Lidovky.cz

Boj s klimatickou změnou: Švédové chtějí evropskou daň na maso

USA

  14:56

Pokud spotřebitelé neomezí konzumaci živočišných výrobků, je dle švédských odborníků jejich zdanění alternativou, o níž je třeba uvažovat. 

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Dílčí řešení klimatické změny zní v podstatě jednoduše. Chceme-li snížit emise skleníkových plynů vznikajících v zemědělství, musíme celosvětově omezit produkci masa. Trávení hospodářských zvířat, například krav či ovcí, totiž patří k největším klimatickým zabijákům.

Švédská rada agrokulturních odborníků při ministerstvu zemědělství Jordbruksverket nedávno zveřejnila studii, v níž uvádí konkrétní řešení – daň na maso. A její výše by měla být stanovovaná podle množství emisí skleníkových plynů, jež vzniká během chovu jednotlivých živočišných druhů.

„Pokud spotřebitelé dobrovolně neomezí konzumaci masa, je jeho zdanění alternativou, o níž je třeba uvažovat,“ řekl nedávno ve švédském rádiu Sone Ekman, jeden z členů rady. A dodal, že v současnosti spotřeba masa nekontrolovatelně roste. Dle něho by měl chov hospodářských zvířat, který způsobuje pětinu všech emisí oxidu uhličitého (CO2) na světě, podléhat systému obdobnému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v jiných odvětvích. Globální řešení pro chov hospodářských zvířat však zatím chybí.

Odnesou to spotřebitelé?

Zatížení chovatelů hospodářských zvířat daní však přináší riziko, že se produkce masa pouze přesune do zahraničí. Švédští zemědělští odborníci jsou proto například na rozdíl od nedávného návrhu prezidenta německé agentury pro životní prostředí Jochena Flasbartha, aby alespoň ti největší producenti masa byli zahrnuti do obchodu s povolenkami, přesvědčeni, že by bylo efektivnější soustředit se namísto na výrobce na spotřebitele. A tím přimět lidi ke „klimaticky přívětivějšímu“ způsobu stravování a zároveň omezit zbytečné plýtvání masem. Navíc by jejich návrh zaměřený přímo na spotřebitele měl stejný dopad na dovoz i místní produkci živočišných výrobků.

Dle švédských zemědělských odborníků by mělo být zdaněno nejen maso, ale například i ryby, vejce či mléko

Dle švédských zemědělských odborníků by mělo být zdaněno nejen maso, ale například i ryby, vejce či mléko a současně s tím by se měly vytvářet pobídky pro zemědělce – kupříkladu finanční –, kteří se rozhodnou zavést klimaticky přívětivé metody chovu. Co se týká možné výše daně, odvolává se studie na analýzy, dle nichž by se daň za tunu CO2 měla pohybovat okolo 60 eur, čímž by se například kilogram hovězího masa zdražil zhruba o 1,50 eura (zhruba 40 korun). Tímto zdražením masa by se jeho spotřeba mohla snížit o třináct a emise skleníkových plynů evropského zemědělství poklesnout až o sedm procent.

Dle aktuálních údajů rady Jordbruksverket Švédové ročně spotřebují průměrně 85 kilogramů masa. Ve spotřebě hovězího masa je pak Švédsko celosvětově na pátém místě. Takový velký podíl masa v lidské stravě je však dle Ekmana problematický: „Produkce masa je mnohem náročnější na spotřebu přírodních zdrojů, než je tomu například u produkce rostlinných potravin. A způsobuje mimo jiné ničení savan a deštných pralesů.“

Ministr Borg řešení odmítá

„Náš úkol je pracovat na udržitelném rozvoji a produkci jídla s ohledem na spotřebitele. Ve studii jsme se snažili přinést komplexní pohled na spotřebu masa,“ doplňuje Ekmanova kolegyně Gabriella Cahlinová. Dle ní mohou regulace, ekologické daně a odvody znamenat krok správným směrem, ale je důležité, aby se to dělo na mezinárodní úrovni. „Jinak riskujeme přesun produkce do zemí, kde je daňové zatížení nižší, nikoli tam, kde je udržitelná,“ soudí Cahlinová.

Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství intenzivní chovy hospodářských zvířat patří k hlavním příčinám ohrožení životního prostředí

Švédský ministr financí Anders Borg podobná řešení odmítá. Daně by se dle něho jako nástroj regulace měly používat obezřetně. Švédsko v současnosti prý má daň z produkce oxidu uhličitého, kterou lze považovat za ekologicky účinnou. V roce 2015 by se pak klimatická politika všech členských zemí Evropské unie měla dostat na stejnou úroveň. Dle Borga by proto nebyla rozumná snaha o předčasná řešení.

Návrh švédské rady není žádnou novinkou. Zdanění nezdravých anebo životní prostředí ohrožujících potravin má spoustu zastánců, zejména mezi různými organizacemi a experty na výživu. Mnohem méně nadšení jsou z něho spotřebitelé. Například Dánsko v roce 2011 zavedlo speciální daň na tučné potraviny, jako je maso či mléčné produkty, již po necelých dvanácti měsících ji však zrušilo. U spotřebitelů byla neoblíbená a výrobci si stěžovali na vyšší výdaje spojené s administrativou.

Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) však intenzivní chovy hospodářských zvířat patří k hlavním příčinám ohrožení životního prostředí. Proto již v roce 2010 FAO navrhovala zdanění konzumace masa.

Chuť na maso

Před 50 lety zkonzumoval obyvatel Země průměrně ročně o trochu víc než 20 kilogramů masa. V té době žily na světě pouze tři miliardy lidí. Během následujícího půl století se však zmíněné údaje výrazně změnily. Světová populace se rozrostla na dnešních sedm miliard a spotřeba masa na osobu více než zdvojnásobila. Globální produkce masa se v letech 1961 až 2010 zvýšila pětkrát – na současných téměř 300 milionů tun masa a masných výrobků ročně.

Spolu s nárůstem světové populace a změnou stravovacích návyků je příčinou tohoto znepokojivého vývoje i zvýšení reálných příjmů v rozvojových zemích. Nejmarkantněji se tento trend projevuje v největší ekonomice světa – Čínské lidové republice. Zatímco v roce 1960 zkonzumoval Číňan průměrně necelé čtyři kilogramy masa za rok, dnes jeho spotřeba činí více než 50 kilogramů.

Na pozemku, na němž se vyprodukuje tuna hovězího masa, lze vypěstovat za stejnou dobu 10 až 20 tun rostlinné potravy vhodné k přímé lidské spotřebě

Na vrcholu žebříčku jsou USA, v nichž se roční spotřeba na obyvatele přibližuje 125 kilogramům. V České republice se maso a ryby konzumovaly nejvíce v osmdesátých letech minulého století. Tehdy průměrný Čech ročně spořádal více než 90 kilogramů masa. Po listopadu 1989 však tato spotřeba začala mírně klesat. Dle nejnovějšího průzkumu Českého statistického úřadu jsme v roce 2011 spotřebovali 78,6 kilogramu masa, přičemž je i u nás – stejně jako téměř všude ve světě – nejoblibenější vepřové maso, a po něm drůbeží, hovězí a skopové.

Pro Zemi by však bylo neúnosné, pokud by se takto začala stravovat víc než jen menšina světové populace. Vyžadovalo by to totiž několikanásobně více půdy, vody a energie, než je na Zemi k dispozici. Z údajů FAO však vyplývá, že poptávka po živočišných výrobcích nadále poroste a v roce 2050 by mohla dosáhnout 465 milionů tun masa ročně, přičemž se především bude zvyšovat konzumace drůbeže. Přitom na pozemku, na němž se vyprodukuje tuna hovězího masa, lze vypěstovat za stejnou dobu deset až dvacet tun rostlinné potravy vhodné pro přímou lidskou spotřebu.

Změna stravovacích návyků je nutná

Z takzvané road map – cesty ke snižování emisí –, kterou zástupci Evropské komise (EK) představili v roce 2011 v Budapešti, vyplývá, že by se z evropských zemědělců mohl stát už za necelých 40 let největší producent skleníkových plynů v EU.

„Zemědělství produkuje nejvíc emisí při chovu dobytka. Těžko si však lze představit, že bychom začali hospodářská zvířata vybíjet kvůli skleníkovým plynům,“ řekl tehdy Lidovým novinám Artur Runge Metzger z generálního ředitelství pro klima při EK. Pokud by navíc zemědělci měli snížit množství vyprodukovaných emisí skleníkových plynů třeba přechodem na jiné formy zemědělské produkce, lidé by museli zásadně změnit své stravovací návyky. „A to nelze příliš předpokládat,“ uvedl Metzger.

Pokud by zemědělci měli snížit množství vyprodukovaných emisí třeba přechodem na jiné formy zemědělské produkce, lidé by museli změnit své stravovací návyky

Zmíněná daň na maso by dle švédských odborníků mohla společně s dalšími opatřeními snížit konzumaci masa a vytlačit tento, z klimatického hlediska „nejškodlivější“ produkt z trhu. I proto letos na konci ledna představili svůj koncept během zasedání EK a prospěšnost větší konzumace zeleniny pro životní prostředí a lidské zdraví. Dle nich mohou spotřebitelé přispět k udržitelné produkci potravin tím, že se budou vyhýbat masu, které je z hlediska udržitelného rozvoje tou nejhorší možností. „Environmentální regulace a ekonomické stimuly jsou možné alternativy. Upřednostňujeme jejich zavedení spíše na úrovni EU než jen té národní,“ uvádí jejich studie.

Viceprezidentka zemědělského výboru Evropského parlamentu Marit Paulsenová nazvala studii švédské rady Jordbruksverket „docela chytrou a opodstatněnou“. Její návrh daně na maso však zatím nepodpořila. „V tomto případě jsem přesvědčena, že by se lidé měli rozhodovat dle toho, co jim vyhovuje. Začněme tím, a poté zpřísněme regulaci životních podmínek zvířat tak, aby byly lepší, než jsou dnes. To zvýší i cenu masa,“ soudí Paulsenová. Dle ní by se švédská spotřeba masa měla z nynějších průměrných 85 kilogramů ročně na jednoho Švéda snížit na 45 až 50 kilogramů, což byl standard v této zemi na začátku devadesátých let.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.