Švýcarská přímá demokracie má v obecném povědomí výbornou pověst. Systém, ve kterém o klíčových záležitostech rozhodují sami občané, se v poslední době stává inspirací pro řadu evropských hnutí, které se více či méně kriticky staví k etablovaným politickým stranám a parlamentní demokracii. Zajímavé je, že sami Švýcaři zdaleka nejsou nekritickými zastánci lidových hlasování. Přesvědčivě to vyplývá z aktuální debaty o možnosti přímé volby spolkové vlády. O ní rozhodnou občané letos 9. června – jak jinak než v referendu.
Současná vláda Švýcarské konfederace je kolegiální orgán, ve kterém jsou tradičně zastoupeny všechny nejsilnější politické strany. Dnes v ní zasedají reprezentanti křesťanských demokratů (CVP), liberálů (FDP), sociálních demokratů (SP), pravicově populistické SVP a středopravé BDP.
Kabinet vykonává i funkci kolektivní hlavy státu. Jeho složení vyplývá v etnicky pestré zemi se čtyřmi oficiálními jazyky ze složitého vyvažování nejen politických, ale i menšinových a místních zájmů. Na rozdíl od regionálních kantonálních vlád, kterých je ve Švýcarsku 26, nevolí centrální exekutivu sami občané, ale členové obou komor parlamentu. A právě tato skutečnost je iniciátorům červnového referenda trnem v oku.
Bohulibý záměr, nebo akt msty?
Úvahy o přímé volbě spolkové vlády patří v zemi helvétského kříže k politickým evergreenům. O prvním návrhu na její zavedení se diskutovalo už při vzniku moderní švýcarské konfederace v roce 1848. Sociální demokraté tuto myšlenku znovu vzkřísili v letech 1900 a 1942, kdy byli významnou politickou silou, ale bylo jim odpíráno místo ve vládě. Parlament nakonec zvolil v roce 1943 jejich prvního ministra a celá záležitost byla odložena ad acta.
Nyní, po dalších sedmi desetiletích, se o přímé volbě vlády bude hlasovat na popud pravicově populistické Švýcarské lidové strany (SVP), které se po několika letech snažení podařilo shromáždit pod svůj návrh 100 tisíc podpisů potřebných k vypsání referenda. Lidovci prosazují, aby byla spolková vláda volena každé čtyři roky většinovým systémem souběžně s celostátním parlamentem.
Lidovci argumentují, že změna volby ministrů posílí v zemi hlas lidu i demokratickou dělbu moci a zamezí špinavým zákulisním dohodámArgumentují, že pokud uspějí, posílí v zemi hlas lidu, demokratická dělba moci a zamezí se špinavým zákulisním dohodám. V nové, údajně čestnější, férovější a transparentnější volbě navíc budou mít větší šanci na úspěch silné a jasně vyprofilované osobnosti. Vláda prý bude občany donucena řešit dosud údajně zanedbávaná témata jako otázku přistěhovalectví a vztah země k Evropské unii.
Ačkoli SVP uvádí pro svoji iniciativu samé bohulibé důvody, nedaří se jí zabránit dojmu, že je současná akce jen aktem msty jejího nejznámějšího představitele. Byl to právě kontroverzní miliardář Christoph Blocher, který myšlenku přímé volby koncem 90. let minulého století oživil. Tehdy jeho SVP bojovala o druhý mandát v sedmičlenné vládě a zdálo se, že Blocherovu nominaci poslanci nepodpoří.
Nakonec se však do kabinetu v roce 2003 dostal a jeho projekt ztratil na významu. Ale jen nakrátko – o čtyři roky později zákonodárci Blochera překvapivě vyměnili za jeho stranickou kolegyni Eveline Widmerovou-Schlumpfovou a zhrzený exministr se rozhodl kartu přímé volby znovu vynést. Přitom je možné, že by změna ústavy SVP spíše uškodila. Myslí si to i část jejích členů, kteří se k současné iniciativě stavějí vlažně.
Hrozí vláda peněz a populistů
Postoje četných odpůrců návrhu SVP jsou jasné:
- Přímá volba vlády by podle jejich názoru zásadně oslabila moc centrálního parlamentu, který by ztratil důležitou volební a kontrolní funkci. V obou nyní spolupracujících tělesech by mohly vzniknout dvě odlišné většiny.
- Rovněž by mohla být ohrožena vůle k nalézání shody v kabinetu, který na rozdíl od kantonálních vlád musí spravovat složitý a velký státní celek a zajišťuje stabilitu i mírové soužití v zemi. Výrazné a polarizující osobnosti by v konkordační demokracii (ve vládě jsou zastoupeny všechny větší politické strany) mohly být spíše na škodu.
- Při celostátním předvolebním boji by jednotliví kandidáti museli oslovovat etnicky a jazykově heterogenní voličstvo, zvýšila by se zřejmě moc médií, finanční lobby a šance různých populistů.
- Podle návrhu SVP by byla v kabinetu stabilně vyhrazena dvě místa pro francouzskou a italskou jazykovou menšinu, na čemž by ta druhá (slabší) pravděpodobně tratila.
Právě tyto obavy nejčastěji zaznívaly i v nedávné debatě v obou komorách švýcarského parlamentu, které se shodně velkou většinou vyslovily proti změně ústavy. Hlasování se přitom zdrželi i někteří zákonodárci samotné SVP.
Podle aktuálního průzkumu institutu Isopublic by se pro změnu ústavy vyslovilo jen 45 procent oprávněných hlasujícíchK výhradám poslanců se (nepřekvapivě) přidala i současná spolková vláda. Její stanoviska shrnula v posledním březnovém týdnu ministryně spravedlnosti Simonetta Sommarugaová (SP). Vláda se prý neobává hlasu občanů, ale právě vedlejších důsledků volby pro vládní kolegium. V přímo voleném kabinetu by podle ministryně hrozilo, že se jeho členové budou snažit profilovat na úkor ostatních, povedou permanentní stranický boj a budou se vyhýbat nepopulárním tématům. Věcné řešení problémů by podle jejího názoru ustoupilo rivalitě, pěstování image by nahradilo běžnou denní práci.
Zdá se, že názor politické reprezentace zatím (ovšem celkem těsně) sdílejí i sami občané. Podle aktuálního průzkumu institutu Isopublic by se pro změnu ústavy vyslovilo jen 45 procent oprávněných hlasujících, proti by bylo 51 procent.
Současný systém přeci funguje
Pravděpodobným dopadům přímé volby vlády na švýcarskou politickou krajinu se nedávno věnovali i výzkumníci z Bernské univerzity. Na svém modelu demonstrovali, že by se stranické složení spolkové koalice zřejmě výrazně nezměnilo, respektive se pravděpodobně vrátilo ke stavu z let 1959 až 2003, kdy SVP držela jen jeden mandát a ostatní tři vládní strany (CVP, FDP a SP) dva posty.
Podle ředitele bernského politologického institutu Adriana Vattera to ale neznamená, že by změna volebního systému nepřinesla vůbec nic – v rozhovoru pro deník Tages-Anzeiger zdůraznil zejména obavy z oslabení moci spolkového parlamentu. Vzhledem k současné společenské náladě však hodnotí šance iniciativy na úspěch jako malé.
Ani v kolébce přímé demokracie není lidové hlasování považováno za všelék a funguje jen jako součást vyváženého politického systémuO tom, že jsou společenské elity vesměs proti přímé volbě vlády, svědčí i komentář prestižního listu Neue Zürcher Zeitung. Jeho redaktor Martin Senti prohlásil přepsání ústavy za zbytečné a odmítl hororové scénáře i velká očekávání. Současný systém funguje podle jeho názoru uspokojivě a jeho případná změna by nevymýtila současné politické intriky, ale naopak nastolila ve Švýcarsku permanentní volební boj, výlučnou vládu peněz a populistů.
Co z toho vyplývá? Ani v kolébce přímé demokracie není lidové hlasování považováno za všelék a evidentně funguje jen jako součást vyváženého politického systému. Jak ale před dvěma lety v eseji pro týdeník Der Spiegel trefně poznamenal přední německý historik Heinrich August Winkler, iluze, že přímá demokracie lépe zrcadlí vůli lidu, automaticky znamená více pokroku a více rovnosti, je zřejmě nevymýtitelná.
