Po Alexandru Chloponinovi je Sergej Sobjanin teprve druhým mužem v ruské historii, který byl zvolen gubernátorem či starostou na dvou různých místech. Sibiřský politik, který za svou kariéru prošel snad všemi úrovněmi státní správy, a proto je nikoliv bezdůvodně považován za vynikajícího a zkušeného organizátora, sice zvítězil v boji o titul moskevského starosty již v prvním kole, realizovat své sny se mu však přesto zatím nepodařilo.
Nedokázal totiž napodobit dvoutřetinové volební úspěchy svého předchůdce Jurije Lužkova, který hlavní město řídil dlouhých osmnáct let. V budoucnu však může mít ještě velký význam, že dokázal zvítězit i v podmínkách skutečného férového klání. Velká část analytiků se ovšem v tuto chvíli domnívá, že 51,37 procenta, které se mu podařilo získat, k naplnění Sobjaninových politických ambic stačit nebude. Jiní jsou opatrnější a moskevského starostu, který patří do nejužších mocenských kruhů a jenž byl až dosud mnohými považován za čekatele na premiérské křeslo, či dokonce za jednoho z možných nástupců Vladimira Putina, zatím rozhodně neodepisují.
Přes komsomol do nejvyšší politiky
Sergej Sobjanin se narodil v roce 1958 ve vesničce jménem Ňaksimvol v Ťumeňské oblasti a z otcovy strany je potomkem uralských kozáků, zatímco po matce náleží k etniku Mansů. To ovšem ve svém životopise neuvádí a sám sebe považuje za Rusa. Později se rodina přestěhovala do správního města okresu Berjozovo, kde se stal otec vedoucím místní máslárny a matka účetní. Odtud odjel malý Sobjanin do Kostromy, ve které žila jeho sestra a kde absolvoval vysokou školu s technickým zaměřením. Prameny se rozcházejí pouze v tom, zda šlo o denní, či dálkové studium.
Z Ťumeňské oblasti povolal gubernátora Sobjanina Vladimir Putin v roce 2005 do čela prezidentské administrativyVe výrobě ovšem nepracoval dlouho, nejdříve jako vedoucí zámečnické, později soustružnické brigády a nakonec se stal vedoucím dílny. Po dvou letech ovšem přesedlal na zcela jiné řemeslo a již v roce 1982 zastával funkci organizačního tajemníka čeljabinského komsomolu. Odtud už vedla jeho cesta do státní správy, v rámci níž stanul v roce 1990 v čele města Kogalym, přičemž si stačil obstarat i právnický diplom. Jeho ochránce, první muž Chanty-mansijského autonomního okruhu Alexandr Filipenko z něj nejdříve udělal svého zástupce a v roce 1994 předsedu oblastního parlamentu. Později se stal náměstkem zplnomocněného představitele Uralského federálního okruhu a v roce 2001 byl 52procentní většinou hlasů zvolen gubernátorem Ťumeňské oblasti.
Z tohoto titulu se stal také členem nejvyššího vedení strany Jednota-Vlast, kterou lze považovat za předchůdkyni dnešního Jednotného Ruska. Z Ťumeňské oblasti oplývající ropou a nerostným bohatstvím povolal Sobjanina, který jako gubernátor čím dál více přitahoval pozornost Kremlu, Vladimir Putin v roce 2005 do čela prezidentské administrativy na místo Dmitrije Medveděva, jenž byl v té době jmenován místopředsedou vlády. Od roku 2008 řídil Sobjanin jako místopředseda vládní administrativu a v této funkci setrval až do roku 2010, kdy byl jmenován starostou Moskvy. Do řízení hlavního města se Sobjanin pustil s velkými ambicemi a plány.
Skoncovat s dopravními kolapsy se mu sice nepodařilo, jinak ovšem jeho funkční období probíhalo bez větších skandálůPoučen chybou svého předchůdce si za svůj prvotní cíl vytkl boj proti korupci a mezi jeho sliby nechybělo ani předsevzetí skoncovat s obrovskými dopravními zácpami, které Moskvanům znepříjemňují každodenní život. V zájmu toho nechal v rámci rozpočtu navýšit částku směřující na dopravu až na trojnásobek. Více méně úspěšně se pokoušel držet na uzdě také čím dál masivnější migraci, přičemž měl na zřeteli zájmy místních obyvatel.
Skoncovat s dopravními kolapsy se mu sice nepodařilo, jinak ovšem jeho funkční období probíhalo bez větších skandálů. Největší rozruch vyvolalo jeho rozhodnutí zakázat pochod homosexuálů v roce 2011. Mezitím zastával v letech 2009–2011 rovněž funkci předsedy řídící rady Prvního kanálu ruské televize a jako starosta obstaral a koupil Moskvě řadu médií, stejně jako sloučil redakce listů spadajících pod kontrolu městské samosprávy. Mediální říše, jež podléhá jeho vlivu, je co do rozsahu často přirovnávána ke Gazpromu nebo Berlusconiho impériu.
Jak (ne)posílit svůj vliv? Ve volbách.
Zkušený organizátor Sobjanin řídí druhý největší aparát a finanční bázi země hned po jejím federálním ústředíSobjanin se řadí k představitelům nejužších kruhů ruské mocenské elity. Mezi jeho přednosti patří zkušenosti ze státní správy a úzké kontakty s regiony a sektorem energetiky, které si udržuje ještě z dob svého působení v Ťumeňské oblasti. Obzvláště blízko má například ke generálnímu řediteli společnosti Surgutněftěgaz Vladimiru Bogdanovovi. Velkému respektu se těší v kruzích národnostních menšin, na každém ze svých dosavadních působišť si dokázal získat značnou popularitu a v neposlední řadě řídí druhý největší aparát a finanční bázi země hned po jejím federálním ústředí.
Ne náhodou je tak považován za potenciálního kandidáta na post předsedy vlády, či dokonce Putinova nástupce. V zájmu toho ovšem potřebuje nadále posilovat svůj vliv. Právě proto také rezignoval na svůj mandát, jenž měl trvat až do roku 2015, a nechal vypsat předčasné volby. Jednoznačným cílem přímých voleb bylo posílit jeho legitimitu jak v očích voličů, tak vládnoucí moci. Což je především v případě mocenské elity důležité už proto, že jeho strmý vzestup nebyl ani zdaleka všem po chuti.
Skuteční soupeři mohli jen zvýšit přesvědčivost jeho vítězství, což zapadalo do jeho plánů na posílení vlastní imageNěkteré vládní kruhy na něho zprvu vyvíjely tlak prostřednictvím polooficiálního představitele opozice Michaila Prochorova a ze stejného důvodu prosazovaly podle některých analytiků také kandidaturu Alexeje Navalného. Tomu se koneckonců nebránil ani sám Sobjanin, neboť skuteční soupeři mohli jen zvýšit přesvědčivost jeho vítězství, což pouze zapadalo do jeho plánů na posílení vlastní image. Proto si nejdříve vyhlédl Prochorova, po němž přišel Navalnyj, kterému Sobjaninův štáb pomáhal dokonce i se sbíráním podpisů potřebných pro kandidaturu.
Vítězství rovná se konec nejvyšších ambicí?
Přestože většinu Moskvanů ponechala možnost zvolit si po deseti letech starostu města opět v přímé volbě docela chladnou a k volbám jich přišlo pouhých dvaatřicet procent, mělo nakonec celé klání velmi zajímavý průběh. Vypsáním předčasných voleb chtěl Sobjanin v podstatě demonstrovat, že je schopen porazit své protivníky ve skutečném souboji a za férových podmínek, čímž by jednak udělal tečku za opozičními demonstracemi, které už jsou beztak dávno za zenitem, jednak by díky přímému hlasování posílil svou legitimitu.
Jeho propočty však vykázaly jisté trhliny, neboť po odstoupení Prochorova, který dal přednost svým zahraničním kontům, vstoupil do boje Alexej Navalnyj, jehož výhodou bylo, že nastoupil do volebního ringu doslova přímo z cely předběžného zadržení. Za této situace se podle analytiků dopustil Sobjaninův štáb chyby v tom, že nebral v potaz nízký zájem o volby, zatímco Navalnyj dokázal zmobilizovat své voliče.
Nakonec tedy došlo k dosti horké situaci, neboť jinak poměrně uznávaný Sobjanin nejenže o hodně zaostal za výjimečně vysokými volebními úspěchy svého předchůdce Lužkova, ale dokonce se mu jen tak tak podařilo vyhnout ostudě a se ziskem 51,37 procenta prolézt takříkajíc s odřenýma ušima už v prvním kole.
Což zavdává pádný důvod k úvahám i s ohledem na to, že Navalnyj ziskem 27,24 procenta v podstatě vytěžil ze situace maximum, zatímco Sobjanin má zjevně značné rezervy. Za této situace mu nezbývá nic jiného než posílit svou hodnověrnost zdůrazněním férového průběhu a demonstrovat svoji otevřenost tím, že okamžitě pozve k jednání své protivníky, kteří výsledek neuznávají a požadují přepočítání části hlasů. Čímž by vlastně pokračoval v krocích, které míří k rozšíření jeho základny, podobně jako už dříve nabídl post Sergeji Mitrochinovi z uskupení Jabloko i Michailu Prochorovovi. Stejně tak jako oni se ovšem po bok Sobjanina nepostaví ani Navalnyj, na nějž mají v současnosti ještě víc než opozice políčeno starostovi rivalové z vládních kruhů.
