Blockchain: Čeká nás opět otevřený a svobodný internet?

Dodnes obdivujeme genialitu stavitelů pyramid nebo katedrál a nedokážeme si představit, jak by to bylo možné bez Matyáše z Arrasu či Petra Parléře. Navzdory tomu se jeden z největších civilizačních výdobytků bez centrálního stavitele obejde. Tim Berners Lee nebo Vint Cerf sice dali internetu do vínku základní protokoly, ale světová síť se rozvíjí sama, bez jednoho správce, popřípadě architektonického plánu.

Podobně největší zdroj informací Wikipedie nemá jednoho organizátora, encyklopedistu jako v novověku. Další generace decentralizovaných technologií, jako je blockchain, nabízí ještě mnohem víc – možnost bez centrální autority vybírat daně, řídit obchod, továrnu nebo postavit třeba pyramidu.

Veškeré lidské úsilí vždy vyžadovalo jednotné vedení. Hlavu s přístupem ke všem potřebným informacím, která koordinovala práci celého těla a kontrolovala plnění úkolů a dohod. Její pokyny byly předávány subdodavatelům, všem, kdo se na úkolu podíleli. Důvěryhodnost instrukcí a informací zajišťovaly pečeti, později certifikáty či hologramy – jakékoliv kulturně uznávané symboly vlády a autority. Neexistoval jiný způsob, jak se efektivněji organizovat.

Decentralizované technologie v čele s blockchainem otvírají cestu, jak řízení ekonomiky a společnosti přenechat programům a smlouvám, které konají samy a čerpají ověřené informace z otevřených databází.

Nové vlastní tělo

Vedení organizace sice zajišťuje pořádek, určuje směr a koordinuje společné úsilí, ale činí celek zranitelnějším a náchylnějším k problémům. Útok na vedení zlikviduje nebo přinejmenším paralyzuje jeho ostatní části. Existují však organismy, jako je mořská hvězdice, jejíž chapadla mají stejné schopnosti jako „hlava-vedení“ a které fungují nezávisle na ní.

Právě hvězdici jako příklad odlišného způsobu vedení organizace použili američtí podnikatelé Ori Brafman a Rod Beckstrom ve své knize The Starfish and the Spider: The Unstoppable Power of Leaderless Organizations (Hvězdice a pavouk. Nezadržitelná síla organizací bez vedení). Tvrdí v ní, že budoucnost patří decentralizaci. Poprvé v lidských dějinách decentralizované technologie, jako je blockchain, nabízejí alternativu k vedení ekonomiky a společnosti.

Schopnosti a informace, které se dosud soustřeďovaly ve vedení organizace, je nyní možné přenést do jejích částí a osamostatnit je. Budou sice nadále tvořit jeden celek spojený softwarovou DNA, ale každá bude nezávislá a v případě ohrožení nebo poškození řídícího orgánu se od něho bude moci oddělit a vytvořit nové vlastní tělo. Nebude třeba čekat na pokyny vedení – jeho funkci zaujme každá část. Měníme se z pomyslného těla savce na hlavonožce.

Stát i obří korporace

Česko znají lidé nejen v Polsku, ale po celém světě jako zemi piva. Není divu, loni exportovalo téměř milion hektolitrů, a to do zemí mimo Evropskou unii, například do Austrálie, Kanady, Ruska či Jižní Koreje. Cesta zlatavého moku přitom vede po zemi, po moři i letecky a každých pár kilometrů doprovázejí gigabajty dokumentů – od dodacích listů po platbu na účet českého pivovaru, kterou provede banka.

Tentýž balík, ať v digitální, či papírové podobě, putuje s cisternami či sudy agenturám, bankám a celním úřadům. Jejich zaměstnanci ověřují jejich správnost a předávají je dalšímu článku v obchodním řetězci. Samozřejmě že se něco občas ztratí, opozdí nebo někdo něco špatně přepíše.

Odhaduje se, že na přepravní dokumentaci se použije až pětina nákladů na dopravu. Hodiny strávené nezáživnou a nekvalifikovanou prací nikdo neeviduje. Ví se však, že jedna transakce spojená s financováním obchodu v průměru zaměstná 20 prostředníků, kteří v průběhu zpracování dokumentů uskuteční až pět tisíc činností, přičemž jen procento z nich vytváří finanční hodnotu, zbytek je pouhé přečtení či předání zprávy. Každého napadne, že by to šlo udělat jinak, lépe a rychleji.

První, co vytane na mysli, je nový úřad, v lepším případě systém, databáze, kde se bude vše schraňovat, třídit a předávat. Jenže kdo ji povede? A bude na něho spolehnutí? A to je problém našeho myšlení. První, co nás napadne, je centralizace, máme ji vžitou, odmalička, doslova pod kůží. Nejde přitom jen o stát, jenž se o nás v minulosti až příliš ochotně staral od narození až do smrti. Na Západě jsou stejně všeobjímající obří korporace.

Hierarchické chápání světa

Právě mezinárodní přeprava ukazuje, že aby se půllitr plzně dal jako zázrakem načepovat v Los Angeles, stejně jako na Malé Straně, musíme se tohoto myšlení zbavit. V mezinárodním obchodě je tolik hráčů, tolik firem, které plují přes tolik hranic, že to navzdory všem dlouholetým snahám přes jedno centrum nepůjde. Zbavit se hierarchického chápání světa je velmi těžké.

Ukazují to i burzy dnes populárních decentralizovaných kryptoměn. Jsou paradoxně založeny na jednom centrálním serveru, od něhož má někdo klíč. Proto se dají nabourat hackery a ukrást. Když nedávno zmizel a nejspíš v Indii zemřel šéf kryptoburzy QuadrigaCX, zamrzlo na jeho účtu okolo 140 milionů dolarů. Nebohý Gerald Cotten byl jediný, kdo měl klíč. Ukazuje se, že i ti, kdo decentralizaci nejvíce propagují, končí u naprosto centralizovaných řešení.

Centralizace je totiž natolik všudypřítomná, že si je možné jen obtížně představit jiné uspořádání. Fungování bez jednoho organizačního ústředí bylo donedávna příliš nákladné a složité. Navíc občané ani obchodníci neměli nástroje k okamžitému přístupu k ověřeným informacím, díky nimž by se mohli rozhodovat. V důsledku toho se centralizace a s ní spojené monopoly a standardy staly normou.

Druhá vlna webu

Internet je největší kopírka na světě, kopíruje vše, co se do něj dostalo – každý znak, činnost, myšlenku či bajt dat. K odeslání zprávy z jednoho konce internetu na druhý je třeba, aby ji komunikační protokol několikrát zkopíroval. Americký futurista a spoluzakladatel časopisu Wired Kevin Kelly před jedenácti lety na svém blogu takto definoval světovou síť, přičemž současně poukázal na její hlavní omezení – na internetu nelze kopírovat důvěru. Řečeno jinak, na rozdíl od fotky nebo textu na něm není možné si jako přílohu e-mailu poslat digitální bankovku nebo dodací list.

Nejde o technologický, ale ekonomický problém. V současnosti se většina finančních transakcí odehrává digitálně a téměř všechny peníze existují pouze elektronicky, neodesíláme je však přímo, ale používáme prostředníka, který převod zkontroluje a zaúčtuje. Kdybychom tutéž částku, například tisíc korun, použili pro platbu online šestkrát, nezkonzumovali bychom služby za tisíc, ale šest tisíc korun. Stejně jako bychom ve fyzickém světě padělali bankovku. Proto platby zprostředkovávají finanční instituce, které těch tisíc korun odečtou z účtu – za poplatek.

Jen několik měsíců po zveřejnění Kellyho článku jiný technologický ctitel a vývojář představil řešení důvěry na internetu. Skrýval se pod pseudonymem Satoši Nakamoto a popsal, jak si posílat finanční částky online, aniž by bylo třeba se obávat, že je někdo zkopíruje. Roli centrální autority přenechal matematickému vzorci, který „pracuje“ díky talentu těch, kdo jej za odměnu poskytnou. Nakamoto tak vytvořil první virtuální měnu – bitcoin. Kód digitální mince je součástí kódu účetní knihy a obojí je uloženo veřejně v síti počítačů všech uživatelů. Data jsou pod dohledem všech, proto nelze nic změnit.

Zároveň díky šifrování nikdo nevidí do celé knihy bitcoinových transakcí, pouze do těch jejích části, k nimž má heslo. Internet přestává být pouhou kopírkou a umožňuje bezpečnou směnu. Proto se v souvislosti s technologiemi distribuovaného obsahu, mezi něž patří i blockchain, mluví o druhé vlně webu.

Don Tapscott, kanadský byznysmen a otec pojmu digitální ekonomika, ji označil za protokol důvěry, díky kterému vznikne „globální účetní kniha“. Oproti současnému pasivnímu webu, který pouze informuje, nová generace digitálních technologií ožije a bude sama vykonávat činnosti. Samozřejmě jen ty, které jí zadáme.

Samořiditelný systém

Vitalik Buterin, rusko-kanadský programátor a zakladatel jedné z těchto živých platforem – Etherea –, tvrdí, že ničí pracovní místa a tvoří nová, lepší. Blockchain se může stát vedle umělé inteligence pro služby tím, čím byly elektřina a montážní linky pro průmyslovou výrobu. Služby jsou do značné míry založené na řízení oběhu informací. Potvrzujeme přijetí objednávky, finanční instituce kontroluje dost peněz na účtu. Během transakce ji ověřujeme, pak schvalujeme přijetí zboží, případně ho reklamujeme. Každý den zákaznická centra, administrativní oddělení a lidé posílají miliardy zpráv.

Aby jejich poskytování bylo efektivnější, nestačí jen pustit počítač a vložit elektronicky data, aby šla rychle optickými kabely, ale řetězec lidských činností změnit v řetězec příkazů. Administrativní a organizační postupy je třeba přeložit do programovacího jazyka a programu přenechat správu informací. Jen tak vznikne samořiditelný systém bez centrálního účetního. Aby však tento program ušetřil lidem práci, musí vytvářet jeden digitální obraz reality. A aby ušetřil i peníze, musí být tento obraz dostupný všem spotřebitelům, například účastníkům obchodního řetězce.

Podle Buterina tyto platformy nikdo přímo neovládá, jsou tedy politicky decentralizované, a navíc nejsou uloženy na jednom místě (takzvaná architektonická decentralizace), proto jsou odolné vůči selhání internetu nebo kyberútokům. Existuje ale dohodnutý stav informací, kdy systém funguje jako jeden počítač. Potřebujete-li si ověřit událost, můžete to udělat podobně jako vyhledávání na internetu. S tou výjimkou, že díky kryptografii máte jistotu, že jde o správnou informaci.

Revoluce ve službách a ekonomice

Automatizace řízení informací je tedy vyřešená, je však ještě třeba do digitální knihy dostat všechna potřebná data, což umožňují čidla, satelity a všechny přístroje schopné komunikovat online mezi sebou. Jsou článkem, který propojí fyzicky svět s virtuálním a shromáždí informace nezbytné k vykonání úkolu. Senzory budou celou dobu kontrolovat správnou teplotu piva, následně satelit sledující plavbu lodě oznámí její přistání, poté banka obdrží potvrzení o předání nepoškozeného zboží a z účtu odešle peníze, jež uhradí fakturu dodavatele.

Mezitím pracovník – povýšený z administrativního do vedoucího postu – bude vyhodnocovat informace a rozhodovat v nestandardních situacích. Nástroje k tomu máme, zatím je to ale spíše výjimka než pravidlo. Revoluci ve službách a ekonomice nepřinese pouze výměna současných informačních systémů za decentralizované technologie, zároveň je třeba změnit organizaci práce.

V opačném případě budeme jako inženýři z první průmyslové revoluce, které popsali Andrew McAfee a Erik Brynjolfsson, zakladatelé Iniciativy pro digitální ekonomiku na Massachusettském technologickém institutu, ve své knize Druhý věk strojů: Práce, pokrok a prosperita v éře špičkových technologií.

Tvrdí v ní, že náhrada parního stroje elektřinou v průběhu prvních 30 let nezvýšila výkon podniků, protože se nezměnila jejich struktura – nový elektromotor byl pouze nainstalován namísto původního parního stroje. Teprve s decentralizací pohonu a jeho umístěním přímo do výrobních linek se efektivita přinejmenším zdvojnásobila.

Vše v bajtech

Tradiční odvětví – od bankovnictví po logistiku – se mohou díky blockchainu změnit podobně. Tentokrát nepůjde o fyzické rozdělení centrální autority mezi pracoviště v podniku, ale o distribuci informací mezi všechny účastníky služby. Když dnes uchazeč o hypotéku nebo zaměstnání chce dokázat svou úvěruschopnost nebo kvalifikaci, v lepším případě použije zprostředkovatele – banku nebo notáře. V horším, nebyla-li jeho historie zaznamenána či je uložená v zahraničí, službu nedostane nebo za ni zaplatí mnohem více.

Tam, kde neexistuje a ani by nemohla existovat jedna centrální autorita, jedna organizace, která by disponovala všemi informacemi, má smysl decentralizovaná technologie, jako je blockchain, jejž nikdo nemůže ovládnout a který všichni mohou používat. Dokáže totiž také sledovat historii konkrétní věci. Lze do něj zapsat nejen místo výroby, ale i informace o jejích vlastnostech, jež není možné přepsat, čímž se snižuje riziko nákupu nekvalitních nebo padělaných výrobků.

Tuto snadnou kontrolu díky distribuovaným technologiím chce použít Evropská komise v jednom svém projektu. Pro Evropský účetní dvůr vytváří blockchainovou databázi pro příjemce finančních prostředků z evropského rozpočtu. Měli by do ní vkládat údaje o svém projektu – například faktury nebo doklady o platbách. Snazší přístup ke kvalitním údajům zlepší služby a ztíží korupci.

To je ale jen začátek, jak ukazuje Don Tapscott ve své knize Blockchain Revolution: How the Technology Behind Bitcoin Is Changing Money, Business, and the World (Blockchainová revoluce. Jak technologie skrytá za bitcoinem mění peníze, byznys a svět).

Vše, co má hodnotu a lze vyjádřit v bajtech – rodný list, podíl ve firmě, právo na umělecké dílo –, se bude pohybovat mnohem rychleji, protože pravost nebo jedinečnost budeme moci sami zkontrolovat v blockchainovém vyhledávači. Ani nebude pro bezpečné uložení cenné věci třeba fyzická schránka či doklad. Již dnes více než 90 procent všech peněz na světě existuje pouze na počítačích. Proč tedy neuchovávat v této formě i další statky?

Odlišné vytváření hodnoty

Úspěch firmy nezávisí na nové digitální technologii, ale na tom, zda pro ni najde nový obchodní model. Začátkem devadesátých let podnikatelé přemýšleli, jak monetizovat web, jenž je stejně jako blockchain jen technickým protokolem, programovacím jazykem. Výsledkem jsou dnešní mocné firmy, jako je Amazon, Google nebo Facebook, jež hodnotu vytvářejí a získávají naprosto odlišně než tradiční automobilky nebo banky. V podobné situaci jsme dnes, kdy neznámé malé firmy hledají uplatnění pro další technologické novinky. Jednou z nich je tokenizace, způsob, jak právo na věc vyjádřit digitálně.

Nemovitost nebo obraz ve výši milionu korun lze v digitální databázi zobrazit jako milion tokenů, které si mezi sebou rozdělí kupující. Jednu věc, jejíž vlastnictví ve fyzickém světě by bylo složité rozdělit, drží více uživatelů. Důležitější však je, že každý z nich dostane ke své části majetku heslo, jež může poslat jiné osobě. Princip také funguje v oblasti duševního vlastnictví. K písni, videu nebo článku lze přiřadit token, který dokáže, že jsme jeho majiteli.

Následně je prostřednictvím privátního hesla přehrajete na svém počítači. Jeho jedinečnost zajistí klientovi a autorovi, že je používá pouze oprávněná osoba. Nelikvidní aktiva se tak mohou stát obchodovatelnými, neboť tato digitální technologie řeší problémy spojené se sledováním toho, kdo co vlastní, i pokud jde jen o zlomek aktiva. Vznikají nové možnosti, jak prodávat, půjčovat či pronajímat. A také jak si nechat za služby zaplatit. Relativně vysoké poplatky za finanční převody a složité provádění transakcí vedou k prodeji služeb v balících – jako předplatné nebo přístup k filmu či knize.

Blockchain, který byl poprvé použit právě pro přímé transakce, otvírá mikroplatby a s nimi i nové e-obchodování. Spotřebitel by mohl zaplatit za skutečně použitou službu, například jen za přečtenou část knihy nebo vyslechnutou hudbu, přičemž autor a majitel by mohli za svou službu přímo obdržet platbu a poplatek nenastavovat paušálně, ale třeba za každé zhlédnutí. Navíc by spotřebitel mohl získat finanční odměnu za recenzi nebo zpětnou vazbu.

Dnešní blockchainové platební systémy nejsou natolik robustní a rychlé, aby se mikroplatby vyplatily. Nabízejí ale alternativu k vlastnictví, která upřednostňuje přístup ke službě před jejím nákupem. O přitažlivosti tohoto modelu svědčí i to, že sedm velkých amerických univerzit se spojilo, aby vytvořily platební systém, který dokáže zúčtovat až deset tisíc transakcí za vteřinu, více než karetní systémy.

Předpověď trendů a problémů

Digitální stopa, kterou lidé zanechávají na internetu, třeba při nákupu, obsahuje miliardy údajů, z nichž lze předpovídat ekonomické trendy i společenské problémy. Současně však odevzdávají virtuální realitě a firmám, které ji spravují, své soukromí. V zákoutích internetu ukládají své já jako spotřebitelé při e-obchodování, jako občané v registrech veřejné správy, popřípadě jako partneři na seznamkách. V drtivé většině případů vlastní tyto virtuální prezentace společnosti, jež za osobní data poskytují služby v podobě například e-mailové schránky, úložiště pro fotografie nebo dohazování rande.

Jen málokdy však máme přístup ke svým virtuálním identitám, natož abychom je řídili nebo na nich vydělávali. V důsledku stále častějšího úniku osobních dat a jejich politického zneužití se vlády snaží právně regulovat jejich tok, například Evropská unie Obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR), které však spíše řeší přenos či vymazání těchto dat. Evropská legislativa jím otevřela otázku, kdo je vlastní a jak s nimi může nakládat. Identita jsou údaje o člověku shromažďované v čase – například věk, biometrické znaky, preference či lékařské informace.

Tato databáze je dnes roztříštěná na mnoha nepropojených místech – v registrech veřejné správy nebo na serverech soukromých firem –, přičemž ji chceme chránit před nepovoleným přístupem a zároveň používat v rozsahu, jejž vyžaduje daná situace, ale neukazovat celý svůj profil. Elektronické já je ideálním kandidátem pro blockchainové řešení. Říká se mu soběstačná identita v tom smyslu, že osobní data dostane jen ten, kdo o ně požádá – například kvůli řidičskému průkazu či pasu, nákupní historii, krevní skupině či alergií.

Zároveň mu umožníme elektronický přístup pouze k požadované informaci z databáze naší identity, podobně jako dnes vytahujeme z šuplíku pas, kartu pojištěnce nebo sdílíme oblíbená místa uložená v aplikaci. Vyžaduje-li to zákon nebo se rozhodneme, osobní data poskytneme zdarma. Pokud na námi vytvářených datech chce vydělat firma, můžeme si za ně nechat zaplatit. Aspoň částečně tak můžeme kontrolovat svůj virtuální život a současně se tím otvírá alternativa k dnešním datovým oligopolům, jako je Google, Facebook či Amazon, přičemž tyto technologické giganty neovládají jen naše profily.

Obrovská ekonomická moc

Internet sice vznikal v prostředí otevřeného softwaru, v němž působily nezávislé nebo akademické komunity vývojářů, ale dnes jej ovládají velcí hráči, díky čemuž získali obrovskou ekonomickou moc. Na svých platformách používají placenou reklamu nebo technické standardy, jež však splňují jen některé společnosti.

Jak ukázal brexit a některé nedávné parlamentní či prezidentské volby ve světě, ovlivňují tito velcí hráči politická rozhodnutí a společenské trendy a svou pozici na trhu používají k posilování vlastních finančních zájmů. Zodpovídají se jen svému vedení nebo – jak se často děje u čínských nebo ruských firem – jsou zneužívány pro státní politiku.

Decentralizované digitální technologie umožňují návrat k otevřenému a svobodnému internetu, kde má každý jeho uživatel mnohem větší autonomii. A to nejen proto, že nebude muset spoléhat na zprostředkovatele nebo čekat na rozhodnutí vedení. Získá i více kontroly, neboť řídicí software dělá jen to, k čemu byl napsán, a nemůže se náhle stát zlým, před čímž ještě nedávno varoval Google ve svém etickém kodexu.

Aby to nastalo, je třeba ještě mnoho udělat. Především odstranit právní překážky, které dosud často počítají s papírovou či fyzickou komunikací a centrální kontrolou. Mnohem větší výzvou však je nové uspořádání kanceláří, firem a veřejné správy, v němž funkci lidí převezme program. I v organizacích bez vedení však budou lidé určovat pravidla a nařizovat softwarovým agentům (botům), co mají dělat, například objednat české pivo. Zbytek zajistí kód.