Břidlicová revoluce ovlivní globální trhy s plynem, řekl ČESKÉ POZICI odborník na energetickou bezpečnost Frank Umbach. Otázkou jen je, zda se uskuteční také v Evropě. Navzdory tomu, že i v ní se nacházejí „relativně vysoké“ zásoby tohoto „nekonvenčního“ plynu.
Ani profesor Friedbert Pflüger, jeho šéf z think tanku European Centre for Energy and Resource Security (Evropské centrum pro bezpečnost energetických zdrojů, Eucers) na King’s College London, nepochybuje, že břidlicový plyn změní svět. Tato změna se by dle něho měla odehrát do roku 2030. Potom celý svět ovládnou obnovitelné zdroje energie.
Objevují se však také obavy, že technologie k těžbě břidlicového plynu ohrožují životní prostředí. To však odmítají i výrobci energie, kteří si novou konkurenci nepřejí. Uznají-li však plynařské firmy, že se vyplatí těžit břidlicový plyn, a politici jim v tom nezabrání, pak by dle Umbacha vznikly v Evropě nové možnosti pro diverzifikaci takzvaného energetického mixu. I pokud by začaly dobývat jen nepatrnou část jeho dostupných zásob.
Naděje a neklid
Energetickým mixem se v ekonomicko-politickém slangu označuje podíl různých druhů surovin nebo zdrojů na výrobě energie. Dnes jsou součástí tohoto mixu fosilní paliva (černé a hnědé uhlí, ropa a zemní plyn), jaderná energie a obnovitelné zdroje energie (voda, slunce, vítr, biomasa). V jednotlivých zemích se však energetický mix liší. Zatímco v Polsku výroba energie závisí z 90 procent na černém a hnědém uhlí, v Německu je podíl těchto paliv dvakrát nižší a ve Francii tvoří jen čtyři procenta. Ta však vyrábí víc než 75 procent elektrické energie v jaderných elektrárnách, Polsko však dosud žádnou.
Těžbou břidlicového plynu by se především omezil dovoz zemního plynu. „Břidlicový plyn je místním zdrojem energie a může být dodáván přímo do existujících plynovodů,“ říká Umbach. Tento plyn dnes v Polsku vzbuzuje velké naděje, ale ve Francii (a nejnověji i v Bulharsku) je odmítán, což v ní vyústilo v zákaz jeho těžby. Profesora Pflügera to vůbec nepřekvapuje. S novým zdrojem energie se totiž vždy objeví i lobbisté, kteří proti němu ostře protestují.
Proč by francouzský jaderný průmysl, německý průmysl obnovitelné energie a ruský Gazprom měly mít zájem o břidlicový plyn?
„Proč by francouzský jaderný průmysl, německý průmysl obnovitelné energie a ruský Gazprom měly mít zájem o břidlicový plyn?“ ptá se v rozhovoru pro ČESKOU POZICI Pflüger. A dodává, že například Rusové si docela dobře žijí díky dlouhodobým smlouvám na dodávky zemního plynu, a protože si dosud mohou diktovat ceny.
Profesora Pflügera zajímají otázky spojené s těžbou břidlicového plynu. Jak to vypadá s mimořádnými požadavky na vodu? Jak jeho těžba ohrožuje podzemní vody? K uvolnění plynu z kilometru a víc pod zemským povrchem je totiž nutné hydraulicky vytvářet umělé spáry vtlačováním obrovského množství vody smíchané s pískem a chemikáliemi do horniny. Vysoký tlak vody horninu drolí a písková zrnka znemožňují, aby se vzniklé spáry zase uzavřely, přičemž chemikálie tomuto procesu napomáhají. Jaký je však jejich další osud? Nemohou se dostat do podzemních vod?
Možnost ruských reforem
„Měli bychom se nejen obávat, ale i věnovat pozornost obrovské šanci, že vedle ruského plynu budeme mít jiné, nové možnosti, jako je zkapalněný zemní plyn (LNG) z Kataru nebo z Alžírska a právě břidlicový plyn,“ říká Pflüger. Ty navíc umožní vyvinout tlak na Rusko, díky čemuž si Rusové s cenami plynu nebudou moci dělat, co se jim zlíbí. Například by si mohli položit otázku, zda má smysl těžit zemní plyn ze Stockmannova naleziště v Arktidě, což přijde na obrovské finanční prostředky, nebo nebylo-li by rozumnější zahájit na svém území těžbu plynu břidlicového.
Umbach se dokonce domnívá, že by si těžba břidlicového plynu mohla v Rusku vynutit hospodářské reformy. Neobává se však, že by evropská nezávislost na ruském plynu způsobila Rusku natolik vysoké ekonomické ztráty, že by to pro tuto zemi mohlo mít společenské a politické následky? I tuto možnost je dle Umbacha třeba zvážit. A dodává: „Nechceme zrušit všechny plynové dohody s Ruskem.“
Podle Umbacha má Rusko zůstat evropským partnerem v oblasti energie a plynu. Neznamená to však, že je nutné, aby Evropa z 60 procent závisela na dlouhodobých smlouvách s Gazpromem za extrémně vysoké ceny. Umbach se domnívá, že břidlicový plyn společně s liberalizací trhu umožní vytvořit evropský plynový trh a vyvíjet nátlak na dosavadní ruský byznysový model, aby Rusko skutečně reformovalo svůj energetický a plynárenský průmysl.
Není nutné, aby Evropa z 60 procent závisela na dlouhodobých smlouvách s Gazpromem za extrémně vysoké ceny
A připomíná, že tak tomu bylo už v letech 2007 a 2008, kdy ceny za plyn poklesly. Ekonomické potíže okamžitě vyvolaly úvahy o ruské hospodářské politice. „Rusové nemohou opírat své hospodářství výhradně o vývoz ropy a zemního plynu. Musejí diverzifikovat a modernizovat,“ tvrdí Umbach. Břidlicový plyn pomůže Rusku hledat nové byznysové modely, jež budou mnohem víc ovlivněné efektivitou a ekonomickými kritérii. Bez tlaku na ceny Gazprom ani Kreml nemají žádný impuls k reformám.
Nedráždit Rusy
V Polsku, v němž se podle nejnovější studie americké agentury Energy Information Administration (EIA) nachází okolo 5,3 bilionu krychlových metrů potenciálně výnosných zásob břidlicového plynu, už někteří lidé sní o tom, že jejich země vytlačí Gazprom z evropských trhů. „Pokusy rozehrávat konflikty Polska a Ruska nebo přehánět soutěž mezi Gazpromem a jinými firmami jsou nesmyslné,“ tvrdí Pflüger, jehož lze jen stěží podezírat, že Polákům nepřeje. Byl totiž jedním z hlavních německých zastánců rychlého přijetí Polska do NATO a do Evropské unie.
Němci, aspoň ti ze západních spolkových zemí, však mají s Ruskem jiné zkušenosti než Poláci. Několik desítek let si totiž díky ruskému plynu dobře žili. V Rusku měli v tomto ohledu jistého partnera, a proto dnes nemají žádný zájem Rusy dráždit. „Nedebatujeme o břidlicovém plynu, plynovodu Nabucco a o LNG, protože Rusům nedůvěřujeme, a už vůbec ne proto, že bychom byli protiruští,“ říká Pflüger.
A dodává: „Chceme trh s plynem, kterému budou vládnout ceny, nabídka a poptávka, v důsledku čehož nikdo nebude podléhat pokušení využívat plyn jako politický nástroj.“ Trh, na němž budou mít šanci Rusové, a dlouhodobé smlouvy s Gazpromem, protože si ten či onen rád připlatí, když si tím zajistí energetickou bezpečnost, i spotové trhy využívající momentální cenové nabídky. A samozřejmě LNG.
Nabucco a South Stream
Pokud navíc bude na jihu plynovod Nabucco a s ním zemní plyn ze severního Iráku a z Kurdistánu, jednou možná i z Íránu, oblasti Kaspického moře, Ázerbájdžánu a z Turkmenistánu, pak se dle Pflügera Evropě podaří zrušit ruský plynový monopol. „Není to namířeno proti nikomu. Jde o pokus vytvořit tržní hospodářství a liberalizovat evropský trh s plynem,“ přesvědčuje bývalý poslanec Bundestagu.
Pflüger považuje plynovod Nabucco za smysluplný, protože jím Evropa bude moci získat „nový“, a nikoli „starý“ plyn, který by přiváděl Ruskem prosazovaný plynovod South Stream. Umbach zdůrazňuje, že podle expertů disponuje Rusko pravděpodobně jen deseti až dvaceti miliardami krychlových metrů zemního plynu z oněch šedesáti, které má plynovod ročně přepravovat.
Bude se minimalizovat geopolitická závislost na ropě a plynu, čímž se zvýší i energetická bezpečnost
Plyn měl původně téct ze Střední Asie, ale ani to už není reálné. Rusko uvažuje, že chybějící plyn pro South Stream vezme z ukrajinských plynovodů. Podle Umbacha by to snížilo význam evropského energetického partnerství s Ukrajinou, které má být naším podílem na její hospodářské a politické stabilizaci. „Proto plynovod South Stream není příliš smysluplný. A nejen firmy, ale i vlády, které se projektu účastní, si musejí položit otázku, zda neexistují ekonomicky výhodnější možnosti, jako je LNG nebo břidlicový plyn,“ říká Umbach. Dle něho tento plynovod nemá žádné ekonomické ospravedlnění, protože bude třikrát dražší než Nabucco.
A co baltský plynovod Nord Stream? Podle profesora Pflügera se vyplatí, i když se začne těžit břidlicový plyn. Pflüger nejednou kritizoval, že se o Nord Streamu rozhodlo bez Poláků, protože už v minulosti to měla být evropská záležitost. „Teď bychom se s tímto plynovodem měli nejen smířit, ale i mu přát úspěch,“ tvrdí.
Žádný černý scénář
Dle Umbacha se břidlicová revoluce uskuteční v globálním i v evropském měřítku, i když v Evropě pravděpodobně s výjimkou Německa. Navíc bude vysoká nabídka zkapalněného plynu. Tím získáme podstatně větší energetický mix a omezíme závislost na jednom monopolním dodavateli.
Zvýší se konkurence a možnost tlačit na ceny, čímž vznikne liberální, sjednocený evropský trh s plynem. A ten je i z dlouhodobého hlediska nezbytný k vyšší ekonomické konkurenceschopnosti evropského hospodářství. Evropské státy se totiž začnou rychleji rozvíjet, což ovlivní globální ekonomiku a ekonomické procesy v mnohem větším než jen evropském měřítku.
„V minulých 40 až 50 letech jsme si zvykli na to, že Západ formoval svět. V budoucnu už tomu tak nebude,“ tvrdí Umbach. Bude na nás působit globální ekonomická konkurence, v níž se z cen energií stane jedna z rozhodujících veličin jak pro spotřebitele, tak pro průmysl. Proto si musíme dávat pozor, aby za rychle se měnící rovnováhy ve světovém hospodářství zůstaly naše ceny energie konkurenceschopné.
Umbach je zatím „velmi, velmi optimistický“. Podle něho za deset až dvacet let bude mnoho dnešních debat zbytečných. Nepředpokládá však žádný černý scénář. Velké problémy budeme mít do roku 2030. Potom začne podíl obnovitelných zdrojů energie narůstat i ve světovém měřítku a nahrazovat fosilní zdroje, čímž se zvýší i globální energetický mix. Bude se minimalizovat geopolitická závislost na ropě a plynu, čímž se zvýší i energetická bezpečnost.
Břidlicovému plynu se ČESKÁ POZICE věnovala v článcích: