Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Bude německým šéfdiplomatem „Putinův člověk“?

Evropa

  22:36

Staronovým ministrem zahraničí SRN by se mohl stát ke Kremlu vstřícný sociální demokrat Frank-Walter Steinmeier.

Frank-Walter Steinmeier s Vladimirem Putinem. foto: © ReutersČeská pozice

Pokračování současné linie německé zahraniční politiky, spočívající zejména v obezřetném vyvarování se rizik, má v povolebním Berlíně nadstranickou podporu. „Je pouze jeden aspekt zahraniční politiky, kde se německý konsenzus tříští: Rusko,“ píše komentátor listu Süddeutsche Zeitung Daniel Brössler.

Od pádu železné opony si Berlín vydobyl pozici největšího zastánce Moskvy v rámci EU. Vrcholu dosáhla tato politika za vlády kancléře Gerharda Schrödera (1998 až 2005), který Vladimíra Putina památně označil za „dokonalého demokrata“ v době, kdy Kreml systematicky umlčoval nezávislá ruská média. Berlín tehdy podepsal s Moskvou dohodu o vybudování podmořského plynovodu Nord Stream a Schröder se krátce po odchodu z kancléřského křesla objevil na výplatní pásce ruské státní firmy Gazprom coby předseda dozorčí rady spravujícího konsorcia. A působí tam dodnes.

Potrubí na dně Baltského moře uvolnilo Kremlu ruce k rozehrávání „energetické karty“ proti Bělorusku a Ukrajině, neboť už na ně nemusí brát takový ohled jako kdysi na výlučné tranzitní země. Jedním z důsledků je i nynější kyjevské odmítnutí asociační dohody s EU na popud Moskvy. (Plynovodu Nord Stream vymyslel polský ministr zahraničí Radosław Sikorski jedovatou přezdívku „Ribbentrop-Molotov“.)

Partnerství pro modernizaci

Po volební porážce SPD v roce 2005 se Schröder poroučel z vlády a v roli „juniorního“ spolutvůrce tehdejší velké koalice s CDU místo něj nastoupil vedoucí jeho kanceláře Frank-Walter Steinmeier, který se zároveň stal prvním německým sociálnědemokratickým ministrem zahraničí od dob Willyho Brandta. Ve funkci německého šéfdiplomata se vystříhal veřejné kritiky ruského porušování lidských práv a vůči Moskvě razil politiku „Partnerství pro modernizaci“. V ní byly na prvním místě zájmy německého průmyslu v Rusku.

Kritické hlasy Berlína na adresu Kremlu nabraly na síle především po loňském návratu Vladimira Putina do prezidentské funkce

Výsledek voleb v roce 2009, na jejichž základě se SPD po 11 letech poroučela do opozice, byl pozorovateli vnímán jako porážka Putinových spojenců. Každopádně ho oslavovala ruská demokratická opozice, která si od následné středopravé koalice slibovala kritičtější postoj Berlína vůči Kremlu. Německo se také za poslední čtyři roky postupně stalo jednou z opor Východního partnerství v rámci EU, jež je Moskvě trnem v oku.

Kritické hlasy Berlína na adresu Kremlu nabraly na síle především po loňském návratu Vladimira Putina do prezidentské funkce. Výřečný byl v tomto ohledu zvláštní německý vyslanec pro spolupráci s ruskou občanskou společností Andreas Schockenhoff, který proces se členkami skupiny Pussy Riot označil za důkaz chybějící úcty k vládě zákona, bez níž se „modernizace“ Ruska daleko neposune. Ani německý průmysl již není v „proruském“ postoji jednotný: Velké koncerny zastoupené v zájmové skupině Ost-Asschuss jsou s Kremlem rády zadobře, ovšem na všudypřítomnou korupci v Rusku si čím dál víc stěžují německé střední a drobné podniky (proslulý „Mittelstand“.)      

Meze pragmatismu

Empatie pro kremelský pohled na věc, podle něhož NATO i EU nemilosrdně zneužívaly ruské slabosti, dnes v kruzích SPD převládá

Putinův cílený odklon od Západu a urputnost, s níž drží Ukrajinu a další postsovětské republiky pryč od sbližování s Evropskou unií, ovšem vyvolaly v jednotlivých stranách odlišné reakce. „Skoncujme s otloukáním Ruska,“ dožadoval se nedávno jeden ze zahraničních expertů německé sociální demokracie (SPD) Gernot Erler. Vyzval k většímu pochopení pro „frustraci“, která se v Rusku vůči Západu nahromadila od devadesátých let.

Empatie pro kremelský pohled na věc, podle něhož NATO i Evropská unie nemilosrdně zneužívaly ruské slabosti, dnes v kruzích SPD převládá a je předkládána jako pokračování někdejší „Ostpolitiky“ kancléře Willyho Brandta.

Angela Merkelová a její CDU se ve vztazích s Putinem kloní k jakési „zdvořilé rozhodnosti“. Ve velké koalici CDU a SPD by politika vůči Rusku mohla být zdrojem napětí, zejména pokud post ministra zahraničí připadne sociálním demokratům. Podle časopisu Der Spiegel by se v takovém případě do funkce téměř jistě vrátil právě bývalý šéfdiplomat Frank-Walter Steinmeier, který se zasloužil o zdomácnění termínu „Partnerství pro modernizaci“.

Pozorovatelé však upozorňují, že oproti minulé velké koalici má CDU proti SPD mnohem silnější postavení, a tak by kancléřka měla být schopná Steinmeierův „pragmatismus“ krotit.

Bez ohledu na to, kdo nakonec stane v čele německé diplomacie, je ministerstvo zahraničí v Berlíně proslulé jako bašta „empatií s Ruskem“. Z českého pohledu je však pozoruhodná ještě jedna věc. Příštího německého šéfdiplomata čekají po nástupu do úřadu klíčová rozhodnutí v personálních otázkách, včetně obsazení postů velvyslanců v Moskvě, Londýně a Tokiu, které se v létě uvolnily. Jak je v Německu ve volebním roce zvykem, dosluhující ministr zahraničí Guido Westerwelle, jehož liberální strana FDP skončila ve volbách pod parlamentním prahem, nechal jejich obsazení až na svého nástupce.

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.