Hlasy volající v Rusku po opětovném zavedení zimního času a úpravě časových pásem zesílily poté, co tuto otázku v souvislosti s přenosy ze zimní olympiády v Soči v roce 2014 nadnesl i Mezinárodní olympijský výbor (MOV). Iniciativa MOV je však poněkud nadbytečná, neboť s podobnou žádostí se na vládu obrátil už i předseda Státní dumy a také několik regionů a jejich snažení podporuje rovněž prezident Vladimir Putin.
Deník Izvestija už měl dokonce za to, že o návratu Ruska ke stálému zimnímu času je již rozhodnuto. Premiér Dmitrij Medveděv to však nyní popřel, když prohlásil, že prozatím zůstává vše při starém.
Proč nezůstalo 11 časových pásem
Dohady týkající se zimního a letního času nejsou žádnou novinkou a probíhaly už i před poslední reformou. Vše začalo v roce 1981, kdy bylo v Sovětském svazu v souladu se západní praxí rozhodnuto o každoročním dvojím přeřizování času. Od té doby se nepravidelně objevují návrhy, že by země měla zůstat u letního času. V roce 1991 bylo přeřizování času dokonce zrušeno, aby se země o rok později k zavedené praxi opět vrátila.
Medveděv vyhlásil v roce 2010 všeobecnou reformu, kterou nejen zrušil zimní čas, ale i zredukoval počet časových pásem z jedenácti na devět
Současně s tím probíhá také neustálá diskuse o časových pásmech, přičemž několik oblastí už rovněž přistoupilo ke změně. Volgograd a Saratov si samostatně přeřídily čas v roce 1988, Kujbyšev a Astrachaň o rok později, Kaliningrad v roce 1992, Novosibirsk roku 1993, Altaj v roce 1995, Sachalin roku 1997 a Tomsk v roce 2002.
Dmitrij Medveděv vyhlásil ještě jako prezident v roce 2010 všeobecnou reformu, kterou nejen zrušil zimní čas, ale i zredukoval počet časových pásem. Poté, co bylo zrušeno nejvýchodnější časové pásmo, a Kamčatka se začala řídit časem magadanským, zatímco Samarská oblast a Udmurtsko se připojily k pásmu moskevskému, k němuž se přiblížilo také Kemerovo, zůstalo z jedenácti pásem devět.
Kreml tím podle vlastních slov vyhověl požadavkům obyvatel. Tomu však protiřečí fakt, že například v Samaře si čím dál více místních stěžovalo na zhoršení celkového stavu organismu a bylo zahájeno hnutí za obnovení dřívějšího stavu, čehož se o rok později v podstatě i dosáhlo.
Vláda přitom uvažovala o další redukci časových pásem na konečná čtyři. Tyto plány byly v zásadě diktovány zájmy obchodní sféry, které je jedno, zda je venku světlo, nebo tma, a jde jí především o synchronizaci práce skupin nacházejících se v různých regionech. Odborné kruhy však byly proti, když poukazovaly na to, že Země je rozdělena po 15 stupních na 24 časových pásem a Rusko zaujímá šířku 170 stupňů, což odpovídá 11 pásmům. Kreml sice zavrhl další spojování časových zón, na oplátku ovšem zrušil zimní čas, v důsledku čehož činí od října do března rozdíl mezi moskevským a středoevropským časem plus tři hodiny (v Moskvě je o tři hodiny více než v Praze).
Negativní vliv změn
V názoru na zrušení zimního času se samozřejmě různila i veřejnost, neboť ti, kdo toužili po práci po další hodině světla a po procházce, kvitovali toto rozhodnutí s povděkem, zatímco ti, kdo vstávají brzy, by byli raději, kdyby byl zrušen čas letní. Státní propaganda podpořila rozhodnutí mimo jiné tím, že pro důchodce představuje přeřizování času dvakrát ročně značnou zátěž. Argumentovali rovněž tím, že krávy, které jsou zvyklé na pravidelnost, dávají méně mléka.
Mnohé však tyto argumenty nepřesvědčily. Nespokojenci totiž pociťují negativní vliv změn na vlastní kůži. Nejhlasitěji se ozývali obyvatelé přímořských oblastí na Dálném východě. Rodiče si stěžovali, že mají problém probudit děti, které musejí vyrážet ráno do školy noční tmou. Podle lékařů měli místní obyvatelé zcela převrácený biorytmus a pomohlo by jim, kdyby se neřídili letním, ale zimním časem. Nespokojeni byli také obyvatelé jiných regionů a jejich výtky podporují zdravotnické statistiky prozrazující citelné zvýšení počtu nehod a onemocnění.
Situace je horší než v dobách Sovětského svazu, kdy se takzvaný deklarovaný čas lišil od času astronomického všude jen o jednu hodinu
Od zavedení reformy se například v Saratovské oblasti zvýšil počet případů, kdy bylo třeba volat záchranku, o 4,2 procenta, v Čečensku dokonce o 7,7 procenta. Podle expertů měl být každý region zvlášť prozkoumán a v souladu s tím proveden přechod na nový čas. Už proto, že – jak sdělil předseda výboru pro zdravotní bezpečnost Státní dumy Sergej Kalašnikov – v současnosti žije v souladu s astronomickým časem pouhých sedm oblastí. V dalších 61 pak činí rozdíl hodinu a ve 22 oblastech celé dvě hodiny, což významně přispívá k pocitu nepohodlí. V těchto regionech je situace horší než v dobách Sovětského svazu, kdy se takzvaný deklarovaný čas lišil od času astronomického všude jen o jednu hodinu.
Mezi problémová místa patří například Petrohrad, kde dosahuje slunce nejvyšší výšky nad obzorem ve 13 hodin 59 minut, rekordmany mezi zmíněnými 22 oblastmi jsou však Orenburg a Čita, kde je slunce v zenitu ve 14:19, respektive ve 14:26.
Stížnosti obyvatel už sice zachytil i Kreml, nicméně vláda je nadále opatrná. A to nejen proto, že ruští byrokraté nejsou zvyklí uznávat své chyby. Revizí nepopulární medveděvovské reformy by mohl Putin získat jistý politický kapitál, nesmí však zapomínat na to, že by se tím naopak zesílil hlas těch, kdo jsou se současným stavem spokojeni.
