Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Bradáčová sice vyšachovala Martince, ale důsledky ustojí jen stěží

  18:27

Střet pražské vrchní státní zástupkyně s ředitelem protikorupční policie nikdy neměl takto kulminovat. Její kredit taje jako loňský sníh.

foto: © isifa/Lidové noviny/FRANTISEK VLCEK, ČTKČeská pozice

KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Velká naděje české protikorupční politiky, pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, se dostala do situace, v níž její kredit taje jako loňský sníh. V přímém „osobnostním“ střetu se jí podařilo vyšachovat ředitele protikorupční policie Tomáše Martince způsobem, jehož důsledky stěží ustojí.

Ať již má kdokoliv na oba protagonisty této aféry názor jakýkoliv, je jisté, že na taková místa se nedostávají lidé prostí určitých kvalit. Na místě jsou pak otázky:

  • Jak je možné, že došlo k takovému fatálnímu osobnímu střetu?
  • Došlo k němu pouhou souhrou okolností?
  • Nepřispěl k této destrukci protikorupčních trestněprávních orgánů někdo z pozadí?

ČESKÁ POZICE se střetu Lenky Bradáčové s Tomášem Martincem věnovala například v článcích:

Těžké přestřelení

Startovacím okamžikem celé kauzy byla schůzka, na níž Martinec Bradáčové diskrétně sdělil, že se v okruhu osob vyšetřovaných v souvislosti s IT zakázkami na ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV) objevilo i jméno jejího manžela Tomáše Hájka. V tento okamžik je v podstatě vedlejší, jestli se Bradáčová rozvádí, nebo nerozvádí, nominálně jde stále o manželství.

Bradáčová kolegiální Martincův krok najednou přehodnotila a mediálně vyhrotila proti řediteli protikorupční policieOna inkriminovaná informace byla velmi důležitá z hlediska obecné kredibility protikorupčních orgánů státu. To vyplývá ze skutečnosti, že Bradáčová věc okamžitě řešila se svým nadřízeným, nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem. Předmětná kauza byla delegována na olomoucké vrchní státní zastupitelství. Bylo to učiněno včas a diskrétně, a podobnou citlivost na případný střet zájmů bychom si mohli přát i v jiných případech.

Pak však v případu nastal zlom. Bradáčová tento kolegiální – byť, pravda, možná nikoliv zcela perfektně procesně odpovídající – Martincův krok najednou přehodnotila a mediálně jej vyhrotila proti řediteli protikorupční policie. Její prvotní formulace zněla, že Martinec na ni „vyrobil kauzu“. To se však ukázalo jako těžké přestřelení, od něhož Bradáčová záhy ustoupila a pak již neopakovala. O nepodloženosti tohoto ostrého ataku svědčí i vyjádření Petra Šeredy z olomouckého vrchního státního zastupitelství, že tato kauza nemá znaky uměle vytvořeného případu.

Sporné tvrzení

Bradáčová následně své vyjádření modifikovala v tom smyslu, že Martinec jí podal „nepravdivé informace“. Vyvozovala to z odpovědi případ dozorujícího státního zástupce, který nevěděl nic o tom, že by její manžel byl v okruhu vyšetřovaných osob. Je zvláštní, že věc okamžitě vyhodnotila tak ostře proti Martincovi, aniž zvážila možnost, že jí tuto informaci sdělil jako první a jediné – právě proto, aby mohla předejít byť i jen podezření ze střetu zájmů a nezkomplikovala jak vyšetřování, tak své postavení.

Sporné je i tvrzení, že Martinec řekl Bradáčové něco, co neměl. Je jí totiž podřízen dozorový státní zástupce, a proto má k takové informaci přístup.Bradáčová se svým dotazem dozorujícímu státnímu zástupci zřejmě stala prvním článkem úniku této informace do médií. Moderátor dotyčného pořadu na rádiu Frekvence 1 Luboš Xaver Veselý se totiž nechal slyšet, že tuto informaci dostal z kruhů blízkých státnímu zastupitelství. A tam, jak se sama Bradáčová přesvědčila, předtím tuto informaci od Martince neměli.

Možná ji tam měli mít, bez ohledu na to, zda Bradáčovou ohrozí, nebo ne. Ta totiž následně ustoupila i od pojmu „nepravdivá informace“ a přešla k argumentaci, že jí Martinec řekl něco, co neměl. Je možné, že Martincův vstřícný postup je napadnutelný z hlediska dogmatického výkladu předpisů, nicméně právě tímto krokem Martinec ochránil důvěryhodnost jak její, tak vyšetřování. Nadto je sporné i samo tvrzení, že jí Martinec řekl něco, co neměl. Dozorový státní zástupce je totiž podřízen Bradáčové, která tudíž má k oné informaci přístup – a navíc má i příslušné bezpečnostní prověření.

Utrápená obecná stížnost

Z původního ohňostroje nařčení proto zůstaly již jen drobné záblesky a hodně čmoudu. Poslední verzí Bradáčové je utrápená obecná stížnost policejnímu prezidentovi Martinu Červíčkovi, že protikorupční policie se zabývá zbytečně moc kauzami, nemá moc lidí, a odborně zdatných ještě méně. A že vlastně ty kauzy před státním zastupitelstvím tak nějak zatajuje a v předprocesní fázi činí úkony trestního řízení.

Z původního ohňostroje nařčení zůstaly již jen drobné záblesky a hodně čmouduTo už je opravdu „mletí z posledních sil“, snaha nějak obhájit původní direktní výpad proti Martincovi. Jednoduše proto, že Bradáčová pláče na špatném hrobě. Protikorupční policie loni nesměla obsazovat volná tabulková místa, a ta jí byla následně odebrána. Toto rozhodnutí bylo odvozeno z politické vůle, s tím ani vedení policie nemohlo nic udělat, natož Martinec.

Pokud jde o působnost protikorupční policie, Bradáčová by měla vědět sama nejlépe, že je odvozena od působnosti vrchního státního zastupitelství. O zbytečně velkém rozsahu působnosti tohoto útvaru se ví již dlouho, a sám policejní prezident slíbil, že více než rok se táhnoucí příprava úpravy příslušného předpisu bude do dvou měsíců na světě.

Proti intencím zákonodárce

Výroku o používání úkonů trestního řízení v předprocesní fázi nerozumí asi nikdo. Bradáčová na to však má prý důkazy. Nechme se překvapit. Bylo by však s velkým podivem, kdyby v nezahájeném případě nějaký soudce schválil policii odposlech. Nebo státní zástupce dokumentované sledování.

Nelze vyloučit, že jde o nějaká jednotlivá procesní pochybení konkrétních policistů. To je však jev starý jako policie sama a jen neznalý by z něj mohl vyvozovat nějaký úlek. Takové případy se prošetřují a provinilci se postihují průběžně, protože nedostatky jsou průvodním jevem jakéhokoliv lidského konání.

Výroku Bradáčové o používání úkonů trestního řízení v předprocesní fázi nerozumí asi nikdo. Má však prý na to důkazy. Nechme se překvapit.Zatajování šetření podnětů policií před státními zástupci však již vyvolává jen sarkastické poznámky. Skutečně by si Bradáčová přála, aby státní zástupci byli angažováni do předprocesního prošetřování všech oznámení, podle mínění jejich autorů nasvědčujících spáchání trestného činu? Pak pánbůh s nimi a zlé pryč, státní zástupci nebudou dělat nic jiného, na nic jim nezbude čas ani energie. Nadto takový posun by byl zcela proti intencím zákonodárce, který tuto předprocesní fázi svěřil policii. Jakékoliv „založení“ takového oznámení policistou navíc prochází rukama jeho nadřízeného.

Ostatně praxe je taková, že státní zástupci často mají oznámení o zahájení úkonů trestního řízení policisty (která jim musejí být doručena) za předčasná, za nedostatečně odůvodněná. Jinými slovy, státní zástupci mají spíše za to, že policisté zahajují trestní řízení zbytečně často, snad v některých případech až trochu alibisticky. Takže pravdě se podobá spíše opak tvrzení Bradáčové.

Podstrčená informace

Popsaný průběh kauzy naznačuje, že onen zlom v postoji Bradáčové nastal poměrně náhle, když předtím zcela racionálně a korektně informaci od Martince využila a po konzultaci se svým nadřízeným dosáhla delegace kauzy jinam. Co se v tento okamžik asi stalo?

Jedním z možných vysvětlení zlomu v postoji Bradáčové by mohla být podstrčená informace ve stylu kukaččího vejceJedním z možných vysvětlení (předesílám, že jde o hypotézu) by mohla být podstrčená informace ve stylu kukaččího vejce. Někdo mohl využít situace a nabídnout Bradáčové radikálně odlišnou interpretaci celé situace. Podvariantou by mohlo být i to, že by se Bradáčové taková možnost zalíbila i z důvodu uplatnění vlivu na personální obsazení jednoho z klíčových policejních útvarů.

(Tuto možnost nepřímo podporuje i snaha státního zastupitelství mít svého zástupce ve výběrové komisi policejního prezidia, která bude vybírat budoucího ředitele protikorupční policie. Tato snaha je bezprecedentní a bude bezpochyby oficiálně odmítnuta – v to doufejme, že pak přes toto odmítnutí „nepojede vlak“ a že si tím samo státní zastupitelství uzavře cestu do oné výběrové komise. V opačném případě by pak bylo na ministrovi vnitra, aby recipročně žádal účast zástupce policie při obsazování postů na státním zastupitelství!)

Povědomý scénář

V čem by mohl být tento scénář s podstrčenou informací povědomý? Mohl by připomenout poslední vývoj soudního procesu s bývalým policejním prezidentem Petrem Lessym. Soudce totiž měl možnost porovnat inkriminovaný dokument, který dostal novinář (jehož zveřejněním byla spáchána ona pomluva, za níž je Lessy trestně stíhán) s dokumentem, který měl Lessy k dispozici. Ty dokumenty totiž nejsou totožné, z čehož je nasnadě, že onomu novináři dokument „ve jménu Lessyho“ podstrčil někdo jiný, ale odskákat to měl Lessy.

Tuto okolnost, proč změnila původně zcela přejný a do jisté míry až vděčný postoj vůči Martincovi, může vysvětlit pouze sama Bradáčová. A měla by se nad tím zamyslet, protože se nedá vyloučit, že se špičkami trestněprávních orgánů někdo hraje škaredou hru.

Vypjaté ambice a sebejistota, až snad určitá ješitnost, pak hrají v této souvislosti poměrně podstatnou roli. Na nich – a na špatné komunikaci, na neschopnosti vyříkat si věci přímo z očí do očí – jsou takové kombinace přímo založené. Žádné konspirační teorie, ale prostá zločinci užitá psychologie.

Kauza Amun.Re

Bičem proti protikorupční policii se stává kauza Amun.Re. Původní poznatek šetřil protikorupční detektiv dlouho, předlouho, a dělal prý kolem toho velké vlny. Dohromady nic nepřinášel, ale neustále tvrdil, že „zásadní poznatek“ přinese co nevidět.

Lze důvodně předpokládat, že protikorupční policie kauzu Amun.Re na základě pokynu státního zástupce otevře, ale po nějaké době odložíDožádal si dokonce informace od Finančního analytického útvaru (FAÚ). Odpověď (ano, tu, o níž tak sugestivně hovořil ministr financí Miroslav Kalousek) dostal, ale nebylo z toho nic. Spis nakonec se souhlasem nadřízeného „založil“ ad acta, aniž by zahájil úkony trestního řízení. Po Kalouskově televizním vystoupení se v případu angažoval státní zástupce a nařídil zahájit trestní řízení.

Navzdory určitému despektu ke kvalitám onoho (s velkým mediálním třeskem odejitého) detektiva prošetřujícího původní podnět nutno konstatovat, že důkazní situace případu je stejně řídká, jako byla předtím, a snad opravdu nikoliv vinou detektiva. Stačí si totiž uvědomit, že FAÚ, který podle policejního prezidenta Červíčka předal protikorupční policii jen v loňském roce 450 trestních oznámení, v tomto případě ale trestní oznámení nepodal, přestože ony informace měl k dispozici. Prostě je nevyhodnotil tak, že by obsahovaly příznaky trestné činnosti. Proto odpovídal až na dožádání policejního útvaru.

Lze proto důvodně předpokládat, že protikorupční policie kauzu Amun.Re na základě pokynu státního zástupce otevře, ale po nějaké době ji odloží. Protože převody peněz do Řecka nebo na Kypr nebo kam sice zavánějí, až smrdí, ale to je asi tak vše. Kdyby se totiž jen za nepěkný odér mělo zavírat, bylo by zejména v parlamentních komorách mnoho prázdných míst (o Strakově akademii nemluvě).

Nezvládnutá personalistika

Střet Bradáčové s Martincem neměl nikdy takto kulminovat. Aktéři se místo mediálního hrocení měli setkat, nejlépe na schůzce aranžované jejich nadřízenými, a věci si vypovídat. Přímo a bez dalších svědků. Takto se situace medializovala do fáze, z níž není cesty zpět. Pochybili i nadřízení oněch protagonistů – policejní prezident, nejvyšší státní zástupce a ministři vnitra a spravedlnosti. Ve výsledku utrpěla kondice státní protikorupční politiky těžké šrámy.

Střetem Bradáčové s Martincem utrpěla kondice státní protikorupční politiky těžké šrámyObzvlášť zaráží malá bojovnost politiků. Verbálně si sice dovolují dost, ale když přijde skutečná situace, v níž by měli zkrotit rozvášněné aktéry, jsou jako puťky. A přitom nešlo o nic mimořádného – jen se policie a státní zastupitelství do sebe trochu víc zakously. Otázkou je, co politici vlastně chtějí. Aby se všichni plácali po ramenou a byli jedné mysli? To by ale bylo sakramentsky nebezpečné!

Vždyť principem demokracie je určitá vzájemná kontrola státních orgánů. Policie a státní zastupitelství z principu musejí být v určitém napětí! Všechno ostatní je špatně: když nejsou v žádném napětí, nebo když jsou ve válce. Spory nejsou nedemokratické. Jejich absence by však byla přímo alarmující, a dávající vzniknout podezření, že se tu děje ve vzájemné součinnosti cosi nekalého.

Demokracie je umění angažovat do státních služeb lidi plnokrevné, vášnivé a horlivé, a současně civilizovat jejich vztahy a kultivovat řešení sporů. Jako společnost jsme promarnili jednu vzorovou příležitost, a nadto utrpěli újmu. A zločinci se chechtají. Rozhodně není žádný důvod ke spokojenosti. Poučíme se?

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.