Německá kancléřka Angela Merkelová v květnu odvolala ze své koaliční vlády CDU/CSU a FDP ministra životního prostředí Norberta Röttgena (CDU), jehož tamní média přezdívají jejím „korunním princem“. A to způsobem, jejž by bylo možné popsat: Norberte, máš padáka! Na hodinu! Záminkou k drsnému vyhazovu Röttgena byla drtivá porážka CDU ve volbách 14. května v největší spolkové zemi Severním Porýní-Vestfálsku.
Skutečným důvodem však byla „energetická chudoba“ – nedostatek energetických zdrojů pro průmysl i obyvatele a jejich omezený nebo žádný přístup k elektřině. Dosud se tento pojem používal především pro rozvojové země a za jeho příčinu se uváděla například nedostatečná infrastruktura, nemožnost připojit se k přenosové soustavě či chybějící výrobní kapacity. V Německu je to však s energetickou chudobou složitější.
Energetický spor s ČR a Polskem
Německá radikální až dogmatická energetická politika spoléhající na obnovitelné zdroje energie (OZE) během několika let dokázala rozkolísat jeho elektrickou rozvodnou síť. A tato nestabilita se následně přenáší i do rozvodných sítí sousedních států. Následkem toho se Německo dostalo do energetického sporu s Českou republikou a Polskem.
„Přes naši soustavu se valí energie z obnovitelných zdrojů z Německa. Když dojde k velkému množství neplánovaného přetoku energie, může dojít k blackoutu,“ řekl serveru idnes.cz šéf provozovatele přenosové soustavy ČEPS Vladimír Tošovský. ČEPS loni musel v některých situacích zvládnout přenos až 3,5 tisíce megawattů (MW) elektrického výkonu, přičemž obvykle to je okolo tisíce MW.
Kvůli náporům zelené elektřiny z Německa plánuje ČEPS do vývoje přenosové soustavy investovat 4,5 miliardy korun ročně
Kvůli náporům zelené elektřiny z Německa plánuje ČEPS do vývoje přenosové soustavy investovat 4,5 miliardy korun ročně. Do roku 2022 by se měla česká přenosová soustava rozrůst o 675 kilometrů a pět nových stanic, přičemž celková výše nákladů by měla dosáhnout zhruba 45 až 50 miliard korun.
Polsko zahájilo přípravné práce na vybudování transformátorů na hranicích německé a polské soustavy, které by je mohly rozpojit. Na podzim 2011 na česko-saském energetickém kongresu v Drážďanech však vybudování transformátorů podle polského vzoru na hranicích ČR s Německem odmítl premiér Petr Nečas. A dle serveru E15 dodal: „Současně ale očekáváme, že Německo bude řešit problém slabé přenosové kapacity mezi severem Německa a jihem Německa, primárně na svém území, a nebude se tak dít na úkor české přenosové soustavy.“
Neznámé politické a sociální problémy
Nekonkurenceschopné a nesmírně drahé OZE vytvořily i nové, dosud v bohatém Německu neznámé politické a sociální problémy. Jak uvedla ČT 24, za přesun k OZE, které mají nahradit rušenou jadernou energii, zaplatí Němci od loňska do roku 2020 celkem 175 miliard eur (4,4 bilionu korun). V roce 2020 spotřebitelé (soukromé osoby i průmysl) za přechod na „zelenou“ energii vydají za elektřinu o 60 procent více než loni.
Odhady vycházejí ze studie globální konzultační společnosti McKinsey. Celková částka představuje téměř sedm procent ročního výkonu největší evropské ekonomiky – Německa – a podle listu Handelsblatt je výrazně vyšší, než se předpokládalo. Cena elektrické energie se proto bude raketově zvyšovat, pokud se Evropa, a zejména Německo, soustředí především na OZE, a jestliže elektřinu z nich dodnes neumíme skladovat.
Nesmírně drahé obnovitelné zdroje energie vytvořily nové, dosud v bohatém Německu neznámé politické a sociální problémy
V Evropě se příliš veřejně nemluví o tom, že nedávno mělo mnoho německých obcí problémse zaplacením neustále rostoucích cen elektřiny. Proto místněvypínají veřejné osvětlení, a navíc jdou finanční prostředky původně určené na údržbu a rozvoj obcí vlastně kvůli „zelené energii“ na příkaz státu do kapes výrobců takzvaně „čisté ekologické energie“. Jak to souvisí s odvoláním německého ministra životního prostředí Röttgena?
Röttgenovo „zezelenání“
Ten se do funkce dostal po parlamentních volbách v roce 2009, protože Angela Merkelová potřebovala obsadit resort životního prostředí naprosto spolehlivým člověkem, a její oblíbenec se k tomu hodil. Tento mladý proevropský politik a původně zastánce německého průmyslu, ale „zezelenal“. Rychle chytil politický vítr a začal se prohlašovat za experta a nesesaditelného superministra díky své ideologické převaze a fakticky největší moci ve státě.
Volby v Severním Porýní-Vestfálsku
CDU v nedávných volbách v této spolkové zemi utrpěla se ziskem necelých 26 procent historicky nejvyšší porážku, přičemž spolkový ministr životního prostředí Norbert Röttgen vedl její kandidátku. Tato porážka oslabuje CDU i současnou skutečnou vládkyni Evropy Merkelovou, která však další problémy nepotřebuje. Ve volbách zvítězila s 39 procenty hlasů SPD, která vytvoří zemskou vládu se Zelenými. To by však mohl být jeden z posledních úspěchů agresivní zelené ideologie. Ani u Němců, ani u Rakušanů však není nikdy nic jisté.
Röttgen se předváděl podobně jako naši bývalí ministři za Stranu zelených Martin Bursík a Ondřej Liška. Jezdil do úřadu kancléřky na kole, vehementně usiloval o zavedení „ekologického“, ale Němci odmítaného benzinu E10 – naprostého ekonomického propadáku –, vyvolával aféry a, opojen vlastní důležitostí, mluvil i do věcí, do kterých mu nic nebylo.
Navzdory jeho řečem i dalších rádoby expertů, že průmysl škodí, však má Německo v Evropě díky onomu zatracovanému průmyslu nejvýkonnější ekonomiku. Navíc Röttgen tomuto průmyslu ve své bohorovné neomylnosti sdělil, že se musí smířit se zdražováním elektřiny kvůli uvedeným zvýšeným nákladům a s rozšiřováním její výroby z OZE v důsledku boje s globálním oteplováním. A tento průmysl nemá ani doufat ve změnu, protože budoucnost prý patří OZE. Tato jeho věštba se však zatím ukazuje chybnou.
Nový ekologický světový řád
Röttgen, okouzlen možnostmi a silou, jež v dnešní západní, politicky korektní společnosti dává environmentální ideologie ministrovi životního prostředí, z jehož křesla se stává doslova trůn s právem posledního slova, dokonce vyhlásil „Nový (ekologický) světový řád“ založený na boji s globálními klimatickými změnami. Dle serveru CO2 Handel.de letos v lednu Röttgen v Bonnu na mezinárodní konferenci o lidských právech prohlásil, že na globální klimatické změny lze mít pouze globální odpověď – ochrana klimatu je politikou světového řádu.
Röttgenova agresivní politická kampaň vyvrcholila po loňském zemětřesení v Japonsku a následné havárii jaderné elektrárny Fukušima
Röttgenova agresivní politická kampaň vyvrcholila po loňském zemětřesení v Japonsku a následné havárii jaderné elektrárny Fukušima. Senzační a často vybájené mediální zprávy a zákulisní jednání, na jejichž začátku kancléřka Merkelová odmítala zastavit do roku 2022 činnost všech 17 německých jaderných elektráren, však stačily, aby takové rozhodnutí provedla. Mnoha Němcům, vyděšeným a dlouho dobu masírovaným ekologickou a proevropskou levicovou propagandou, však toto rozhodnutí vyhovovalo. Někteří z nich dokonce požadovali zastavit provoz jaderných elektráren okamžitě.
Rozhodující vliv na toto rozhodnutí měla bojovná prohlášení Röttgena, jemuž se kancléřka Merkelová obávala vzepřít. Dražší elektřina pro průmysl i běžné spotřebitele nehrála u Röttgena žádnou roli. Ve veřejné diskusi před volbami v Severním Porýní-Vestfálsku se však ukázalo, že dopad Röttgenových experimentů neničí jen průmysl, ale i samotné Německo.
Televizní diskuse
V bohatém Německu je údajně až několik desítek tisíc domácností, které nejsou schopné zaplatit účet za elektřinu, protože její cena neustále roste kvůli státní podpoře OZE. Podle serveru CO2 Handel.de během roku 2011 prý byly odpojeny od dodávek elektřiny, čímž se ocitly v „energetické chudobě“. Marion Schmidtová z organizace Schufa zabývající se dluhy Němců a jejich platební neschopností prohlásila, že počet předlužených domácností je dnes téměř o 20 procent vyšší než na začátku tohoto desetiletí.
Výrok o nedostupnosti elektřiny pro údajně desítky tisíc německých domácností zazněl v diskusi s Röttgenem v německé veřejno-právní televizi. Ten byl v té době dosud ministrem životního prostředí a tento fakt nijak nepopřel. Navíc v diskusi přezíravě tvrdil, že za to nemůže vláda a její vysoké výkupní ceny zelené elektřiny, ale energetické koncerny. A těmto nešťastníkům také poradil, aby si požádali o dotaci na zateplení bytů.
V Německu zase vítězí ideologie, v níž musí být vzorem pro ostatní země. Tentokrát je údajně jediným možným řešením pro celou Evropu zelená ideologie.Na webových stránkáchtřetího největšího vydavatele novin a časopisů v Německu WAZ diskutující na Röttgenovy „argumenty“ odpověděli, že funkcionářům politických stran a těm s měsíčními platy nad deset tisíc eur vysoké ceny elektřiny nevadí. Nezaměstnaní a důchodci s měsíčním příjmem čtyři až pět set eur však na zaplacení „ekologické“ elektřiny nemají. Zelená zarputilost, i když ji podporuje většina obyvatel, ničí německou společnost.
Překonání politické korektnosti
Kancléřka Merkelová se snaží od těchto ekonomických pošetilců odpoutat. Nově jmenovaný ministr životního prostředí, další „korunní princ“ Peter Altmaier, však velké naděje neposkytuje. Jeho hlavním úkolem je rozvoj využívání OZE, je-li obnova provozu jaderných elektráren tabu.
Někteří němečtí politici však překonali „politickou korektnost“ a začali poukazovat na špatnou německou ekonomickou politiku. Dokonce hlavní guru německých zelených Joschka Fischer uznal, že situace je špatná. V článku Německo nesmí Evropu zničit potřetí, jejž Lidové noviny zveřejnily v pátek 1. června, napsal: „Lék, se kterým přišla Merkelová (úspory, zastavení jaderných elektráren a zelená energie – pozn. red.) a který spočívá v podstatě v tom, že se pacient místo léčby zabije, jde nejen proti realitě, ale i proti demokracii.“
A dodal: „Naši úspornou politiku skoro nikdo (v Evropě – pozn. red.) nechápe, neboť jde proti všem… Jsme považováni za ty, kteří vyrazili po špatné cestě… Máme pouze dny, nebo měsíce na změnu směru, nikoli roky.“
