Jaderný dozor USA zastavil vydávání licencí na výstavbu jaderných reaktorů, dokud nebude vyřešeno nakládání s vyhořelým jaderným palivem. Popudem pro rozhodnutí Nuclear Regulatory Commission je soudní výrok, podle kterého nelze pokračovat v dosavadní praxi vydávání licencí na základě pouhé důvěry, že trvalé úložiště jaderných odpadů bude jednou vybudováno.
K Americe se přitom až donedávna vzhlíželo jako k průkopníkovi bezpečného ukládání odpadu. O připravovaném úložišti v Yucca Mountain pronikaly do světa propagační filmy. Povšechně informovaný divák musel nabýt dojmu, že úložiště v Yucca Mountain je hotová věc. Jenže projekt zkrachoval a Američané začali kolem problému přešlapovat jako odborníci u nás.
Jestliže americký soud při hledání nové lokality nevidí dostatečné záruky, že ve Spojených státech bude problém vysoceradioaktivních odpadů vyřešen, neváhal přijmout zásadní rozhodnutí. Vydávání licencí při nevyřešeném nakládání s odpady je podle soudu v rozporu s environmentálními standardy platnými ve Spojených státech.
V Česku se zatím žalobce nenašel
Situace v Česku je identická. Až na to, že ji nikdo zatím tak razantně neřeší. Vydáváním licencí je pověřen Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Jistě má detailní zprávy o rozhodnutí amerického regulátora kvůli podobným problémům, jaké máme u nás. Přesto informace o americkém rozhodnutí nepřišla z této české kolegiální instituce, ale z nevládního sektoru. Ve zprávě sdružení Calla a Jihočeských matek.
Zásadní rozdíl proti USA je v tom, že v Česku se nenašel žalobce, který by plánované rozšíření kapacity našich jaderných elektráren o dva až tři reaktory dal do souvislosti s neexistujícím úložištěm vyhořelého jaderného paliva. A zvýšení rizika se pak snažil omezit soudní cestou.
Český odpad z elektráren je odsouzen k tomu, že bude dlouhá léta v kontejnerech „přesluhovat“ v meziskladech vyhořelého paliva, určených pouze k jeho vychladnutí.
Vydá-li ministerstvo životního prostředí i přes absenci úložiště souhlasné stanovisko k budování nových reaktorů, lze se i v Česku nadát soudu
Jak by však takového žalobce přijímala česká společnost, která projevuje nadstandardní vstřícnost k využití jádra? A byly by české environmentální zákony stejně silné jako ty americké? V České republice kolem plánovaných nových reaktorů zatím probíhá jediné správní řízení (proces posuzování vlivů na životní prostředí). Vydá-li ministerstvo životního prostředí i přes absenci úložiště souhlasné stanovisko, lze se dle informací ČESKÉ POZICE i v Česku nadát soudu.
Edvard Sequens ze sdružení Calla situaci komentoval: „Stát na jedné straně zcela správně nepovolí stavbu rodinných domů, pokud stavebník nemá zajištěnu kanalizaci nebo čistírnu, ale v případě jaderných elektráren najednou vysoce nebezpečný odpad odkazujeme našim potomkům s důvěrou, že si s dědictvím naší rozmařilosti možná poradí.“
Zástupci obou zmíněný nevládních organizací upozorňují, že provoz nových reaktorů by zásadně ovlivnil celkové množství vyhořelého jaderného paliva v České republice a tím i potřebnou kapacitu úložiště.
Ani Česká republika zatím nemá místo pro hlubinné úložiště. Ministerstvo průmyslu a obchodu v návrhu státní energetické koncepce sice stanovuje pro rozhodnutí o lokalitě definitivního úložiště vysoceradioaktivního jaderného odpadu termín do konce roku 2015. V té době však nebudou u konce ani základní průzkumné práce, upozorňují nevládky. Zejména podle nich hrozí, že o výběru úložiště bude rozhodnuto bez souhlasu obyvatel zkoumaných regionů, kterým úložiště navždy změní život. A jak zdůrazňuje Sequens, stát jim přitom již dlouho slibuje, že si o něm budou moci sami rozhodnout, ale nechce takovou možnost vtělit do zákona.
