Bolševismus i sionismus přicházely s řešením židovského problému

Americký historik Yuri Slezkine v rozhovoru říká, že když se proroctví bolševického proroka nenaplnilo, bolševici propadli neurózám. A když zestárli, nedokázali mnozí z nich vysvětlit, za co v mládí bojovali, a dospěli k závěru, že své životy promarnili.

Bolševik. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bolševik. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Bolševik.

V posledním roce na mne udělaly největší dojem dvě knihy – Bílá velrybaamerického spisovatele Hermana Melvilla (1819–1891), kterou jsem si doplnil nedostatečné vzdělání, a Židovské století amerického historika ruského původu Yuriho Slezkina, jež nedávno vyšla česky. V té druhé na mne zapůsobila například pasáž:

„Po většinu historie lidstva bylo dost zřejmé, kdo má navrch. Merkuriáni toho sice věděli o apolloncích více než apollonci o nich (či o sobě samých), byla to však zbraň slabých a závislých. Hermes potřeboval důvtip, protože Apollon a Zeus byli velcí a silní. Podváděl a přetvařoval se, kdykoli se mu naskytla příležitost, nejčastěji však použil své sandály a lyru, aby pobavil, vyřídil obsílky a vykonal potřebné služby.“

Hermes potřeboval důvtip, protože Apollon a Zeus byli velcí a silní. Podváděl a přetvařoval se, kdykoli se mu naskytla příležitost, nejčastěji však použil své sandály a lyru, aby pobavil, vyřídil obsílky a vykonal potřebné služby.

Slezkinovo merkuriánsko-apollonské rozdělení inspiruje, obzvlášť při přemýšlení o různých způsobech života ve společenství, které nás obklopuje, a často ho – někdy přiznaně – vykrádám. Proto jsem se rozhodl Slezkina oslovit a požádat o rozhovor. Byl milý a souhlasil, byť dodal, že Židovské století napsal již dávno a že si už není jistý v detailech.

Nakonec jsme se dohodli na rozhovoru o jeho nejnovější knize The House of Government: A Saga of the Russian Revolution (Vládní dům. Sága ruské revoluce), ve které se zabývá bolševickou revolucí, a bolševiky v ní nazývá apokalyptickými sektáři. Tato jeho teze mě zaujala, a proto jsem jí rozhovor začal, ale dostali jsme se i k Židovskému století.

Yuri Slezkine, americký historik.

ČESKÁ POZICE: Proč jste bolševiky nazval apokalyptickými sektáři?

SLEZKINE: Protože nebyli stranou v konvenčním smyslu, ale stranou nového typu – skupinou věřících spojených pocitem výlučnosti a radikálním zavržením světa, do něhož se narodili. To je standardní definice sekty. Nezkoušeli dobýt moc v rámci existujícího řádu. Nezajímalo je to. Hnusilo se jim to. Předvídali a celým svým srdcem věřili v bezprostřední a násilnou destrukci starého světa, v jeho nahrazení novým, zbaveným veškeré nespravedlnosti a rozporů. Tyto typy sekt obvykle nazýváme apokalyptickými, případně mileniálními.

ČESKÁ POZICE: Jenže proroctví se nenaplnilo. Přišla sice revoluce, ale po ní obrovská porážka – Leninem vyhlášená ústupová varianta, Nová ekonomická politika (NEP). Jak na ni bolševici reagovali?

Bolševici nebyli stranou v konvenčním smyslu, ale stranou nového typu – skupinou věřících spojených pocitem výlučnosti a radikálním zavržením světa, do něhož se narodili. To je standardní definice sekty.

SLEZKINE: Plakali. Trápili se. Měli deprese. Jezdili po sanatoriích a léčili se v nich z různých emočních poruch.

ČESKÁ POZICE: Dostali se z toho někdy?

SLEZKINE: V době první pětiletky nebo chcete-li v období, jež je známé jako Stalinova revoluce. Tehdy se jim vrátila naděje a vyléčili se.

ČESKÁ POZICE: Ale jen na čas.

SLEZKINE: Samozřejmě, že jen na čas.

ČESKÁ POZICE: Co si představit pod pláčem bolševiků a jejich emočními poruchami?

SLEZKINE: Lev Davidovič Trockij (spolu s Leninem hlavní představitel ruské říjnové revoluce v roce 1917; v roce 1940 ho zavraždil v Mexiku agent sovětské tajné služby NKVD – pozn. red.) se nezúčastnil Leninova pohřbu kvůli záhadné nervové chorobě… Ale nejlepší možná bude v tomto případě statistika. V roce 1927 přijelo na bývalou Leninovu daču u Moskvy 1300 vládních funkcionářů. Součástí jejich pobytu bylo komplexní zdravotní vyšetření. Šest z nich bylo prohlášeno za zdravé, 65 procentům byly diagnostikovány různé emoční tísně.

ČESKÁ POZICE: Co to znamená?

Bolševici nezkoušeli dobýt moc v rámci existujícího řádu. Nezajímalo je to. Hnusilo se jim to. Předvídali a celým svým srdcem věřili v bezprostřední a násilnou destrukci starého světa, v jeho nahrazení novým, zbaveným veškeré nespravedlnosti a rozporů. Tyto typy sekt obvykle nazýváme apokalyptickými, případně mileniálními.

SLEZKINE: Neurastenie, psychoneurastenie, psychóza, nervové vyčerpání…

ČESKÁ POZICE: Když jste zmínil Trockého nevysvětlitelnou nepřítomnost na Leninově pohřbu, byl sám, kdo Lenina oplakal?

SLEZKINE: V den, kdy Lenin zemřel, plakala většina jeho učedníků.

ČESKÁ POZICE: Kdo nejvíc?

SLEZKINE: Nikdo neplakal tolik jako Nikolaj Ivanovič Bucharin (bolševický revolucionář, zpočátku velký přítel Stalina, který se stal nejznámější obětí Stalinových čistek – pozn. red.). Alespoň tak o tom mluvila jeho žena. Teď ale vážně – jeden veřejný žalobce nemohl po Leninově smrti pláč zastavit několik měsíců.

ČESKÁ POZICE: S čím byl diagnostikován?

SLEZKINE: S traumatickou neurózou. Ale pryč od bolševického pláče.

ČESKÁ POZICE: Jaká je reakce sektáře, když vysněná spása nepřijde?

SLEZKINE: Proroci přicházejí a odcházejí, ale Babylon zůstává… Sektáři na takovou situaci reagují různě. Někteří se rozhodnou pro boj, nesmíří se s realitou. Jiní dospějí k závěru, že Mesiáš navzdory všemu přišel – to je případ Svědků Jehovových. A jiní se přizpůsobí.

ČESKÁ POZICE: Proč ve své knize Vládní dům tolikrát zmiňujete Goethova Fausta?

V roce 1927 přijelo na bývalou Leninovu daču u Moskvy 1300 vládních funkcionářů. Součástí jejich pobytu bylo komplexní zdravotní vyšetření. Šest z nich bylo prohlášeno za zdravé, 65 procentům byly diagnostikovány různé emoční tísně.

SLEZKINE: Protože byl pro postavy mé knihy nesmírně podstatný. Na prvním sjezdu sovětských spisovatelů v roce 1934 Bucharin vyhlásil Fausta modelem pro socialistický realismus. Jeden z nejpopulárnějších sovětských románů 30. let Cesta na oceán Leonida Leonova není ničím jiným než sovětským Faustem.

Faustovské téma najdete třeba i v posledním románu Jurije Trifonova Čas a místo; podle jiného jeho románu, Dům na nábřeží, jsem pojmenoval svou knihu Vládní dům. Anebo se podívejme na Bulgakovova díla. K Faustovi, se zvláštním důrazem na ďábla, se vracel celý život. A mohli bychom dlouho pokračovat – skoro pro každého hrdinu mé knihy měl Faust velký význam. Ale teď jsme zbytečně odbočili.

ČESKÁ POZICE: Proč bolševismus ve druhé polovině 19. století přitahoval sovětské židy více než sionismus?

SLEZKINE: Ptáte se na jejich vzájemný vztah?

ČESKÁ POZICE: Ano.

Proroci přicházejí a odcházejí, ale Babylon zůstává… Sektáři na takovou situaci reagují různě. Někteří se rozhodnou pro boj, nesmíří se s realitou. Jiní dospějí k závěru, že Mesiáš navzdory všemu přišel – to je případ Svědků Jehovových. A jiní se přizpůsobí.

SLEZKINE: Jak bolševismus, tak sionismus přicházely s řešením židovského problému. Oba upřednostňovaly odvahu, rozhodnost, maskulinitu a sílu před obezřetností, vyjednáváním, ironií a mazaností, tedy před vlastnostmi lidí v diaspoře. Lišily se ale radikalitou – bolševismus byl výrazně radikálnější v každém ohledu. To je důvod, proč se k němu v době, o které mluvíme, přiklonilo tolik mladých židovských rebelů.

ČESKÁ POZICE: Z deníků sionisty a prvního izraelského premiéra Davida Ben Guriona je cítit až neopětovaná láska – samozřejmě jen zpočátku – k bolševismu.

SLEZKINE: Mnoho židů nemělo problém vyzkoušet bolševismus i sionismus.

ČESKÁ POZICE: Ve své knize Židovské stoletíjste jednu kapitolu pojmenoval podle Hodl, jedné z Tovjeho dcer z knihy židovského spisovatele Šoloma Alejchema Tovje vdává dcery, která se rozhodla připojit k levicovým revolucionářům. Jaký příběh bychom o ní a o spoustě žen a mužů z židovských rodin, kteří se na konci 19. a v první polovině 20. století stali levicovými radikály, měli vyprávět?

SLEZKINE: Kombinujme v takovém vyprávění tragiku s ironií. Je to totiž příběh o idealistických mužích a ženách, kteří zasvětili své životy posvátné věci. Věřili ji. Opravdově. Někteří se pro ni obětovali, někteří byli obětováni v jejím jménu. Jiní se dožili vysokého věku, svou víru ztratili a svým vnoučatům ani nebyli schopni vysvětlit, za co v mládí bojovali. Mysleli si, že své životy příklonem k bolševismu promarnili. Mnozí z nich si nakonec začali zoufat, že se nepřipojili ke svým sionistickým bratrancům – když jste zmiňoval Tovjeho a jeho dcery, má i tato poznámka hodnotu.

ČESKÁ POZICE: Bolševici mimo jiné chtěli transformovat rodinu, možná je případnější říci, že ji chtěli odstranit. Mysleli si, že rodina je buržoazní, a tudíž zavrženíhodná. Dnes progresivisté také útočí na rodinu, cílem jejich útoků je „tradiční“ rodina – například odmítají dělit lidi na dvě pohlaví. Je tato podobnost povrchní, nebo přichází nová revoluce?

Na prvním sjezdu sovětských spisovatelů v roce 1934 Bucharin vyhlásil Fausta modelem pro socialistický realismus. Jeden z nejpopulárnějších sovětských románů 30. let Cesta na oceán Leonida Leonova není ničím jiným než sovětským Faustem.

SLEZKINE: Bolševici rozlišovali mezi revolucí vlastní a revolucí kulturní. To, čeho jsme svědky dnes, je ta nejradikálnější kulturní revoluce, o niž se kdy lidé pokusili. Stěží si dokážeme představit, co by bylo s dějinami člověka, ale třeba i s uměním, spojeno bytostněji než rozlišení lidstva na muže a ženy.

ČESKÁ POZICE: Říkáte-li, že jsme v současnosti svědky nejradikálnější kulturní revoluce, k níž se kdy lidstvo odhodlalo, znamená to, že takové kulturní revoluce bývají v principu špatné.

SLEZKINE: Některé jsou dobré, jiné špatné. Záleží na tom, z čeho má daný člověk prospěch, a čeho si cení. Jsem historik a jako takový tu nejsem od toho, abych vynášel morální verdikty. Mohu jen říct, že současný vývoj jde proti přirozenosti, jak jí rozuměl Darwin a všichni po něm, kteří se k němu hlásili, a že bude-li tato kulturní revoluce úspěšná, bude vyžadovat některé významné duševní, společenské a institucionální úpravy.

ČESKÁ POZICE: Byl Stalin – nebo někdo jako Stalin – nevyhnutelným vyústěním bolševické revoluce? Americký historik Stephen Kotkin mi odpověděl, že tyto systémy produkují Stalina a potřebují ho.

SLEZKINE: Záleží na tom, co Kotkin míní slovy „tyto systémy“… Apokalyptické sekty se formují kolem charismatických proroků. Vznešené cíle vyžadují hnutí, jež vyžaduje vůdce, a bolševici byli vůdcovskému principu oddáni až do úplného konce.

ČESKÁ POZICE: Formulace o „těchto systémech“ je sice vágní, ale otázku považuji za důležitou, zejména proto, že v první části své knihy Vládní dům se tolik věnujete Jakovu Sverdlovovi, jinému vůdčímu bolševikovi, který v roce 1919 zemřel na španělskou chřipku. Mohl se tento muž, který měl pod sebou až do smrti stranický aparát, stát vůdcem místo Stalina? Vyvíjel by se pod Sverdlovem bolševický systém stejně jako pod Stalinem?

Apokalyptické sekty se formují kolem charismatických proroků. Vznešené cíle vyžadují hnutí, jež vyžaduje vůdce, a bolševici byli vůdcovskému principu oddáni až do úplného konce.

SLEZKINE: Jak jsem řekl, mileniální sekty a politické systémy, které se k mileniálním sektám hlásí, mívají potřebu vůdce. Samozřejmě, že velice záleží i na jeho osobnosti. Sverdlov byl chytrý, krutý a neuvěřitelně brilantní administrátor, ale postrádal Stalinovu vizi i ambice. Nemyslím, že by měl ve střetu s ním příliš šanci uspět.

Yuri Slezkine (63)

  • Americký historik ruského původu.
  • Profesor ruských dějin a ředitel Institute of Slavic, East European, and Euroasian Studies na Kalifornské univerzitě v Berkeley.
  • Původně vystudoval překladatelství na Moskevské státní univerzitě M. V. Lomonosova.
  • V sedmdesátých letech působil v Mozambiku, následně se vrátil do Sovětského svazu. V roce 1982 pracoval jako překladatel z portugalštiny v Lisabonu, odkud emigroval do Austinu v Texasu. Na Texaské univerzitě získal doktorský titul (PhD).
  • Proslavil se knihou The Jewish Century (2004), ve které obyvatelstvo rozlišuje na „merkuriány“ a „apollonce“ a v jejím úvodu obrazně říká, že moderní věk je věkem Židů a že všichni jsme různou měrou Židé.
  • Ve své nejnovější knize House of Government: A Saga of the Russian Revolution (2017) se zabývá bolševickou revolucí a tvrdí, že bolševici byli jen jednou z řady apokalyptických či mileniálních sekt, a podrobně se věnuje životu (a smrti) vrcholných bolševických funkcionářů, kteří žili v moskevském vládním Domě na nábřeží.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.

Autor

Přemysl Houda

Přemysl Houda | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články