Bude TOP 09 lídrem pravice?

Schwarzenbergova a Kalouskova strana má nyní podstatně jiné a vážnější starosti, než je boj o hegemonii, píše Petr Nováček.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, foto ČTKČeská pozice

Miroslav Kalousek vždy popíral, že by kdy něco takového řekl. Na to stát se hegemonem pravice však dostala „topka“ zálusk brzy po dvou nečekaných volebních úspěších v roce 2010. V květnových volbách do Poslanecké sněmovny se tehdy umístila třetí se ziskem 16,7 procenta hlasů a říjnové volby do zastupitelstva hlavního města Prahy dokonce vyhrála (30,26 procenta), ačkoli vznikla teprve v červnu 2009.

Fakt, že ODS s 20,22 procenty ve volbách sněmovních, respektive 23,1 procenty ve volbách v Praze, jež bývala její baštou, výrazně ztratila, vyvolal v řadách TOP 09 euforii. Jelikož se voličské zázemí obou stran asi z 80 procent překrývá, z volebních výsledků se zdálo jednoznačné, že přesun pravicových voličů od ODS k TOP 09 začal.

Ve skutečnosti to tak jednoznačné ale nebylo, poněvadž významnou část hlasů z venkova nezískala „topka“ lítým soubojem s ODS o pravicového voliče, nýbrž zásluhou partnerského „středového“ hnutí Starostů a nezávislých s Petrem Gazdíkem, Stanislavem Polčákem a dalšími mladými a „neokoukanými“ tvářemi v čele.

Kdo je pravicovější?

Nečas tísněný vlastními lidmi nepůsobil v premiérské funkci dvakrát jistě a býval častým a snadným terčem pro hlavního „ostřelovače“ ódéesky ve vládní koalici

Přetahování o to, kdo je „více pravicový“, vyplnilo pak podstatnou část existence Nečasovy vlády. Přidělení prestižních křesel ministrů zahraničí a financí Karlu Schwarzenbergovi a Miroslavu Kalouskovi působilo na část ODS jako muleta na býka. Petru Nečasovi tuhle „změkčilost“ strana nikdy docela neprominula. Nečas tísněný vlastními lidmi nepůsobil v premiérské funkci dvakrát jistě a býval častým a snadným terčem pro Miroslava Kalouska, hlavního „ostřelovače“ ódéesky ve vládní koalici. Vztahy mezi oběma stranami byly vysloveně napjaté a právě tehdy bylo v kuloárech TOP 09 poprvé k zaslechnutí: „V příštích volbách je porazíme.“

Počátkem letošního roku pak spadly volební preference ODS do intervalu čtrnáct až deset procent, zatímco „topka“ si polepšila až na 18 procent. Miroslav Kalousek do toho rázně oznámil, že TOP 09 a Starostové neustoupí od požadavku, aby Česká republika do konce roku 2013 přistoupila k takzvanému fiskálnímu paktu, což „eurorealistická“ ODS zásadně odmítala. Bylo to poloviční vypovězení války!

Koalice přestávala fungovat, například se už nepodařilo dohodnout novou koaliční smlouvu namísto té, jež na jaře 2012 skončila odchodem „véček“ z vlády. A ODS? Po listopadovém kongresu nejenže neožila, ale provázena dalšími aférami jako by hynula před očima. Šířily se zvěsti, že ji opouští členstvo, že s ní už nechtějí nic mít vlivné osobnosti včetně mnoha jejích dlouholetých starostů, a že tudíž v příštích volbách na beton pohoří. V takovém případě by se vedoucí silou pravice stala logicky TOP 09, poněvadž jiné pravicové strany by vzhledem ke své subtilnosti žezlo po ODS prostě neunesly.

Společný postup? Iluze.

Jenže dnes má „topka“ a zrovna tak ODS jiné než hegemonistické starosti. Mají proti sobě nejen ČSSD a KSČM, jež minulých sedm let z vládních pozic tlačila pravice do kouta a ony jí to teď s gustem vracejí, ale i prezidenta a jeho vládu. Miroslav Kalousek se obává destrukce demokratického parlamentního systému, pokud bude Miloš Zeman překračovat meze ústavních zvyklostí a nenarazí ve sněmovně na odpor. Ta je ale politicky roztříštěná a společného postupu prozatím neschopná.

„Topka“ a ODS jsou rivalové, neboť se s prominutím perou o jednu a tutéž kost, z 80 procent o jedny a tytéž voliče

Jsouc v obklíčení, společného postupu by z pouhého pudu sebezáchovy měla být schopná pravice. Představit si lze i její volební blok anebo alespoň vzájemnou dohodu TOP 09 a ODS o neútočení, aby výprask od levice byl po příštích volbách alespoň snesitelný a trochu důstojný. Jenomže to je opravdu jenom bláhová představa, poněvadž „topka“ a ODS jsou rivalové, neboť se s prominutím perou o jednu a tutéž kost, z 80 procent o jedny a tytéž voliče. Sblížením obou stran by ostatně oněch voličů ubylo, poněvadž někteří z nich by je považovali za úskok, ne-li za zradu.

Boj o hegemonii pravice bude proto pokračovat a nemusí jej rozhodnout ani výsledek příštích sněmovních voleb. Zatím nejčerstvější, červencový volební model agentury Median, přisuzuje TOP 09 15 a ODS 13 procent volebního zisku, což znamená, že mezi oběma stranami je to zatím nerozhodně. Přesněji řečeno, bylo to nerozhodně mezi 14. červnem a 14. červencem, kdy Median sbíral data v terénu, čili zachytil už situaci po zadržení premiérovy přítelkyně Jany Nagyové, tří bývalých poslanců ODS a dalších tří obviněných, a také následný pád Nečasovy vlády.

Exposlanci a Jana Nagyová však byli posléze z vazby propuštěni a po zásahu Nejvyššího soudu částečně zproštěni vzneseného obvinění. Následující průzkum ukáže, zda „částečně rehabilitovanou“ ODS nevezme veřejnost na milost a její volební preference se nezvednou. Tak či onak má ODS před sebou to hlavní – volbu nového vedení, a tím pádem také volebního lídra strany, pokud výběr budoucího předsedy skutečně neodloží až na dobu po volbách do sněmovny.

Teprve se ukáže, objeví-li se v její volební nabídce mezi několikrát recyklovanými tvářemi i nějaké nové a zároveň důvěryhodné. Zatím to příliš nadějně nevypadá, ale zdání vzhledem k letnímu času prázdnin může klamat!

O situaci v ODS jsme publikovali článek nazvaný ODS: Rozvrat a dezorientace

Muž s ďábelskou pověstí

„Knížepán“ nepovede „topku“ donekonečna, a není-li to strana na jedno použití, měla by si včas osvojit nějaké normální mechanismy fungování

TOP 09 je na tom lépe. K vedoucí síle pravice má však také ještě hodný kus cesty před sebou a kdo ví, zda cíle dosáhne. V čele strany stojí 75letý Karel Schwarzenberg, jenž má ve všech zásadních záležitostech rozhodující slovo. Při vzniku „topky“ to bylo myšleno tak, že svou mravní autoritou a integritou Schwarzenberg nejlépe zabrání případným nepatřičnostem, jestliže by k nim mladá strana chtěla sklouznout. V demokratických poměrech je ale v politických stranách obvyklé jiné aranžmá, a sice, že o zásadních věcech mezi jejich sjezdy rozhoduje ústřední výbor, výkonná rada a podobně, a operativně předsednictvo takového orgánu, samozřejmě voleného stranickým sjezdem.

„Knížepán“ nepovede „topku“ donekonečna, a není-li to strana na jedno použití, jak o TOP 09 posměšně tvrdí její „přátelé“ z ODS, měla by si včas osvojit nějaké normální mechanismy fungování. Dost na tom, že Karel Schwarzenberg ponese zanedlouho opět břímě lídra volební kampaně, poněvadž nikoho jiného, kdo by stejně přitahoval voliče, a zejména mladé lidi „topka“ nemá a hned tak mít nebude.

Nemůže to být intelektuální mozek „topky“ Miroslav Kalousek, jenž je sice nejlepší parlamentní řečník strany, ale ztrativ ministerskou funkci a nejsa ani předsedou poslaneckého klubu, ani „topky“, nemá ve sněmovně právo přednostně promluvit. Co s tím? Kdyby Kalouskovi uvolnil místo předsedy klubu Petr Gazdík, asi by z toho neměli radost poslanci zvolení za Starosty. „Topka“ si s tím jistě nějak poradí, anžto Kalouskových sněmovních proslovů „spatra“ a sžíravých replik se těžko může vzdát.

S čím si ovšem asi poradí stěží, je Kalouskova pověst jakéhosi „univerzálního ďábla“, viníka všech problémů, potíží, zlodějen a kdoví čeho ještě. Kalousek si na ni zadělal loni, když překročil únosnou mez tím, jak velmi zarputile a také emocionálně bojoval za Vlastu Parkanovou, podle něho nesmyslně obviněnou z předražení dodávky vojenských letadel Casa. Tehdy se proti němu obrátili i pravicoví novináři, často titíž, kteří ho předtím jako ministra financí velebili za restriktivní rozpočtovou politiku.

Postupně to Kalousek dotáhl až na personifikované pravicové zlo, které se v žádné podobě nesmí vrátit

Postupně to Kalousek dotáhl až na personifikované pravicové zlo, které se v žádné podobě nesmí vrátit, jak se teď často ozývá z lavic parlamentní levice, ale také z těch vládních a z okolí Hradu. Těžko odhadnout, co by způsobilo Kalouskovo jméno na kandidátní listině TOP 09 a Starostů pro sněmovní volby. Mimochodem i v řadách Gazdíkových Starostů jsou prý ve výrazné převaze Kalouskovi kritici, ačkoli díky němu dosáhli většího přísunu peněz do podvyživených obecních a městských pokladen.

Kalousek je přitom konstruktérem „topky“ a její smluvně zakotvené spolupráce se Starosty. TOP 09 jako strana intelektuálních městských kruhů a Starostové coby organizační, členská a volební základna na venkově – toť onen Kalouskův model. Nová strana měla záhy páteř a údy rozprostřené po celé České republice. Přesně to scházelo kdysi Bendově KDS podobně jako Kroupově, Bratinkově atd. ODA, a proto zašly na úbytě (v případě KDS sloučením s ODS). Ať se to komu líbí, či nikoli, Kalousek je pro „topku“ těžko nahraditelný.

Najít na něho „něco“ anebo si to „něco“ případně vymyslet, ale působivě ten kus zaranžovat, by pro stranu mělo dalekosáhlé následky. Jednoho napadne, jsou-li množící se slovní výpady proti Kalouskovi pouhým letním bouřením, anebo dělostřeleckou přípravou před skutečným bojem.

Budoucí lídr na obzoru není

I když se však nestane nic mimořádného, „topka“ už dlouho nezůstane taková, jaká je dnes. Už se diskrétně poohlíží po případných nástupcích „velkých zakladatelů“. První na ráně jsou současní místopředsedové, ale při vší úctě žádný z této čtveřice prototypem jasného lídra není.

  • Helena Lanšádlová a Pavol Lukša přišli s Kalouskem z KDU-ČSL a prostě to nejsou atraktivní a zajímavé „nové tváře“.
  • Exministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek se „historicky znemožnil“ a část spolustraníků mu dokonce připisuje až pětiprocentní ztrátu hlasů v loňských krajských volbách.
  • Ani politolog a naposledy náměstek ministra zdravotnictví Marek Ženíšek „nehoří tak, aby mohl zapalovat jiné“, jak říkával klasik, jehož neradno připomenout jménem.

Asi dojde na to, že do nejužšího vedení dnes Schwarzenbergovy a Kalouskovy strany budou muset být začleněni zástupci partnerských Starostů

Vedle silných osobností typu Václava Klause, Miloše Zemana, ale stejně tak Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska se každopádně obtížně rodí silné individuality, to je v politice dávno známá skutečnost! Tím spíše asi dojde na to, že do nejužšího vedení dnes Schwarzenbergovy a Kalouskovy strany budou muset být začleněni zástupci partnerských Starostů. Staří „topáci“ se tomu asi budou bránit, obávajíce se převzetí společné volební strany gazdíkovci, ale zároveň budou obtížně hledat pádné protiargumenty.

Starostové už nejsou názorovou všehochutí, ale zakotvili na pravém středu a už delší dobu se tam pevně drží. Někteří z nich jsou politicky talentovaní a tam, kde působí, se těší důvěře a dokáží ve volbách získat hlasy. Loňské volby do krajských zastupitelstev a do třetiny Senátu by bývaly skončily pro TOP 09 a Starosty fiaskem, kdyby právě Starostové neuhráli dva ze tří senátorských mandátů a nedosáhli slušného výsledku zejména ve Zlínském a zprostředkovaně v Libereckém kraji.

Toho, že jsou Starostové úspěšnou a asi perspektivní čeládkou, si ostatně všimlo politické okolí. Zájem o sblížení a spolupráci projevila Strana soukromníků, Konzervativní strana, Hnutí Ostravak, Jihočeši 2012, Koalice pro Karlovarský kraj, ale také – aby se tak řeklo – výšiny nejvyšší.

Spolupráci s „topkou“ mají ale Starostouvé odzkoušenou, přinesla jim užitek, a proto se jí budou dál držet. Ostatně Gazdík, Schwarzenberg a Kalousek jsou dostatečně prozíraví, než aby si mezi sebe nechali vniknout někoho zvenku. To však mimochodem neznamená, že zmínění nápadníci nemohou někdy v budoucnu přispět zajímavými osobnostmi na volební kandidátky. Do nejbližších voleb se to ale stihnout nedá, a ani pro to není připravený terén.

Kolik energie zbude?

Mnohem blíž než volební souboj o poslanecké mandáty a na pravici o hegemonii leží 6. srpen, kdy se ČSSD a KSČM mají definitivně rozhodnout o svém stanovisku k Rusnokově vládě. Den na to Rusnokův kabinet předstoupí před sněmovnu se žádostí o vyslovení důvěry. Získá-li ji, budou jej muset i pravicové strany respektovat, čili automaticky neblokovat vše, s čím do Poslanecké sněmovny přijde, například zákon o státním rozpočtu na rok 2014. Nezíská-li však vláda důvěru a ocitne se ve stavu demise, hráčem číslo 1 se opět stane prezident. Kromě jiných variant by mohl Jiřího Rusnoka, anebo někoho jiného pověřit sestavením „úřednické“ vlády napodruhé.

Tentokrát by si asi dal premiér více záležet, a kdo ví, kdy bychom se jeho druhé vlády dočkali. V říjnu, nebo ještě později? Připomínáme, že Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce a méně před vypršením jejího čtyřletého mandátu, což znamená koncem února a později. Jinými slovy, v provizoriu můžeme setrvat až do příštího května, kdy by se mělo volit v řádném termínu do sněmovny a zároveň také do Evropského parlamentu. V tomto celkovém kontextu těžko říci, kolik energie by zbylo TOP 09 a ODS k boji o hegemonii na pravici, kdyby musely ještě osm měsíců odrážet jurodivé aktivity vlády na prezidentském vodítku.

Autor je komentátor Českého rozhlasu.