Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Brazilské volby: Levice versus maskovaná pravice

  9:12
Socialistická prezidentka Dilma Rousseffová v nedělních volbách těsně obhájila svůj mandát. Předvolební situaci v Brazílii analyzuje Tomáš Nídr.

Pryč s Dilmou. Pryč se Stranou pracujících. Příznivci sociálnědemokratického kandidáta Aécia Nevese, který se v nedělních volbách utká se současnou prezidentkou Dilmou Rousseffovou. foto: Reuters

Aktualizováno: V nedělních prezidentských volbách získala dosavadní hlava státu, Dilma Rousseffová, 51,64 procenta hlasů. Její protikandidát, Aécio Neves, 48,36 procenta. Následující text byl napsán před všelidovým hlasováním.

Co bude s tukany?

Sedmatřicetiletý vystudovaný sociolog Tárcio Leotério je tukan – v Brazílii ohrožený druh pravicového voliče, kterého dvanáct let vlády socialistů dohnalo téměř k vymření. Jenže nyní tukani, jak se podle znaku říká příslušníkům Brazilské sociálnědemokratické strany (PSDB), mají překvapivě blízko k tomu, aby jejich kandidát Aécio Neves vyrval křeslo dosavadní prezidentce Dilmě Rousseffové.

V Brazílii je pravice spojena s dvacetiletou diktaturou vojáků, na kterou má národ smutné vzpomínky

„Samozřejmě, že jsme pravice, ale nikdo to nesmí vědět,“ komentuje se smíchem Leotério levicově znějící jméno své partaje. Je to trochu zmatek, který se pokouší vysvětlit pohledem do historie: „V Brazílii je pravice spojena s dvacetiletou diktaturou vojáků, na kterou má národ smutné vzpomínky. Takže si na tyto společenské sentimenty musíme dát pozor, jinak nikdy nevyhrajeme,“ říká spiklenecky sociolog ze São Paula.

Aby situace nebyla příliš jednoduchá, dodejme, že stranu založili na sklonku oprýmkovaného režimu sociálnědemokratičtí intelektuálové z vyšších vrstev. Jenže během krátkého času tukani „přelétli“, aniž by to kdy přiznali, více za střed. Prostě pravice je v Brazílii sprosté slovo. Něco, co je jen pro movité.

Nevesův děd jako vzor

Proto také čtyřiapadesátiletý Aécio Neves, který v prvním kole se 34 procenty zaostal za Rousseffovou o osm bodů, o sobě mluví jako o „kandidátovi chudých“. Na což mu konkurentka vmete do tváře, že jako člen bohaté dynastie, který má za manželku modelku, ani nemůže vědět, co obyčejné obyvatele trápí.

Jenže elitní rodina, která v posledních generacích zasahovala do věcí veřejných, je pro Nevese také užitečná zbraň. Může se totiž vždycky odvolávat na svého dědečka z matčiny strany Tancreda Nevese – se skonem tyranie vyhrál prezidentské volby a s jeho nástupem Brazilci spojovali velké naděje, jenže než se stihl ujmout funkce, populární odpůrce režimu zemřel. V národním povědomí tak zůstává jako kladná postava dějin, takže jeho vnuku Aéciovi se vyplatí zdůrazňovat, že tehdy jako mladý ekonom dělal svému prarodiči osobního asistenta.

Prezidentský kandidát Aécio Neves se během předvolební kampaně zdraví s bývalou fotbalovou legendou Ronaldem.

Od té doby politiku neopustil a účastnil se dlouhé řady voleb. Prohrál zatím pouze jednou – v roce 1992 při souboji o starostu Bela Horizonte. Od roku 1987 do roku 2002 byl poslancem a nyní se o nejvyšší post uchází z pozice senátora a předsedy PSDB. Nejdůležitější byly jeho dva mandáty v čele Minas Gerais (2003–2010), který se jako druhý nejpočetnější stát Brazílie blížil bankrotu. Coby guvernér Neves ukázal, jak by mohl měnit celou republiku.

Provedl „manažerské šoky“, což znamená především řádné prosekání příliš rozbujelé administrativy a zjednodušení daňového systému. Díky nižším nákladům na platy a lepšímu výběru daní nejenže rozpočet sanoval, ale ještě měl více investic do rozvoje. Jeho heslo od té doby zní: „Utrácet méně peněz za vládnutí a více za občany.“ Ilustrujme si to na churavějícím školství: změnil systém tak, aby kantoři byli odměňováni za výsledky svých svěřenců ve srovnávacích testech, které museli ředitelé povinně zveřejňovat.

Jihovýchodní stát Minas Gerais, který manažeři chválí jako nejlepší místo v zemi pro podnikání, dal sice dohromady, ale „jeho“ občané na to zapomněli. V prvním kole voleb, které proběhlo začátkem října, ho ve státu, kde se čekal Nevesův triumf, o tři procenta předběhla Rousseffová.

Prezidentka nulové změny

Je to o to pikantnější, že popsané změny v Minas Gerais kontrastují s neměnností Brazílie za čtyři roky vlády Dilmy Rousseffové, která zastupuje Stranu pracujících (PT), což je autentická levice jak ze starých časů spojená především s odbory z průmyslových odvětví. Bezkrevná prezidentka, která republiku od svého charismatického předchůdce a mentora Luly da Silva zdědila s vysokým růstem, čekala se složenýma rukama, že povzbudivé trendy budou pokračovat.

Současná prezidentka Dilma Rousseffová během předvolební kampaně s předchozí hlavou Brazílie Luizem Ináciem Lulou da Silva.

Nesnažila se zisky z příznivých let investovat do zoufalé infrastruktury nebo školství – místo toho si země vybudovala dvanáct moderních fotbalových stadionů, z nichž nejméně polovina nebude mít po červnovém mistrovství světa žádné využití. Byrokracie se za jejího panování ještě umocnila (39 ministerstev místo dřívějších 26 mluví za vše) a zahraniční investory odrazují vysoké daně, zastaralý pracovní zákoník a složitost podnikání. A tak, když poklesly ceny agrárních produktů a rovněž nález ropy v moři poblíž Ria de Janeiro zatím nepřinesl vysněnou bonanzu, se Brazílie v letošním roce propadla do recese.

Obyčejní lidé nejnovější negativní statistiky na svém životě prozatím nepociťují. Nezaměstnanost zůstává rekordně nízká, a hlavně 28 milionů osob za dvanáctileté vlády levice vystoupily z chudoby. Mohou za to především sociální příspěvky, které se zkráceně označují jako Bolsa Família – tedy něco jako „rodinný měšec“. Lidé je dostávají jako přídavky odměnou za to, že jejich děti navštěvují školu a nechávají se očkovat. I díky tomuto rozdání hotovosti z erární kasy mezi obyvatele se za Luly ekonomika zrychlila, protože na trhu se najednou objevily miliony nových zákazníků. Jenže tento model se za Rousseffové už začal zadýchávat. Současná prezidentka nicméně slibuje, že ho rozšíří o další miliony rodin, které ho ještě nemají.

Jak nevyčerpat „rodinný měšec“

Pravice nikdy neřekne, že by rozmáhající se sociální stát chtěla umenšit. „To by byla volební sebevražda,“ ví dobře Leotério, který připomíná, že základ politiky přídavků za určité splněné podmínky zavedla PSDB, když byla v 90. letech u moci. Masami vzývaný Lula, který se na špičku republiky vypracoval z těch nejbídnějších poměrů, je po svém nástupu jen rozšířil a národu lépe prodal. Takže ve všeobecném povědomí „rodinná portmonka“ přišla od Luly. Vděčnost elektorátu za toto opatření je ten největší kapitál, se kterým Strana pracujících před občany předstupuje.

Nevesovi se nelíbí mrzačení trhu tím, že erár výrazně dotuje ceny ropy a elektřiny tak, aby mohly být pro koncového zákazníka (a voliče) co nejnižší

Nevesovi nezbývá, než současný systém „vymazlovat“. Kritizuje jeho plošnost. Doporučuje vytipovat nejproblematičtější území, a tam přídavky směrovat. Ukazuje to na příkladu školství v Minas Gerais, kde ve čtvrtích promořených násilím dostávali stipendia žáci, kteří měli nejen dobré známky, ale i odpovídající docházku – a hlavně se neúčastnili válek lokálních gangů.

Jeho skrývaná pravicovost se projevuje také v tom, že odmítá výrazné zásahy vlády do trhu. Nelíbí se mu například jeho mrzačení tím, že erár výrazně dotuje ceny ropy a elektřiny tak, aby mohly být pro koncového zákazníka (a voliče) co nejnižší. Naopak „levicově“ pléduje za silnější vliv státu ve zdravotnictví s tím, že tato sféra by byla jednou z jeho prezidentských priorit.

Urážky místo argumentů

Zdálo by se, že prezidentka musí svého konkurenta jasně porazit. Jenže po dvanácti letech panování PT už jsou občané skandály této partaje unaveni a nepomáhá ani to, že samotná Rousseffová vypadá jako ztělesnění slova nuda. Takže v předvolebních průzkumech se oba rivalové drží v klinči.

Neubíjejí se ekonomickými či právními argumenty, ale vzájemnými urážkami. Například Neves rivalce opakovaně předhazuje, že si ze státní ropné společnosti Petrobras udělala bezednou kasičku, ze které uplácí svéhlavé poslance (jeho bonmot: „Petrobras se v médiích přesunul z ekonomické rubriky do černé kroniky.“). Prezidentka mu zase vpálí, jak za jeho úřadování v Minas Gerais vznikla za veřejné peníze přistávací dráha pro letadla podezřele blízko jeho soukromého sídla. Anebo že nepotisticky umisťuje své příbuzné do úředních funkcí.

Prezidentka Nevesovi zase vpálí, jak za jeho úřadování v Minas Gerais vznikla za veřejné peníze přistávací dráha pro letadla podezřele blízko jeho soukromého sídla...

Zajímavé je, že se podle výsledků předvolebních sond tento střet vůbec neměl odehrát, protože Neves zaostával nejen za prezidentkou, ale také za levicovou kandidátkou mimo hlavní dvě partaje. Bývalá ministryně životního prostředí Marina Silvová dávala naději, že se v její osobě splní přání statisíců lidí, kteří před rokem a čtvrt masově protestovali v ulicích za novou a lepší politiku bez „dinosaurů“ zprava i zleva. Jenomže tato předpověď (jak to tak v Latinské Americe s předvolebními průzkumy často bývá) se ukázala být úplně mimo mísu. Silvová skončila s velkým odstupem za Nevesem.

Nakonec došlo zase na klasický střet mezi levicí a maskovanou pravicí, který se v Brazílii bez výjimky opakuje poslední dvě desetiletí. Nyní jde především o to, ke komu se přidají právě nespokojenci se starými pořádky, kteří nedokázali ke změně nadchnout zbytek společnosti. Předvídání se v tomto případě rovná věštění z kávové sedliny.

Tárcio Leotério doufá, že vítězní budou jeho tukani: „Máme větší šanci než kdy jindy, protože Dilma je velmi slabá kandidátka. Pokud nevyhrajeme nyní, tak si ani nic jiného než postupné vymření nezasloužíme.“ 

Autor: