O Jihoafrické republice (JAR) se v současnosti především hovořilo v souvislosti s vážným onemocněním 95letého Nelsona Mandely, jednoho z hlavních bojovníků proti apartheidu a prvního jejího prezidenta v letech 1994 až 1999 po ukončení apartheidu, který ve čtvrtek zemřel. Již méně se o JAR ví, že patří mezi nejrychleji se rozvíjející země světa. Svědčí o tom i to, že je jedinou africkou zemi ve sdružení 20 nejvyspělejších zemí světa G20 a spolku BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, JAR).
JAR dominuje politicky i ekonomicky Africe. Tato 50milionová země generuje přes čtvrtinu celkového HDP kontinentu, produkuje dvě třetiny elektrické energie spotřebované na něm a má poloviční podíl na energetické spotřebě v subsaharské Africe. JAR kontroluje světové zásoby strategických surovin – 90 procent platiny, 80 procent manganu, 70 procent chromu a 40 procent zlata.
Nejen česká, ale i zahraniční média se však téměř nevěnují vnitřním politickým problémům Jihoafrické republiky. Martin Riegl ze studijních důvodů tuto zemi navštívil a ve svém článku se věnuje její situaci před parlamentními volbami v příštím roce, kdy uplyne 20 let od ukončení apartheidu, a jejich případným dopadům.
Jihoafričané půjdou příští rok již k pátým parlamentním volbám od ukončení apartheidu v roce 1994. Poprvé však v nich nemusí drtivě zvítězit Africký národní kongres (ANC). Jeho postavení totiž chtějí zpochybnit dvě nová ambiciózní uskupení – středový Budovat (Agang) a radikálně populističtí Bojovníci za ekonomickou svobodu (Economic Freedom Fighters, FFF) v čele s Josephem Malemou. Ten láká voliče na vyvlastnění bílých farmářů a znárodnění těžebních společností.
Politické plány Malemy se však dosud protínaly s úbytkem sil exprezidenta Jihoafrické republiky Nelsona Mandely, jehož étos brání otevřeným rasistickým atakům na bělošskou a indickou menšinu. Lze u příležitosti 20. výročí ukončení apartheidu očekávat radikální změnu kurzu dle vzoru sousedního zbídačeného Zimbabwe a jeho prezidenta Roberta Mugabeho? Politická a ekonomická destabilizace JAR – nejvýznamnějšího státu afrického kontinentu – by destabilizovala celý region.
Mandelovo dědictví
Není náhodou, že současný jihoafrický prezident Jacob Zuma (ANC) při každé hospitalizaci bývalé hlavy státu Nelsona Mandely zamířil do nemocnice v hlavním městě Pretorii a osobně informoval o zdravotním stavu „Madiby“, bojovníka proti apartheidu, jehož metody boje za svobodu v šedesátých letech by byly z dnešního hlediska považované za teroristické. Mimochodem, mnozí britští politici v osmdesátých a devadesátých letech Mandelu otevřeně teroristou nazývali, například exposlanci John Carlisle, Teddy Taylor a další.
Jihoafrickou republiku sužuje nepotismus, korupce, špatné makroekonomické řízení, vysoká nezaměstnaností a další strukturální problémy
Nic na tom ani nemění, že v roce 1993 Mandela obdržel spolu s posledním jihoafrickým prezidentem před ukončením apartheidu Frederikem de Klerkem Nobelovu cenu za mír. Její udělení bylo oprávněné, neboť právě Mandela v rozhodujícím období ukončení apartheidu se zasazoval o nenásilný přechod i osobně garantoval politická, ekonomická práva a svobody menšin (především Afrikánců). Význam Mandely pro jihoafrický duhový „národ“ lze nejlépe pochopit při návštěvě muzea apartheidu v Johannesburgu, které je do značné míry nekritickou adorací „Madibovy“ politické činnosti.
Podle mnoha komentátorů se Mandelova smrt může stát záminkou k otevřenému útoku na dříve vládnoucí menšinu Afrikánců, ukončit ideu duhového národa a odstartovat strmý pád dle vzoru Zimbabwe po roce 2002. Dvacáté výročí všerasových voleb může být začátkem konce dominance ANC, za jehož vlády JAR sužuje nepotismus, korupce, špatné makroekonomické řízení, vysoká nezaměstnaností a další strukturální problémy.
Změna vlády však nemusí být pozitivní pro budoucnost této bohaté země. Existují totiž signály o rostoucí popularitě politiků zpochybňujících principy liberální demokracie a vlastnická práva. Ti se inspirují Mugabeho politikou a otevřeně útočí na postavení bílých Afrikánců a Indů. To by destabilizovalo celý region a způsobilo vážnou politickou, ekonomickou a bezpečnostní krizi.
Rozštěpení ANC
Africký národní kongres si v letech 1994 až 2009 bezpečně držel dominantní postavení se ziskem 62,65 (1994) a 69,69 procenta hlasů (2004). Po rozštěpení ANC v roce 2008, kdy po nástupu prezidenta Zumy opustil stranu a založil vlastní politický subjekt předchozí prezident Thabo Mbeki, podporovalo ANC 65,9 procenta voličů. Nově vzniklá ambiciózní strana Lidový kongres (Congress of the People) získala v roce 2009 více než sedm procent hlasů a 30 poslaneckých mandátů a zařadila se mezi opoziční uskupení.
Kvóty mají přednost před kompetentností, což se negativně dotýká i většinové černošské populace. Proto u ní narůstá frustrace a nesnášenlivost.
Příští rok však lze očekávat razantní oslabení ANC, protože nedokáže řešit klíčové problémy státu – masivní korupci, bezpečnost, podfinancovanou infrastrukturu, energetické potíže, nezaměstnanost či rostoucí ekonomickou nerovnost (JAR je státem s nejvyšší socioekonomickou nerovností). Tu měla odstranit politika Udělení ekonomické moci černochům (Black Economic Empowerment, BEE), kterou zavedla prostřednictvím legislativních opatření vláda ANC a jejímž cílem bylo, aby složení pracovní síly odráželo demografickou strukturu země.
Tato politika však selhala – nezaměstnanost černošské populace dosahuje více než 30 a bílé zhruba sedmi procent. Neúspěch trh křivících politik BEE a Afirmativní akce (Affirmative Action, AA) jednoznačně ukazují ekonomická data. Podle institutut South African Institute of Race Relations byl v roce 2011 průměrný roční příjem černošské populace 2300, smíšené 4300, asijské 7700 a bílé 17 500 dolarů. Ve srovnání s údaji z roku 1995 se rozdíly mezi bělochy a černochy dokonce zvýšily, zatímco mezi bílou, smíšenou a asijskou populací zůstaly téměř stejné.
Politiky BEE a AA se ukázaly neefektivní a škodlivé pro ekonomiku – kvóty mají přednost před kompetentností, což se negativně dotýká i většinové černošské populace. Proto u ní narůstá frustrace, nesnášenlivost a paradoxně touha po radikálních slibech a alternativě ke zprofanovanému ANC, jehož zkorumpované elity jsou zcela odtržené od problémů chudé většiny obyvatel. Například v roce 2012 se v médiích objevily informace o plánu prezidenta Zumy rekonstruovat své soukromé venkovské sídlo v provinci Kwazulu-Natal ve výši téměř čtvrt miliardy randů (zhruba půl miliardy korun) ze státních prostředků.
Kritika korupce
Na rozsáhlou korupci a zneužívání státních financí ve vrcholných vládních kruzích poukazují svobodná média, v nichž stále převažuje vliv bílé populace či dlouhodobě Demokratické aliance (DA) v čele s Helen Zilleovou, která je vládnoucí stranou na území Západního Kapska. (Mimochodem Kapské Město, jehož je Zilleová starostkou, je jediným městem v Africe, kde početně nedominují černoši.) Korupci rovněž kritizují Nezávislí demokraté (Independent Democrats) pod vedením Patricie de Lilleové, kteří však v minulých volbách získali pouze čtyři mandáty.
Demokratická aliance sice získává stále více voličů, ale její volební potenciál je omezený, a proto nelze očekávat, že porazí Africký národní kongres
Růst nespokojenosti s ANC neschopným efektivně spravovat ekonomiku JAR vede k pozvolnému nárůstu podpory hlavní opoziční strany DA, která je historicky stranou bílých Jihoafričanů. Ta sice získává stále více voličů, ale její volební potenciál je omezený, a proto nelze očekávat, že by dokázala porazit ANC.
Nově se ke kritice ANC přidala Mamphela Ramphelová, bývalá významná bojovnice proti apartheidu a lékařka se zkušenostmi ze soukromé sféry i Světové banky, která letos v únoru založila stranu Budovat (Agang). Ramphelová útočí na zkorumpované a nekompetentní elity ANC ohrožující ekonomickou prosperitu největší africké ekonomiky. Její strana považuje za prioritní pět oblastí – ekonomiku, zdravotnictví, bezpečnost, vzdělání a veřejné služby –, přičemž programová východiska lze označit za centristicko-progresivní. V případě volebního úspěchu bude mít silný koaliční potenciál pro DA.
Malemova odlišná vize
Odlišnou vizi země nabízí voličům Joseph Malema, dřívější předseda mládežnické organizace ANC, který v průběhu letošního léta založil uskupení Bojovníci za ekonomickou svobodu, jehož cílem je stát se novou vládnoucí stranou. To rovněž usiluje o ukončení vlády ANC, voliče však láká na nebezpečný projekt ekonomické svobody. Mezi představitele EFF patří odpadlíci z ANC – kromě Malemy i bývalý mluvčí jeho mládežnické organizace Munghisi Shivamba –, jejichž otevřený rasismus byl pro tuto stranu nepřijatelný.
Již v roce 2011 zakázal soud Malemovi veřejně zpívat píseň Zabij Búra, která je typickým projevem rasově motivovaného projevu nenávisti
Malema poukazuje na fakt, že politika BEE založená na nuceném zvýhodňování černošské populace a prosazovaná ANC nezlepšila život obyčejných lidí. Sám však čelí soudnímu procesu kvůli korupci – měl se obohatit o čtyři miliony randů (zhruba osm milionů korun) –, podvodu, praní špinavých peněz a vydírání, přičemž byl propuštěn na kauci deset tisíc randů (přibližně 20 tisíc korun).
Již v roce 2011 zakázal soud Malemovi veřejně zpívat píseň Kill the Boer (Zabij Búra), která je typickým projevem rasově motivovaného projevu nenávisti (hate speech). Tu samou píseň však v upravené verzi zpíval i prezident Zuma na akci ANC ve městě Bloemfontein v lednu 2012. Zuma si s příznivci ANC popěvoval: „We are going to shoot them with machine gun… the cabinet will shoot them with the machine gun“ (Chystáme se je postřílet kulometem… kabinet je postřílí kulometem).
Protikapitalistická politika
Leitmotivem Malemovy politiky, kterou označuje za protikapitalistickou, je takzvaný land grabbing – vyvlastnění desítek tisíc bílých farmářů a znárodnění těžebních společností (vše bez kompenzací) dle vzoru zimbabwského prezidenta Mugabeho, jehož ekonomická reforma vedla k bankrotu dříve prosperujícího státu, tisku bilionových bankovek, inflaci dosahující stovek tisíc procent, zrušení vlastní měny v roce 2009 v důsledku nedostatku inkoustu ak neschopnosti financovat volby v tomto roce kvůli státnímu bankrotu.
Z Malemovy dikce je zřejmé, že se zaměřuje především na mladé, nezaměstnané a frustrované, protože představují značné procento voličů. Lidé ve věku do 24 let tvoří 50 procent populace JAR, přičemž nezaměstnanost černochů přesahuje 30 procent. Právě mezi mladými lidmi má EFF podle odhadů až 26procentní podporu. Tato strana se snaží mladé frustrované voliče oslovit především radikální rétorickými útoky na prosperující menšiny Afrikánců a Indů, kteří kontrolují velkou část ekonomiky.
Radikální a rasově motivovaný populismus Malemy by v případě jeho podílu na moci ohrozil jihoafrickou ekonomiku založenou na nerostném bohatství, která se již v současnosti potýká se značnými makroekonomickými problémy. Následování zimbabwské cesty by doprovázela politická nestabilita, která by se rozšířila na celý region. Malema například zpochybnil hranice mezi JAR, Botswanou, Svazijskem a Lesothem. Příští volby proto budou zkouškou vyspělosti jihoafrických voličů.
Reálná možnost
Poprvé se zdá reálné, že ANC nebude schopný sestavit jednobarevnou vládu. V případě úspěchu uskupení Malemy a Ramphelové je pak pravděpodobné, že strany Demokratická aliance a Budovat odmítnou vytvořit koalici s Malemovými Bojovníky za ekonomickou svobodu. Malema již vyloučil případnou vládní spolupráci se stranami Budovat či DA.
Poprvé se zdá reálné, že Africký národní kongres nebude schopný sestavit jednobarevnou vládu
Je proto možné, že ANC odstaví od moci buď velká koalice opozičních stran Demokratická aliance, Lidový kongres, Budovat (spolupráci stran DA a Budovat však komplikuje dědictví apartheidu) a dalších méně významných uskupení, nebo koalice oslabeného ANC a Budovat, která by vedla k méně patrimoniální politice. Jak prohlásila Ramphelová, v uplynulých 20 letech zacházela ANC s Jihoafričany jako s dětmi. Nejhorší variantou by byla koalice ANC a EFF, která by nastolila radikální populistický kurz a ukončila jihoafrickou prosperitu.
Je tedy na jihoafrických voličích, aby prokázali, že po 20 letech všerasové demokracie dospěli a nedopustili tragédii dle vzoru sousedního Zimbabwe.
