Zavádění školného? Situace je ještě horší, než byste čekali. Ač ministr školství Josef Dobeš (VV) kudy chodí, tudy ujišťuje, že školné na vysokých školách bude zavedeno od roku 2013 a vše se stíhá, je to příliš optimistická varianta... Klíčový zákon o finanční pomoci studentům, jenž měl být oporou pro studenty, aby dosáhli na půjčky a mohli je splácet, by měl být komplementární k zákonu o vysokých školách (jehož věcný záměr jsme detailně představili již dříve). A navíc by mu měl dle koaličních slibů předcházet. Jenže se rodí tak těžce a bolavě, že to snad ani porodem nazvat nelze.
Nevíme, neznáme, netušíme, nikdo s námi nemluví, odpovídají univerzity unisono na dotaz ČESKÉ POZICE, v jakém stavu je záměr zákona o finanční pomoci. „O zákonu, který je klíčový pro studenty a velmi důležitý pro vysoké školy, se s reprezentací vysokých škol ani se školami žádný dialog nevede,“ zní například oficiální odpověď z Univerzity Karlovy. O nic moudřejší není ani druhá největší vysoká škola v Česku. „Vedení Masarykovy univerzity nemá žádnou aktuální verzi připravovaného zákona. Meziresortní komise ustavená k návrhu věcného záměru zákona, kam MU vyslala svého zástupce, se sešla naposledy 21. června. Plánované zářijové jednání bylo zrušeno,“ říká Tereza Fojtová z rektorátu brněnské univerzity.
Nový institut půjček na školné
Hlavním účelem zákona o finanční pomoci je zpřístupnit studium všem – bez ohledu na jejich ekonomické a sociální podmínky, říká profesor Rudolf Haňka z Cambridge, jenž má reformu terciáru na starosti. „Proto by měl řádný student dostat půjčku, ať již od státu, či zaručenou státem, kterou bude splácet teprve po skončení studia a to tehdy, když jeho plat přesáhne nějakou hodnotu. Řekněme průměrný plat,“ řekl ČESKÉ POZICI Haňka.
Jediným materiálem, který mezi akademiky již několik měsíců obíhá, je strohá šestistránkaJak si tedy budou studenti půjčovat? A jak splácet? Co úroky? Jediným materiálem, který mezi akademiky již několik měsíců obíhá a který má ČESKÁ POZICE k dispozici, je strohá šestistránka s nadpisem „Projekt ReFiPo: reforma finanční pomoci studentům“.
Po zhodnocení situace a citaci vládního prohlášení, že „vláda zavede účinný systém finanční pomoci studentům“, se problematice půjček na školné věnují pouze poslední dvě strany: počítá se s vytvořením „institutu půjček na školné“, aby se ze školného nestala bariéra v přístupu ke studiu. Povinnost splácení půjčky má nastat v době, kdy absolvent dosáhne příjmu alespoň ve výši průměrné mzdy. Pokud ho nedosáhne do padesáti let věku a nesplatí ji, bude půjčka „odepsána k tíži státního rozpočtu“. O odkladech splácení se uvažuje v případě nezaměstnanosti nebo rodičovské dovolené.
Projekt ReFiPo nastiňuje hrubé obrysy tří variant poskytování půjček:
- Zřízení Centra správy financování pomoci studentům jakožto příspěvkové organizace MŠMT a poskytování půjček od státem vlastněné Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB).
- Zapojení komerčních bank, jimž ČMZRB dodá na půjčky na školné kapitál.
- Platba školného formou procentní přirážky k dani z příjmu absolventa – například 0,5 procentního bodu po dobu deseti až patnácti let od završení studia.
U prvních dvou variant budou nedoplatky po studentech zřejmě vymáhat finanční úřady. Třetí varianta je uvedená spíše pro úplnost. Toť vše. Univerzity by sice rády věděly, nač se mají připravit, jaké výhody se dostanou třeba studentům technických oborů nebo jak jistý je vůbec přísun peněz ze školného, jenže mají zatím smůlu.
Měsíc... a šup do vlády
Dle Haňky z Cambridge by měl zákon o finanční pomoci předcházet zavedení školného o několik let, jeho příprava je tudíž „mírně opožděna“. Proč u něj došlo k prodlevě? „Věcný záměr zákona o vysokých školách zpracovávala jiná pracovní skupina než věcný záměr zákona o finanční pomoci studentům, i jejich harmonogramy byly odlišné, proto nebyly předloženy souběžně. Nicméně počítá se s tím, že oba věcné záměry by měly být předloženy vládě ve stejném termínu, a to do 30. listopadu 2011,“ říká Kateřina Savičová z ministerstva školství. To bude tedy fofr!
Aby však nebylo mýlky, ministerstvo školství není jediným viníkem skluzu. K zákonu se vyjadřují i zástupci ministerstev financí či práce a sociálních věcí, takže jde prý o společné a velesložité dílo. Odborným garantem vzniku zákona je Libor Svoboda, kvestor Vysoké školy ekonomické (VŠE). Expertní oporou je teprve tři měsíce, ale jeho cílem je připravit „konzistentní materiál k veřejné diskuzi i politickému rozhodování“, který zahrne vyčíslení ekonomických dopadů na studenty/absolventy škol, ale i státní rozpočet. I proto prý nechce představovat dílčí řešení, ale až hotový celek.
„Nebyl jsem u počátku v prvních letech přípravy zákona, ale domnívám se, že zpoždění vzniklo zejména proto, že u ministerstvem předkládaných dokumentů nebylo důsledně provedeno jejich ,strohé‘ ekonomické vyhodnocení,“ řekl ČESKÉ POZICI Svoboda. Nyní návrh existuje v pracovní verzi; verze ke zveřejnění bude prý dostupná do týdne po ukončení politických jednání.
Jen kouřová clona
„Ze strany ministerstva zazněly sliby, že nějakou verzi dostaneme na konci října, dosud jsme však nedostali nic – ani jakoukoli pracovní verzi,“ řekl ve středu ČESKÉ POZICI profesor Jiří Zlatuška za Radu vysokých škol. Expertům připravujícím věcný záměr možná chybí jasnější zadání, co se po nich chce, ač se k vývoji zákona za Věci veřejné vyjadřuje při koaličních jednáních i Vít Bárta – odborník na dopravu, zdravotnictví a nyní i školství.
Zástupci škol však necupují jen evidentní nepřipravenost. „Rozpor mezi neochotou s reprezentací škol návrhy a jejich zdůvodnění skutečně projednat a vedle toho siláckými, přitom velmi povrchními, spornými či nerealizovatelnými vyjádřeními ministra školství pro média... Všechny proklamace o konzultacích s reprezentací vysokých škol mohou být jen kouřovou clonou pro prosazení návrhů, jež nemají racionální opodstatnění a péči o úroveň vzdělání, jeho dostupnost i jeho celkové finanční zabezpečení výrazně poškodí,“ říká Zlatuška.
Podobnou obavu má i místopředseda České konference rektorů Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. „Vedle zpoždění máme největší obavy, aby nebyla přijata varianta, jež bude z technicko-ekonomického a administrativního hlediska tak náročná, že finanční nároky na její implementaci přesáhnou případné pozitivní dopady do hospodaření škol,“ řekl ČESKÉ POZICI profesor Hindls.
Péče o kvalitu škol, nebo kšefty?
Zatímco při přípravě vysokoškolského zákona akademická veřejnost prostor pro prezentaci svých názorů dostala, v případě úzce souvisejícího zákona o finanční pomoci diskuse drhne. „Přístupy MŠMT k přípravě obou zákonů jsou v ostrém kontrastu. O stavu přípravy zákona o finanční pomoci mám na rozdíl od zákona vysokoškolského jen minimum informací, a to pouze z médií,“ říká rektor VUT v Brně Karel Rais.
Evidentní politizace tématu nebere ohled na racionální zdůvodnění potřebosti nebo prospěšnosti změnPři vší té klopotnosti a neprůhlednosti příprav zásadního materiálu se nelze divit Zlatuškovým slovům: „Je známo, že ,reformní‘ změny jsou financovány desítkami až stovkami milionů korun z individuálních národních projektů. Chybí-li jasné věcné zdůvodnění a vidíme-li manévrování kolem návrhů pro návrhy, které často stojí na sporných základech, nelze se ubránit dojmu, že pro řadu zúčastněných může být motivem prosazování změn nikoli osud vysokého školství, dostupnost vzdělání pro studenty a kvalita našich vysokých škol, nýbrž jejich vlastní ekonomický zájem na příjmech z uskutečňování těchto projektů,“ říká natvrdo někdejší rektor Masarykovy univerzity. Dle něj lze hovořit i o evidentní politizaci tématu, která „nebere ohled na racionální zdůvodnění potřebnosti nebo prospěšnosti změn“, což prý pak ani nemůže vést k ničemu dobrému.
Projekt Reforma terciárního vzdělání, který při MŠMT běží od ledna 2009 a jehož výsledkem mají být oba zmiňované zákony, stál podle informací ČESKÉ POZICE do letošního 15. září již 39,6 milionu korun. Budeme za ně již brzy překvapeni jasnozřivým, komplexním a naprosto fundovaným návrhem zákona o finanční pomoci studentům?
