Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Bratři nejen v pivu? Němci u kormidla EU by Čechům nevadili.

USA

  14:05

Představitelé SRN nedávno ohlásili obrat k důraznému angažmá Berlína v evropské zahraniční a obranné politice. Čeští politici to kvitují.  

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Na lednové bezpečnostní konferenci v Mnichově se u řečnického pultu postupně vystřídali německý prezident Joachim Gauck, ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier i ministryně obrany Ursula von der Leyenová, aby předestřeli novou, sebevědomější roli své země na mezinárodní scéně.  Ta byla až dosud z historických příčin upozaděna v poměru k váze čtvrté největší ekonomiky na světě.

Ohlášený německý obrat vzbudil v odborných kruzích pozornost, neboť již nabyl konkrétních obrysů. „Krize na Ukrajině je důležitá sama o sobě, ale změna, kterou vyvolala v chování Německa, je možná ještě důležitější. Berlín otevřeně kritizoval zvoleného ukrajinského prezidenta za odmítnutí těsnějších vztahů s EU a za potlačení domácích protestů proti jeho rozhodnutí. Kritikou prezidenta Viktora Janukovyče se Berlín zároveň vzepřel Rusku, což je odrazem nové, bezostyšné německé zahraniční politiky,“ upozorňuje vlivný americký analytik George Friedman z think-tanku Stratfor.

„Opětovný vzestup vlivu Ruska ve středovýchodní Evropě se dotýká členů EU v oblasti. Navenek byli Němci připraveni se s tímto ruským vzestupem sžít, ačkoli hrozil unii rozklížit. Polsko, Česká republika a Slovensko jsou však nepostradatelnými součástmi dodavatelského řetězce německého průmyslu a zdrojem relativně levné a kvalifikované pracovní síly. Že mají zůstat součástí německé sféry vlivu, je pro politiku Berlína mimo jakoukoli diskusi,“ zasazuje vnější pozorovatel Friedman středoevropskou realitu do nepřikrášleného kontextu.

Vyslyšení Sikorského výzvy

Dalo by se říci, že německé politická elita tím více než s dvouletým odstupem v podstatě vyslyšela polského ministra zahraničí Radosława Sikorského, který v listopadu 2011 vystoupil v Berlíně s přelomovým projevem, v němž „nepostradatelné“ Německo vyzval, aby se v EU „konečně“ ujalo odpovídající vůdčí role.

Sikorski již v listopadu 2011 vystoupil v Berlíně s přelomovým proslovem, v němž Německo vyzval, aby se v EU „konečně“ ujalo odpovídající vůdčí role„Budu zřejmě prvním polským ministrem zahraničí v dějinách, který to řekne, ale budiž: Obávám se německé moci méně, než se začínám obávat německé nečinnosti,“ pronesl Sikorski památnou větu. „Nemůžete si dovolit selhat a nevést. Nikoli ovládat, ale vést,“ naléhal Polák na Němce. „Pakliže nás zapojíte do rozhodovacího procesu, Polsko vás bude podporovat.“

V narážce na pověstnou německou vstřícnost vůči Kremlu tehdy Sikorski také podotkl, že objem německé obchodní výměny s Polskem je větší než s Ruskem, ale že z německého politického diskurzu to není vždy poznat.

Co se od té doby změnilo? „Násilné konflikty se více přiblížily Evropě a s ohledem na Ukrajinu se na evropský kontinent vrátily,“ shrnul ve svém mnichovském projevu proměnu mezinárodní situace během doby, kdy dlel v opozici, staronový německý šéf diplomacie Steinmeier.

„Coby faktický lídr EU musí Německo korigovat a odvrátit postupný úpadek evropského projektu. Musí se přizpůsobit politice globálního stahování USA a zároveň udržovat komplexní a nezbytné, leč nebezpečné vztahy s Ruskem. Pro situaci, v níž se Německo teď nachází, se poddajná zahraniční politika nehodí. Kdo bude jednat, ne-li Německo?“ zformuloval dilema Berlína analytik Friedman.

Drang nach Osten

Větší „strategická“ angažovanost Německa v Bruselu by mohla docílit, že se tradiční přetahovaná mezi stoupenci jižní a východní dimenze „evropské politiky sousedství“ vychýlí v souladu s dlouhodobými prioritami české diplomacie, mezi něž patří Východní partnerství. Berlín snad již v tomto ohledu začal na jižně zahleděnou Paříž působit – Steinmeier se se svým francouzským protějškem Laurentem Fabiusem dohodl na společných zahraničních cestách a hned první jejich tandemová mise je zavede do Moldavska a Gruzie – shodou okolností posledních dvou zbylých zemí Východního partnerství, které na rozdíl od Ukrajiny (zatím) neodstoupily od asociační dohody o volném obchodu s Evropskou unií.Východní, postsovětské sousedství EU je důležitější než jižní, arabsko-středomořské, a to z řady důvodů

„Východní, postsovětské sousedství EU je důležitější než jižní, arabsko-středomořské, a to z řady důvodů. Východ je ,evropský‘, Jih nikoliv. Východ od EU nedělí Středozemní moře. Na Východě je také jediný potenciální strategický protivník jisté relevance: Rusko. Nedokáže-li EU zdárně řešit vztah s Ruskem a zeměmi postsovětského prostoru, nebude v Evropě trvalý mír. USA jsou navíc ve východní Evropě méně přítomny než v severní Africe a Levantě, a z hlediska Západu je tudíž EU více zapotřebí na Východě než na Jihu,“ vyjmenovává německý analytik Jan Techau důvody, kvůli nimž by měl nově angažovaný Berlín natočit strategickou pozornost EU kýženým směrem.

Sikorského apel na aktivizaci Německa se konkrétně zabýval záchranou eurozóny, a tak se v Praze za tehdejší vlády vedené eurointegračně odměřenou ODS nesetkal s větší odezvou. „Na ministrovi Sikorském je vidět, jak sebevědomé je dnešní Polsko a jak věří ve své síly a schopnosti. České obavy z Německa jsou naopak výrazem naší malosti a malého sebevědomí,“ komentoval to tehdy na stránkách ČESKÉ POZICE politolog Rudolf Kučera.

Nový český kabinet však svým programovým prohlášením jako by bral v potaz nastalou změnu postoje Berlína, neboť kromě obligátního rozvoje sousedských vztahů plánuje s Německem i „prohloubení strategického dialogu“. Jaký postoj tedy čeští politici zaujímají k avizované větší angažovanosti SRN v zahraniční a bezpečnostní politice EU? Je podle nich nějaký důvod k obavám, že se ekonomický tahoun EU úměrně chopí i jejích zahraničněpolitických opratí, nebo tento vývoj vítají?  A nakolik se německé národní zájmy vně EU dnes liší od českých? 

Český zahraničněpolitický konsenzus?

Zaorálek: „Vítám, že Německo bude více vystupovat jako představitel ne toliko vlastních zájmů, ale celé Evropy“„Není divu, že s rostoucí ekonomickou rolí Německa v Evropě vyvstalo téma větší role Německa v této oblasti. Nový ministr zahraničí se ale už snaží tuto rostoucí roli naplňovat. Jsem toho v Bruselu právě přímým svědkem… Nedivím se tomu,“ odpověděl na dotaz ČESKÉ POZICE ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD). Zároveň se však zdráhá následovat příkladu svého polského protějšku, který Berlín přímo vyzval, aby unii poskytlo potřebné vedení. „Tady nejde o vůdčí roli, ale o výraznější roli. Vítám, že Německo bude více vystupovat jako představitel ne toliko vlastních zájmů, ale celé Evropy. To je pro nás rozhodně lépe, než kdyby tomu bylo naopak,“ míní Zaorálek.

V otázce aktivističtějšího Německa panuje ve vládní koalici shoda. „Já to vítám, protože USA vojensky Evropu opustily, a proto je načase, aby se EU začala přiměřeně starat o vlastní bezpečnost: to bez nejsilnějšího hráče prostě nejde,“ sdělil ČESKÉ POZICI lídr lidovecké kandidátky do Evropského parlamentu Pavel Svoboda. „Ne, nevidím důvod k obavám z aktivnější SRN v oblasti zahraniční politiky,“ odpověděl ve stručnosti na náš dotaz rovněž ministr obrany Martin Stropnický (ANO).

Postoj české parlamentní opozice stejně jednotný není, ale mohl by předznamenávat širší zahraničněpolitický konsenzus. „Kdyby se splnilo, co se zvěstovalo v Mnichově, pořád by to bylo o třídu míň, než co dělá Velká Británie a Francie. Bylo by naprosto správné, aby se Německo více angažovalo,“ přimluvil se za aktivnější postoj Berlína exministr zahraničí a šéf opoziční TOP 09 Karel Schwarzenberg. „Velkou většinu národních zájmů máme společných; máme pochopitelně i rozdílné zájmy, jak to u malé a velké země bývá. Ale chtěl bych připomenout, že Němci se k nám za našeho předsednictví v EU i po něm chovali skvěle,“ dodal nynější předseda sněmovního zahraničního výboru.Postoj české parlamentní opozice k Německu stejně jednotný není, ale mohl by předznamenávat širší zahraničněpolitický konsenzus

„Vítám zesílení německé angažovanosti v zahraniční a bezpečnostní politice EU. Oslabí to bezpečnostní rizika ve středoevropském prostoru,“ vysvětlil ČESKÉ POZICI senátor Jaromír Štětina, kandidát do Evropského parlamentu za TOP 09. „Německé i české ,národní zájmy‘ vně EU jsou si velmi blízké, ať už se to týká společného postoje vůči diktátorským režimům, mezinárodnímu terorismu, infiltraci vnějších tajných služeb, úniku cenných ekonomických informací atd.,“ dodává Štětina.

Berlín není Mnichov

O něco překvapivější je postoj KSČM, která „německou kartu“ historických resentimentů s oblibou vytahuje. „Německo je natolik svázáno svými ,evropskými‘ zájmy, že to pro nás není špatně. Pro nás je důležité, že se Německu slušně daří v krizi,“ sdělil ČESKÉ POZICI stínový ministr zahraničí největší opoziční strany Miloslav Ransdorf. „Něco jiného je politika v Berlíně a něco jiného v Mnichově,“ vysvětlil svůj smířlivý postoj rozlišením Spolkové republiky Německo od bavorské bašty sudetoněmeckého krajanského sdružení.

Dokonce ani Klub českého pohraničí (KČP), který má živení obav z německého „revanšismu“ jaksi v popisu práce, nebije při vidině „nové, bezostyšné německé zahraniční politiky“ ihned na poplach. „Naši západoněmečtí přátelé ze starých spolkových zemí nás čas od času varují před obnovou německého militarismu. My ale nemáme fobii z německého státu. České národní zájmy více ohrožují bývalí českoslovenští Němci, takzvaní Sudeťáci, kteří sem jezdí okopávat hroby a přehřbívat mrtvé,“ uvedl pro ČESKOU POZICI předseda KČP Karel Janda. „Upoutalo to naši pozornost, ale nevyvolalo to pocit nebezpečí,“ popsal reakci KČP na avizovanou větší angažovanost Berlína v evropské zahraniční a bezpečnostní politice.Odmítavě se ke strategickému sblížení s Berlínem nestaví ani Hrad, byť SPOZ v prezidentské předvolební kampani strašila návratem protektorátu

„Je to přirozená snaha Německa, dopředu k tomu nemám záporný postoj. Německý kapitalismus je českému vzdálený v pozitivním smyslu. Svojí historií si však Německo o obezřetnost říká,“ sdělil ČESKÉ POZICI člen sněmovního zahraničního výboru Jaroslav Foldyna, známý stoupenec „slovanské vzájemnosti“ a čelný představitel zemanovského křídla ČSSD.

Odmítavě se ke strategickému sblížení s Berlínem nestaví ani Hrad, byť Zemanovci v prezidentské předvolební kampani strašili návratem protektorátu. „Dá se říci, že zahraničněpolitické ambice Německa jsou pochopitelné a neměly by pro zahraniční politiku ČR představovat problém. Nové demokratické Německo je pro mnoho jeden z našich nejdůležitějších spojenců a tomuto – historicky snad nejlepšímu stavu bilaterálních vztahů – výrazně napomáhá nejen stejná hodnotová orientace a členství v EU, ale i geopolitická realita našich zemí, která ve stále vyšší míře zaručuje komplementaritu našich národních zájmů,“ uvedl pro ČESKOU POZICI vedoucí zahraničního odboru prezidenta republiky Hynek Kmoníček.

Molotov-Ribbentrop

Na pozoru se před aktivističtějším Berlínem se má především ODS. „Větší politická angažovanost Německa je předvídatelný mocenský manévr, jak schovat za ,Evropu‘ vlastní národní zájmy. Ty nebudou vždy totožné, a proto je třeba zbystřit,“ sdělil LN první místopředseda občanských demokratů Jan Zahradil.„Větší politická angažovanost Německa je předvídatelný mocenský manévr, jak schovat za ,Evropu‘ vlastní národní zájmy. Ty nebudou vždy totožné,“ tvrdí Jan Zahradil (ODS)

„Pan Sikorski je polský ministr zahraničí, nikoliv český. Nesouhlasím s ním,“ dodal europoslanec, který v Bruselu zasedá v jednom politickém klubu s polskou opoziční stranou Právo a spravedlnost (PiS), jež šéfa vlastní diplomacie po jeho berlínském projevu navrhla postavit před státní tribunál. „Z projevu Sikorského se dozvídáme, že dnes je zárukou polské bezpečnosti de facto návrat ke čtvrté říši a hegemonie Berlína a Německa,“ prohlásil tehdy šéf výkonného výboru PiS Joachim Brudziński.

„Posilování politické váhy Německa způsobí více třecích ploch, namátkou: Německo si zajišťuje energetickou bezpečnost bez ohledu na sousedy (plynovod Nord Stream), má bezjadernou politiku (střet s ČR), podpoří kvóty EU na migranty atd. Vše v rozporu se zájmy ČR,“ vyjmenoval Zahradil předměty možného nesouladu mezi Prahou a Berlínem.

Argumentace proti větší angažovanosti Německa v zahraniční politice EU je to ovšem lichá. Buď jde o oblasti, které se týkají vnitřní, a nikoli vnější politiky EU (jádro, migrace), anebo v ní „ohledy na sousedy“ podkopávají Zahradilovi „strážci národní suverenity“ odmítající další rozšíření společné unijní politiky (o vnější obchod s energetickými surovinami).

Ironické je, že to byl právě Radosław Sikorski, který kdysi navrhl rusko-německý Nord Stream přejmenovat na plynovod Molotov-Ribbentrop – kvůli jeho účelovému obkročení středovýchodní Evropy. Nyní, když se naskýtá příležitost se z tohoto historického strategického sevření vymanit, o tom nominálně euroatlantičtí občanští demokraté nechtějí slyšet. Před volbami do Evropského parlamentu se od nich o „německé hegemonii“ možná ještě leccos dozvíme.

  • Tento text vznikl ve spolupráci České pozice a deníku Lidové noviny.
Autor:

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Administrativní pracovník

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Praha