Lidovky.cz

Budeme dál snižovat emise, ale nechceme se zahubit

Ministr životního prostředí Richard Brabec foto:  Michal Šula, MAFRA

„Pokud bychom měli drasticky a rychle emise snížit, znamenalo by to v podstatě vše vypnout – a stejně by proti nám byla setrvačnost,“ říká v rozhovoru ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).
  10:57

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) v rozhovoru mimo jiné říká: „Všechno se skrývá v emisní náročnosti výrobků, a dokud se to jasně neřekne a nenastaví, pouze si hrajeme s čísly. Miliardy tun emisí, jež se ročně vypustí, jsou jasné a všichni vědí, že čas ubývá, že dosáhnout cíle oteplení planety ,jen’ o 1,5 stupně do konce století je v zásadě sci-fi, pokud by to mělo fungovat jako dosud. Musí se stát něco revolučního.“

LIDOVÉ NOVINY: Evropský parlament má letos schválit zákonný závazek, aby Evropská unie dosáhla uhlíkové neutrality v roce 2050. Nakonec jsme se k tomu také přihlásili, původně jsme chtěli snížení o 80 procent. Bude to znamenat zvýšení, zrychlení a zdražení úsilí. Jak jsme připraveni?

BRABEC: Finalizujeme zadání seriózní studie, v rámci níž nám dodavatel dopočítá rozdíl mezi 80 a 100 procenty snížení emisí oproti roku 1990. Tady neplatí čistá aritmetika, že je to v nákladech a úsilí 20 procent navrch, může to být 300 procent. Je to, jako když držíte dietu. Prvních deset kilo člověk zhubne relativně snadno, ale pak už každé kilo strašně bolí, vyčerpáte rezervy – a tohle je podobné. Ale z prvních signálů z EU ohledně zmíněného klimatického zákona se předběžně klube spíš úvaha o uhlíkové neutralitě na celoevropské úrovni, nikoli nutně na úrovni členských států.

LIDOVÉ NOVINY: Čili Poláci můžou čadit, když Švédové nebudou.

Z prvních signálů z Evropské unie ohledně klimatického zákona se předběžně klube spíš úvaha o uhlíkové neutralitě na celoevropské úrovni, nikoli nutně na úrovni členských států

BRABEC: Doufám, že tak to nebude. Ale je z toho zřejmé, že si Evropská komise uvědomuje různorodost startovních pozic jednotlivých zemí. Kdyby chtěli všem ušít stejný kabátek, nefungovalo by to. Ono to stejně nakonec dožene všechny, přes ekonomické parametry. Těžko si dovedu představit, že tu budou ostrůvky uhelných energetik ve chvíli, kdy se čím dál víc mluví o zeleném financování, na některé investice už vůbec v rámci EU nepůjde sehnat úvěry.

Nás teď více zajímá, co bude v roce 2030, kam dohlédneme, než spekulace, zda v roce 2050 uspoříme 85, nebo 100 procent emisí. Ale obávám se, že některé vlády nad tím úplně mávly rukou a řekly si: „Co bude v roce 2050, to nás jako politiky už dávno nebude tížit, z toho už nás nikdo zkoušet nebude.“

LIDOVÉ NOVINY: Patříme mezi mávače?

BRABEC: Právě že nepatříme. Proto jsme si spočítali, co by „jen“ těch 80 procent znamenalo v dopravě, službách, zemědělství, energetice, stavbách, ceně energií. Nechtěli jsme jen něco fanfarónsky odmávat, ať dobře vypadáme, a nehovořit o důsledcích. Alfa a omega omezování emisí z uhlí je v České republice energetika a průmysl, což dělá dohromady 60 procent našich emisí oxidu uhličitého.

LIDOVÉ NOVINY: Co tedy s tím?

Nás teď více zajímá, co bude v roce 2030, kam dohlédneme, než spekulace, zda v roce 2050 uspoříme 85, nebo 100 procent emisí. Ale obávám se, že některé vlády nad tím úplně mávly rukou a řekly si: „Co bude v roce 2050, to nás jako politiky už dávno nebude tížit, z toho už nás nikdo zkoušet nebude.“

BRABEC: Musíme mít představu o dopadech stoprocentního scénáře, pevně věřím, že ještě letos takovou analýzu budeme mít. Ale opakuji, že teď nás víc zajímá, jak se budou měnit limity pro rok 2030. Je pravděpodobné, že to Evropská komise bude chtít ze současných 40 procent zvýšit, mluví se o 50 procentech i více. To je něco, co musíme začít velmi rychle přepočítávat, protože zatím počítáme s tím, že v roce 2030 se dostaneme k úspoře 43, maximálně 45 procent. I kdyby to mělo růst „jen“ o pět procent, bude to složité.

LIDOVÉ NOVINY: Nemá v tomto kontextu znervózňovat, že se zpožďují termíny v plánu na dostavbu jaderných bloků?

BRABEC: To nás musí znervózňovat, protože to není jen o tom, v jakém roce splníme jaký limit. Ambicí uhelné komise je, aby měla do září scénáře, co by znamenalo a stálo odejít od uhlí v oblasti elektráren a tepláren v pětiletých intervalech od roku 2030 do roku 2050 a co je vůbec technicky proveditelné. A jestli by se v takových situacích Česká republika nedostala do pozice čistého dovozce energie, což je strašně nebezpečné. Když musíte elektřinu dlouhodobě dovážet, cena může být hodně vysoká.

LIDOVÉ NOVINY: Nejenom finanční.

BRABEC: Přesně tak, jde o energetickou soběstačnost, a to je strategická věc. Česká republika je nyní významným vývozcem elektřiny, ale to bude ještě pár let, pak už ne. Pro nás je dostavba nových bloků klíčová. Pokud věda do roku 2050 nepřijde s něčím geniálním a my budeme chtít plnit závazky s naší strukturou hospodářství, potřebujeme jádro.

Nechtěli jsme jen něco fanfarónsky odmávat, ať dobře vypadáme, a nehovořit o důsledcích. Alfa a omega omezování emisí z uhlí je v České republice energetika a průmysl, což dělá dohromady 60 procent našich emisí oxidu uhličitého.

Rozdíl mezi odpovědnou vládou a teoriemi nebo zbožným přáním je v tom, že odpovědná vláda myslí na dopady svých rozhodnutí na všechny občany. Určitě dál porostou obnovitelné zdroje, v budoucnu nad 30 procent, ale dosáhnout podílu 60 procent v českých podmínkách pravděpodobně nedokážeme. Ani dostavba Dukovan nemusí stačit.

LIDOVÉ NOVINY: Takže ještě další jaderná elektrárna?

BRABEC: Uvažuje se o rozšíření Temelína, ale závěry vyjdou až ze zpřesněných modelů. Jsou státy, které počítají, že nebudou energeticky soběstačné, berou to jako svoje politické rozhodnutí. Případ České republiky to nebude, alespoň ne za naší vlády.

LIDOVÉ NOVINY: U uhlíkové neutrality se počítá i s tím, že část emisí se bude zpětně zachytávat. Jsou hotové životaschopné projekty?

BRABEC: Na nějakých se pracuje. Ale prvotní nadšení Evropské komise pro metodu zachytávání uhlíku pod zem vyšumělo.

LIDOVÉ NOVINY: Kvůli čemu?

Ambicí uhelné komise je, aby měla do září scénáře, co by znamenalo a stálo odejít od uhlí v oblasti elektráren a tepláren v pětiletých intervalech od roku 2030 do roku 2050 a co je vůbec technicky proveditelné. A jestli by se v takových situacích Česká republika nedostala do pozice čistého dovozce energie, což je strašně nebezpečné.

BRABEC: Je to složité a drahé. Všude po světě se intenzivně bádá nad způsoby ukládání, které nebude jen mechanické ve stylu zavřít do dolu a zazátkovat, když to trochu přeženu. Jsou to zatím všechno pilotní projekty, jimiž nelze vyřešit miliardy tun oxidu uhličitého, jen miliony, a to je v celkovém úhrnu hrozně málo. Evropa zjevně směřuje, a mně se to líbí, k tomu, že už není čas lhát si do kapsy.

Dokud nebude fungovat globální systém jakési uhlíkové daně či cla na hranicích EU, nemáme šanci. Všechno se to skrývá v emisní náročnosti výrobků, a dokud se to jasně neřekne a nenastaví, pouze si hrajeme s čísly. Miliardy tun emisí, jež se ročně vypustí, jsou jasné a všichni vědí, že čas ubývá, že dosáhnout cíle oteplení planety „jen“ o 1,5 stupně do konce století je v zásadě sci-fi, pokud by to mělo fungovat jako dosud. Musí se stát něco revolučního.

LIDOVÉ NOVINY: Co?

BRABEC: Jsou tři možnosti. Buď vymyslíme, jak jímat velké objemy uhlíku, a pak ho dokonce i nějak dál využívat coby surovinu. Nebo zvládneme termojadernou fúzi, komerčně, a pak máme takřka nekonečný zdroj levné energie. Nebo změníme, ale globálně, zdůrazňuji, obchodní a spotřební uvažování tak dramaticky jako nikdy v moderní historii a strašně se uskrovníme.

LIDOVÉ NOVINY: To jste to rovnou odstupňoval podle pravděpodobnosti.

Rozdíl mezi odpovědnou vládou a teoriemi nebo zbožným přáním je v tom, že odpovědná vláda myslí na dopady svých rozhodnutí na všechny občany. Určitě dál porostou obnovitelné zdroje, v budoucnu nad 30 procent, ale dosáhnout podílu 60 procent v českých podmínkách pravděpodobně nedokážeme. Ani dostavba Dukovan nemusí stačit.

BRABEC: Skoro ano. Ale víc možností lidstvo nemá. Všechno mezi tím jsou leda debaty a pilotní projekty. Proto říkám, že už není možné hrát si pohádku o císařových nových šatech. Asi si ani neumíme představit, jak revoluční věci Evropa chystá v zeleném plánu; chtějí otevřít veškerou legislativu.

To nebudou jen emisní povolenky, to budou odpady, energetika, obnovitelné zdroje, zemědělství, doprava. Všechno to má být ambicióznější. Čekáme doslova legislativní smršť. Vnímáme svoji odpovědnost a budeme dál snižovat emise, ale nechceme se zahubit. Musí nám zůstat dost sil a prostředků, abychom se vyrovnali s velkým problémem, kterému čelíme už teď.

LIDOVÉ NOVINY: Který to je?

BRABEC: Samozřejmě sucho. Zima, jako je ta letošní, je zoufalost, nesněží a voda nám bude hodně chybět. Týká se nás to bezprostředně, to už neřešíme akademické modely, jak to bude za 30 let, trpíme tím teď. Podívejme se na požáry v Austrálii, což je jeden z největších vývozců uhlí, nelze říci, že to spolu nesouvisí. Souvisí, i Austrálie má podíl na globálním oteplování. Máme ho všichni. Zároveň musíme připustit, že lidé na celém světě nejsou připraveni se doslova vrátit na stromy. Pokud bychom měli drasticky a rychle snížit emise, tohle by to v podstatě znamenalo.

LIDOVÉ NOVINY: Všechno bychom vypnuli.

Všude po světě se intenzivně bádá nad způsoby ukládání, které nebude jen mechanické ve stylu zavřít do dolu a zazátkovat, když to trochu přeženu. Jsou to zatím všechno pilotní projekty, jimiž nelze vyřešit miliardy tun oxidu uhličitého, jen miliony, a to je v celkovém úhrnu hrozně málo.

BRABEC: A i tak je setrvačnost atmosféry tak velká, že ještě léta až desítky let by si ovzduší žilo vlastním životem. Něco máme v ruce a něco už ne.

LIDOVÉ NOVINY: Pojďme na to, co v ruce máme – aktualizace národního programu na snižování emisí přichází s návrhy opatření, jež by mohla pomoci. Například další podpora výměny lokálních topenišť. Bude pokračovat i bez evropských peněz?

BRABEC: Věřím, že to bude pokračovat i s nimi, intenzivně jednáme s Evropskou komisí o pokračování kotlíkových dotací v příštím operačním období, na výměnu kotlů vyšších tříd, řekněme třetí emisní třídy. Pracujeme také na plánu, co bude po nynějších kotlíkových dotacích, protože ty už v zásadě skončily a ve většině krajů je převis poptávky, což chceme řešit z českých peněz. A určitě bychom chtěli, na čemž už taky pracujeme, zohlednit sociální aspekt.

LIDOVÉ NOVINY: Přes modifikaci příspěvku na bydlení?

BRABEC: Je to tak, ale nechci v tom být teď konkrétnější, jednáme o tom s ministerstvem práce a sociálních věcí. Na první pohled to vypadá jednoduše, ale musí se to nastavit motivačně. Po vypořádání poslední vlny kotlíkových dotací uvidíme, kolik kotlů ještě zbývá nevyměněných. To budou pravděpodobně sociálně slabší domácnosti, které neměly ani na dofinancování dotace. Jednou z cest jsou bezúročné půjčky, které už fungují ve třech strukturálně znevýhodněných krajích.

LIDOVÉ NOVINY: Je o ně zájem?

Už není možné hrát si pohádku o císařových nových šatech. Asi si ani neumíme představit, jak revoluční věci Evropa chystá v zeleném plánu; chtějí otevřít veškerou legislativu.

BRABEC: Z těch tří krajů se zapojilo tři sta obcí, takže obrovský zájem. Zasáhly přesně ty, koho měly – lidi, již neměli dost volných peněz na finanční spoluúčast u dotace, tedy až desítky tisíc korun. A těmto lidem jsme nabídli, že nemusejí mít na účtu ani korunu, a přitom si mohou pořídit moderní a úsporné topení.

Pokud to tak dopadlo ve třech krajích, je možné, abychom to udělali pro všechny. Protože stát nemůže a nechce v září 2022, kdy musejí být kotle prvních a druhých tříd odstaveny, přijít k někomu domů a říct: „Zítra končíš s topením.“ Jen chci připomenout, že o zákazu těchto kotlů se rozhodlo už v roce 2012.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.