Nedělní Otázky Václava Moravce byly zase jen pro otrlé povahy. Leccos z tam řečeného již bylo okomentováno, ale u jednoho úkazu se musíme zastavit a řádně ho zdůraznit. Jde o evergreen vyprázdněných politiků, spočívající v omílání „nutnosti zakázat komunistickou stranu“.
Senát se v roce 2008 usnesl, že vláda by měla dát podnět Nejvyššímu správnímu soudu (NSS), aby zrušil komunistickou stranu. Ministerstvo vnitra vloni vypracovalo analýzu, která však senátory neuspokojila. Vnitro totiž neshledalo nic, čím by takové podání NSS mohlo podpořit.
Pěkně po stalinsku, žádné zjišťování, vždyť je to přece všem jasné, není co zkoumat
Komunistům však v současnosti stoupají preference, a tak politici zahájili další kolo útoku na komunisty. Vláda tedy podle slov Alexandra Vondry zadala ministerstvu vnitra svým usnesením (!) úkol, aby připravilo návrh na pozastavení činnosti komunistické strany! Nikoliv, aby prošetřilo, zda se v činnosti komunistické strany dá najít stéblo, kterého by se při podávání takového návrhu vláda mohla chytnout. Ne. Pěkně po stalinsku, žádné zjišťování, vždyť je to přece všem jasné, není co zkoumat. Vnitro má srazit podpatky a vládu poslechnout. Tak nějak to živě připomíná onen demokratický centralismus, nebo co to bylo.
Neuvědomělí experti
Pišme raději v obecné poloze o „politické straně“, aby těm ostatním došlo, že už zítra se může v usnesení vlády hovořit o jejich politické straně!
Vnitro si sjednalo čtyři experty, aby se pokusilo „splnit usnesení vlády“ a vypracovat návrh na pozastavení činnosti politické strany. Ano, pišme raději v obecné poloze o „politické straně“, aby těm ostatním došlo, že už zítra se může v usnesení vlády hovořit o jejich politické straně!
Ani jeden z těch čtyř (zřejmě třídně a politicky neuvědomělých) expertů nedodal ministerstvu vnitra posudek, který by byl použitelný ve smyslu usnesení vlády. Naopak, všichni se shodli na tom, že komunistická strana nevyvíjí protiústavní činnost. Na pomoc si přitom vzali i zpravodajské experty na extremismus a ústavnost z BIS.
A tak místopředseda české vlády Vondra v přímém televizním vysílání navrhnul, aby návrh na pozastavení činnosti jedné politické strany byl opřen o již dávno odhlasovaný zákon, jímž zákonodárci uzákonili „historický fakt“, že ona strana se chovala kdysi zločinně. A že za to by měla být nyní zakázána.
Takto – politickou silou – vytvořená virtuální realita má být podle názoru vrcholových politiků důkazem, který soud nejen připustí, aniž by umřel smíchy, ale dokonce na jeho základě pozastaví činnost (zatím) jedné politické straně. Kdo pak tu lavinu zastaví?
Jestli se tu ujme tento totalitární styl, mohou být z veřejného života soudním zákazem vylučovány za své dávno minulé hříchy další právnické osoby. Sociální demokrati, ale třeba i katolíci. Postačí se o názoru na jejich historii usnést zákonem – a bude konečně dosaženo stavu, kdy bude mít konečně zase vládní garnitura „klid na práci“.
Dočkáme se zákona o Nobelově ceně?
Situace to je pro větší plasticitu přirovnatelná asi k tomu, kdyby se poslanci usnesli a odhlasovali zákon, že Václav Klaus splňuje všechny požadavky na udělení Nobelovy ceny za ekonomii, a začali by její udělení vymáhat u mezinárodního soudu, s odvoláním na „skutečnosti“ uvedené v českém zákoně.
Jaký může být další vývoj událostí? Kdyby byla komunistická strana soudně zakázána, nepochybně by se z jejích členů rychle ustavily jiné politické subjekty, nyní již podle přání senátora Štětiny bez slova „komunistická“ v názvu. Tím by se staly příkladně demokratickými a Štětina a další by je už mohli mít veřejně rádi, mohli by se s nimi beze studu „koalit“ a demokracie by byla zachráněna.
Nepokrytě diskriminující přístup by znamenal jistý odliv bázlivých, ale současně příliv sympatizantů, kteří by vytvořili mnohem odolnější a kompaktnější masu
Možná ale ne tak docela. Protože by na druhou stranu vznikly i velmi motivované bojůvky, oním zákazem uražené a ponížené. Možná ale i s tím by nějaká úvaha mohla počítat, protože mít takové k terorismu zdálky inklinující vnitřní nepřátele, to je pro každou vládu něco jako afrodiziakum. Krásně se s tím dá pracovat na mnohý způsob, odvádět pozornost, posilovat rozpočtové kapitoly všemožných ozbrojených sborů, nasazovat odposlechy a provádět další opatření a koneckonců tím pozvolna utužovat řád a kázeň ve společnosti.
V posledku by pak takovýto nepokrytě diskriminující přístup znamenal jistý odliv bázlivých, ale současně příliv sympatizantů, kteří by vytvořili mnohem odolnější a kompaktnější masu. Podobně, jako se pod tlakem minulého režimu vytvořila opozice z lidí, jejichž přítomnost v jedné místnosti, ba dokonce v jedné čtvrti, by byla předtím naprosto nemyslitelná. A poslední bitva by zase vzplála. I z toho je zřejmé, že když někdo v současnosti opakuje chyby minulého režimu, je to nutně zase jen ten nepoučitelný, poněkud natvrdlý bolševik.
