Zdání často klame. Prezidentská volba není výjimkou. Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman mají totiž ve skutečnosti dost společného. Oba mají rádi Českou republiku. Oba už rozhodně nejsou mladí a jsou dlouho součástí české politiky. Se všemi jejími pozitivy i neduhy. Jsou zkušení, inteligentní a silné osobnosti. Neboli – mají vlastní hlavu. Mají smysl pro humor, byť každý trochu jiný. Jak média ráda zdůrazňují, oba mají svého Mirka – Kalouska a Šloufa. Novináři objevili i jejich „dobře schované“ manželky.
Schwarzenberg i Zeman jsou přesvědčeni, že jsou pro Hrad ti praví. Jasné je, že v obou případech se z vítězství budou radovat lidé, kteří jsou dlouhá léta součástí systému moci. Systému, který vznikl o pár let dříve než opoziční smlouva či třeba Sdružení Lípa. To ale tak bývá vždy a všude. Vždyť jde o politiku, o moc.
Určitá část Evropy, zejména ta na západ od našich hranic, podle všeho Karla Schwarzenberga ctí
Karel Schwarzenberg působí mile a přitom noblesně. Určitá část Evropy, zejména ta na západ od našich hranic, ho podle všeho ctí. Zejména kvůli šlechtickým kořenům a výchově je považován více za Evropana než Čecha. Je celoživotním vyznavačem krásy architektury, umění, ale i žen. Jako mladý se po skonu adoptivního otce postaral o rozsáhlá rodinná panství v Rakousku a Německu. Dokázal tím, že se umí porvat i s nepřízní osudu a že má v krvi být dobrým hospodářem. Jako pozdější kancléř Václava Havla se tak trochu vyhřál v jeho přísluní a oblibě veřejnosti. Pravicovost a – fanoušci ať prominou – mazaná politika Miroslava Kalouska z něj udělala politickou hvězdu TOP 09, zejména ve sněmovních volbách 2010. Funkce šéfa diplomacie mu sluší. Tedy pokud zrovna nezpívá národní hymnu nebo nemluví o Edvardu Benešovi a poválečném uspořádání. Tyto chyby se knížeti po právu vymstily.
Jsem přesvědčený, že pokud Karel Schwarzenberg hlavou státu zvolen nebude, upřímně poděkuje voličům i svému týmu, zapálí si dýmku, dá si pivo a v klidu si chvilečku podřímá. Vždyť nějaký ten hrad či zámek už tak jako tak má.
Kritici namítají, že Zeman je provýchodně orientován. Něco pravdy na tom možná bude, ale i zde lze nalézt hodně z jeho politického pragmatismu.
Na rozdíl od něj by Miloš Zeman další politickou prohru vydýchával těžko. Možná, jak někteří jeho odpůrci doufají, by se pak na svou milovanou Vysočinu stáhl jednou pro vždy… Je ambiciózní a vytváří dojem, že je nejchytřejší ze všech. Skvělá řečnická schopnost ho o jeho intelektuální převaze ujišťuje. Vůbec přitom neřeší, zda oprávněně. Je ostřílený politický pragmatik – klidně jeden den něco slíbí, a pak udělá něco jiného – třeba opoziční smlouvu. (Ta byla mimochodem ve srovnání se skandály opředenou Topolánkovou vládou docela selankou.) Kritici namítají, že je provýchodně orientován. Něco pravdy na tom možná bude, ale i zde lze nalézt hodně z jeho politického pragmatismu.
Miloš Zeman má ale přinejmenším dva nezpochybnitelné velké klady. Prvním je jeho nezávislost na majetku a osobní nezkorumpovatelnost. Obojí ostatně prokázal svým skromným způsobem života v minulých letech. Netvrdím, že by Karel Schwarzenberg byl úplatný. Jen by možná některé jeho příbuzné potěšilo vydání majetku i hlubocké větvě rodu. Koneckonců – knížeti rodinný majetek dává nejen svobodu, ale zároveň ho i zavazuje.
Druhým Zemanovým kladem je fakt, že je zkušený ekonom. A právě to je v krizí a recesí zamořeném světě výhoda zcela zásadní. Zemanovo sociální cítění navíc může být pro velkou část lidí vítané.
Pokud se Zeman stane prezidentem, žádná vláda to s ním nebude mít jednoduché, ale...
Pokud se Zeman stane prezidentem, žádná vláda to s ním nebude mít jednoduché. Vždy byl aktivní, někdy až aktivistický. Vždy bude tvrdě prosazovat své názory. Leckdy to může znamenat problémy, leckdy to však bude ku prospěchu země a občanů.
Lidsky je mi bližší Schwarzenberg. Avšak volit budu Zemana. Byť mi vadí jeho sebestřednost i třeba výroky o prasatech a hovadech. Jistě, v kampani vulgární není. Po ní však Jezevec a Aligátor v jedné osobě nejspíš zase bude.
Nicméně Miloš Zeman veřejně slíbil, že nechce rozdělovat, ale sjednocovat. Nikoli upřednostňovat osobní zájmy, ale zájmy země. A protože chce určitě být úspěšným prezidentem, lze jeho slibu věřit.
Vzhledem ke krizi ve světě i k problémům, jež Česká republika má – a bude mít – není dnes ještě čas volit knížecí noblesu a blahosklonný nadhled. Byť jsou v české politice tak vzácné.
