistit obranu státu v případě vyřazení elektroniky. Objevují se i názory, že by si armády měly uchovávat alespoň část staré techniky, která nebyla natolik závislá na elektronice a provést její „downgrade“ či degradaci na čistě mechanickou, tedy z ní elektroniku vykuchat. V případě zničení elektronických systémů nepřítelem by taková technika a zbraňové systémy určitě fungovaly.

Podle Šedivého by to však mohl být jen malý segment toho, čím armády disponují. A naznačil, že jinak by to vedlo k degeneraci celé armády a jejích schopností. Asi jako když se Sověti za studené války dlouho báli používat tranzistory v letounech a zaváděli elektronky, které by přežily elektromagnetický impuls při jaderném výbuchu.

Jaderný výbuch

Elektromagnetický impuls vyvolaný jaderným výbuchem vysoko nad zemí dokáže nechráněnou elektroniku vyřadit. „Někdejší válečné plány s takovým jadernými výbuchy nad zemí počítaly. I jedním úderem a průvodním elektromagnetickým impulsem mohla být zhasnuta velká území,“ uvedl Šedivý. Říká se, že stejně by mohl v případě nouze využít své nukleární zbraně severokorejský režim pro vznik elektromagnetického impulsu, který by způsobil masivní „blackout“.

Podle experta na vojenství Lukáše Visingra to teoreticky možné je, nemělo by se však zapomínat, že řada moderní vojenské techniky má stínění, které ji má chránit, takže lze polemizovat o reálné účinnosti takového útoku. Samotná Severní Korea údajně dělá hodně pro to, aby dokázala vzdorovat elektronickému boji. Spekuluje se o propracované podzemní komunikační síti s použitím optických kabelů, jež jsou vůči elektronickému rušení imunní.

„Ačkoliv je efektivita takové soustavy omezená, s tankem nebo s letadlem se optickým kabelem nespojíte, mohla by být nesmírně důležitá na počátku konfliktu, protože odolné optické kabely by Kim Čong-unovi umožnily vydat povel k vypuštění nukleárních raket,“ říká Visingr. Degradace techniky podle něho řešením není: „Nevracel bych se ke staré technice jen proto, že by mohla odolat rušení. Prohrávat bude ten, kdo technologicky neochrání své elektronické systémy.“

Riziko umělé inteligence

Loňská studie Harvardovy univerzity upozorňuje na zavádění umělé inteligence do zbraňových systémů. Automatizované algoritmy by podle ní měly být v budoucnu hlavními nástroji elektronického boje, jež budou zkoumat obranu nepřítele, předávat mu falešné informace nebo útočit na jeho klíčové sítě.

Vědci upozorňují i na rizika spojená s umělou inteligencí. S růstem kvality takových systémů se může narušit mezinárodní rovnováha moci. I malé státy totiž budou moci díky relativně levným kybernetickým zbraním ohrožovat velmoci. Dosud toho přitom byly schopné pouze díky nesmírně nákladnému vývoji jaderných zbraní se spoustou zdrojů a rozsáhlou infrastrukturou. K vývoji kódu toho není mnoho třeba a útok jeho pomocí může být podobně ničivý, pokud zasáhne například elektrárenskou strukturu nebo ekonomiku země.

V oblasti elektronického boje existuje už nyní řada zbraní, které vypadají jako ze sci-fi. Objevují se systémy výkonných mikrovlnných generátorů, které dokážou na dálku vypnout automobil či zneškodnit bezpilotní letoun. Společnost Boeing před pěti lety představila projekt vyspělé dalekonosné střely s elektromagetnickou hlavicí.

Vznikly také ruční verze „nezabíjejících“ zbraní, například systém ADS využívající rádiové vlny k ohřevu lidské kůže a způsobující intenzivní pálení. To vše je elektronický boj blízké budoucnosti.